ECLI:CZ:NSS:2003:5.A.128.2002
sp. zn. 5 A 128/2002-20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce Z. E.,
zastoupeného JUDr. Jiřím Sobotkou, advokátem, se sídlem Nymburk, Palackého 223/5, proti
žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2002, č. j. 550/OVSS-VI/387/02-Tu,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2002, č. j. 550/OVSS-VI/387/02-Tu se z r u
š u je a věc se vrací Ministerstvu životního prostředí k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen z a p l a t i t žalobci na úhradě nákladů řízení částku 4725
Kč splatnou k rukám jeho zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce žalobou podanou dne 23. 9. 2002 u Vrchního soudu v Praze napadá rozhodnutí
žalovaného označené v záhlaví tohoto rozsudku, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto a
potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Hradec
Králové ze dne 23. 4. 2002 o odebrání 16 exemplářů želvy zelenavé.
V žalobě žalobce namítá, že žalovaný se spokojil pouze se závěry šesti pracovníků
České inspekce životního prostředí, že předmětné želvy nejsou identické se želvami, na něž
jsou vystaveny registrační listy. Žalobce v odvolání namítal, že jde o subjektivní názor těchto
pracovníků a žádal o jeho ověření znaleckým posudkem. Protože v prvoinstančním
rozhodnutí, ani v žalobou napadeném rozhodnutí žalovaného nejsou uvedení pracovníci
identifikováni, není uvedena jejich odbornost a navíc není uvedeno, jaké jsou odlišnosti
u odebraných exemplářů s těmi, které jsou vyobrazeny na fotografiích registračních listů,
žalobce považuje toto tvrzení za nepřezkoumatelné. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje,
aby napadené rozhodnutí soud zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby, neboť podle jeho
názoru žalobce neprokázal původ 16 exemplářů želv, tedy neprokázal povolený způsob jejich
nabytí, proto nebyl oprávněn je držet a byly mu odebrány. Dále žalovaný poukázal na způsob
jakým se porovnává kresba na krunýři želvy a znovu opakoval tvrzení, že předmětné želvy
nejsou identické s želvami, které jsou vyobrazeny na fotografiích identifikačních listů.
Ze správních spisů předložených žalovaných na žádost soudu vyplynulo:
Rozhodnutím České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu v Hradci
Králové ze dne 23. 4. 2002, č. j. 5/OP/2914/02/Hj/153 bylo žalobci odebráno podle
ustanovení §89 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“)
16 exemplářů želvy zelenavé, neboť žalobce porušil ustanovení §54 odst. 1 zákona o ochraně
přírody a krajiny, když neprokázal původ těchto exemplářů. Želvy byly v souladu
s ustanovením §27 odst. 5 zákona č. 16/1997 Sb. umístěny v záchranném centru, které bylo
žalovaným zřízeno podle §3 písm. h) tohoto zákona. Současně správní orgán prvního stupně
rozhodl, že se vlastníkem předmětných exemplářů podle §89 odst. 3 zákona o ochraně
přírody a krajiny stává stát. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že při kontrole
karanténního a chovatelského zařízení žalobce bylo zjištěno, že po porovnání
s identifikačními fotografiemi 16 exemplářů želv zelenavých bylo zjištěno, že identifikační
fotografie želv na registračních listech neodpovídají kontrolovaným exemplářům, přičemž
jedna želva nebyla kontrolována, protože uhynula. Protože žalobce neprokázal původ 16 želv,
byly mu odebrány a bylo zahájeno řízení o jejich odebrání. Žalovaný se do protokolu k věci
nevyjádřil.
V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce poukazuje na to, že fotografie
exemplářů jsou vesměs 3 až 4 roky staré, takže mohlo dojít ke změnám kresby na jejich
krunýři, které nejsou na fotografiích zachyceny, je proto přesvědčen, že je třeba provést důkaz
znaleckým posudkem znalce z oboru herpetologie, přitom vyslovil přesvědčení, že želvy jsou
v záchranném centru umístěny takovým způsobem, aby nemohlo dojít k jejich smísení
s jinými, tj. že jejich umístění bude umožňovat provedení znaleckého posudku.
Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil a odvolání
žalobce zamítl s tím, že podle názoru žalovaného není třeba provést navržený důkaz
znaleckým posudkem, neboť jej žalovaný považuje za nadbytečný. V odůvodnění rozhodnutí
dále popisuje žalovaný způsob, jakým se porovnávají fotografie želv s kresbou na krunýři a
k namítanému stáří fotografií uvádí, že s růstem zvířete přirůstají na krunýři „letokruhy“,
původní kresba se posouvá více do středu, či se částečně zredukovává odřením, není však
možné, aby současně došlo ke změně všech charakteristických znaků. Vzhledem k tomu, že
se na závěru kontroly shodlo šest pracovníků dvou oblastních inspektorátů České inspekce
životního prostředí (Hradec Králové a Praha), kteří jsou odborníky na danou oblast, považuje
žalovaný jejich zjištění za průkazná. Pokud by žalovaný – byť teoreticky – připustil možnost
takových změn na krunýřích želv, že by neodpovídaly identifikačním fotografiích, poukázal
na to, že žalobce nesplnil povinnost označit registrované exempláře nezaměnitelným
způsobem podle ustanovení §23 odst. 5 CITES.
Žaloba je důvodná.
Podle ustanovení §47 odst. 3 sp. ř. správní orgán v odůvodnění rozhodnutí uvede, které
skutečnosti byly podkladem pro jeho rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení
důkazů a při použití právních předpisů na základě kterých rozhodoval.
V dané věci správní orgán prvního stupně i žalovaný bez dalšího přejímá obecné tvrzení
šesti neidentifikovaných pracovníků České inspekce životního prostředí, že identifikační
znaky vyobrazené na fotografiích identifikačních listů želv zelenavých, které ve správním
řízení předložil žalobce, neodpovídají fyzicky zjištěným identifikačním znakům 16 želv,
které byly žalobci odebrány. Takovéto obecné tvrzení je zcela nepřezkoumatelné, neboť
účastník řízení (ani soud v následném soudním přezkumu) nemůže z přezkoumávaného
rozhodnutí seznat proč k takovému závěru správní orgány došly, kdo byli oni pracovníci
(funkce, kvalifikace), kteří jsou údajně odborníky v daném oboru, a tento závěr učinili, a jak
se liší konkrétní identifikační znaky jednotlivých želv. Je třeba poznamenat, že ani ve
předloženém správním spise nejsou dostatečné podklady pro odpověď na uvedené otázky.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že ve správním řízení o odebrání želv podle §89 odst. 1
zákona o ochraně přírody a krajiny bylo třeba zaměřit dokazování na prokázání, že předmětné
želvy nejsou identické se želvami ohledně nichž může žalobce identifikačními listy prokázat
jejich původ. Za tím účelem bylo třeba, jak ostatně navrhl i žalobce v odvolání, provést důkaz
znaleckým posudkem znalce z oboru herpetologie, který by prokázal uvedené skutečnosti,
bylo třeba pořídit podrobnou fotodokumentaci, event. provést další důkazy a samozřejmě
umožnit žalobci, aby případně navrhl důkazy další a k provedeným důkazům se vyjádřil (§
33 spr. ř.).
Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je
nepřezkoumatelné, neboť není odůvodněno tak, jak to vyžaduje ustanovení §47 odst. 2 spr. ř.
a dále nepodložené přesvědčení správních orgánů, že blíže neidentifikovaní odborníci dospěli
k závěru, že se identifikační znaky želv liší, nemůže být regulérním podkladem pro soudní
přezkum rozhodnutí. Pokud v závěru odůvodnění svého rozhodnutí, po připuštění hypotetické
možnosti změny kreseb na krunýřích předmětných želv, žalovaný poukazuje na to, že
žalobce nesplnil povinnost označit želvy nezaměnitelným způsobem, nevyplývá z této
skutečnosti jakou má souvislost s odebráním želv pro neprokázání jejich původu. Nejvyšší
správní soud, který podle ustanovení §132 odst. 1 s. ř. s. věc neskončenou do 31. 12. 2002
dokončuje v jednoinstančním řízení o žalobě podle soudního řádu správního, žalobou
napadené rozhodnutí žalovaného podle ustanovení §78 odst. 1 za použití §76 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů zrušil a věc vrací žalovanému k dalšímu
řízení.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s. tak, že úspěšnému
žalobci přiznal soud náhradu nákladů řízení, které mu žalovaný zaplatí způsobem uvedeným
ve výroku. Náklady řízení žalobce představuje zaplacený soudní poplatek v částce 1000 Kč a
paušální odměna zástupci žalobce ve výši 3500 Kč podle vyhl. č. 484/2000 Sb. a za tři režijní
paušály po 75 Kč podle vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem 4725 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2003
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu