ECLI:CZ:NSS:2003:5.AS.21.2003
sp. zn. 5 As 21/2003 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobkyně R. K., zast. advokátem JUDr. Jiřím Mazalem, advokátem AK se sídlem v Písku,
Národní svobody 29, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, Pozemkovému úřadu
v Písku, se sídlem v Písku, Otakara Ševčíka 1943, o nečinnosti žalovaného, o kasační
stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 4. 2003, č. j. 10
Ca 1/2003-15,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 4. 2003, č. j.
10 Ca 1/2003-15 se zrušuje a věc se v ra cí tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou ze dne 2. 1. 2003 podle ust. §79 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (s. ř. s.) domáhala, aby Krajský soud v Českých Budějovicích, jako soud
1. stupně, rozsudkem uložil Ministerstvu zemědělství, Pozemkovému úřadu v Písku,
rozhodnout ve věci sp. zn. PÚ/8415/2/92-Šv, o vlastnictví k nemovitosti, původní pozemkové
parcele č. 916/1 v k. ú. P., ve lhůtě třiceti dnů od doručení rozsudku. Soud 1. stupně
rozsudkem ze dne 3. 4. 2003, č. j. 10 Ca 1/2003 - 15 žalobu zamítl jako nedůvodnou. Proti
tomuto rozhodnutí podala žalobkyně – stěžovatelka dne 10. 5. 2003 kasační stížnost. Jako
stížnostní důvody ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. uvádí vady řízení, které
stěžovatelka spatřuje v tom, že soud rozhodl o věci samé bez jednání v její nepřítomnosti,
ačkoli pro takový postup nebyly splněny podmínky podle §51 s. ř. s., nebyla jí doručena
žádná výzva ani poučení ve smyslu ust. §51 s. ř. s., stěžovatelka ani sama takový postup
nenavrhla. Dále namítá, že soud rozhodl na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu,
když stěžovatelce vytýká, že nepostupovala podle §50 správního řádu, neboť v daném
případě nebyl takový postup možný. Procesní prostředky, které stěžovatelka ve věci průtahů
v řízení a nečinnosti správního orgánu uplatnila (podnět kanceláři Veřejného ochránce práv,
stížnost přednostovi Okresního úřadu v Písku) nemohla před soudem uplatnit. Zjištění soudu,
že stěžovatelka nesplnila zákonnou podmínku pro podání žaloby na ochranu proti nečinnosti
správního orgánu tak nevychází ze skutečného stavu věci a je nesprávné.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 23. 6. 2003 mimo jiné uvádí,
že o nároku stěžovatelky bylo dne 16. 6. 2003 již rozhodnuto, a proto považuje řízení ve věci
kasační stížnosti za bezpředmětné.
Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatelku, aby se vyjádřila k tvrzení žalovaného
a k tomu, zda nadále trvá na podané kasační stížnosti. K výzvě soudu stěžovatelka uvedla, že
bylo sice dne 16. 6. 2003 Ministerstvem zemědělství – Pozemkovým úřadem v Písku
rozhodnuto, ale pouze o části uplatňovaného restitučního nároku. Na podané kasační stížnosti
i nadále setrvává, neboť nečinnost správního orgánu ohledně zbývající části i nadále trvá.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích uplatněných
žalobních bodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Žalobou proti nečinnosti správního orgánu se ve smyslu ust. §79 odst.1 s. ř. s. může
domáhat ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení
u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, aby soud uložil
správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.
V daném případě jde o objektivní nemožnost naplnit požadavek právní normy, totiž
ustanovení §79 s. ř. s., neboť vychází z předpokladu existence procesních prostředků, které
dnešní právní řád dosud neobsahuje; jejich zakotvení bylo předpokládáno v novém správním
řádu. Jde o zvláštní případ lex imperfekta, totiž normy, jež je nedostačující co do právních
účinků. Nelze tedy zatím ani požadovat po účastníku správního řízení, aby vyhledával
alternativní prostředky pro naplnění hypotézy ustanovení §79 odst. 1 s. ř. s. např. cestou
podnětu k postupu dle §50 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Účastník správního
řízení, jež je stiženo nečinností správního orgánu se může za popsané situace obrátit na soud
ihned.
Navíc postup podle ust. §50 správního řádu nebylo možno uplatnit vůbec. Opatřením
proti nečinnosti dle §50 správního řádu se řízení přenáší na správní úřad o jeden stupeň vyšší,
tedy na úřad, který by jinak byl úřadem odvolacím. Byl-li v dané věci k rozhodování dle
zákona č. 229/1991 Sb. příslušným správním úřadem ústřední orgán státní správy, nepřichází
postup ve smyslu ust. §50 správního řádu v úvahu.
Za podstatnou vadu řízení, která ve svých důsledcích mohla vést k vydání
nesprávného rozhodnutí ve věci samé je však třeba považovat rozhodnutí soudu bez nařízení
jednání, ačkoli nebyly pro takový postup splněny zákonné předpoklady dle §51 s. ř. s., když
výzva nebyla doručena žalovanému; zástupce žalobkyně ji obdržel 10. 2. 2003. Šlo přitom
o vadu řízení, k niž soud přihlédne z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.).
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal, že rozsudek Krajského
soudu v Českých Budějovicích trpí podstatnými vadami řízení, které mohly mít vliv
na nezákonnost rozhodnutí ve věci samé, a proto postupoval dle ust. §110 odst. 2 s. ř. s.
a napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení tomuto soudu..
V novém rozhodnutí rozhodne soud 1. stupně o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 25. 11. 2003
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu