ECLI:CZ:US:2019:4.US.853.19.1
sp. zn. IV. ÚS 853/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti obchodní korporace KVATRA spol. s r. o. se sídlem v Českých Velenicích, Komenského 294, zastoupené Mgr. Vendulou Nejedlou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 283/2018-39 ze dne 20. prosince 2018 a Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 51 Af 25/2017-49 ze dne 11. července 2018, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství se sídlem v Brně, Masarykova 427/31, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Finanční úřad pro Jihočeský kraj, územní pracoviště v Třeboni (dále jen "správce daně"), doměřil stěžovatelce daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2011 (344 280 Kč), 2012 (170 620 Kč) a 2013 (211 470 Kč), zrušil jí uplatněnou daňovou ztrátu za tato období a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit penále. Správce daně stanovil daňovou povinnost na základě výsledků daňové kontroly prostřednictvím pomůcek podle §98 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Vedlejší účastník odvolání stěžovatelky proti dodatečným platebním výměrům správce daně napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil.
2. Zamítavé rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství napadla stěžovatelka žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud"), který ji jako nedůvodnou zamítl rozsudkem č. j. 51 Af 25/2017-49 ze dne 11. 7. 2018. Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu zamítl rozsudkem č. j. 6 Afs 283/2018-39 ze dne 20. 12. 2018.
3. Stěžovatelka provozovala v letech 2011 až 2013 noční kluby. Podle soudů i orgánů finanční správy nevedla řádnou evidenci svých příjmů podle §7b zákona č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně nedoložila množství prodaných či zdarma poskytnutých nápojů a nebylo tedy možné určit výši jejích příjmů dokazováním. Oba správní soudy dospěly k závěru, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno o jí tvrzených příjmech, jejichž evidenci ani řádně nevedla; byly tak splněny podmínky pro stanovení daně na základě pomůcek a postupy správce daně ani vedlejšího účastníka nebyly v žádném ohledu excesivní.
4. Proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu a krajského soudu stěžovatelka brojí ústavní stížností a navrhuje jejich zrušení. Orgány finanční správy měly porušit čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") - svévolnou a excesivní aplikací pomůcek dospěly k závěrům odporujícím elementárním zásadám logického myšlení a neústavně stanovily dodatečnou daňovou povinnost stěžovatelky; tato povinnost zasahuje do stěžovatelčina ústavně zaručeného práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť zjevně překračuje meze stanovení daně podle pomůcek. Neoprávněně vyměřenou daňovou povinností mělo být taktéž porušeno právo stěžovatelky podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny - výše daňové povinnosti je pro ni likvidační. Nejvyšší správní soud podle stěžovatelky porušil čl. 36 odst. 1 Listiny, nezrušil-li rozsudek krajského soudu z důvodu nevypořádání se s tvrzeními týkajícími se pokladních lístků a průměrné ceny nápojů; dovození opožděnosti této žalobní námitky Nejvyšším správním soudem považuje za přepjatý formalismus.
5. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a je přípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní stížnost je založena na polemice se způsobem použití pomůcek při stanovení daňové povinnosti, zejména se správností závěrů orgánů finanční správy; množství zkonzumovaných nápojů odpovídající zvolenému postupu užití pomůcek nemůže podle stěžovatelky korespondovat se skutečností. Správní soudy však srozumitelně a v souladu s ústavním pořádkem vyložily, že stanovení daně podle pomůcek je kvalifikovaným odhadem a nemusí odpovídat skutečnému množství prodaných nápojů. Tento způsob musí být nástrojem úsilí o přesnost, mít racionální povahu a výsledná daň musí být stanovena spolehlivě a přiměřeně. Je to právě stěžovatelka, která nezpochybňovanou absencí řádné účetní evidence prodaných nápojů znemožnila přesné stanovení daně na základě dokazování.
8. K argumentaci stěžovatelky, podle které měl Nejvyšší správní soud zrušit rozsudek krajského soudu, jenž se nezabýval námitkou, že postup správce daně byl v rozporu s pokladními uzávěrkami stěžovatelky, Ústavní soud uvádí, že si je vědom názoru vysloveného v nálezu sp. zn. I. ÚS 1534/08 ze dne 17. 12. 2008 (N 225/51 SbNU 807). V nyní posuzované věci by však výslovné odmítnutí námitky vznesené po uplynutí dvouměsíční lhůty pro rozšíření žaloby podle §71 odst. 2 s. ř. s. nemohlo ani potenciálně nic změnit na ústavní konformitě závěrů správních soudů. Současně nešlo o navržení důkazů k prokázání žalobních tvrzení, jak se stěžovatelka domnívá, nýbrž o reakci na vyjádření vedlejšího účastníka k žalobě obsaženou v replice; k rozšíření žaloby o nový bod by proto muselo dojít v zákonné lhůtě k podání žaloby.
9. Ústavní soud dospěl k závěru, že správní soudy učinily dostatečná skutková zjištění a dospěly k logickým právním závěrům, které odůvodnily ústavně konformním způsobem. Stěžovatelka se svou argumentací, jejíž podstatnou část vznesla již v řízení před správními soudy a která jimi byla spolehlivě vyvrácena, snaží učinit z Ústavního soudu nepřípustně další instanci soustavy správních soudů. Kasační zásah Ústavního soudu by přicházel v úvahu pouze v případě excesu, který v posuzované věci nenastal.
10. Napadenými rozsudky nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný; toto usnesení obsahuje stručné odůvodnění podle §43 odst. 3 téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu