ECLI:CZ:US:2012:4.US.770.12.1
sp. zn. IV. ÚS 770/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. března 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatelky N. P., zastoupené Mgr. Filipem Vyskočilem, advokátem se sídlem Římská 32, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. září 2011 č. j. 20 Cdo 2821/2011-58, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2010 č. j. 16 Co 336/2010-33 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. prosince 2009 č. j. 55 Nc 22993/2009-3, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle části návrhu relevantní pro jeho posouzení mělo se tak stát tím, že Nejvyšší soud neposoudil její dovolání z pohledu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a takto pod aspektem stěžovatelkou tvrzených otázek zásadního právního významu. V této souvislosti stěžovatelka zdůraznila, že "o právním významu vytčených otázek" svědčí i obsah nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1881/11. Stěžovatelka se domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, dovolání stěžovatelky směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2010 č. j. 16 Co 336/2010-33 bylo odmítnuto z důvodu, že dle §238a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009, tj. rozhodném pro posouzení věci stěžovatelky, dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), již není (od 1. 7. 2009) přípustné.
Z uvedeného se podává, že dovolání v záležitosti stěžovatelky evidentně nebylo - v důsledku v §238a odst. 1 o. s. ř. taxativně uvedených skutkových podstat zakládajících v daném případě ex lege (a contrario) jeho nepřípustnost - posouzení otázky zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. způsobilé vůbec otevřít. Jinými slovy, důvod odmítnutí (nepřípustnosti dovolání) vyplývá přímo (a contrario) ze zákona a není odvislý od úsudku, resp. nezávisí na uvážení Nejvyššího soudu.
Z toho plyne, že obsah odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu je ve shodě s aplikovanými zákonnými ustanoveními [§236 odst. 1 o. s. ř.; Část první, Čl. I Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., §238a o. s. ř. odst. 1, §243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.] a ústavněprávně nepřijatelné konsekvence nezakládá. Proto byl v tomto rozsahu návrh Ústavním soudem posouzen jako zjevně neopodstatněný.
Ohledně rozsahu petitu požadujícího zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2010 č. j. 16 Co 336/2010-33 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. prosince 2009 č. j. 55 Nc 22993/2009-3 promítá se potom popsaná procesní situace následně v tom, že pro aplikaci výjimky uvedené v §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí (stěžovatelkou podaného) dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval, kterou citované ustanovení předpokládá. Z toho posléze plyne, že v této části byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené (§72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Na základě uvedených důvodů bylo proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. března 2012
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu