ECLI:CZ:NSS:2019:5.ADS.145.2018:29
sp. zn. 5 Ads 145/2018 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Gabriely Bašné a JUDr. Jakuba Camrdy ve věci žalobce: P. K., zastoupen
advokátem Mgr. René Zeiselem, se sídlem Jamborova 3169/25, Brno, proti žalovanému: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2018, č. j. 33 Ad 3/2017 – 122,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. René Zeiselovi, advokátovi se sídlem
Jamborova 3169/25, Brno, se p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada
hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti ve výši 1573 Kč Tato částka mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu, a to do 30 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 6. 2. 2017, č. j. X, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení
(dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 16. 12. 2016, č. j. X, kterým byla zamítnuta žádost
stěžovatele o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém
pojištění“).
[2] Stěžovatel podal dne 26. 7. 2016 žádost o přiznání invalidního důchodu. Dne 7. 11. 2016
byl vypracován posudek Okresní správy sociálního zabezpečení Brno – venkov (dále jen „OSSZ
Brno-venkov“) o invaliditě, podle kterého není žalobce invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 20 %. Na základě
uvedeného posudku správní orgán I. stupně zamítl stěžovatelovu žádost. Stěžovatel proti
rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal námitky, v nichž rozporoval zjištěný zdravotní stav
a nově poukázal na obtíže, jejichž příčina se váže k úrazu ze dne 8. 4. 2012. Za centrum bolesti
konkrétně označil skvrnu velikosti dlaně, která se mu vytvořila v roce 2016 na jizvě na zádech
v místě pravé ledviny. Dne 5. 2. 2017 byl Českou správou sociálního zabezpečení Brno, oddělení
lékařské posudkové služby (dále též „ČSSZ Brno“) vypracován v pořadí druhý posudek
o invaliditě stěžovatele. Posudek opět konstatoval dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
stěžovatele, jako jeho dominující příčinu označil vertebrogenní algický syndrom při
posttraumatických a degenerativních změnách krční (C) a bederně/křížové (LS) páteře. Zdravotní
stav stěžovatele byl podřazen pod položku kapitoly XIII, oddílu E položky 1 písm. b) přílohy
k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“).
Další objektivní postižení stěžovatele z hlediska úrazů v roce 2012 nebylo zjištěno. Závěry obou
posudků vypracovaných ve správním řízení jsou zcela shodné, tj. stěžovatel není invalidní, pokles
jeho pracovní schopnosti byl potvrzen jen ve výši 20 %. Žalovaný tak námitky stěžovatele zamítl
a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu, ve které namítal diskriminaci justicí,
jelikož neustále popírá jeho zranění ze dne 8. 4. 2012. V důsledku neléčení následků tohoto úrazu
mu vznikly vážné zdravotní potíže, zejména silné bolesti zad, které mu ztěžují chůzi atp. Posudek
o invaliditě označil za neúplný, neboť lékaři neměli k dispozici lékařskou dokumentaci
od 8. 4. 2012. Byl přesvědčen, že vězeňští lékaři záměrně neuvedli jeho zranění a zdravotní
potíže, konkrétně odkázal na svá předchozí řízení vedená u krajského soudu, kde dokládal
fotodokumentaci zranění ze dne 8. 4. 2012 a s ním související dokumenty. Zdůraznil současné
zdravotní potíže spojené se zraněním zad. V postiženém místě páteře je jizva a v oblasti pravé
ledviny se mu vytvořila skvrna o velikosti dlaně, která postupně tmavne. Přitom lékařka vyloučila
kožní onemocnění. Stěžovatel uzavřel, že žalovaný nedostatečně vyšetřil druh a rozsah
zdravotního postižení, a proto byl pokles jeho pracovní schopnosti určen v malé míře.
[4] Krajský soud žalobu v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Podrobně popsal zdravotní
stav stěžovatele zjištěný správními orgány a na ústním jednání k důkazu přečetl i jím zadaný
posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 7. 9. 2017. Posudek
byl vypracován mimo jiné na základě zdravotní dokumentace stěžovatele z let 2014, 2015, 2016
a listin založených stěžovatelem do soudního spisu včetně nálezů a fotodokumentace. Posudkový
závěr vyzněl jednoznačně, že stěžovatel nevykazuje invaliditu žádného stupně. Krajský soud
vyhodnotil provedený důkaz - posudek ze dne 7. 9. 2017 jako splňující veškeré formální
náležitosti vyžadované vyhláškou o posuzování invalidity. Poukázal na to, že posudková
komise zasedala v řádném složení; stěžovatel byl k jednání komise pozván, nicméně se jej
zúčastnil pouze jeho zástupce. Taktéž měl krajský soud posudek za úplný a celistvý z hlediska
podkladů, z nichž bylo vycházeno. Posudek se totiž opíral jak o zdravotní dokumentaci
praktického lékaře Věznice Kuřim (MUDr. J.), tak i o odborné nálezy jednotlivých specialistů
(zejm. nález z oddělení léčby bolesti MUDr. H., neurologické nálezy MUDr. M.), propouštěcí
zprávy z hospitalizace (Vězeňská nemocnice Brno v době od 29. 9. do 19. 11. 2015, dále od 18. 8.
– 6. 9. 2016), neurologické nálezy, nálezy z vyšetření MR (23. 2. 2015), jakož i o dermatologický
nález ze dne 24. 8. 2016 týkající se vyšetření skvrny v oblasti bederní páteře vpravo velikosti cca
dětské dlaně. Krajský soud konstatoval, že všechny podstatné lékařské nálezy, na něž se
stěžovatel v žalobě i v následných důkazních návrzích odvolával, byly v posudku řádně
hodnoceny. Zdůraznil, že jednoznačně rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu
stěžovatele je postižení jeho podpůrného a pohybového aparátu (chronická bolest zad), jehož
příčinou je porucha páteřní statiky a dynamiky, ovšem bez prokázaného poškození míchy nebo
nervů. Původní zdravotní postižení stěžovatele (po operaci zhoubného seminomu levého
varlete), pro něž byl od ledna 2005 uznán plně invalidním, již není dominantním zdravotním
postižením. Krajský soud uzavřel, že posudková komise zcela shodně s předchozími posudky
dospěla k závěru, že stěžovatel má dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující
příčinou je bolestivý syndrom páteře. Proto míru poklesu pracovní schopnosti rovněž podřadila
pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1 písm. b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a určila
ve výši 20 %. Horní hranice procentního rozmezí dané položky byla použita s ohledem na
předchozí stěžovatelem vykonávanou výdělečnou činnost a výrazné subjektivní obtíže plynoucí
z páteřního postižení. Krajský soud poukázal na to, že posudková komise vysvětlila, proč nelze
zdravotní stav stěžovatele považovat za středně těžký či těžký stupeň funkční poruchy a podřadit
jej pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1 písm. c) či d) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.
Taktéž zdůvodnila, proč nelze ve věci aplikovat §3 odst. 1, 2 a §6 vyhlášky o posuzování
invalidity. Krajský soud hodnotil i skutečnost, že se posudková komise konkrétně vyjádřila
k stěžovatelem namítanému postižení úrazem ze dne 8. 4. 2012 tak, že lékařská vyšetření
nedokumentují, že by v souvislosti s tímto úrazem došlo k algiím v oblasti páteře. Krajský soud
odmítl výtku stěžovatele na neaktuálnost podkladových lékařských zpráv, neboť posudek se musí
vztahovat k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Ostatní stěžovatelem navržené důkazy
krajský soud pro nadbytečnost zamítl.
[5] V kasační stížnosti stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, jelikož
se krajský soud nevypořádal s námitkami a nedostatečně své závěry odůvodnil. Stěžovatel zásadně
nesouhlasil s tím, že krajský soud v odůvodnění odkázal na posudek vypracovaný Posudkovou
komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento posudek totiž vycházel jen z lékařských
zpráv, nikoli z úplného a faktického vyšetření stěžovatele. Navíc posudek označil za neúplný,
nepřesvědčivý a nesprávný, jelikož jeho zdravotní stav splňuje zákonné podmínky pro přiznání
invalidního důchodu. Konkrétně v něm nebyl hodnocen jeho zdravotní stav; kvalifikační
potenciál; dlouhodobě nepříznivý stav; pracovní schopnost a pokles jeho pracovní schopnosti.
Posudku rovněž vytkl, že se dostatečně nevypořádal s jeho zraněním, které významně ovlivňuje
posouzení míry poklesu pracovní schopnosti stěžovatele.
[6] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti zcela ztotožnil s odůvodněním napadeného
rozsudku a odkázal na něj.
[7] Nejvyšší správní soud po konstatování včasnosti kasační stížnosti, jakož i splnění
ostatních podmínek řízení, přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu
a z důvodů, které stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil; současně přihlédl i k tomu, zda napadený
rozsudek netrpí vadami, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3
a 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Podstata věci týkající se nepřiznání invalidního důchodu tkví v posouzení zdravotního
stavu stěžovatele, čímž je uplatněn důvod kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Platí totiž, že neúplné a nepřesvědčivé posouzení rozhodujícího zdravotního postižení
v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatel trpěl ke dni vydání
přezkoumávaného rozhodnutí, je třeba považovat za vadu řízení, která mohla mít za následek
nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele
k uvedenému dni a v jeho důsledku nesprávné posouzení zákonných podmínek invalidity
ve smyslu §39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Jde tedy o jinou vadu řízení ve smyslu
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003 - 61).
[10] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že oba posudky vypracované
k posouzení zdravotního stavu stěžovatele pro účely zjištění invalidity vypracované OSSZ Brno -
venkov dne 7. 11. 2016 a Českou správou sociálního zabezpečení dne 5. 2. 2017 obsahují
zcela stejné závěry ohledně jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jehož dominující
příčinou je vertebrogenní algický syndrom při posttraumatických a degenerativních změnách
krční a bederně/křížové páteře. Další objektivní postižení z hlediska úrazů v roce 2012 nebyly
v posudcích zjištěny. K stěžovatelem zdůrazňovaným bolestem bylo v posudcích uvedeno,
že přes opakovaná neurologická vyšetření nebyla zjištěna radikulopatie, myelopatie či parézy.
Pro bolesti je léčen analgetiky symptomaticky. Zdravotní stav stěžovatele tak byl podřazen
pod kapitolu XIII., oddíl E, položku 1 písm. b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity,
s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 20 %. Oba posudky závěrem konstatovaly,
že se u stěžovatele jedná o lehké funkční postižení s recidivujícím lehčím neurologickým nálezem,
ale bez poškození nervu s tím, že některé denní aktivity vykonává s obtížemi. S ohledem
na původní profesi stěžovatele -strojního zámečníka má jeho zdravotní stav nejvýznamnější
dopad právě na pokles jeho pracovní schopnosti, proto byla stanovena míra poklesu jeho
pracovní schopnosti při horní hranici. Celkový zdravotní stav stěžovatele tedy neodpovídá
žádnému stupni invalidity.
[11] Pro zdravotní postižení podle kapitoly XIII (Postižení svalové a kosterní soustavy), oddíl
E (Dorzopatie a spondylopatie), položka 1 (Bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci
páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének),
položka 1 písm. b) - s lehkým funkčním postižením, postižení zpravidla více úseků páteře,
polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, porucha statiky a dynamiky
páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem,
bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi) přílohy k vyhlášce
o posuzování invalidity je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 10 - 20%.
[12] Podle §75 odst. 1 s. ř. s. soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Nelze tudíž zohlednit
případné zhoršení zdravotního stavu stěžovatele po datu 6. 2. 2017, na což správně poukázal
i krajský soud. Pro posouzení věci je totiž rozhodný zdravotní stav stěžovatele v době
rozhodování žalovaného.
[13] Podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti
nejméně o 35 %. Podle §39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost
pojištěnce poklesla: a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního
stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,
c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle §39 odst. 4 zákona o důchodovém
pojištění platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu
pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu: a) zda jde
o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný
zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost
rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost
využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %
a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda
je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
[14] Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou
odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem),
a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud
si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, posuzuje
zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech
důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své
orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní
schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové
řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. §16a zákona č. 582/1991 Sb.) spočívající
v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast
sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož
hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí
též znalosti z oboru posudkového lékařství.
[15] I tyto posudky hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení
§77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným
znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti
a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla
rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí.
Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá,
a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.
[16] Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává.
Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí
orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační
stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové
komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti
a správnosti posudku – srov. konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např.
rozsudek ze dne 25. 9. 2003 č. j. 4 Ads 13/2003 – 54, či rozsudek ze dne 3. 4. 2013
č. j. 6 Ads 158/2012 - 24), případně zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena
(test řádného složení posudkové komise – srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 3. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 – 20).
[17] Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková
komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které
posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být
zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity),
přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá
zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví
podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních
postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější
dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti
tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování
invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou
kapitolu, oddíl a položku přílohy k této vyhlášce, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu
pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení.
[18] V nyní posuzované věci se Nejvyšší správní soud ztotožňuje se závěrem krajského soudu,
že posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně splňuje výše uvedené
nároky testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti odborného lékařského posudku. Posudková
komise při vypracování posudku vycházela z úplné zdravotnické dokumentace týkající
se stěžovatele; posudek rovněž obsahuje rekapitulaci nejvýznamnějších lékařských nálezů,
což umožňuje utvořit si ucelenou představu o zjištění a průběhu zdravotních obtíží stěžovatele.
Posudková komise měla k dispozici kromě nálezu praktické lékařky i řadu odborných nálezů
z onkologické, neurologické, oční ambulance, jež vzala v úvahu. Posudková komise jednoznačně
konstatovala stěžovatelovu diagnózu s tím, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní
stav a uvedla i přesné zdravotní postižení stěžovatele, které má nejvýznamnější dopad na pokles
jeho pracovní schopnosti. Rovněž podřadila zjištěné zdravotní postižení stěžovatele
pod příslušnou položku vyhlášky o posuzování invalidity. Konkrétně posudková komise vymezila
jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele bolestivý
syndrom páteře s „lehkým funkčním postižením“ - poruchou páteřní statiky a dynamiky, bez
poškození míchy či nervů, což odpovídá položce kapitoly XIII, oddílu E, položky 1 písm. b)
vyhlášky o posuzování invalidity a míru poklesu pracovní schopnosti stěžovatele rovněž určila
ve výši 20%. Horní hranici procentního rozmezí posudková komise odůvodnila předchozí
vykonávanou činností stěžovatele a jeho výraznými subjektivními potížemi plynoucími
z páteřního postižení. Posudková komise se v závěru posudku vypořádala rovněž s námitkou
stěžovatele týkající se jeho postižení úrazem ze dne 8. 4. 2012. Stěžovatel za centrum bolesti
po úraze označil jizvu na zádech s tmavou skvrnou. Posudková komise uvedla, že lékařská
vyšetření nedokumentují, že by v souvislosti s tímto úrazem došlo k algiím v oblasti páteře.
Zdůraznila, že u stěžovatele nejsou ani v důsledku úrazu ze dne 8. 4. 2012 přítomny projevy
kořenového postižení s funkčně významným neurologickým nálezem, projevy s těžkým
postižením nervů, ani nejsou přítomny závažné parézy, svalové atrofie, poruchy hybnosti. Přitom
posudková komise vycházela i ze stěžovatelem doložených listin k úrazu, a to z fotodokumentace
a lékařských nálezů mj. z dermatologické ambulance ze dne 24. 8. 2016. Nejvyššímu správnímu
soudu se tak shora uvedené závěry nejeví jako nepřesvědčivé, neúplné či nesprávné, jak namítá
stěžovatel.
[19] Ke zcela shodným závěrům navíc dospěly i posudky o invaliditě OSSZ Brno – venkov
ze dne 7. 11. 2016, č. j. LPS/2016/1973-VY-CSSZ a ČSSZ Brno ze dne 5. 2. 2017,
č. j. LPS/2017/73-NR-JHM_CSSZ, vypracované v průběhu správního řízení před žalovaným.
Tyto se konkrétně zabývaly i stěžovatelem zdůrazňovanými bolestmi s tím, že jsou léčeny
analgetiky symptomaticky; přičemž neurologickými vyšetřeními nebyla zjištěna radikulopatie,
myelopatie či parézy.
[20] Stěžovatel jednoznačné závěry o neexistenci invalidity jakéhokoli stupně svou kasační
stížností napadá, ale nepřináší žádnou konkrétní argumentaci, která by byla s to posudkové
závěry zpochybnit. Tvrdí-li, že jeho zdravotní stav je závažnějšího charakteru, než jak jej
popisuje posudek, odkazuje Nejvyšší správní soud na rozsudek ze dne 30. 11. 2009,
č. j. 4 Ads 81/2009 - 46, podle něhož pouhý výčet obtíží, kterými stěžovatel dle svého
subjektivního názoru trpí, bez zjištění rozporu v posouzení zdravotního stavu provedeného
posudkovými lékaři žalovaného nebo posudkovou komisí, nemůže představovat relevantní
argumentaci zpochybňující závěry krajského soudu, resp. žalovaného. Nejvyšší správní soud
tu nezpochybňuje skutečnost, že stěžovatel trpí onemocněními, se kterými jsou spojena omezení
v jeho každodenním životě. Tento závěr vyplývá z vypracovaných posudků, neboť i posudková
komise uvedla, že se v případě stěžovatele jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav,
což je ve smyslu ustanovení §26 zákona o důchodovém pojištění stav, který omezuje tělesné,
smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost,
pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze
předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok. Tento dlouhodobě nepříznivý stav stěžovatele
však není při objektivním posouzení, jež je v případě určení invalidity posuzované osoby určující
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009 - 46)
takového charakteru, aby odůvodňoval přiznání invalidního důchodu.
[21] Jelikož Nejvyšší správní soud shledal posudek vypracovaný posudkovou komisí splňující
zákonem stanovené požadavky, mohl z něj krajský soud v řízení vycházet. Krajský soud posudek
na ústním jednání řádným způsobem k důkazu přečetl a nechal účastníky se k němu vyjádřit.
V odůvodnění napadeného rozsudku se pak krajský soud řádným způsobem vypořádal
se skutkovými zjištěními učiněnými z posudku a posudek náležitě posoudil, a to i ve vztahu
k předchozím posudkům vypracovaným ve správním řízení. Nejvyšší správní soud tedy odkaz
krajského soudu na posudek v odůvodnění rozsudku považuje za zcela důvodný a správný.
[22] Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s námitkou nezákonnosti posudku posudkové
komise z důvodu absence faktického vyšetření stěžovatele. Nejvyšší správní soud opakovaně
zdůrazňuje, že posudková komise měla za úkol posoudit zdravotní stav stěžovatele zpětně ke dni
6. 2. 2017 a nikoli ke dni, kdy vypracovávala posudek ve věci. Navíc stěžovatel ani nevyužil svého
práva být přítomen jednání posudkové komise, když se jej účastnil pouze jeho zástupce.
Uplatněná námitka stěžovatele se tak jeví jako ryze účelová.
[23] Za výše popsané situace Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud dospěl
ke správným závěrům, které podepřel relevantní judikaturou. Námitky nezákonnosti
a nedostatečné odůvodněnosti jeho rozsudku jsou proto nedůvodné.
[24] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
[25] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 a 2 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci
neměl úspěch. Ve vztahu k úspěšnému žalovanému se pravidlo úspěšnosti neuplatní (§60 odst. 2
s. ř. s.).
[26] Krajský soud stěžovateli ustanovil právním zástupcem advokáta. Podle §35 odst. 9 část
věty prvé za středníkem s. ř. s. platí hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného
advokáta stát. Podle §7 a §9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů, ustanovenému zástupci, který učinil jeden úkon právní služby podle §11 odst. 1
písm. d) advokátního tarifu (návrh ve věci samé – kasační stížnost), náleží odměna ve výši
1000 Kč a podle §13 odst. 3 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů v paušální částce
300 Kč. Ustanovený zástupce soudu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, proto
mu náleží i částka 273 Kč DPH; celková částka odměny tak činí výši 1573 Kč. Odměna bude
z účtu Nejvyššího správního soudu vyplacena v přiměřené 30 denní lhůtě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 4. dubna 2019
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu