ECLI:CZ:US:2009:4.US.836.09.1
sp. zn. IV. ÚS 836/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 6. května 2009 ve věci ústavní stížnosti Z. V., zastoupeného Mgr. Petrem Olivou, advokátem, AK se sídlem v Lanškrouně, Nám. J. M. Marků 92, proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 4. 2. 2009 čj. KrÚ-53683/209/2008/OMSŘ/Es takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným telefaxem dne 3. 4. 2009 (včas a řádně doplněným předložením jeho originálu) domáhal se Z. V. (dále jen "stěžovatel") z důvodů podrobně v ústavní stížnosti vylíčených zrušení shora uvedeného rozhodnutí orgánu veřejné správy o odvolání proti rozhodnutí odboru výstavby Městského úřadu Česká Třebová ze dne 3. 11. 2008, kterým byly dodatečně povoleny stavební úpravy a umístění technologie lisovny plastických hmot v k.ú. Rybník u České Třebové.
V ústavní stížnosti stěžovatel připustil možnost přezkumu zákonnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí ve správním soudnictví. Byl však toho názoru, že v jeho případě byly splněny podmínky projednatelnosti ústavní stížnosti bez vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva ve smyslu ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť "intenzita a charakter zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod je natolik intenzivní, že odůvodňuje podání ústavní stížnosti."
Další obsah ústavní stížnosti jakož i rozhodnutí jí napadeného blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.
II.
Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty. Účastníci řízení musejí a mohou za běžných okolností počítat s tím, že tato pravidla budou uplatňována.
Jednou z podmínek věcného projednání ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatelé jsou tedy povinni vyčerpat oba druhy procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena, a mimořádného opravného prostředku schopného odmítnutí z důvodů závisejících na uvážení rozhodujícího orgánu ve smyslu §75 odst. 1 věta za středníkem citovaného zákona.
V daném případě stěžovatel si byl vědom, že nevyužil standardní procesní prostředek k ochraně svých práv, tj. správní žalobu. Poukázal však na výjimku z principu subsidiarity ústavní stížnosti stanovenou v §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu (dle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele) a vyjádřil přesvědčení, že v jeho případě byly veškeré formální i materiální podmínky pro výjimečný postup Ústavního soudu dle citovaného ustanovení splněny. Podstatný přesah vlastních zájmů spatřoval v délce vedeného správního řízení, intenzitě zásahu do základních práv a zájmech dalších osob bydlících v dané lokalitě; poukázal též na směrnici 2002/49 ES.
V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že při posuzování podmínek aplikace ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu přihlíží ke kriteriím stanovených ve své judikatuře, v níž vyložil, že citované ustanovení představuje výjimku z obecného pravidla přípustnosti ústavní stížnosti, kterou je třeba vykládat restriktivním způsobem. Vedle dodržení jednoroční lhůty je podmínkou pro přijetí ústavní stížnosti, nesplňující předpoklady přípustnosti, i podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele z hlediska jejího významu [srov. např. nález ze dne 22. 10. 2003 IV. ÚS 599/02, Sb. n. u., sv. 31, str. 101 (109); usnesení ze dne 21. 8. 2003 IV. ÚS 242/03, http://nalus.usoud.cz; z komentářové literatury srov. Wagnerová, Dostál, Langášek, Pospíšil: Zákon o Ústavním soudu, ASPI, a. s., 2007, str. 385 a násl.; Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu - Komentář, 2. vydání, C. H. Beck 2007, str. 574 a násl.].
Ústavní soud proto zvážil, zda v dané věci ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a zda by tedy ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení nebyl důvod k neodmítnutí přijetí ústavní stížnosti, byť je jinak nepřípustná. Nic takového však nezjistil. Ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu se v dané kauze nedá dovodit podstatný přesah podané ústavní stížnosti, ať už potřebou zrušení neústavního právního předpisu, nebo tím, že by použitý právní předpis pravidelně vyvolával potíže v aplikační praxi či že by se věc dala podřadit pod situaci týkající se mnoha případů. Nelze v dané věci ani dovodit potřebu zajištění ústavně konformního výkladu právního předpisu či dodržování čl. 89 odst. 2 Ústavy - respektování nálezu Ústavního soudu.
Ústavní soud tudíž přesvědčení stěžovatele o zásadním významu ústavní stížnosti nesdílí. Ani ze stěžovatelových (podrobněji však nerozvedených) odkazů na právo na respektování soukromého a rodinného života dle čl. 8, zákaz diskriminace dle čl. 14, zákaz zneužití práv dle čl. 17 a právo na pokojné užívání majetku dle čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), které měly být porušeny škodlivými zásahy do životního prostředí v k.ú. Rybník podnikatelskou činností v budově čp. 91, podstatný přesah zájmů stěžovatele odůvodňující výjimku z principu subsidiarity ústavní stížnosti dle názoru Ústavního soudu nelze dovodit.
Nejedná se ani o věc, která by v judikatuře soudů aplikujících čl. 8 Úmluvy dosud nebyla řešena. V tomto směru srov. např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva citovaná v článcích Bohumila Repíka: Chrání Evropská úmluva o lidských právech právo na životní prostředí? uveřejněných v Bulletinu advokacie č. 7-8 a č. 9/2005.
Za výše popsaných okolností je Ústavní soud toho názoru, že efektivním procesním prostředkem ochrany proti tvrzeným zásahům orgánu veřejné správy do základních práv stěžovatele byla správní žaloba, jejímuž podání stěžovateli nic nebránilo.
Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 6. května 2009
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj