ECLI:CZ:US:1999:4.US.89.99
sp. zn. IV. ÚS 89/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti R. M., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 11. 1998, č.j. 16 Ca 287/98-10, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení a Okresního úřadu v Mostě - pozemkového úřadu, jako vedlejšího účastníka, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 18. 2. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 11. 1998, č.j. 16 Ca 287/98-10, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Mostě, pozemkového úřadu ze dne 18. 6. 1998, zn. PÚ 202/98/Kar/476, jímž bylo určeno, že stěžovatel není vlastníkem specifikovaných nemovitostí v k. ú. H.
Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo vlastnit majetek zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Uvedl, že v roce 1992 podal žádost na Pozemkový úřad v Mostě o navrácení nebo odškodnění majetku neoprávněně zkonfiskovaného jeho otci podle dekretu č. 108/1945 Sb. Pozemkový úřad však vyslovil, že není vlastníkem příslušných nemovitostí, přičemž jeho rozhodnutí potvrdil i Krajský soud v Ústí nad Labem. Zásah do svého vlastnického práva stěžovatel spatřuje ve skutečnosti, že aniž by se v jakémkoliv svém podání dovolával zákona č. 243/1992 Sb., bylo mu podle tohoto zákona odmítnuto vlastnické právo náležející mu po jeho otci. Závěrem stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vydal nález, kterým napadené rozhodnutí bude zrušeno a věc vrácena Okresnímu úřadu v Mostě.
Krajský soud v Ústí nad Labem, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatel se domáhal vydání nemovitostí, které nikdy nesloužily zemědělské činnosti a nejednalo se o zemědělský majetek. Dále odkázal na bližší odůvodnění napadeného rozsudku a navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.
Okresní úřad v Mostě, okresní pozemkový úřad, jako vedlejší účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatel spolu se svojí matkou uplatnili ve stanovené lhůtě nárok na vrácení nemovitostí podle zákona č. 229/1991 Sb., zákon o půdě. Vzhledem k tomu, že veškerý nárokovaný majetek byl v roce 1945 konfiskován podle dekretu č. 12/1945 Sb. a dekretu č. 108/1945 Sb., byl nárok posuzován podle zákona č. 243/1992 Sb., neboť přechod majetku konfiskací není uveden v §6 zákona o půdě. Ve svém rozhodnutí, jež bylo předmětem soudního přezkumu, pozemkový úřad rozhodl pouze o nezemědělském majetku. O ostatních nemovitostech bude pozemkový úřad rozhodovat až poté, co budou vyjasněny a prokázány příbuzenské vztahy stěžovatele k původním vlastníkům nemovitostí. Dále uvedl, že pozemkové úřady nemohou posuzovat oprávněnost konfiskací majetku, neboť opravné prostředky obsahovaly již samotné konfiskační dekrety. Závěrem uvedl, že nesouhlasí s tvrzeným zásahem do ústavně zaručeného základního práva stěžovatele, a poukázal na judikaturu Ústavního soudu, podle níž se právo vlastnit majetek vztahuje na již konstituované vlastnictví, nikoliv na tvrzený nárok na ně.
Ústavní soud si dále vyžádal správní spis Okresního úřadu v Mostě - pozemkového úřadu, sp. zn. PÚ 202/98/Kar/476 a spis Krajského soudu v Ústí nad Labem, spis. zn. 16 Ca 287/98, a poté, co se seznámil s jejich obsahem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy (§75 odst. 1 zákona). V daném případě byl napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 11. 1998, č.j. 16 Ca 287/98-10, stěžovateli doručen 21. 11. 1998, a stejným dnem započala běžet zákonná šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti, jež uplynula dne 19. ledna 1999. Stížnost však byla podána k poštovní přepravě dne 17. 2. 1999, tudíž evidentně po uplynutí uvedené lhůty.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle §43 odst. 1 písm. b) zákona odmítl jako návrh podaný opožděně.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. 5. 1999
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj