ECLI:CZ:US:2006:4.US.85.06
sp. zn. IV. ÚS 85/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. C., zastoupeného JUDr. Jarmilou Širilovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Milíčova 16, proti usnesení Zastupitelstva města Český Těšín ze dne 13. 10. 2005, č. 839/mim.ZM, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 2. 2006 se stěžovatel v petitu této ústavní stížnosti domáhal zrušení usnesení Zastupitelstva města Český Těšín ze dne 13. 10. 2005, č. 839/mim.ZM, kterým toto zastupitelstvo schválilo převod nemovitostí z majetku obce. Podle názoru stěžovatele napadeným rozhodnutím byla porušena jeho základní práva a svobody podle čl. 1, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V záhlaví ústavní stížnosti stěžovatel žádal přezkum postupu Krajského úřadu Moravskoslezského kraje dle dopisu ze dne 16. 12. 2005, č. j. 28221/2005/POR/Tyl/0010.
Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel v roce 1991 vydražil právo užívání nebytových prostor v domě na ul. Nádražní 206/16 v Českém Těšíně. Za vydražení předmětných nebytových prostor stěžovatel zaplatil cca 1.400.000,- Kč. Na základě uzavřené nájemní smlouvy pak platil sjednané nájemné. V průběhu nájemního vztahu opakovaně žádal město Český Těšín o odprodej spoluvlastnického podílu domu Nádražní 206/16, avšak bezvýsledně. Své opakované žádosti o prodej pak stěžovatel podal na základě usnesení Zastupitelstva města Český Těšín v měsíci červenci a říjnu roku 2005. Dne 13. 10. 2005 Zastupitelstvo města Český Těšín na svém mimořádném zasedání rozhodlo tak, že usnesením č. 839/mim.ZM schválilo prodej předmětné nemovitosti podle §85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 128/2000 Sb."), do spoluvlastnictví nabyvatelům uvedeným v tomto usnesení. Proti uvedenému usnesení podal stěžovatel stížnost a žádost ze dne 15. 11. 2005 o přezkoumání postupu města Český Těšín ke Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje v Ostravě. O vyřízení podaného opravného prostředku byl stěžovatel vyrozuměn podáním Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 16. 12. 2005, č. j. 28221/2005/POR/Tyl/0010.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené usnesení a podání Krajského úřadu Moravskoslezského kraje z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, a dospěl k závěru, že jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti. Toliko v případě, že ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jí může zabývat také věcně.
Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Na tuto ústavní kautelu pak dále navazuje ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), které rovněž spojuje protiústavní rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah s orgánem veřejné moci. Veřejnou mocí se přitom, v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, rozumí taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 75/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, usnesení č. 3, str. 201). Je nepochybné, že Zastupitelstvo města Českého Těšína není a nemůže být orgánem veřejné moci ve smyslu této definice, ale naopak je veřejnoprávní korporací, která má vlastní majetek a vystupuje v právních vztazích svým jménem (§2 zákona č. 128/2000 Sb.). Ústavní soud má ve vztahu k napadenému usnesení Ústavou a zákonem o Ústavním soudu přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překračovat.
Pokud je petit ústavní stížnosti, která v zásadě směřuje proti usnesení zastupitelstva obce v souvislosti s výkonem její samostatné působnosti [§35 odst. 1 a §85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb.], formulován tak, že Ústavní soud má zrušit napadené usnesení, kterým zastupitelstvo schválilo převod nemovitostí z majetku obce, není Ústavní soud k projednání takového návrhu příslušný, neboť by se jednalo o jeho nepřípustný zásah do samostatné působnosti obce, jejíž výkon zákon svěřuje příslušnému orgánu obce. Ústavní soud není oprávněn nahradit zastupitelstvo, příp. jiný příslušný orgán obce, v jeho oprávnění rozhodnout o majetkoprávních úkonech - převodu nemovitostí z majetku obce. Takovýto postup by zároveň odporoval judikatuře Ústavního soudu, protože Ustavní soud při výkonu své kompetence musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, to znamená, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy). Tím se stát zásadně liší od nestátních (soukromých) subjektů, pro něž platí opačná zásada, to znamená, že mohou činit vše, co není zákonem zakázáno, a nikdo není nucen činit, co zákon neukládá (čl. 2 odst. 3 Listiny).
Pokud se týká přezkumu podání Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 16. 12. 2005, č. j. 28221/2005/POR/Tyl/0010, kterým příslušný krajský úřad přezkoumal podnět stěžovatele v rámci svých dozorových kompetencí nad výkonem samostatné působnosti obcí, přičemž se zabýval toliko těmi skutečnostmi, které podléhají dozoru krajského úřadu podle §123 a §124a zákona č. 128/2000 Sb., v souladu s oprávněními danými mu ustanovením §69a zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 129/2000 Sb.), podle kterého vykonává dozor nad samostatnou i přenesenou působností obcí v přenesené působnosti, nelze než uzavřít, že krajský úřad postupoval v mezích daných mu zákonem č. 129/2000 Sb. a Ústavnímu soudu nepřísluší jakkoli zasahovat do jeho zákonných kompetencí ani přehodnocovat jeho činnost.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2006
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka