ECLI:CZ:NSS:2007:5.APS.6.2006
č. j. 5 Aps 47/2006 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Václava Novotného v právní věci
žalobkyně J. M., právně zast. Mgr. Jiřím Šolcem, advokátem se sídlem v Písku, Prokopova
339, proti žalovanému Finančnímu úřadu v Písku, se sídlem Nábřeží 1. máje 2259, Písek,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 11. 10. 2006, č. j. 10 Ca 128/2006 – 18,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 10. 2006,
č. j. 10 Ca 128/2006 – 18, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala včas kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 11. 10. 2006 č. j. 10 Ca 128/2006 - 18, kterým byla odmítnuta žaloba;
touto se žalobkyně podle ust. §82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“) domáhala zákazu pokračování porušování práv žalobkyně spočívající v odmítnutí
žalovaného jednat se zplnomocněným zástupcem společnosti K. n. s. r. o. v likvidaci, na jejíž
majetek byl prohlášen konkurz.
V žalobě uvedla žalobkyně, že jako jednatelka a současně likvidátorka výše uvedené
společnosti udělila plnou moc daňovému poradci ke zjišťování daňových nedoplatků
u správce daně. S takto zvoleným zmocněncem však bylo žalovaným odmítnuto jednat
s odůvodněním, že na majetek společnosti byl prohlášen konkurz a jedinou osobou
oprávněnou udělovat taková zmocnění je správce konkurzní podstaty. Žalobkyni tak bylo
znemožněno společnost zastupovat a správní orgán významně zasáhl do jejích povinností
uložených §17 a násl. zákona o konkurzu a vyrovnání.
Krajský soud v napadeném usnesení odkázal na znění §82 s. ř. s., které vymezuje,
co je možno považovat za nezákonný zásah, dále na §85 s. ř. s., vymezující, kdy je žaloba
na ochranu před nezákonným zásahem nepřípustná. Krajský soud dospěl k závěru, že dle
ust. §14 odst. 1 zákona o konkurzu a vyrovnání, prohlášením konkurzu přechází oprávnění
nakládat s majetkem podstaty, a podle písm. h) zanikají rovněž úpadcovy příkazy a plné moci.
V souladu s ust. §14a téhož zákona přechází na konkurzního správce oprávnění vykonávat
práva a plnit povinnosti, které podle zákona a jiných právních předpisů přísluší úpadci.
Žalovaný dle krajského soudu postupoval v souladu s platnou právní úpravou, kdy k nahlížení
do spisu úpadce a případně také k podání žádosti o vystavení potvrzení o stavu na daňovém
účtu úpadce byl legitimován konkurzní správce, který mohl k realizaci takového práva
zmocnit třetí osobu. O nezákonný zásah se tedy v daném případě nejednalo,
když do veřejných subjektivních práv žalobkyně zasaženo nebylo, neboť žalobkyně není
osobou jejíž práva by byla neumožněním daň. poradci Ing. M. nahlédnout do daňového spisu
společnosti K. n. s. r. o. v likvidaci dotčena. Jednání žalovaného, které žalobkyně popsala ve
svém návrhu, není zásahem do veřejných subjektivních práv žalobkyně ve smyslu §82 s. ř. s.
a nejsou tak splněny podmínky řízení /ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s./.
V kasační stížnosti žalobkyně (dále též stěžovatelka) napadá usnesení Krajského
soudu v Českých Budějovicích z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. d) a e) s. ř. s.,
tj. nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí
a pro nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Stěžovatelka uvádí, že v odůvodnění
napadeného usnesení je podrobně popsáno, z jakých důvodů krajský soud posoudil postup
správce daně jako plně legitimní se závěrem, že se o nezákonný zásah do veřejných
subjektivních práv stěžovatelky nejednalo. Takovému stavu ovšem odmítnutí návrhu
odporuje, a proto předně namítá, že soud nemůže žalobu, která dle jeho mínění věcně
důvodná není, odmítnout, nýbrž dle ust. §87 odst. 3 s. ř. s. zamítnout. Odkaz krajského soudu
na ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není případný, když za výluku řízení nelze považovat
skutečnost, že se o nezákonný zásah do veřejných subjektivních práv nejednalo. Soud
tak nastolil situaci, kdy návrh odmítl a ve skutečnosti současně o podaném návrhu, včetně
obsáhlé argumentace, meritorně rozhodl. Stěžovatelka namítá, že svým podáním (žalobou)
brojila proti zásahu do svých práv. Odvolání proti rozsahu v jakém bylo umožněno
nahlédnout do spisu může podat toliko daňový subjekt, v daném případě osoba odlišná
od stěžovatelky, a proto stěžovatelka neměla jinou možnost k nápravě stavu, než podání
správní žaloby. Navrhuje usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušit.
Žalovaný se v písemném vyjádření ztotožňuje s právním názorem krajského
soudu,přitom konstatuje, že stěžovatelka nebyla žádným způsobem krácena na svých právech.
Navrhl kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení krajského
soudu v souladu s ustanovením §109 odst. 2 s. ř. s., v rozsahu důvodů, které stěžovatelka
uplatnila. Z úřední povinnosti poté přihlédl k tomu, že napadené rozhodnutí
je nepřezkoumatelné. (§109 odst. 3 s. ř. s.).
Na tomto místě je třeba podotknout, že úkolem Nejvyššího správního soudu nebylo
v tomto řízení činit závěry o tom, zda k nahlížení do spisu úpadce a případně také k podání
žádosti o vystavení potvrzení o stavu na daňovém účtu úpadce byl legitimován pouze
konkurzní správce, neboť o tom mu v případě odmítnutí návrhu rozhodovat již nepřísluší.
Úkolem Nejvyššího správního soudu v případě odmítnutí návrhu krajským soudem může být
toliko přezkoumání postupu krajského soudu v tom směru, zda pro takový postup soudu, tedy
odmítnutí návrhu, byly dány zákonné důvody.
Nejvyšší správní soud předně shledal k námitce stěžovatelky usnesení Krajského
soudu v Českých Budějovicích nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Krajský soud
v odůvodnění označil důvody, které jej vedly k odmítnutí žaloby dle §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. a to nedostatek podmínek řízení. Jak uvedl krajský soud, v případě neumožnění
nahlížet do daňového spisu spol. K. n. s. r. o. v likvidaci zmocněnci ustanove ného
stěžovatelkou (jako likvidátorkou společnosti), za situace, kdy je na majetek společnosti
prohlášen konkurz a za společnost jedná správce konkurzní podstaty, nejde o nezákonný
zásah do veřejných subjektivních práv stěžovatelky. Z uvedeného krajský soud dovodil
neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. Dle názoru Nejvyššího správního soudu
je napadené rozhodnutí ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nepřezkoumatelné.
Ochrana veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob poskytovaná
správními soudy má subsidiární povahu ve vztahu k ochraně poskytované správními orgány.
Tam, kde se lze ochrany domoci v rámci systému veřejné správy, je na tom, jehož práva byla
ohrožena nebo porušena, aby nejprve využil této možnosti. Ochrana poskytovaná správními
soudy však nastoupí teprve poté, co nebylo dosaženo nápravy či ochrany v rámci samotného
systému veřejné správy. Odpovídá to základní koncepci správního soudnictví jako kontroly
veřejné správy a nikoli náhrady v její věcné kompetenci.
Ochranu před faktickými nezákonnými zásahy veřejné moci do práv osob, které
nejsou rozhodnutími ani jinými individuálními akty, poskytuje soudní řád správní
v ustanovení §82. Citovaný zákon používá výrazu zásah samostatně, odděluje od něj dále
pokyny a donucení; na druhou stranu současně uvádí zásah jako legislativní zkratku. Obecně
tyto pojmy nedefinuje ani soudní řád správní, ale ani správní řád. Právní nauka mluví
o bezprostředním zásahu v souvislosti se správní činností k odvrácení nebezpečí, které
bezprostředně ohrožuje právem chráněné zájmy. Touto činností tak veřejná správa zasahuje
do právních poměrů osob, které toto ohrožení vyvolaly, popř. třetích osob, a omezuje
je v jejich právech. Vedle zásahu spočívajícího v pravomocném rozhodnutí ve věci samé,
které může soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu zrušit, je tak nutno
dovozovat i jiný zásah, za který judikatura považuje zpravidla jednorázový, protiprávní
a zároveň protiústavní útok orgánů veřejné moci vůči veřejným subjektivním právům, který
v době útoku představuje trvalé ohrožené po právu existujícího stavu, nemá však podobu
rozhodnutí. Musí se jednat o přímý zásah do právní sféry (porušení práva na sféru osobní
svobody, práva na ochranu vlastnictví, nepřípustné omezení subjektivního veřejného práva
podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, zásah do práva na soukromí a případně
též do dobré pověsti, v rozporu s právem na respektování obydlí). Takový jiný zásah soud
nemůže zrušit, může však orgánu veřejné moci zakázat, aby v porušování dotčeného práva
pokračoval.
Účelem ochrany poskytované dle §82 s. ř. s. je tedy zajistit ukončení nezákonného
zásahu správního orgánu, proti kterému se nelze bránit jinými právními prostředky. Žaloba
na ochranu před nezákonným zásahem je určena výhradně k tomuto účelu, ve všech ostatních
případech je nepřípustná. Podle ust. §87 odst. 3 s. ř. s. pak soud v řízení o ochraně
před nezákonným zásahem zamítne žalobu, není-li důvodná.
V případě neumožnění nahlédnout do spisu spol. K. n. s. r. o. v likvidaci
se o nezákonný zásah zasahujících do subjektivních práv stěžovatelky nejednalo. Neumožnění
nahlédnutí do daňového spisu nezákonným zásahem z povahy věci být ani nemůže,
neboť tímto úkonem ani v jeho důsledku k výše uvedeným narušením nedochází.
Stěžovatelka, sama jako fyzická osoba, nikoliv jako osoba oprávněná jednat za právnickou
osobu, není ani přímo zkrácena na svých právech, není vystavena ani žádnému reálnému
omezení.
Nejvyšší správní soud tedy souhlasí s věcným posouzením povahy tvrzeného
nezákonného zásahu, jež krajský soud shledal nedůvodným, shledal však vadu v procesním
postupu soudu, resp. ve způsobu rozhodnutí o žalobě. Krajským soudem výše uvedené právní
posouzení stran naplnění podmínek §82 s. ř. s. a následné vyslovení závěru, zda jde či nejde
o nezákonný zásah, je dle názoru Nejvyššího správního soudu rozhodováním o věci samé.
Pokud krajský soud zvažoval naplnění jednotlivých znaků, kterými je definován nezákonný
zásah, přičemž dospěl k závěru, že tomu v dané věci tak není, nejedná se o nedostatek
podmínek řízení dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nýbrž o nesplnění definičních znaků
nezákonného zásahu dle §82 s. ř. s. Žaloba je v důsledku nesplnění podmínek ust. §82 s. ř. s.
podle §87 odst. 3 s. ř. s. nedůvodná, nikoli neprojednatelná
Za podmínky řízení lze označit předpoklady, při jejichž splnění lze ve věci meritorně
rozhodnout. V případě žaloby dle §82 s. ř. s. musí být splněny obecné podmínky na straně
účastníků řízení, tj. způsobilost být účastníkem řízení, procesní způsobilost, a dále
dle citovaného ustanovení musí být též splněna povinnost tvrzení žalobce, že byl přímo
zkrácen na svých právech nezákonným zásahem. Závěr o tom, zda se skutečně jednalo
o nezákonný zásah, kterým by žalobkyně mohla být na svých právech přímo zkrácena, je již
hmotněprávním posouzením věci, dle něhož je posouzena důvodnost žaloby. Pakliže krajský
soud žalobu odmítl, avšak v odůvodnění se zabýval nejenom procesněprávním posouzením
podmínek řízení, ale i meritorně rozhodoval o důvodnosti žaloby a samotné existenci
resp. neexistenci nezákonného zásahu, je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že Krajský soud v Českých Budějovicích
nesprávně posoudil podmínky stanovené §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., v důsledku čehož vydal
nepřezkoumatelné rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Přestože v samotném hmotněprávním
posouzení důvodnosti žaloby Nejvyšší správní soud rozhodnutí Krajského soudu v Českých
Budějovicích nezpochybnil, byl v souladu s §109 odst. 3 s. ř. s. povinen z úřední povinnosti
vytknout nesprávnou formu rozhodnutí jakožto vadu řízení před soudem, která má
za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí o věci samé. Je-li návrh soudem odmítnut, má
toto rozhodnutí pro navrhovatele jiné právní důsledky, než meritorní zamítnutí žaloby.
Pochybení soudu tak nelze posoudit jako formální nedostatek, který by neměl vliv na práva
a povinnosti stěžovatelky. Nejvyšší správní soud proto napadené usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích dle §110 odst. 1 ve spojení s §109 odst. 3 s. ř. s. zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení je Krajský soud v Českých Budějovicích vázán právním názorem
vysloveným v rozsudku zdejšího soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.), rozhodne tedy o podané žalobě
v zákonem předepsané formě. Ve svém rozsudku rozhodne i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. března 2007
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu