ECLI:CZ:NSS:2020:5.ADS.20.2020:35
sp. zn. 5 Ads 20/2020 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: J. K., zast. Mgr.
Daliborem Lípou, advokátem se sídlem Jugoslávská 2, Karlovy Vary, proti žalovaným: 1)
Městská správa sociálního zabezpečení Brno, se sídlem Veveří 5, Brno, 2) Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2019, č. j. 30 A 80/2019 - 51,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovaným se náhrada nákladů řízení ne p ři zn áv á .
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Daliboru Lípovi, advokátovi, se u rču j e
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti částkou
ve výši 6800 Kč, která mu bude uhrazena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného
usnesení, kterým Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) odmítl jeho žalobu na ochranu
před nezákonným zásahem žalovaných, který měl spočívat ve vyřazení žalobce z evidence
pojištěnců dne 9. 6. 2017. K uvedenému dni odhlásila žalovaná 1) z registru zaměstnavatelů
společnost CREDITLINE, a. s. v likvidaci, neboť dlouhodobě neplnila své povinnosti
v nemocenském pojištění, v důchodovém pojištění a při odvodu pojistného na sociální
zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. V důsledku toho přestala tato
společnost být považována za zaměstnavatele ve smyslu §3 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb.,
o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že tato společnost
byla stěžovatelovým zaměstnavatelem, vyřadila žalovaná 1) také jeho z registru pojištěnců.
O tomto vyřazení informovala stěžovatele dopisem, který však zaslala jako tzv. obyčejnou zásilku,
a nelze tak ověřit, zda (popř. kdy) bylo stěžovateli toto sdělení doručeno.
II. Rozhodnutí krajského soudu
[2] Stěžovatel podal ke krajskému soudu žalobu na ochranu před nezákonným zásahem,
pokynem nebo donucením správního orgánu (tzv. zásahovou žalobu) dne 28. 5. 2019. Krajský
soud se prvně zabýval naplněním procesních podmínek pro meritorní posouzení věci. Dospěl
k závěru, že vyřazení z registru pojištěnců je jednorázovým zásahem a následná absence v registru
je pouhým následkem tohoto zásahu. Nejedná se proto o trvající zásah. Musel se tedy zabývat
tím, zda byla zásahová žaloba podána včas. Přitom ze správního spisu žalované 1) zjistil, že dne
8. 6. 2017 byla stěžovateli prostřednictvím pošty zaslána informace o tom, že byl vyřazen
z registru pojištěnců. Sice není doloženo, že byla skutečně stěžovateli doručena, popř. kdy
k doručení došlo, nicméně ze zprávy zaslané stěžovatelem prostřednictvím e-mailu ze dne
20. 7. 2017 je zřejmé, že při odeslání této zprávy již musel o svém vyřazení z registru pojištěnců
vědět. Subjektivní dvouměsíční lhůta k podání zásahové žaloby tedy počala běžet nejpozději
v tento den. Vzhledem k tomu, že zásahovou žalobu podal stěžovatel až teprve dne 28. 5. 2019,
je zřejmé, že je opožděná. Krajský soud proto žalobu odmítl dle §46 odst. 1 písm. b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
III. Kasační stížnost a vyjádření žalované 1) a 2)
[3] Stěžovatel v kasační stížnosti předně namítal, že je usnesení krajského soudu nezákonné,
neboť krajský soud žalobu odmítl jako opožděnou, ačkoliv to žádný z účastníků řízení
nenavrhoval – žalovaná 1) navrhovala žalobu odmítnout jako předčasnou a žalovaná 2)
navrhovala žalobu zamítnout. Krajský soud dále pochybil, pokud v rozporu s judikaturou
Nejvyššího správního soudu posoudil zásah jako jednorázový, a nikoliv jako trvající. Zabýval
se totiž vyřazením z registru pojištěnců toliko z administrativního hlediska a přehlédl působení
tohoto zásahu ve stěžovatelově sféře. Pokud se stěžovatel stále považuje za zaměstnance
společnosti CREDITLINE, a. s. v likvidaci, pak je vyřazení z registru pojištěnců zásahem, který
stále trvá. V poslední řadě stěžovatel namítl, že krajský soud při určení data, kdy se stěžovatel
dozvěděl o vyřazení z registru pojištěnců, vycházel toliko z e-mailu, který však pro soudní
rozhodnutí nemůže být dostatečně relevantním podkladem. Nadto se tato zpráva vztahovala
pouze k ukončení pracovního poměru, a nikoliv k vyřazení z registru pojištěnců. Stěžovatel jednal
s žalovanou 1) jako zástupce společnosti CREDITLINE, a. s. v likvidaci, a neměl povinnost
si z jednání za tuto společnost nic dovozovat ve vztahu ke své osobě. Informace o vyřazení
z registru pojištěnců nebyla žalovanou 1) stěžovateli nikdy doručena, a krajský soud tím pádem
vycházel ve své podstatě pouze ze svých domněnek a sporných skutečností.
[4] Žalovaná 1) ve vyjádření ke kasační stížnosti stručně vyjádřila názor, že stěžovatel
dlouhodobě porušuje zákonné povinnosti v nemocenském pojištění, v důchodovém pojištění
a při odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
a dopouští se vůči ní jednání, jehož účelem je pouze zatížit ji zbytečnými úkony. Takové jednání
považuje za zneužití práva. Žalovaná 1) navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
[5] Žalovaná 2) odkázala na řízení u krajského soudu a správní spis předložený žalovanou 1).
Navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné, a stěžovatel je řádně zastoupen v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s.
Poté přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti, a dospěl k následujícímu závěru.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Stěžovatel v prvé řadě namítal, že krajský soud neměl žalobu odmítnout, neboť tento
postup žádný z účastníků řízení nenavrhoval. Krajský soud odmítl žalobu podle §46 odst. 1
písm. b) s. ř. s., který stanoví, že soud usnesením odmítne návrh (žalobu), je-li podán předčasně
nebo opožděně. Jedná se o procesní postup, podle něhož soud postupuje ještě předtím, než
žalobu meritorně projedná. Řízení o žalobě je ovládáno dispoziční zásadou (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78, č. 2162/2011 Sb. NSS),
což znamená, že ve věci samé je soud vázán návrhy účastníků řízení; to ovšem neplatí pro
procesní postup, který soud volí bez ohledu na to, zda jej účastníci řízení navrhují. Žalobu tedy
může soud jako opožděnou odmítnout nezávisle na procesní aktivitě účastníků řízení.
Stěžovatelova první námitka tak není důvodná.
[9] Dále stěžovatel namítal, že krajský soud nesprávně posoudil nezákonný zásah jako
jednorázový s trvajícími následky namísto trvajícího zásahu.
[10] Posouzení otázky charakteru tvrzeného nezákonného zásahu je v nyní projednávaném
případě klíčové, protože při trvajících zásazích počíná objektivní (a případně i subjektivní) lhůta
běžet každým dnem, kdy nezákonný zásah trvá – srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018,
sp. zn. II. ÚS 635/18, N 94/89 SbNU 387, v němž Ústavní soud mimo jiné uvedl: „V případě stále
neukončeného trvajícího zásahu pak ústavně konformní výklad pojmu ‚dozvěděl se‘ (§84 odst. 1 věta první
s. ř. s.) odpovídá pojmu ‚dozvídá‘ a výklad pojmu ‚došlo‘ (§84 odst. 1 věta druhá s. ř. s.) odpovídá pojmu
‚dochází‘. V souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva lhůta k podání žaloby proti
neukončenému trvajícímu zásahu ve skutečnosti začíná každý den znovu.“ Kdyby tedy Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že stěžovatel brojil proti zásahu, který v době podání žaloby stále trval,
postrádalo by smyslu zabývat se poslední námitkou kasační stížnosti týkající se počátku běhu
subjektivní lhůty.
[11] Ukázkovým příkladem jednorázového zásahu s trvajícími následky je (ne)provedení
zápisu do katastru nemovitostí; viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 13. 10. 2015, č. j. 7 As 107/2014 - 53, č. 3334/2016 Sb. NSS. V citovaném usnesení
rozšířený senát mj. uvedl, že „zásah spočívající v provedení nebo neprovedení konkrétního zápisu záznamem
do katastru, či v absolutní nečinnosti katastrálního úřadu, je úkonem faktickým a jedinečným (neopakovatelným),
a tedy jednorázovým“. Naopak příkladem trvajícího zásahu je zadržování dokumentace převzaté při
místním šetření; srov. výše citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 635/18). Nejvyšší
správní soud konstatuje, že trvající zásah spočívá v udržování protiprávního stavu, nikoliv
v jednorázovém úkonu (byť tento může mít i trvající důsledky).
[12] Ve světle výše uvedeného je třeba posoudit povahu tvrzeného nezákonného zásahu, proti
kterému stěžovatel brojí. Je zřejmé, že vyřazení z registru pojištěnců je jedinečným
(tj. neopakovatelným) faktickým úkonem – samotné vyřazení z povahy věci ani nemůže
přetrvávat po delší dobu, dlouhodobým následkem je pouze stav, kdy osoba není vedena
v registru pojištěnců, což je však pouze zřejmým a nutným následkem toho, že byla z tohoto
registru vyloučena – vyřazení z registru pojištěnců nelze považovat za dlouhodobé udržování
nezákonného stavu. Vyřazení z tohoto registru je tak jednorázovým zásahem, jak správně určil
krajský soud.
[13] O správnosti tohoto závěru vypovídá i žalobní petit a žalobní argumentace. Stěžovatel
v žalobě navrhl, aby krajský soud určil, že vyřazení z registru pojištěnců bylo nezákonné (určovací
výrok), a aby zakázal v nezákonném zásahu pokračovat (zápůrčí výrok). Dále žádal, aby krajský
soud uložil žalovaným obnovit stav před 9. 6. 2017. Je tedy zřejmé, že účelem stěžovatelovy
žaloby nebylo zajistit, aby byl znovu zapsán do registru pojištěnců pro futuro, nýbrž aby byl jeho
zápis v tomto registru nepřetržitý – jinými slovy se snažil docílit stavu, jako by nebyl z registru
pojištěnců nikdy vyřazen. Přitom podstatným rozdílem mezi trvajícím a jednorázovým zásahem
je právě to, že v případě trvajícího zásahu soud správnímu orgánu zakazuje pokračovat v tomto
zásahu pro futuro, kdežto v případě jednorázového zásahu určí jeho nezákonnost. Ačkoliv
stěžovatelova žaloba obsahovala též zápůrčí petit, veškerá jeho argumentace se týkala toho,
že z registru pojištěnců neměl vůbec být vyřazen, což je ovšem jednorázovým zásahem, jak již
bylo uvedeno.
[14] Nejvyšší správní soud si je vědom, že stěžovatel nebyl v řízení o žalobě zastoupen
advokátem, a nemusel tak vědět, že je třeba rozlišovat mezi zásahy trvajícími a jednorázovými,
a k povaze tvrzeného zásahu se proto vyjádřil poprvé až v kasační stížnosti prostřednictvím
ustanoveného zástupce. Nicméně v kontextu celé věci, včetně uplatněné argumentace, nemá soud
pochyb, že stěžovatel napadal primárně zásah spočívající ve vyřazení z registru pojištěnců, jenž
svým charakterem představuje zásah jednorázový. To ostatně potvrzuje i vyjádření ze dne
12. 6. 2019, v němž stěžovatel – v návaznosti na výzvu krajského soudu ohledně včasnosti
podané žaloby – vysvětloval, že se o vyřazení z registru pojištěnců dozvěděl teprve dne
28. 3. 2019, a subjektivní lhůta pro podání zásahové žaloby tedy měla začít běžet až tento den;
v případě, že by stěžovatel opravdu považoval zásah za trvající, postrádala by tato argumentace
smyslu. Ani druhá námitka stěžovatele tedy není důvodná.
[15] Poslední námitka se týká již samotného důvodu odmítnutí žaloby – tedy její opožděnosti.
Podle stěžovatele v tomto ohledu krajský soud pochybil, pokud vycházel z e-mailové komunikace
mezi ním a žalovanou 1) a dovodil, že stěžovatel věděl o vyřazení z registru pojištěnců pouze
na základě toho, že v e-mailu ze dne 20. 7. 2017 vyjádřil svůj nesouhlas s tím, že žalovaná 1) měla
jeho pracovní poměr za ukončený.
[16] Smyslem právní úpravy doručování ve správním řízení je především vyloučit pochybnosti
o nezměněném obsahu písemnosti, o odesilateli a o doručení, neboť například komunikace
prostřednictvím e-mailu takové pochybnosti nevyloučí (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu 15. 9. 2015, č. j. 8 As 57/2015 - 46). Na druhou stranu však není ani taková
komunikace vyloučena, a to zvláště v případě, kdy správní orgán jedná s jinou osobou mimo
správní řízení, nemá-li toto jednání vyvolávat právní účinky (např. za účelem dohodnutí schůzky
s pracovníkem správního orgánu). Vzhledem k tomu, že se stěžovatelem žalovaná 1) jednala
prostřednictvím e-mailu především o omluvách ze schůzky, neshledává na její straně Nejvyšší
správní soud v tomto směru žádné pochybení. Stejně tak krajský soud nepochybil, pokud
vycházel z obsahu e-mailu zaslaného stěžovatelem žalované 1). Stěžovatel v řízení o žalobě nijak
nezpochybňoval, že e-maily založené ve správním spise zaslal on sám v datech, která jsou
v těchto emailech uvedena, a že nebyl obsah zpráv změněn. Teprve v kasační stížnosti v reakci
na posouzení krajského soudu vznáší zcela obecnou argumentaci založenou na tom, že e-mail
není relevantním podkladem. Nejvyšší správní soud však nemá důvod pochybovat o obsahu ani
odesilateli e-mailových zpráv založených ve správním spise, když je stěžovatel žádným
konkrétním tvrzením nezpochybňuje a omezuje se pouze na abstraktní zpochybnění e-mailu jako
podkladu pro rozhodnutí soudu.
[17] Ze správního spisu vyplývá, že se stěžovatel obrátil na pracovnici žalované 1)
prostřednictvím e-mailu dne 20. 7. 2017. V tomto e-mailu uvádí: „Dovoluji si Vás tímto
co nejzdvořileji, leč o to víc důrazněji, požádat o to, abyste dohlédla na to, že mi bude nemocenské vyplaceno za celý
kalendářní měsíc červen 2017, a nikoliv jen za období od 1. 6. 2017 až 8. 6. 2017, jelikož dle mého soudu
Vámi můj pracovní poměr ukončený k datu 8. 6. 2017 se mi dosud jeví jakožto toliko svévole, a servávám
na tom, že můj pracovní poměr u společnosti CREDITLINE, a. s. v likvidaci trvá.“ Z uvedeného
je zřejmé, že stěžovatel v době odeslání e-mailu věděl, že má žalovaná 1) jeho pracovní poměr
za ukončený, nicméně výslovně nezmiňuje, že nesouhlasí se svým vyřazením z registru
pojištěnců. Otázkou tedy je, zda mohl krajský soud uzavřít na základě citované zprávy,
že stěžovatel věděl o tvrzeném nezákonném zásahu spočívajícím ve vyřazení z registru.
[18] Nejvyšší správní soud s úsudkem krajského soudu souhlasí. Stěžovatel sice upozorňuje, že
se vyjadřoval k ukončení pracovního poměru, nikoliv k vyřazení z registru pojištěnců, nicméně
pokud věděl, že ho žalovaná 1) již nepovažuje za zaměstnance společnosti CREDITLINE, a. s.
v likvidaci, a s nejvyšší pravděpodobností se do jeho sféry dostala informace o jeho vyřazení
z registru pojištěnců (oznámení o této skutečnosti mělo být zasláno jako obyčejná zásilka, která
se nevrátila jako nedoručitelná – to ovšem nelze prokázat), nemá Nejvyšší správní soud pochyb
o tom, že dne 20. 7. 2017 stěžovatel o vyřazení z registru pojištěnců věděl. Tento závěr navíc
podporují další okolnosti vyplývající ze správního spisu a z tvrzení stěžovatele, který měl být
generálním ředitelem společnosti CREDITLINE, a. s. v likvidaci, za tuto společnost jednal
s žalovanou 1) ohledně plnění povinností v sociálním zabezpečení a o zápis do registru pojištěnců
poté, co byl ve společnosti zaměstnán, sám požádal. Všechny tyto okolnosti napovídají tomu,
že se stěžovatel v oblasti sociálního zabezpečení orientoval, a musel tedy v době odeslání zprávy
prostřednictvím e-mailu vědět, že byl z registru pojištěnců vyřazen.
[19] Nejvyšší správní soud nesouhlasí ani se zbylými stěžovatelovými argumenty. Tvrzení,
že si stěžovatel nebyl povinen z jednání za společnost CREDITLINE, a. s. v likvidaci, nic
dovozovat ve vztahu ke své osobě, je opět pouze obecné prohlášení, které ve své podstatě
nevyvrací, že stěžovatel ve skutečnosti o vyřazení z registru pojištěnců věděl. Krajský soud
neposuzoval, zda měl povinnost si své vyřazení z registru pojištěnců dovodit, ale zda o něm
stěžovatel skutečně věděl v době, kdy odeslal zprávu ze dne 20. 7. 2017.
[20] Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel vzhledem ke všem skutkovým okolnostem
věci musel nejpozději dne 20. 7. 2017 vědět o vyřazení z registru pojištěnců. Subjektivní
dvouměsíční lhůta pro podání zásahové žaloby tedy počala běžet nejpozději tímto datem,
a stěžovatelova žaloba ze dne 24. 5. 2019 (krajskému soudu doručena dne 28. 5. 2019) tak byla
podána opožděně.
[21] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoliv nemíní snižovat význam registru
pojištěnců, se zápisem nebo vyřazením z něj není bezprostředně spojen vznik ani zánik práv
či povinností, neboť tento registr má pouze evidenční charakter. V konečném důsledku tak může
stěžovatel správním orgánům, které z tohoto registru vycházejí, prokázat existenci pracovního
poměru, bude-li to podstatné pro rozhodnutí o jeho právech. Samotným vyřazením z registru
pojištěnců tedy není stěžovatelovo postavení z hlediska jeho práv přímo zhoršeno – byť se jistě
zvýší úsilí, které bude muset stěžovatel v budoucnu vynaložit, aby správní orgány přesvědčil
o svých nárocích například v režimu důchodového pojištění.
V. Závěr a náklady řízení
[22] Ve světle všech shora uvedených skutečností Nejvyšší správní soud uzavírá, že shledal
kasační stížnost nedůvodnou, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 větou poslední s. ř. s. zamítl.
[23] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaným, kterým by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, Nejvyšší správní soud náhradu nákladů
řízení nepřiznal, protože jim podle obsahu spisu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad
rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[24] Stěžovateli byl v řízení o kasační stížnosti ustanoven advokát Mgr. Dalibor Lípa.
V takovém případě platí hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování stát (srov. §35
odst. 10 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud jmenovanému
zástupci určil odměnu za dva úkony právní služby (první porada s klientem včetně převzetí
a přípravy zastoupení a písemné podání ve věci samé – doplnění kasační stížnosti) ve výši
6200 Kč podle §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů, a dále náhradu hotových výdajů – dvakrát režijní paušál ve výši
300 Kč podle §13 odst. 4 uvedené vyhlášky. Nejvyšší správní soud tedy zástupci stěžovatele určil
odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti částkou ve výši
6800 Kč; tato částka mu bude vyplacena ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto
rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.)
V Brně dne 20. listopadu 2020
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu