ECLI:CZ:NSS:2007:5.ANS.3.2007
sp. zn. 5 Ans 3/2007 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobce: G. P., a. s., zast. advokátkou JUDr. Kateřinou Tomkovou, se sídlem AK Lesnická
52, Brno, proti žalovanému Finančnímu úřadu v Ivančicích, Na Spojce 1, Ivančice, o
nečinnost správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 27. 2. 2007, č. j. 30 Ca 187/2006 – 24,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2007, č. j. 30 Ca 187/2006 – 24
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností stěžovatel brojí proti zrušení shora označeného usnesení krajského
soudu, kterým byla odmítnuta žaloba na nečinnost správního orgánu. Stěžovatel se žalobou
podanou dne 2. 10. 2006 domáhal, aby soud vydal rozhodnutí, kterým uloží Finančnímu
úřadu v Ivančicích (správci daně v době podání žaloby příslušnému) převést na účet
stěžovatele nadměrný odpočet na dani z přidané hodnoty za měsíc duben 2006 ve výši
3 635 030 Kč a dále jako náhradu škody za nevyplacení odpočtu v řádném termínu ode dne
26. 6. 2006 do dne 12. 3. 2007 převést na tentýž účet 2 451 900 Kč a 10 008 Kč za každý
další den po zaplacení.
Krajský soud odmítl žalobu s odůvodněním, že stěžovatel nevyčerpal ve smyslu ust.
§79 odst. 1 s. ř. s. bezvýsledně veškeré prostředky, které mu procesní předpis (zde zákon
č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků - viz §34c) k ochraně proti nečinnosti umožňuje.
Stěžovatel jako důvod kasační stížnosti uvádí nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí
návrhu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu přezkoumává Nejvyšší správní soud
pouze v tom směru, zda takovým postupem nebyl odepřen zákonný přístup k soudu,
zda nedošlo k odmítnutí věci tam, kde po právu náleželo její projednání. Nejvyšší správní
soud se proto nemohl zabývat obsáhlými námitkami, jimiž stěžovatel směřuje v kasační
stížnosti do samotného daňového řízení o vrácení nadměrného odpočtu, tedy do věci samé.
Nejvyšší správní soud považoval za nutné vypořádat se především s tím, zda jsou
splněny podmínky řízení, teprve poté by se mohl zabývat namítanou nezákonností postupu
krajského soudu při odmítnutí návrhu ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Podle ustanovení §79 odst. 2 s. ř. s. je žalovaným v řízení o žalobě proti nečinnosti
správního orgánu správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat
rozhodnutí.
V projednávané věci tímto orgánem byl v době podání žaloby Finanční úřad
v Ivančicích.
Ze spisu vyplynulo, že s účinností od 21. 11. 2006 přešla místní příslušnost na jiného
správce daně, a to Finanční úřad Brno III. S účinností od tohoto data došlo ke změně správce
daně stěžovatele, na kterého přešly veškeré povinnosti a oprávnění původního správce daně,
tzn. i povinnost vyměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2006.
V soudním spise je rovněž založena i výzva Finančního úřadu Brno III ze dne 24. 1. 2007 č. j.
11013/07/290540/6824 vydaná dle §43 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní
a poplatků k předložení důkazních prostředků k prokázání zde vyjmenovaných skutečností
rozhodných pro prokázání oprávněnosti nároku na vrácení nadměrného odpočtu.
Žalobou proti nečinnosti se může oprávněná osoba domáhat, aby soud uložil
správnímu orgánu vydat rozhodnutí ve věci samé – zde vydat rozhodnutí o vrácení
nadměrného odpočtu za duben 2006.
V projednávané věci není orgánem, kterému by bylo lze uložit tuto povinnost Finanční
úřad v Ivančicích, s nímž krajský soud jako s žalovaným nadále jednal a jemuž i rozhodnutí
doručil, ačkoli ze spisového materiálu vyplynula nepochybná změna pasivní legitimace.
Podle obsahu uvedeného spisu není pochyb o tom, že žaloba v této věci směřovala
proti nečinnosti Finančního úřadu v Ivančicích. Rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně
ze dne 16. 10. 2006 č. j. 15266/06-1500-704532 přešla místní příslušnost k výkonu správy
daní ve smyslu ust. §1 odst. 2 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, s výjimkou
správy daně z nemovitostí, na Finanční úřad Brno III, přitom tento již v řízení, o kterém
je spor veden, dále pokračoval.
Podle ust. §81 s. ř. s soud rozhoduje o žalobě na základě skutkového a právního stavu
zjištěného ke dni vydání svého rozhodnutí.
Jakkoli ke změně skutkového stavu nepochybně došlo, krajský soud se v řízení otázku
změny místní příslušnosti, k níž došlo bezprostředně po podání žaloby, která s sebou nutně
nese i změnu na straně „povinného“ orgánu k rozhodnutí o vráceni nadměrného odpočtu,
zcela pominul a vydal dne 27. 2. 2007 ve vztahu k již nepříslušnému správci daně soudní
rozhodnutí.
Krajský soud proto pochybil, projednal-li žalobu podanou proti účastníkovi, u něhož
nebyla dána pasivní legitimace, resp. v průběhu soudního řízení došlo ke změně na straně
žalovaného.
Za situace, kdy byl v řízení před krajským soudem žalovaným nesprávně určený
subjekt, který nebyl v řízení pasivně legitimován, a nadto kterému ani nebylo možno uložit
povinnost rozhodnutí vydat, resp. ve vztahu k němu již nebylo možno jakkoli ve věci tvrzené
nečinnosti rozhodnout, chyběly podmínky řízení ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. c)
s. ř. s., a napadené rozhodnutí krajského soudu je proto zmatečné.
Nejvyšší správní soud ze všech shora předestřených důvodů shledal, že řízení
před krajským soudem bylo zmatečné a napadené usnesení je nepřezkoumatelné; nezabýval
se proto již dále námitkami směřujícími do nezákonnosti krajského soudu při odmítnutí
návrhu.
Kasační stížnost je důvodná, a proto Nejvyšší správní soud napadené usnesení
Krajského soudu v Brně podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
krajský soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 19. června 2007
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu