ECLI:CZ:US:2007:4.US.704.06
sp. zn. IV. ÚS 704/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 26. února 2007 v senátě, složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyň Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatelky BENet Praha spol. s r.o., se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 53, zastoupené JUDr. Pavlem Klimešem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 14, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 3 To 65/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 6. 11. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud").
Z obsahu ústavní stížnosti a z odůvodnění napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") usnesením ze dne 29. 6. 2006, č. j. 3 VZV 3/2001-3256, nevyhověl žádosti stěžovatelky dle §79a odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, o zrušení zajištění peněžních prostředků, nacházejících se na bankovních účtech ČSOB, a. s., č. ú. 4346001/0300 ve výši 85 100 787,96 Kč, č. ú. 4346031/0300 ve výši 205 852,66 USD, č. ú. 43466041/0300 ve výši 361 442,10 EUR, č. ú. 4346911/0300 ve výši 647 141,32 SKK a č. ú. 4346081/0300 ve výši 26 441,68 GBP. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka stížnost k vrchnímu soudu, který ji usnesením ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 3 To 65/2006, zamítl. Rozhodnutí vrchního soudu pak stěžovatelka napadla svou ústavní stížností. V ní uvedla, že vrchní státní zastupitelství odůvodňuje zadržování předmětných peněžních prostředků tím, že stále pokračuje trestní stíhání Ing. B. a dalších osob, které měly při své údajné trestné činnosti využívat rovněž bankovní účty stěžovatelky. Stěžovatelka namítala, že krom tvrzení vrchního státního zastupitelství nebylo doposud předloženo žádné faktické zjištění, že by zajištěné finanční prostředky měly jakýkoliv vztah k jednání obviněných. Délka trestního řízení je nepřiměřená, neboť toto bylo zahájeno již v roce 2001. V průběhu trestního řízení dochází ke zjevným průtahům, způsobeným výlučně orgány činnými v trestním řízení, čímž se zcela nedůvodně prodlužuje doba, po níž je stěžovatelka omezena v dispozici s jejími finančními prostředky, což jí způsobuje nemalé ekonomické ztráty. Sám vrchní soud upozornil na skutečnost, že se již blíží doba, kdy nebude možno nutností samotného řízení odůvodňovat blokaci předmětných finančních prostředků. Přestože v době podání ústavní stížnosti od rozhodnutí vrchního soudu uplynuly již tři měsíce, k žádnému posunu z hlediska ukončení řízení nedošlo. Z tohoto důvodu již byla dle názoru stěžovatelky porušena proporcionalita mezi použitými procesními prostředky a cílem trestního řízení. Trvající omezení jejího vlastnického práva je dle jejího přesvědčení v rozporu s čl. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), proto navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí vrchního soudu zrušil.
II.
Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti, stanovené zákonem o Ústavním soudu, přistoupil proto k jejímu věcnému posouzení. Za tímto účelem si vyžádal vyjádření účastníků řízení.
Vrchní soud ve svém vyjádření ze dne 3. 1. 2007 odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a dále konstatoval, že se při svém rozhodování zabýval i délkou trestního řízení, přičemž tuto otázku posuzoval s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu a v intencích usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. III. ÚS 394/05, a ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 607/05. K postupu státního zástupce se vrchní soud nemohl vyjádřit, neboť mu poslední stav věci nebyl znám. V závěru svého vyjádření vrchní soud navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta. Vrchní státní zastupitelství jako vedlejší účastník řízení o ústavní stížnosti se k jejímu obsahu nevyjádřilo. Vzhledem k tomu, že vyjádření vrchního soudu neobsahovalo žádná nová tvrzení či skutečnosti, nebylo toto zasíláno stěžovatelce na vědomí.
III.
Poté, co Ústavní soud napadené rozhodnutí přezkoumal, shledal, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud usnesením ze dne 2. 1. 2007, sp. zn. IV. ÚS 703/06, odmítl ústavní stížnost stěžovatelky, jež směřovala proti usnesení vrchního soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 3 To 26/2006. Vrchní soud tímto rozhodnutím zamítl stížnost proti usnesení státního zástupce vrchního státního zastupitelství, jímž nebylo vyhověno žádosti stěžovatelky o zrušení zajištění peněžních prostředků, a to z týchž důvodů jako v projednávané věci. Ústavní stížnost vedená pod sp. zn. IV. ÚS 703/06 byla Ústavním soudem odmítnuta, neboť tento dospěl k závěru, že vzhledem ke konkrétním okolnostem případu nelze omezení základního práva stěžovatelky na pokojné užívání majetku považovat za rozporné s čl. 11 odst. 4 Listiny, resp. čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud má za to, že důvody uváděné v usnesení, sp. zn. IV. ÚS 703/06, trvaly i v době vydání usnesení vrchního soudu ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 3 To 65/2006, argumentaci obsaženou v usnesení, sp. zn. IV. ÚS 703/06, lze proto bez dalšího vztáhnout i na projednávanou věc. Ústavní soud tedy pro stručnost v dalším odkazuje na odůvodnění usnesení, sp. zn. IV. ÚS 703/06, které mají všichni účastníci řízení k dispozici.
S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2007
Miloslav Výborný
předseda senátu