ECLI:CZ:US:2020:4.US.824.20.1
sp. zn. IV. ÚS 824/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele S. M., proti přípisu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. března 2020 č. j. Na 19/2020-22, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností, kterou podal sám, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), domáhá zrušení shora uvedeného přípisu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2020 č. j. Na 19/2020-22, kterým mu bylo sděleno, že dne 3. 2. 2020 nabylo právní moci usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2020, kterým bylo odmítnuto jeho podání označené jako "zmateční stížnost" s tím, že na jeho další podání v této věci již nebude reagováno.
2. Ústavní soud přezkoumal, zda toto podání označené jako ústavní stížnost splňuje procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl přitom - jako v desítkách dalších podání téhož stěžovatele - že tomu tak není. Stěžovatelova ústavní stížnost trpí zjevnými vadami. Stěžovatel není zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), chybí v ní jakákoliv argumentace o porušení stěžovatelových základních práv nebo svobod zaručených ústavním pořádkem [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], přičemž její obsah je na samé hranici srozumitelnosti (též vzhledem k tomu, že je sepsána holograficky).
3. K této okolnosti přistupuje ještě požadavek další. Podle §20 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §63 zákona o Ústavním soudu, každý může před soudem jako účastník samostatně právně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém je svéprávný. Stěžovatel Ústavnímu soudu rovněž předložil rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 18. 12. 2019 č. j. 70 Co 255/2019-2770, ze kterého se podává, že stěžovatel byl omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let tak, že je schopen samostatně právně jednat jen v běžných záležitostech každodenního života (I. výrok) a že jeho opatrovníkem byla jmenována obec B. (II. výrok).
4. Z úřední činnosti (§49 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, věc sp. zn. IV. ÚS 808/20) je Ústavnímu soudu známo, že obec B. s podáními stěžovatele souhlasí "pokud podaná stížnost nemá žádné vady a nedostatky".
5. Řízení o ústavní stížnosti není běžnou záležitostí každodenního života, naopak je to právní prostředek ultimae rationis. Ústavní stížnost podal sám stěžovatel, který je omezen ve svéprávnosti ve shora uvedeném rozsahu, a ustanovený opatrovník se k podání stěžovatele nepřipojil (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019 sp. zn. 24 Cdo 3125/2019).
6. Na základě uvedených zjištění Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost podal sám stěžovatel, který je omezen ve svéprávnosti ve shora uvedeném rozsahu, a ustanovený opatrovník se k jeho podání nepřipojil. Z tohoto důvodu Ústavní soud uzavírá, že ústavní stížnost byla podána osobou neoprávněnou, a proto ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2020
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj