ECLI:CZ:NSS:2012:5.AS.100.2011:27
sp. zn. 5 As 100/2011 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce:
T. N. P., zastoupený Mgr. Janem Lipavským, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19,
Hradec Králové, proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem
Olšanská 2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze
ze dne 22. 8. 2011, č. j. 44 A 88/2011 – 11, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 9. 2011, č. j.
44 A 88/2011 – 12,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2011, č. j. 44 A 88/2011 – 11, ve znění
opravného usnesení ze dne 7. 9. 2011, č. j. 44 A 88/2011 – 12, se ruší a věc se vrací
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze domáhá zrušení rozhodnutí
ze dne 2. 8. 2011, č. j. CPR-4742-2/ČJ-2010-9CPR-V234, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce
a potvrdil rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje
ze dne 16. 3. 2011, č. j. KRPC-17263-24/ČJ-2011-020024. Tímto rozhodnutím správní orgán
prvního stupně uložil žalobci podle §119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“),
správní vyhoštění na dobu 1 roku.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 8. 2011, č. j. 44 A 88/2011 – 11, dle jeho
výroku věc postoupil Městskému soudu v Praze, ačkoliv v odůvodnění rozhodnutí se hovoří
o tom, že Krajský soud v Praze věc postoupil Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Proto
vydal Krajský soud v Praze následně opravné usnesení ze dne 7. 9. 2011, č. j. 44 A 88/2011 – 12,
jímž změnil výrok svého rozhodnutí tak, že se věc postupuje Krajskému soudu v Českých
Budějovicích. Krajský soud v Praze v usnesení o postoupení věci odkázal na §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců, v tehdejším znění, podle něhož byl k řízení o žalobě proti rozhodnutí
o správním vyhoštění místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je cizinec, kterému bylo
vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění v den podání žaloby hlášen k pobytu; jde-li o cizince,
který nemusí hlásit pobyt, krajský soud, v jehož obvodu se převážně zdržuje. Z obsahu žaloby
podle Krajského soudu v Praze vyplývá, že žalobce měl v den podání žaloby pobyt ve S., které
jsou v obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal žalobce (stěžovatel) dne
11. 9. 2011 „odvolání“, které lze dle jeho obsahu posoudit jako kasační stížnost.
Stěžovatel v prvé řadě namítal, že nemá hlášen pobyt ve S., jak ve svém odůvodnění uvádí
krajský soud, ale ve Středočeském kraji. Podle názoru stěžovatele je tak pro řízení o žalobě
příslušný Krajský soud v Praze a postoupení věci bylo nesprávné.
Stěžovatel dále uvádí, že i kdyby měl v době podání žaloby pobyt ve S., byl by místně
příslušným Krajský soud v Českých Budějovicích, a nikoliv Městský soud v Praze. Podle
stěžovatele se však jedná pouze o zřejmou nesprávnost, neboť Krajský soud v Praze
v odůvodnění svého rozhodnutí zmiňuje Krajský soud v Českých Budějovicích.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti konstatoval, že stěžovatel již ve správním řízení
uváděl jako svou kontaktní a doručovací adresu: V. 17, S. Z dostupných policejních informačních
systémů žalovaný dále zjistil, že stěžovatel má v těchto systémech uvedenou následující adresu
pobytu: K. 1403, K. Během správního řízení stěžovatel podle žalovaného uvedl, že se na této
adrese nezdržuje a ani zde poštu nepřebírá. Vzhledem k této skutečnosti má žalovaný za to, že
místně příslušným soudem pro řízení o předmětné žalobě je Krajský soud v Českých
Budějovicích, neboť jako poslední pobyt na území České republiky stěžovatel uvedl adresu ve S.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost podaná u Krajského soudu v Praze elektronicky v neděli dne 11. 9. 2011
by sice musela být posouzena vůči samotnému usnesení ze dne 22. 8. 2011,
č. j. 44 A 88/2011 - 11, jako opožděná, neboť toto usnesení bylo stěžovateli doručeno již
ve čtvrtek dne 25. 8. 2011, nicméně je třeba vzít v úvahu, že následně krajský soud vydal opravné
usnesení ze dne 7. 9. 2011, č. j. 44 A 88/2011 – 12, které bylo stěžovateli doručeno až dne
12. 9. 2011. Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení
tohoto usnesení. V daném případě byla opravným usnesením provedena oprava výroku
původního rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2011,
č. j. 3 Ads 12/2011 - 79) a lze tedy uzavřít, že kasační stížnost byla podána včas.
Dále Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.),
a je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud dále posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná.
Pokud jde o námitku upozorňující na zjevnou nesprávnost ve výroku původního
rozhodnutí krajského soudu o postoupení věci, tato nesprávnost byla následně skutečně
odstraněna opravným usnesením, takže není třeba se touto námitkou dále zabývat.
Námitku, podle níž byla místní příslušnost v dané věci určena nesprávně, ovšem shledal
Nejvyšší správní soud důvodnou.
Určení místní příslušnosti je obecně upraveno v §7 odst. 2 s. ř. s., nicméně odchylná
pravidla pro určování místní příslušnosti jsou obsažena mj. v §172 odst. 6 zákona o pobytu
cizinců. Toto zvláštní ustanovení v době rozhodování Krajského soudu v Praze o postoupení
věci stanovilo, že „k řízení o žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění je místně příslušný krajský soud,
v jehož obvodu je cizinec, kterému bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění, v den podání žaloby hlášen
k pobytu; jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, krajský soud, v jehož obvodu se převážně zdržuje. O žalobě
proti rozhodnutí o správním vyhoštění soud rozhodne do 60 dnů“.
Zmiňované ustanovení zákona o pobytu cizinců upravující zvláštní místní příslušnost
pro řízení o žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění bylo do zákona o pobytu cizinců
včleněno zákonem č. 427/2010 Sb. Z důvodové zprávy k této novele zákona o pobytu cizinců
se podává: „Navrhuje se změnit místní příslušnost soudů při rozhodování o žalobě proti rozhodnutí o správním
vyhoštění, a to vztažením k místu hlášeného pobytu žalobce, respektive podle místa, kde se žalobce, který není
povinen se hlásit k pobytu, zdržuje (např. v zařízení pro zajištění cizinců). Důvodem je snaha o rozložení nápadu
žalob, k jejichž projednávání byl dosud příslušný pouze Městský soud v Praze. Úprava souvisí se stanovením
lhůty pro rozhodnutí o žalobě.“ Důvodem pro zavedení této zvláštní místní příslušnosti tak podle
citované důvodové zprávy má být především snaha o rovnoměrné rozložení nápadu žalob
u jednotlivých krajských soudů související se zavedením šedesátidenní lhůty pro vydání
rozhodnutí o žalobě proti správnímu vyhoštění (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 8. 2011, č. j. Nad 19/2011 - 21). K další změně tohoto ustanovení pak došlo zákonem
č. 303/2011 Sb. s účinností od 1. 1. 2012.
Hlášeným pobytem žalobce ve smyslu §172 odst. 6 věty prvé, části před středníkem
zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném v době rozhodování krajského soudu o postoupení
věci, se tedy rozumí místo pobytu, jehož ohlášením k tomu příslušnému správnímu orgánu
cizinec splnil ohlašovací povinnost stanovenou v §93 a násl. zákona o pobytu cizinců. Pouze
u cizince, který se podle uvedené právní úpravy nebyl povinen hlásit k pobytu, se místní
příslušnost soudu k řízení o žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění určovala podle místa,
kde se cizinec fakticky zdržoval (§172 odst. 6 věta prvá, část za středníkem zákona o pobytu
cizinců, v relevantním znění). Jak vyplývá z žalobou napadeného rozhodnutí, stěžovatel na území
ČR pobýval na základě povolení k dlouhodobému pobytu, přičemž správní vyhoštění mu bylo
uloženo z jiného důvodu, než je neoprávněný pobyt na území ČR. Na stěžovatele se tedy
v plném rozsahu vztahovala ohlašovací povinnost stanovená v §93 a násl. zákona o pobytu
cizinců. Následně mu sice bylo uděleno správní vyhoštění na dobu 1 roku s tím, že má z území
ČR vycestovat do 25 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění, nicméně právě
proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, pro niž je třeba určit místně příslušný soud
a která má ze zákona (§172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců) odkladný účinek na vykonatelnost
tohoto rozhodnutí. Stěžovatel nepatří do žádné z kategorií osob uvedených v §95 zákona
o pobytu cizinců, na něž se nevztahuje povinnost hlásit místo pobytu. Pro určení místní
příslušnosti byl tedy rozhodující hlášený pobyt stěžovatele v den podání žaloby, nikoliv místo,
kde se stěžovatel v tu dobu převážně zdržoval.
Z vyjádření žalovaného vyplývá, že za tento hlášený pobyt, který je evidován
i v policejních databázích, je třeba považovat adresu K. 1403, K., která se nachází v obvodu
Krajského soudu v Praze, a to bez ohledu na to, že podle vyjádření žalovaného stěžovatel již
v průběhu správního řízení oznámil, že se na této adrese nezdržuje, a správním orgánům, stejně
jako následně v žalobě, uváděl doručovací adresu V. 217, S. Jak vyplývá z žalobou napadeného
rozhodnutí, správní řízení bylo zahájeno a proběhlo v roce 2011. Podle §98 odst. 3 věty první
zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném od 1. 1. 2011, cizinec, který pobývá na území na
vízum k pobytu nad 90 dnů, nebo na povolení k dlouhodobému pobytu, je povinen hlásit změnu
místa pobytu na území do 30 dnů ode dne změny Ministerstvu vnitra. Uvedení doručovací adresy
orgánům policie v řízení o správním vyhoštění tedy nelze považovat za splnění oznamovací
povinnosti, tj. za hlášení změny místa pobytu příslušnému správnímu orgánu ve smyslu §98
zákona o pobytu cizinců.
Vzhledem k uvedenému tedy Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou
a v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V něm bude Krajský soud v Praze vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu
vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
V konečném rozhodnutí v dané věci bude rozhodnuto rovněž o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 17. února 2012
JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D.
předsedkyně senátu