ECLI:CZ:US:2013:4.US.753.11.2
sp. zn. IV. ÚS 753/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou ve věci stěžovatele JUDr. Milana Kohoutka, předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem, Národního odboje 1274, Ústí nad Labem, právně zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Císařem, Hrnčířská 55/14, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2010 sp. zn. 13 Kss 3/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 11. 3. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu byl soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. René Příhoda uznán vinným kárným proviněním podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů. Stěžovatel nemá výhrad proti výroku, jímž byl uznán kárně odsouzený JUDr. René Příhoda vinným kárným proviněním, avšak má za to, že tomuto kárnému provinění neodpovídá uložené kárné opatření. Dále má stěžovatel za to, že Nejvyšší správní soud nezjistil správně a úplně skutkový stav, pokud jde o skutek, pro který byl kárně odsouzený JUDr. René Příhoda zproštěn kárného obvinění v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem, kdy stěžovatel vytýká Nejvyššímu správnímu soudu nesprávné hodnocení důkazů, které je v extrémním rozporu s vykonanými skutkovými zjištěními.
III.
Ústavní stížnost je podaná osobou zjevně neoprávněnou.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [srov. ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Se svou ústavní stížností se tedy na Ústavní soud může obrátit pouze fyzická či právnická osoba, která je nositelkou ústavně zaručených základních práv či svobod.
Předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem v daném případě vystupuje za organizační složku státu, který je právnickou osobou a k podání ústavní stížnosti by tak byl příslušný pouze a jedině v případech, kdy by stát vystupoval v pozici subjektu soukromého práva. Je sice pravdou, že v řízení před Nejvyšším správním soudem byl předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem účastníkem řízení, to však nemění ničeho na skutečnosti, že stát či jeho organizační složka (reprezentovaná v tomto případě stěžovatelem), jakožto nositel veřejné moci, základní lidská práva nemá (srov. též např. usnesení III. ÚS 254/99, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 16, usn. č. 70, s. 369, a též stanovisko Pl. ÚS-st. 9/99) a tudíž, postrádá aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti.
Z výše vyloženého důvodu Ústavní soud odmítl podanou ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 6. března 2013
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj