ECLI:CZ:NSS:2003:5.A.81.2001
sp. zn. 5 A 81/2001–46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr Marie Součkové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Antonína Koukala v právní věci žalobců a) J. K.,
b) Mgr. V. K., zastoupených JUDr. Borisem Vacou, advokátem, se sídlem Dlouhá 16, Praha
1, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 1, o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. dubna 2001, č. j. 510/282/01-Neš-O 4/01
takto:
I. Žaloba se zamítá
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou včas Vrchnímu soudu v Praze dne 8. 6. 2001 se žalobci domáhali
přezkoumání rozhodnutí žalovaného, kterým bylo uloženo žalobcům opatření k nápravě
závadného stavu a to podle §27 odst. 1) zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, (vodní zákon)
(dále jen „vodní zákon“) spočívající v zamezení nepovolenému vypouštění odpadních vod
z domu čp. 32 v D. tak, že nátok do kanalizačního potrubí z jímky ve dvorku za domem
žalobců bude nepropustně trvale zaslepen. Tímto rozhodnutím bylo změněno rozhodnutí
Okresního úřadu v Písku ze dne 18. 12. 2000, č. j. Vod/3295/3344/2000-P(231/2-A/20),
kterým bylo žalobcům uloženo opatření podle §27 vodního zákona k zamezení nedovoleného
vypouštění odpadních vod z objektu čp. 32 v D., spočívající v přerušení odpadního potrubí od
nevyhovujícího čistícího zařízení tím způsobem, že nejméně jeden metr potrubí od
čistícího zařízení bude odstraněn a vypouštěcí otvor bude nepropustně uzavřen.
Žalobci v žalobě uvádí, že žalobou napadené rozhodnutí považují za nezákonné, neboť
v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí nebylo jednoznačně prokázáno, že žalobci
vypouštějí odpadní vody ze své nemovitosti do povrchových nebo podzemních vod. Žalobci
i jejich sousedé, manželé K., mají ve svých nemovitostech jímku odpadních vod, z těchto
jímek vede potrubí do jímky třetí, která je nepřístupná a z ní pak vede potrubí
do silničního příkopu. Dešťovou vodu svádějí žalobci do potrubí, jež ústí do kanalizace.
Žalobci namítají, že správními orgány nebylo nikterak prokázáno, že voda nacházející
se v silničním příkopu je právě z nemovitosti žalobců.Argument žalovaného, že jímka
odpadních vod žalobce nemůže kapacitně stačit vzhledem k počtu členů rodiny,
je vyvratitelný, neboť žalobci jsou si vědomi skutečnosti, že jímka se musí častěji vyvážet.
Žalobci vyjadřují nesouhlas s výrokem žalovaného, že jímka na dvorku je v rozporu s tehdy
platnou normou a prohlašují, že jímka na jejich dvorku byla předmětem kolaudačního
rozhodnutí a takto byla také od roku 1989 provozována. V kolaudačním rozhodnutí
se konstatuje, že stavba byla provedena bez zjevných závad, v souladu s projektem, změny,
které byly při kolaudačním řízení dodatečně schváleny, byly zakresleny do projektu. Bylo
povoleno tedy jak užívání stavby k určenému účelu, tak i předmětné jímky. Žalobci
chtějí řešit situaci výstavbou vlastní čističky odpadních vod a proto požádali správní orgán
rozhodující v prvním stupni o povolení zřízení tohoto díla, řízení v této věci bylo však
přerušeno. Protože mají žalobci za to, že rozhodnutí napadené žalobou není řádně
odůvodněno, označují jej za nezákonné a navrhují jeho zrušení, jakož i zrušení rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně ze dne 18. 12. 2000, neboť vykazuje stejné nedostatky,
a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Současně žalobci uvádí, že podali ve shodě
s ustanovením §65 správního řádu podnět k přezkoumání napadeného rozhodnutí mimo
odvolací řízení.
Žalobci v žalobě žádají soud o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a to do
doby rozhodnutí o žalobě.
Žalovaný ve svém podrobném vyjádření k žalobě, podaném Vrchnímu soudu v Praze
dne 21. 10. 2002 uvedl, že žalobcům byla sice rozhodnutím Okresního národního výboru
v Písku ze dne 18. 5. 1987 povolena nástavba a přestavba rodinného domku a septiku
na pozemku nečitelného čísla parcelního v k.ú. D., avšak odkanalizování ani septik
není součástí projektové dokumentace určené pro stavební řízení, v podmínkách, daných
rozhodnutím je uvedeno, že „odkanalizování objektu bude provedeno přes biologický septik
SM-3 s přepadem zaústěným do veřejné kanalizace, způsob napojení přepadu ze septiku
je nutno předem projednat s příslušnou komisí MNV D.“. K tomuto bodu žalovaný podotýká,
že v době vydání předmětného stavebního povolení byl septik vodohospodářským dílem dle
ustanovení §38 odst. 1 písm. c) vodního zákona, k jehož povolení byl příslušný výhradně
vodohospodářský orgán. V té době bylo tedy vydáno rozhodnutí o povolení septiku orgánem
nepříslušným. V kolaudačním rozhodnutí z roku 1989, zmíněném žalobci, není o
septiku žádná zmínka. Žalovaný uvádí, že kolaudační rozhodnutí, ani předchozí rozhodnutí o
povolení užívání stavby, nejsou předmětem žaloby, podrobnosti uvedl tedy pouze k objasnění
skutečností.
K tvrzení žalobců, že se cítí být zkráceni na svých právech žalobou napadeným
rozhodnutím, žalovaný uvedl, že podle článku 11 odst. 3 Listiny práv a svobod vlastnictví
zavazuje, jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru
stanovenou zákonem. Odvádění odpadních vod z nemovitosti žalobců naprosto odporuje
právní úpravě o nakládání s odpadními vodami, odpadní vody lze podle vodního zákona
vypouštět pouze na základě povolení vydaného vodohospodářským orgánem, v němž
je stanoven rozsah případného vypouštění, přičemž vypouštění nečištěných odpadních vod
tak, jak je tomu v případě žalobců, je zcela nepovolitelné, netolerovatelné, žalobci žádné
právo dle vodního zákona k vypouštění nečištěných odpadních vod nemají a nemohou být
tudíž na něm zkráceni. Celý kanalizační systém v nemovitosti žalobců je nepovolené
hospodářské dílo, při vodohospodářském dozoru provedeném žalovaným dne 15. 7. 2001
bylo zjištěno, že přepad z jímky sousedů žalobců, manželů K., byl již zaslepen a do silničního
příkopu odtékaly odpadní vody pouze z nemovitosti žalobců.
Je skutečností, že žalobci požádali Okresní úřad v Písku o „povolení k nakládání
s vodou“, příslušný orgán však řízení přerušil, neboť žalobci nedodali potřebné doklady
a dokumentaci, které je nutno k žádosti doložit. Přes výzvu příslušného správního orgánu
stav zůstal nezměněn. K informaci žalobce, týkající se podaného podnětu k přezkoumání
napadeného rozhodnutí žalovaný sděluje, že podnět byl odložen, neboť rozkladovou komisí
ministra nebyla zjištěna nezákonnost napadeného rozhodnutí.
Žalovaný navrhuje, aby z uvedených důvodů soud žalobu zamítl.
Ze správního spisu žalovaného vyplynuly následující skutečnosti.
Rozhodnutím Okresního úřadu v Písku ze dne 18. 12. 2000,č. j. Vod/3295/3344/2000-
P(231/2-A/20) bylo žalobcům uloženo opatření podle §27 vodního zákona k zamezení
nedovoleného vypouštění odpadních vod z objektu čp. 32 v D., které spočívalo v přerušení
odpadního potrubí od nevyhovujícího čistícího zařízení tím způsobem, že nejméně jeden metr
potrubí od čistícího zařízení bude odstraněn a vypouštěcí otvor bude nepropustně uzavřen.
V odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvedl, že z místního šetření, provedeného dne 26. 6.
2000 vyplynulo, že žalobci nemají povolení k vypouštění odpadních vod, byli správním
orgánem opakovaně vyzváni k předložení dokladů nutných pro posouzení věci, avšak doklady
žalobci předloženy nebyly. Vypouštění odpadních vod do veřejné kanalizace lze provádět se
souhlasem správce kanalizace, tj. v tomto případě obce D., takový souhlas však neexistuje,
povinnost stanovenou vodním zákonem o ochraně jakosti povrchových a podzemních vod
žalobci porušili a proto vydal správní orgán prvního stupně opatření k zamezení
nedovolenému vypouštění odpadních vod.
Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci včas odvolání, v němž uvedli zejména, že není
pravdivé tvrzení správního orgánu prvního stupně, že nejsou nositelé povolení k vypouštění
odpadních vod, neboť mají k dispozici a správnímu orgánu rovněž předložili, kolaudační
rozhodnutí i vyjádření k němu od MNV D. ze dne 3. 2. 1988, jehož součástí je i souhlas MNV
D. se zřízením kanalizace z rodinného domku čp. 32, jehož jsou vlastníci, za podmínek, že do
této kanalizace bude svedena pouze povrchová voda, pokud tedy obecní orgán povolil zřízení
kanalizace pro svod vody z jejich nemovitosti, pak nepochybně vyjádřil souhlas s jejím
odvodem do příkopu silnice D. – V. Na toto místo je vypouštěna pouze voda povrchová,
odpadní voda je pak zachycena v jímce, která je vyvážena. Žalobci dále uvádí, že jim nebylo
nikterak prokázáno, že odpadní vody právě z jímky žalobců unikají do příkopu u silnice a že
by znečišťovaly povrchové či spodní vody. Na kanalizaci jsou napojeny dvě nemovitosti -
nemovitost žalobců a nemovitost jejich sousedů – manželů K., řízení mělo být vedeno tedy i
proti nim, nikoli jen proti žalobcům, v takovém postupu správního orgánu spatřují žalobci
účelový postup směřující jen k určité skupině obyvatel. Žalobci mají za to, že správní orgán
při svém hodnocení důkazů si vybral pouze důkazy svědčící v neprospěch žalobců, takový
postup žalobci odmítají.
K vlastnímu opatření žalobci uvádí, že by rádi uskutečnili napojení své nemovitosti
na veřejnou kanalizaci, jak je doporučeno v rozhodnutí, avšak k domu žalobců veřejná
kanalizace není provedena. Ze všech těchto důvodů požadují žalobci v odvolání,
aby rozhodnutí bylo žalovaným zrušeno.
Žalovaný svým rozhodnutím, napadeným žalobou, změnil výrok rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně tak, že uložil žalobcům do třiceti dnů od nabytí právní moci rozhodnutí
zamezit nepovolenému vypouštění odpadních vod z domu čp. 32 v D. tak, že nátok do
kanalizačního potrubí z jímky ve dvorku za domem bude nepropustně trvale zaslepen.
V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že při místním šetření provedeném
žalovaným dne 13. 3. 2001 zjistil, že do kanalizace z domu čp. 32 jsou odváděny nejen vody
děšťové, ale i veškeré vody splaškové, tato kanalizace ústí do silničního příkopu u silnice III.
třídy D.-V., tento způsob vypouštění je klasifikován jako vypouštění odpadních vod do vod
podzemních. Jímka na dvorku žalobců je opatřena odtokem a nečisté splaškové vody z ní jsou
odváděny do silničního příkopu, tento stav je v rozporu jak s dříve platnou normou ČSN 73
6781, tak i dnes platnou normou ČSN 75 6081, která původní normu v roce 1995 nahradila.
Protože byla zjištěna a zdokumentována i při místním šetření souvislá hladina odpadní vody
v silničním příkopu, do kterého je zaústěna kanalizace od domu žalobců, je zřejmé, že nemůže
být prováděn odvoz odpadních vod v potřebných intervalech, které by odpovídaly produkci
odpadních vod čtyřčlenné rodiny.
Po zjištění a ověření, že žalobci v rozporu s vodním zákonem vypouští nečištěné
odpadní vody do vod podzemních, dospěl žalovaný k závěru, že opatření k nápravě bylo
správním orgánem prvního stupně uloženo v souladu s ustanovením §27 vodního zákona.
Skutečnosti uváděné v odvolání, které se týkají jiných subjektů, nemůže žalovaný řešit tímto
rozhodnutím, takovou námitku, že na odtoku nečistých vod se podílí i soused žalobce,
považuje žalovaný, ve vztahu k tomuto rozhodnutí za irelevantní.
V daném případě se jedná o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle ust. §132
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále s. ř. s.) z vrchních soudů. Podle uvedeného
ustanovení ve věcech neskončených vrchními soudy, u nichž byla dána přede dnem účinnosti
s. ř. s. věcná příslušnost, dokončí řízení zahájená před těmito soudy Nejvyšší správní soud.
Řízení o žalobách podaných podle části páté hlavy druhé zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř.,
ve znění účinném do 31. 12. 2002, o nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti s. ř. s.,
se dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. (ust. §130 odst. 1
s. ř. s.).
Soud přezkoumal rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru,
že žaloba není důvodná.
Úkolem soudu ve správním soudnictví je přezkoumávat zákonnost napadeného
rozhodnutí, tedy posoudit soulad napadeného správního rozhodnutí se zákonem,
popř. prováděcími právními předpisy vydanými v mezích zákonného zmocnění. Úkolem
soudu není nahradit správní orgán v jeho odborné kompetenci. Úkolem soudu je posoudit,
zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým
stavem, resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo
o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem a rovněž
přezkoumat, zda se odvolací orgán vypořádal vyčerpávajícím způsobem s tvrzeními žalobce,
obsaženými v opravném prostředku.
Podle §23 odst. 1 vodního zákona je povinen každý, kdo vypouští odpadní nebo
zvláštní vody do vod povrchových nebo podzemních, dbát, aby jakost povrchových nebo
podzemních vod nebyla ohrožena nebo zhoršena. Za tím účelem je povinen zejména
zajišťovat zneškodňování vypouštěných vod způsobem odpovídajícím současnému stavu
technického pokroku a měřit objem vypouštěných vod a míru jejich znečištění v souladu
s podmínkami stanovenými v rozhodnutí vodohospodářského orgánu.
Že skutečně došlo k vypouštění vod nedovoleným způsobem a ke znečišťování
jak povrchových tak podzemních vod žalobci bylo prokázáno a řádně zdůvodněno v žalobou
napadeném rozhodnutí, jasně bylo uvedeno, z jakých zjištění žalovaný vychází, jaké důkazní
prostředky použil a jak k takovému závěru dospěl.
Podle ustanovení §27 odst. 1 vodního zákona vodohospodářský orgán uloží tomu,
kdo nedovoleným vypouštěním vod nebo nedovoleným nakládáním s látkami škodlivými
vodám znečistí povrchové nebo podzemní vody nebo tímto ohrozí jejich jakost, povinnost
provést opatření k odstranění závadného stavu, zejména směřující k zabránění dalšího
znečišťování nebo ohrožování jakosti povrchových a podzemních vod, popřípadě též opatření
k zajištění náhradního odběru vody.
Jak je zřejmé ze zákonné dikce toho ustanovení, není na zvážení vodohospodářského
orgánu, zda povinnost provést opatření k odstranění závadného stavu původci znečištění uloží
či nikoli, neboť takovou povinnost má vždy, pokud vypouštění znečištěných vod jiným,
než zákonem stanoveným způsobem, zjistí. V souzeném případě bylo žalovaným vypouštění
znečištěných vod zjištěno i prokázáno, proto zcela v souladu s vodním zákonem uložil
žalobcům povinnost provést opatření k odstranění závadného stavu. Takovým postupem
žalovaného nemohli být žalobci nikterak zkráceni na svých právech, jak v žalobě uvádějí.
Protože soud neshledal důvody, které by svědčily o nezákonnosti postupu žalovaného
ve smyslu žalobcových námitek žalobu ve smyslu ust. §78 odst 7. s. ř. s. zamítl.
Za této procesní situace, kdy o odkladném účinku žaloby nebylo Vrchním soudem
rozhodnuto a Nejvyšší správní soud rozhodl již o věci samé, se z důvodu nadbytečnosti
již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku žaloby.
Žalobce, který neměl v tomto soudním řízení úspěch nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.), žalovaný nárok na náhradu nákladů nevznesl, ostatně ze spisu
je patrno, že mu náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 25. listopadu 2003
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu