ECLI:CZ:NSS:2014:5.AFS.90.2012:33
sp. zn. 5 Afs 90/2012 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: Město Vsetín,
se sídlem Vsetín, Svárov 1080, zastoupený JUDr. Ing. Radkem Jurčíkem Ph.D., advokátem
se sídlem Brno, Čápkova 47/44, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Brno, Masarykova 31, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 28. 11. 2012, č. j. 31 Af 72/2011 - 81,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 4114 Kč
do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce
JUDr. Ing. Radka Jurčíka Ph.D.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně (dále jen „stěžovatel“) ze dne 2. 5. 2011,
č. j. 5566/11 -1700-708238, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti platebnímu výměru ze dne
17. 9. 2010, č. j. 84553/10/403980804471, vydanému Finančním úřadem ve Vsetíně (dále jen
„správce daně“), kterým byl na základě ustanovení §44a odst. 3 písm. d), §44a odst. 4 písm. c)
a §44a odst. 8 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých
souvisejících zákonů (dále jen „rozpočtová pravidla“) a §46 zákona č. 337/1992 Sb., o správě
daní a poplatků, oba ve znění účinném ke dni rozhodování stěžovatele, žalobci vyměřen odvod
za porušení rozpočtové kázně ve výši 1 904 168 Kč.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí stěžovatele žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen
„krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 28. 11. 2012, č. j. 31 Af 72/2011 - 81, vyhověl a dle
§76 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), rozhodnutí stěžovatele bez nařízení jednání zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
[3] Předmětem sporu mezi účastníky řízení je otázka, zda žalobce porušil rozpočtovou kázeň,
když v rozporu s podmínkami rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 16. 12. 2008 (dále jen
„rozhodnutí o poskytnutí dotace“) nezískal alespoň tři cenové nabídky na zpracování návrhu
územního plánu města Vsetín, resp. zda jím uváděné zdůvodnění nezískání požadovaného počtu
nabídek v zápisu hodnotící komise splňovalo podmínky části IV, bod 11. písm. b) rozhodnutí
o poskytnutí dotace, dle níž je příjemce dotace povinen „při zadávání zakázek malého rozsahu získat
alespoň 3 cenové nabídky pro realizaci dané zakázky (případně v dokumentaci zakázky zdůvodnit, proč nebylo
možné 3 cenové nabídky získat)“.
[4] Žalobce v rámci prvního výběrového řízení (ze dne 26. 9. 2007) na zpracování konceptu
územního plánu města Vsetín oslovil pět uchazečů; z těchto dva zaslali žalobci písemnou omluvu,
že se z kapacitních důvodů nemohou výběrového řízení zúčastnit; další dva na výzvu nereagovali.
Nabídku podal pouze jediný uchazeč, který však neprokázal splnění kvalifikačních předpokladů.
[5] V rámci opakovaného výběrového řízení bylo osloveno opětovně pět totožných subjektů.
Dvě osoby nabídku odmítly, dvě na výzvu nereagovaly vůbec. Nabídku na plnění veřejné zakázky
podala tatáž osoba, jako v případě prvého výběrového řízení. Jelikož tentokrát prokázala splnění
kvalifikačních předpokladů, byla s ní uzavřena smlouva.
[6] Zápis z jednání hodnotící komise ze dne 9. 11. 2007 obsahoval mj. informaci o odmítnutí,
resp. nepodání nabídky všemi oslovenými dodavateli. Žalobce proto namítá, že toto sdělení bylo
dostačující pro splnění podmínky uvedené v rozhodnutí o poskytnutí dotace, a tedy že zdůvodnil,
proč nebylo možné obdržet požadovaný počet cenových nabídek.
[7] Z hlediska právního hodnocení krajský soud vyhověl námitkám, kterými žalobce napadl
rozhodnutí stěžovatele jednak proto, že se nedostatečně zabýval účelem použití dotace, a jednak
z důvodu nejasnosti až neurčitosti podmínky zdůvodnění nezískání tří cenových nabídek.
[8] Dle názoru krajského soudu se stěžovatel vůbec nezabýval tím, zda byl naplněn účel,
pro který byla dotace poskytnuta, a zda porušení povinností dle rozhodnutí o poskytnutí dotace
bylo do té míry významné, aby vedlo k sankčnímu odvodu. Z obsahu napadeného rozhodnutí
dle krajského soudu vyplývá, že stěžovatel pouze mechanicky ověřil naplnění či nenaplnění
podmínek uvedených v rozhodnutí o poskytnutí dotace. Takový přístup však není přípustný,
neboť taková aplikace by znamenala, že i zcela marginální porušení, založené i třeba např.
na výkladu nejasně formulované podmínky by mohlo vést k uložení sankčního odvodu.
[9] K podmínce stanovené v části IV, bod 11. písm. b) rozhodnutí o poskytnutí dotace
krajský soud uvedl, že takto vágně formulovanou podmínku žalobce splnil. Tato podmínka
neklade dle názoru soudu žádné kvalitativní ani kvantitativní nároky na zdůvodnění, proč žalobce
nezískal cenové nabídky v požadovaném počtu. Nelze samozřejmě akceptovat zdůvodnění
jakékoliv, v dané věci je však odůvodnění nezískání tří cenových nabídek zcela racionální. Dva
dodavatelé na výzvu k podání cenových nabídek nereagovali, dva odmítli a jeden cenovou
nabídku podal. Žalobce v rámci prvního výběrového řízení oslovil pět dodavatelů, týchž pět
dodavatelů oslovil i napodruhé. Důvodů, proč tak učinil, však může být dle krajského soudu celá
řada. Nicméně stěžovatel, aniž by se možnými důvody zabýval a vyloučil tento postup žalobce
jako chybný (resp. jako účelový) a vedoucí ke zneužití dotace, se spokojil s tím, že v dokumentaci
o veřejné zakázce není blíže odůvodněno, proč byli osloveni stejní dodavatelé. Stěžovatel tedy dle
názoru soudu dospěl sice ke správnému, ale pouze dílčímu závěru o pochybení žalobce. Jeho
rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
II.
Z obsahu kasační stížnosti stěžovatele
[10] Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížnosti pro nesprávné posouzení
právní otázky v předcházejícím řízení ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[11] Ve svém podání uvedl, že účelu dotace může být dosaženo pouze, když příjemce dotace
splní podmínky rozhodnutí o poskytnutí dotace ve smyslu ust. §§14 a 15 rozpočtových pravidel.
Jsou-li v rozhodnutí poskytovatele dotace takovéto podmínky stanoveny, je správce daně povinen
je respektovat a závěr z kontroly přizpůsobit těmto vyčleněným podmínkám. Pokud v rozhodnutí
takto vyčleněné podmínky nejsou, je na správci daně, aby na zjištěné skutečnosti aplikoval platné
právní předpisy a k závěru o případném porušení rozpočtové kázně dospěl v souladu s ust. §§44
a 44a rozpočtových pravidel.
[12] Vzhledem k tomu, že pochybení na straně žalobce bylo v oblasti podmínek stanovených
pro výběr realizátora akce a vzhledem k tomu, že poskytovatelem dotace nebyl postup v případě
pochybení v této oblasti upraven, nemohl správce daně postupovat jinak než dle ustanovení §§44
a 44a rozpočtových pravidel, konstatovat nesplnění podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace,
tím porušení rozpočtové kázně a za pochybení vyměřit žalobci odvod ve výši poskytnuté dotace.
[13] Podmínka stanovená v části IV, bod 11. písm. b) rozhodnutí o poskytnutí dotace, kterou
krajský soud považuje za vágní z důvodu nejasnosti až neurčitosti, je uvedena v rozhodnutí
o poskytnutí dotace za podmínkou stanovující povinnost získání tří cenových nabídek v závorce
– jako možný postup příjemce v případě, že existují závažné důvody, které získání tří nabídek
brání. Takovými důvody nemohou být důvody jakékoli, ale takové, které prokazují, že nebylo
v silách zadavatele tyto tři nabídky získat. Možným důvodem pro aplikaci této „únikové“
podmínky je řešení natolik speciální problematiky, kterou v rámci zadání veřejné zakázky chce
zadavatel řešit, že neexistuje ani stanovený počet dodavatelů, kteří by byli schopni se danou
problematikou zabývat. To ovšem posuzovaný případ není.
[14] Dle názoru stěžovatele zdůvodnění dokladované seznamem oslovených subjektů a jejich
vyjádření (resp. nevyjádření) k tomuto oslovení není relevantním odůvodněním postupu, proč
se neúspěšné výběrové řízení opakovalo oslovením stejných subjektů, tedy postupem, u něhož
bylo možno předpokládat stejný výsledek. Vzhledem k uvedenému proto nelze dle stěžovatele
označit postup žalobce za správný a jeho zdůvodnění za relevantní zdůvodnění nesplnění
podmínky.
[15] Vzhledem ke skutečnosti, že výsledek výběrového řízení s následným výběrem realizátora
veřejné zakázky rozhodující měrou ovlivňuje cenu realizované akce, byl podmínkou zajištění tří
cenových nabídek žalobce stanoven postup, kterým měl dospět k výběru ekonomicky i odborně
nejvýhodnějšího partnera. Stanovený postup měl vést ke stejnému cíli jako v případě postupu dle
zákona o veřejných zakázkách, tedy k zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání
s veřejnými prostředky.
[16] Stěžovatel s ohledem na výše uvedené skutečnosti proto navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
III.
Stručné shrnutí vyjádření žalobce
[17] Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že podmínka spočívající v získání
tří cenových nabídek je dílem nesmyslná a dílem nemožná z hlediska splnění povinnosti
zadavatele. Žalobce se mimoto plně ztotožňuje s krajským soudem, který splnění této podmínky
považuje za vágní a neurčité. Vzhledem k tomu, že způsob prokázání splnění podmínky nebyl
v části IV, bod 11. písm. b) rozhodnutí o poskytnutí dotace výslovně uveden, měl žalobce
možnost splnit toto zdůvodnění jakýmkoli způsobem, z něhož by vyplynulo odůvodnění
nemožnosti získat tři cenové nabídky.
[18] Smlouva o poskytnutí dotace je veřejnoprávní smlouvou. Podmínky, jež mají být ze strany
příjemce splněny, nelze tedy extenzivně rozšiřovat. Podmínky musí být možné a určité. Jestliže
některá z nich v rozhodnutí o poskytnutí dotace není, pak ani není možné její splnění vyžadovat.
[19] Oslovením stejného okruhu dodavatelů nemohl žalobce předpokládat, že dojde ke stavu,
k jakému došlo, neboť úvahy dodavatelů o tom, zda podat či nepodat nabídku na plnění veřejné
zakázky podléhají v čase změnám, zejména když zdůvodnění neúčasti ve výběrovém řízení dvou
dodavatelů byly kapacitní a časové důvody.
[20] Obdobně nedůvodná je dle žalobce i argumentace, že nevyvinul dostatečnou aktivitu
pro získání tří cenových nabídek. Zadavatel se dle žalobce nemůže podbízet dodavatelům,
aby podali nabídku, příp. se na tom s nimi domlouvat, neboť v takovém případě by se dopustil
kartelového jednání. Předmětná podmínka dle žalobce k takovému jednání přímo vybízí a již
se v podmínkách dotačních titulů nevyskytuje. V rámci Operačního programu Podnikání
pro konkurenceschopnost, kde v počátcích jeho existence byla součástí podmínek poskytnutí
dotace, se vykládala tak, že postačuje, pokud zadavatel osloví nejméně tři dodavatele k podání
nabídky na plnění veřejné zakázky; pokud tito z kapacitních důvodů uvedli, že nemohou podat
nabídku, mělo se za to, že podmínky dotačního titulu byly splněny. Z tohoto i z výše uvedených
důvodů je žalobce přesvědčen, že námitky stěžovatele nejsou důvodné, a navrhl proto,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele zamítl.
IV.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[21] Stěžovatel se kasační stížností podanou ve stanovené lhůtě (§106 odst. 2 s. ř. s.) domáhal
přezkumu rozhodnutí krajského soudu, které vzešlo z řízení, jehož byl účastníkem (§102 s. ř. s.),
jeho kasační stížnost splňuje zákonné náležitosti (§106 odst. 1 s. ř. s.) a zaměstnanec, který za něj
jedná, má vysokoškolské vzdělání vyžadované pro výkon advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[22] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. §109 s. ř. s., vázán
rozsahem a důvody, které uplatňoval stěžovatel ve svém podání. Dospěl k závěru, že jeho kasační
stížnost není důvodná.
[23] Dříve než soud osvětlí důvody svého rozhodnutí, považuje za nutné uvést, že původním
žalovaným v řízení o žalobě před krajským soudem bylo Finanční ředitelství v Brně. Nabytím
účinnosti zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, však tento orgán zanikl
(§19 odst. 1) a jeho agendu převzalo dle §20 tohoto zákona Odvolací finanční ředitelství.
IV. A.
Úvodem k posouzení námitek stěžovatele
[24] Nejvyšší správní soud shrnuje, že správce daně výše specifikovaným platebním výměrem
žalobci vyměřil podle §44 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel odvod za porušení rozpočtové
kázně. Toho se měl žalobce dopustit postupem v rozporu se zněním části IV, bodem 11. písm. b)
rozhodnutí o poskytnutí dotace, když v rámci výběrového řízení na zpracovatele územního plánu
města Vsetín nezískal alespoň tři cenové nabídky na realizaci dané veřejné zakázky a současně
ani dostatečným způsobem nezdůvodnil, proč tyto tři nabídky nebylo možné získat.
[25] Stěžovatel v postupu žalobce spatřuje porušení rozpočtové kázně, kvalifikuje ho tedy jako
neoprávněné použití peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu. Ust. §3 písm. e) rozpočtových
pravidel definuje neoprávněné použití peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jako „výdej, jehož provedením
byla porušena povinnost stanovená právním předpisem, rozhodnutím, případně dohodou o poskytnutí těchto
prostředků, nebo porušení podmínek, za kterých byly příslušné peněžní prostředky poskytnuty“.
[26] Krajský soud na rozdíl od stěžovatele dospěl v napadeném rozsudku k závěru, že žalobce
při výběru zpracovatele návrhu územního plánu města Vsetín neporušil ustanovení části IV. bodu
11. písm. b) rozhodnutí o poskytnutí dotace, a také, že se stěžovatel nesprávně nezabýval účelem,
pro který byla dotace žalobci poskytnuta, tedy zda tvrzené porušení stanovených podmínek mělo
dopad na dosažení účelu dotace.
[27] V souzené věci je situace taková, že krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele ze dvou
na sobě nezávislých důvodů, které by oba v případě jejich správnosti byly způsobilým podkladem
pro zrušení napadeného rozhodnutí.
[28] V této souvislosti je však třeba krajskému soudu vytknout, že ačkoliv svým rozsudkem
zavázal stěžovatele, aby se v dalším řízení zabýval otázkou naplnění účelu poskytnutí dotace,
současně také meritorně posoudil i otázku porušení podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace.
Je-li však stěžovatel vázán názorem krajského soudu a musí z něj v následujícím řízení vycházet,
pak zkoumání naplnění účelu poskytnutí dotace je bezpředmětné, jestliže se žalobce porušení
dotačních podmínek dle krajského soudu vůbec nedopustil. Toto pochybení krajského soudu
však nemá bez dalšího za následek nezákonnost napadeného rozsudku, jak plyne z dále
uvedeného.
[29] Stejnou logikou je pak třeba přistupovat i ke kasační stížnosti stěžovatele. Stěžovatel brojí
proti oběma důvodům zrušujícího rozsudku krajského soudu. Zpochybňuje-li však právní názor,
že se měl zabývat naplněním účelu poskytnuté dotace, je jeho námitka i v případě důvodnosti bez
vlivu na zákonnost rozhodnutí, jestliže je závěr krajského soudu o dodržení dotačních podmínek
správný. V dalším se proto soud bude zabývat nejdříve námitkou směřující do splnění podmínky
uvedené v části IV, bodu 11. písm. b) rozhodnutí o poskytnutí dotace. Neshledá-li ji důvodnou,
pak nebude mít význam posoudit námitku směřující do nenaplnění účelu poskytnutí dotace.
IV. A. 1.
K splnění dotačních podmínek žalobcem
[30] Podle části IV, bodu 11. písm. b) rozhodnutí o poskytnutí dotace byl příjemce dotace
(zde žalobce) povinen při zadávání zakázky získat alespoň tři cenové nabídky nebo
v dokumentaci zakázky zdůvodnit, proč nebylo možné požadovaný počet cenových nabídek
získat. Důvody pro odchylný postup zadavatele nebyly v rozhodnutí o poskytnutí dotace uvedeny a ani v obecné
rovině nebylo stanoveno, jaké zdůvodnění by bylo možné ze strany poskytovatele dotace akceptovat.
Je nepochybné, že tato formulace povinnosti zdůvodnění nemožnosti získání tří cenových
nabídek je zcela obecná. Obdobná ustanovení lze jistě formulovat také zcela konkrétně, čímž
je však na stranu druhou omezena použitelnost takového stanovení podmínek na různé situace,
které mohou v budoucnu nastat. Je proto možné zvolit i obecnou formulaci, kterou
je pamatováno na různorodost reality, pozitiva této možnosti jsou však podmíněna následnou
povinností finančních orgánů provádějících kontrolní činnost přesně interpretovat a aplikovat
danou formulaci na vzniklý stav (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2008,
č. j. 9 Afs 202/2007-68). K tomu je však třeba dodat, že i tato obecná formulace stanovení
podmínek musí dosahovat alespoň určitého nezbytného stupně určitosti, aby jí vůbec bylo možné
následně vyložit a aplikovat, přičemž tyto podmínky musí být formulovány tak, aby byly jasné
příjemci dotace již v době jejich čerpání, jak dále blíže rozvedeno.
[31] Žalobce v projednávané věci vyzval celkem pět dodavatelů, aby podali cenovou nabídku
na plnění veřejné zakázky. Obdržel pouze jedinou, když čtyři dodavatelé na výzvu nereagovali
nebo ji odmítli. Skutečnost, že tyto okolnosti byly z dokumentace o zakázce zřejmé,
nezpochybňuje ani stěžovatel. Předmětem sporu je tak otázka, zda odmítnutí podání nabídek
ze strany vyzvaných dodavatelů splňuje výše uvedené podmínky rozhodnutí o poskytnutí dotace.
[32] Předně Nejvyšší správní soud uvádí, že nijak nezpochybňuje právo poskytovatele dotace
vymezit podmínky čerpání dotace, resp. určit, kdy příjemci vzniká povinnost poskytnutou dotaci
vrátit. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2009, č. j. 1 Afs 100/2009 - 63,
plyne: „Rovněž je třeba uvést, že podle §14 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech na dotaci nebo návratnou
finanční výpomoc není právní nárok, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Poskytování finančních prostředků
v tomto ohledu je tedy jakýmsi dobrodiním státu, na který není obecně právní nárok, rozhodování o něm nepodléhá
správnímu řádu ani soudnímu přezkumu a děje se na základě rozhodnutí poskytovatele dotace či návratné
finanční výpomoci, které má zvláštní náležitosti, pouze částečně shodné s formálními náležitostmi obecného
správního rozhodnutí, a je vydáváno poskytovatelem dotace v reakci na žádost jejího potencionálního příjemce.
Podstatné je, že poskytování dotací ze státního rozpočtu je ovládáno vrchnostenským postavením poskytovatele
dotace. Z tohoto jeho postavení, na rozdíl od postavení účastníka soukromoprávních vztahů tedy plyne, že může
autoritativně rozhodovat o podmínkách poskytnutí dotace, které jsou předmětem jednání mezi ním a příjemcem
dotace pouze v té míře, jak stanoví zákon, či v limitech, jež stanoví sám poskytovatel dotace. Záleží pak
na příjemci dotace, zda tyto podmínky akceptuje. Samotným smyslem aktu přijetí dotace totiž je, že příjemce
přijímá určité dobrodiní ze strany státu a jakousi protiváhou tohoto dobrodiní není (na rozdíl
od soukromoprávních vztahů) jeho protiplnění ve prospěch poskytovatele dotace, ale právě akceptace podmínek,
za nichž je dotace přijímána. Ke stejnému závěru pak dospěl i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne
21. 7. 2005, č. j. 2 Afs 58/2005-90 (www.nssoud.cz).“
[33] Právě uvedené však nezbavuje stát povinnosti vymezit dotační podmínky jednoznačným,
určitým a srozumitelným způsobem, který zajistí předvídatelnost postupu při případném zpětném
vymáhání poskytnuté dotace, či uplatnění sankčního odvodu, resp. stav, kdy příjemce bude
mít jistotu ohledně obsahu dotačních podmínek. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 10. 2009, č. j. 1 Afs 100/2009 - 63, dále plyne: „…jak je zřejmé z uvedené právní úpravy (i z obecných
principů možnosti poskytování finančních prostředků ze státního rozpočtu), je to právě poskytovatel podpory
či dotace, který v režimu zákona o rozpočtových pravidlech autoritativně rozhoduje o podmínkách poskytnutí
prostředků ze státního rozpočtu či fondu…..navíc podle §14 odst. 3 zákona o rozpočtových pravidlech
je poskytovatel dotace a návratné finanční výpomoci povinen v rozhodnutí o jejich poskytnutí rozlišit podmínky pro
použití poskytnutých prostředků, jejichž porušení bude postihováno odvodem za porušení rozpočtové kázně. Z toho
pak vyplývá, že podle uvedeného právního předpisu poskytovatel podpory může stanovit, jaké jednání či opomenutí
jejího příjemce považuje za porušení rozpočtové kázně, takže musí mít i oprávnění tyto veličiny měnit,
pokud to nejde k tíži příjemce. To vše zejména v situaci, kdy je zjevné, že účel poskytnuté dotace byl
naplněn……Je to poskytovatel dotace, který primárně svým rozhodnutím vytváří právní rámec, v jehož mezích
má žadatel povinnost se pohybovat. Je to tedy právě poskytovatel dotace, který svým rozhodnutím stanoví
podmínky poskytnutí dotace, ale i případné změny těchto podmínek. Pokud se žadatel pohyboval v legálním
prostoru, který poskytovatel dotace vymezil svým rozhodnutím, nelze mu takové jednání přičítat k tíži.“
[34] Poskytovatel dotace byl při vymezování dotačních podmínek nepochybně veden snahou
o zajištění efektivního a hospodárného čerpání finančních prostředků pocházejících ze státního
rozpočtu. Tento záměr byl legitimní, avšak jenom stěží se lze domnívat, že neobdržení tří nabídek
bez dalšího vede k pochybnostem o zákonnosti výběrového řízení (ostatně s touto možností
počítají i podmínky stanovené v rozhodnutí o poskytnutí dotace s tím, že v takovém případě
je třeba v dokumentaci zakázky zdůvodnit, proč nebylo možné tři cenové nabídky získat).
V tomto směru lze přisvědčit žalobci, že v některých případech zájem o získání dotace
za stanovených podmínek může v konečném důsledku podněcovat umělé snahy některých
zadavatelů o obdržení vyhovujícího počtu nabídek; např. nedůvodným snižováním kvalifikačních
předpokladů či i nezákonnou cestou. Na druhé straně obdržení malého počtu nabídek
nepochybně může být také významným indikátorem, který ve spojení s vyhodnocením
zadávacího procesu, může oprávněně vést ke konstatování nezákonnosti výběru nejvhodnější
nabídky. Tyto závěry však nelze postavit na zcela formalistickém posouzení nezohledňujícím
skutkové okolnosti předmětného řízení, neboť každý případ je nutno posuzovat individuálně.
[35] Jak však bylo uvedeno již výše, poskytnutím dotace získává příjemce podporu, na kterou
není právní nárok. Poskytovateli dotaci proto nelze odepírat právo vymezit podmínky, na nichž bude pro účely
poskytnutí dotace bezvýhradně trvat. Je jenom na něm rozhodnout, zda bude a za jakých podmínek určitý okruh
projektů podporovat. Jestliže však učiní takovéto rozhodnutí, musí rovněž zohlednit, že jeho činnost
ovlivňuje také následné ekonomické úvahy žadatelů o poskytnutí dotace a závazky, které na sebe
tyto subjekty berou v souvislosti s realizací dotované zakázky a rovněž i v souladu se zásadou
právní jistoty musí případné podmínky stanovit jasně a jednoznačně. K této otázce lze odkázat také
na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2008, č. j. 11 Ca 371/2006 - 55, podle
kterého „[…] podmínky pro čerpání dotace musí být formulovány tak, aby příjemcům finančních prostředků
byly již v době jejich čerpání zřejmé podmínky, za nichž na poskytnuté prostředky vzniká nárok. Je nepřípustné,
aby teprve v řízení o povinnosti vrátit neoprávněně čerpané finanční prostředky (§22 odst. 2 zákona
č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů) bylo příjemci těchto prostředků kladeno k tíži,
že […] nelze dovodit jednoznačný závěr, za jakých podmínek měly být finanční prostředky poskytnuty.“ Tyto
závěry jsou aplikovatelné i v nyní projednávané věci.
[36] V této souvislosti nelze odhlédnout ani od toho, že v závislosti na formě a podmínkách
poskytnutí dotace může být na straně příjemce dotace realizace akce např. spojena i s potřebou
uzavření úvěrových smluv či jiných mezitímních forem překlenutí období, na jehož konci dojde
k obdržení dotace. Za dodržení podmínek, které se vážou k udělené dotaci, přitom nese
odpovědnost právě příjemce dotace. Vstupuje-li však tento příjemce do uvedených rizik, je také
proto nezbytné trvat na tom, aby podmínky poskytovatele dotace byly i při zvolené obecné
formulaci natolik určité, aby si příjemce byl vědom postupu, jenž je poskytovatelem vyžadován
pro zdárný průběh realizace výběrového řízení, a toho, že v případě dodržení dotačních
podmínek bude jeho investice kryta.
[37] V souzené věci poskytovatel dotace požadoval získání alespoň tří cenových nabídek.
Ani v nejobecnější rovině však neupřesnil, jaké důvody budou považovány za ospravedlňující postup zadavatele
při obdržení jediné nabídky a tyto z tohoto důvodu nelze zjistit ani výkladem, neboť poskytovatel dotace
ani v nejhrubších rysech nenaznačil, co vlastně za tyto relevantní důvody považuje. Uvedl-li proto
žalobce v dokumentaci o veřejné zakázce, že jím vyzvaní dodavatelé jeho výzvu k podání nabídek
odmítli, resp. na ni vůbec nereagovali, lze se ztotožnit s názorem krajského soudu, že ačkoliv bylo
toto zdůvodnění poměrně vágní, splňovalo podmínku bodu 11. písm. b) rozhodnutí o poskytnutí
dotace. Bylo totiž primární odpovědností poskytovatele vymezit požadavky, na nichž pro účely poskytnutí dotace
trvá, učinil-li tak zcela nekonkrétně, pak nemohou být nejasnosti ve stanovených podmínkách či důvodech
uplatnění sankčního odvodu kladeny k tíži příjemce finanční podpory (dotace).
[38] K posledně uvedenému lze odkázat také na rozsudek zdejšího soudu ze dne 11. 11. 2010,
č. j. 1 Afs 77/2010 - 81 (publ. pod č. 2243/2011 Sb. NSS), z něhož vyplývá, že „[v]lastností
veřejnoprávní smlouvy, která je uzavírána mezi správním orgánem vykonávajícím veřejnou správu na jedné straně
a soukromou osobou na straně druhé, jíž jsou však zakládány povinnosti v oblasti veřejného práva (s možností
dispozice s finančními prostředky z veřejného rozpočtu), musí být prioritně její jednoznačnost. […] Je nepřijatelné,
aby spory či nejasnosti formulací veřejnoprávní smlouvy ve svých důsledcích ztížily pozici „slabší“ strany, tedy
žalobce jako soukromé osoby.“
[39] Analogicky pak lze také poukázat i na další část odůvodnění tohoto rozsudku, ze kterého
vyplývá, že nelze přehlížet vnější důvody vedoucí k porušení rozpočtové kázně: „V daném případě
měl tedy žalovaný (jakož i správní orgán prvního stupně) povinnost posoudit, zda nastaly skutečnosti, svědčící
o porušení rozpočtové kázně žalobcem. Měl proto zvažovat, zda žalobce porušil ujednání obsažená v dohodě
o poskytnutí příspěvku a zda byly naplněny podmínky žalobcova závazku vrátit příspěvek nebo jeho poměrnou
část, pokud mu jeho zaviněním byl příspěvek poskytnut neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel. To vše proto,
že jen takové nedodržení podmínek poskytnutí příspěvku je porušením rozpočtové kázně. Kategoricky je proto
nutné odmítnout tvrzení žalovaného, že jeho úkolem již není posuzovat, zda úřad práce liknavým postupem
participoval na neobsazení společensky účelného pracovního místa, nebo v některých případech dokonce způsobil
nemožnost plnění podmínek dohody příjemcem příspěvku. Naopak, pokud by totiž žalovaný zjistil,
že k neobsazení pracovních míst (za existence smluvního závazku obsazovat pracovní místa zaměstnanci
doporučenými úřadu práce a evidovanými v jeho registru) došlo právě jen z důvodu neplnění závazku ze strany
úřadu práce, nemohl by dospět k závěru o porušení rozpočtové kázně žalobcem. Žalovaný je proto povinen
si v rámci předběžné otázky učinit úsudek o jasnosti a srozumitelnosti dohody o poskytnutí příspěvku ze státního
rozpočtu na daný účel, poté posuzovat naplnění podmínek dohody a z výsledku tohoto úsudku dospět k závěru
o porušení (či neporušení) rozpočtové kázně.“
[40] Stejně tak ani v souzené věci nelze bez dalšího trvat na dodržení podmínky obdržení
tří cenových nabídek na plnění veřejné zakázky, jestliže z ničeho nevyplývá, že tento stav způsobil
žalobce svým vlastním jednáním, a za situace, kdy podmínky stanovené poskytovatelem dotace
i tuto možnost připouštěly s tím, že v takovém případě je třeba v dokumentaci zakázky
zdůvodnit, proč nebylo možné požadovaný počet nabídek získat. Krajský soud přitom
v odůvodnění svého rozsudku správně poukázal na skutečnost, že dokumentace k předmětnému
projektu v souladu se stanovenými podmínkami obsahuje zdůvodnění, z jakého důvodu nebyly
získány tři cenové nabídky. Dovozuje-li stěžovatel, že žalobce mohl a měl tušit, že zaslání výzev
k podání nabídek stejnému okruhu uchazečů povede ke stejnému výsledku jako v prvním
výběrovém řízení, nepostrádá sice jeho úvaha logiku, avšak stejně tak je racionální i tvrzení
žalobce, že jestliže dva dodavatelé odmítli účast v prvním výběrovém řízení z kapacitních
důvodů, mohla být situace po několika měsících odlišná.
[41] Pokud tedy za výše popsané situace stěžovatel konstatoval porušení rozpočtové kázně
ve smyslu §44 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel, nelze jeho hodnocení považovat
za správné, neboť jen z faktu neobdržení tří cenových nabídek na plnění veřejné zakázky nelze
dovozovat porušení rozpočtové kázně. Porušení rozpočtové kázně v projednávané věci pak
s ohledem na zcela nedostatečné vymezení podmínek zadavatelem dotace nelze dovozovat ani
ze stěžovatelem tvrzeného nedostatečného zdůvodnění v zadávací dokumentaci, z jakých důvodů
nebyly obdrženy tři cenové nabídky, neboť za situace, kdy poskytovatel dotace nestanovil alespoň
v obecné rovině dostatečně určitě důvody, za nichž nemusí být splněna podmínka předložení
tří cenových nabídek, nemohou finanční orgány v tomto směru až v rámci kontrolní činnosti
upřesňovat či doplňovat rozhodnutí zadavatele dotace tím, o jaké konkrétní důvody vlastně
jít může, anebo naopak nesmí. Výjimkou jsou samozřejmě naprosto zjevné excesy, kdy by byl
např. v projednávané věci žalobcem jako příjemcem dotace osloven subjekt, který se činností,
na níž je poskytována dotace, vůbec nezabývá. O tento případ však v projednávané věci nejde.
[42] Pro úplnost zbývá dodat, že už vůbec nelze uplatnit sankční odvod vůči příjemci dotace
ve výši nezohledňující závažnost porušení rozpočtové kázně a případné ohrožení naplnění účelu
poskytnuté dotace. Je-li totiž v ustanovení §44 odst. 2 rozpočtových pravidel stanovena
povinnost odvést při porušení rozpočtové kázně zpět do státního rozpočtu odvod ve stejné výši,
v jaké byla tato kázeň porušena, je z uvedeného ustanovení podle kasačního soudu zřejmý úmysl
zákonodárce zohlednit při stanovení výše takového odvodu i tu část peněžních prostředků, které
byly čerpány v souladu s dohodnutými či stanovenými podmínkami (viz rozsudek zdejšího soudu
ze dne 11. 6. 2009, č. j. 7 Afs 107/2008 - 100).
[43] Kasační soud proto uzavírá, že neshledal žádný důvod pro zrušení napadeného rozsudku,
protože se ztotožňuje s právním posouzením provedeným krajským soudem s výjimkou
uvedenou v bodu 28. Námitkou směřující do posouzení nenaplnění účelu poskytnuté dotace
se pak zdejší soud nezabýval, neboť její vypořádání by nemohlo nic změnit na hodnocení
nedůvodnosti kasační stížnosti a na výroku tohoto rozsudku.
V.
Závěr a náklady řízení
[44] Ze shora uvedených důvodů dospěl zdejší soud k závěru, že kasační stížnost stěžovatele
není důvodná, a proto ji zamítl.
[45] Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl dle ust. §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje
o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
[46] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto na základě ust. §60 odst. 1 ve spojení s §120
s. ř. s. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení před soudem,
které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch
neměl. Žalobce byl v řízení před zdejším soudem zastoupen advokátem JUDr. Radkem Jurčíkem.
Náleží mu tedy náhrada za zastoupení ve výši 3100 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za sepsání
vyjádření ke kasační stížnosti [§7, §9 odst. 3 písm. f) a §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu],
v paušální náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (ust. §13 odst. 3
advokátního tarifu) a v náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč, celkem tedy 4114 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2014
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu