ECLI:CZ:US:2007:4.US.739.06.1
sp. zn. IV. ÚS 739/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 24. září 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti B. D., zastoupené Mgr. MUDr. Jaroslavem Maršíkem, advokátem, AK se sídlem nám. Svobody 1, 415 01 Teplice proti usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 5. 9. 2006, čj. 14 C 183/2005-32, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v č. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") napadla shora označené usnesení, kterým Okresní soud v Mostě nevyhověl jejímu návrhu na rozšíření žaloby.
Stěžovatelka uvedla, že se domáhá po žalované vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků bez právního důvodu v období od 12. 4. 2003 do 12. 4. 2005. Hodnota bezdůvodného obohacení činí 3 648,20 Kč denně, celkem tedy 2 663 186,- Kč. Stěžovatelka by nebyla schopna najednou zaplatit soudní poplatek, který z této částky činí 106 530,- Kč, a proto zvolila cestu postupného rozšiřování podané žaloby v přibližně čtvrtletních intervalech vždy o 300 000,- Kč, což jí umožňuje naspořit prostředky na zaplacení soudního poplatku. Každé další rozšíření podala krátce před uplynutím promlčecí lhůty pro uplatnění rozšiřovaného nároku a opřela je o tvrzení v žalobě a předchozím rozšíření. Okresní soud v Mostě připustil změny žaloby navržené dne 28. 6. 2005, 23. 9. 2005, 12. 12. 2005, 27. 2. 2006 a 29. 5. 2006, návrh ze dne 23. 8. 2006, kterým stěžovatelka navyšovala nárok z 1 800 000,- Kč na částku 2 100 000,- Kč, však nepřipustil s odůvodněním, že opakovanou změnou původní žaloby stěžovatelka brání procesnímu postupu v řízení a dosavadní výsledky řízení nemohou být podkladem pro řízení o návrhu.
Stěžovatelka s odůvodněním okresního soudu nesouhlasila a namítla, že soud dosud nerozhodl (platebním rozkazem), ani nenařídil ve věci jednání, takže dle jejího názoru žádných výsledků v dosavadním řízení nedosáhl, a proto nemohl učinit závěr, že nemohou být podkladem pro řízení o změnách návrhu. Stěžovatelka má za to, že jí okresní soud svým rozhodnutím odepřel soudní ochranu, neboť nepřipuštěním změny žaloby ji postavil do situace, kdy byla nucena podat pro tentýž nárok novou žalobu. Protože se o nepřipuštění změny žaloby dověděla až dne 21. 9. 2006, kdy jí bylo usnesení soudu doručeno, nemohla uplatnit, aniž by se vystavila nebezpečí uplatnění námitky promlčení, nárok za období ode dne 23. 8. 2006 do 21. 9. 2006, který představoval částku ve výši 105 797,80 Kč.
Z napadeného usnesení připojeného k ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Mostě rozhodl v právní věci stěžovatelky proti žalované obchodní společnosti Rekultivační výstavby Most, a. s., k návrhu na rozšíření žaloby na zaplacení částky 1 800 000,- Kč v rámci postupu podle ustanovení §95 odst. 1 a 2 o. s. ř. tak, že změnu žaloby nepřipustil. Okresní soud odůvodnil svoje rozhodnutí tím, že stěžovatelka opakovanou změnou původní žaloby brání procesnímu postupu v řízení, a tak dosavadní výsledky v řízení nemohou být podkladem pro řízení o návrhu.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a po přihlédnutí k okolnostem případu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [§82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu)], resp. některé z ústavních kautel.
Stěžovatelka tvrdila porušení ústavního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, Ústavní soud však v postupu Okresního soudu v Mostě takové pochybení neshledal. Rozhodnutí o návrhu na změnu žaloby předpokládá samostatnou úvahu obecného soudu, kterou Ústavní soud zásadně nepřezkoumává, pokud aplikace podústavního práva není svévolná či její interpretace není v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [srov. např. nález IV.ÚS 157/02, publ. in Sb. n. u., sv. 28, str. 347 (351), ve kteréžto věci obecný soud rozhodl o nepřipuštění změny až za dobu delší než dva roky]. V projednávaném případě okresní soud dospěl k závěru, že návrhu nelze vyhovět, neboť stěžovatelka brání procesnímu postupu v řízení a dosavadní výsledky řízení nemohou být podkladem pro řízení o návrhu. V této úvaze, a z ní vyplývajícího závěru, Ústavní soud neshledal vybočení z rámce výkladu a užití §95 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, který by mohl založit důvod k jeho zásahu. Rozhodnutí o návrhu na změnu žaloby je rozhodnutím procesní povahy, které pouze vymezuje, jakým směrem se bude postup soudu dále ubírat. Nepřipuštěním změny žaloby nedochází k zásahu do práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť ochrany práv (nově uplatňovaného nároku) se stěžovatelka může domáhat a jak sama uvedla, již domáhá, v samostatném soudním řízení.
Ústavní soud neshledává opodstatněnou ani námitku stěžovatelky, že jí bylo znemožněno uplatnit nárok za dobu přibližně jednoho měsíce, aniž by se vystavila nebezpečí uplatnění námitky promlčení žalovanou. Dle názoru Ústavního soudu je na úvaze obecného soudu, zda připustí či nepřipustí navrhovanou změnu žaloby (s ohledem na dosavadní výsledky řízení), na kladné rozhodnutí o daném návrhu však není právní nárok. Spoléhání se na kladné rozhodnutí soudu lze s ohledem na skutečnost, že stěžovatelka byla odborně právně zastoupena, označit nejen za velmi neopatrné z hlediska zásady vigilantibus iura scripta sunt, ale také za nedůvodné.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnosti odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 24. září 2007
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu