ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.48.2018:25
sp. zn. 5 As 48/2018 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Mrákoty a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: A. Z., zastoupená
JUDr. Zdeňkem Juřinou, advokátem se sídlem Krausova 605, Praha 9, proti žalovanému: Úřad
městské části Praha 5, se sídlem nám. 14. října 1381/4, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2018, č. j. 10 A 4/2018 - 15,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2018, č. j. 10 A 4/2018 - 15, se zru š u j e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala dne 17. 2. 2017 u Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2012,
č. j. OSU.Koš.347-1476/2012-Je-R, jímž bylo vydáno dodatečné stavební povolení
na rekonstrukci bytu sousedícího s bytem stěžovatelky, jehož vlastníkem je paní M. N.
Dne 26. 9. 2017 byl městskému soudu doručen návrh na rozšíření žaloby směřující proti
„rozhodnutí“ žalovaného ze dne 13. 12. 2016, č. j. MC05 76784/2016, kterým byl vydán kolaudační
souhlas pro paní M. N., jenž je dokladem o povolení účelu užívání stavby - stavebních úprav
bytové jednotky č. X v bytovém domě č. p. X na pozemku p. č. X v k. ú. X, X, P.
[2] Usnesením ze dne 14. 12. 2017, č. j. 10 A 36/2017 - 31, městský soud vyloučil žalobu
proti kolaudačnímu souhlasu ze dne 13. 12. 2016 k samostatnému projednání a věc nadále vedl
pod sp. zn. 10 A 4/2018.
[3] Usnesením ze dne 15. 1. 2018, č. j. 10 A 4/2018 - 15, městský soud žalobu
proti kolaudačnímu souhlasu ze dne 13. 12. 2016 odmítl jako nepřípustnou dle §46 odst. 1
písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Městský soud
s odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2012,
č. j. 2 As 86/2010 - 76, publ. pod č. 2725/2013 Sb. NSS (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
jsou dostupná na www.nssoud.cz), konstatoval, že kolaudační souhlas není rozhodnutím
ve smyslu §65 s. ř. s.; stěžovatelka tedy podala žalobu proti rozhodnutí, které je vyloučeno
ze soudního přezkumu.
[4] Proti posledně zmíněnému usnesení městského soudu podala stěžovatelka kasační
stížnost z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[5] Stěžovatelka namítla, že městský soud se žalobou měl zabývat a její odmítnutí nebylo
na místě. Ačkoliv kolaudační souhlas ze dne 13. 12. 2016 zasahuje do práv stěžovatelky, nejsou
proti němu přípustné žádné řádné opravné prostředky. Vlastník dodatečně povolené
rekonstruované bytové jednotky jím získal práva, která předtím neměl, a stěžovatelka by byla
nucena uvedený stav respektovat, aniž by se mohla vyjádřit, přestože provedená rekonstrukce
je vadná a ohrožuje její zdraví a bytovou jednotku v jejím vlastnictví. Žalovanému přitom bylo
známo, že se stěžovatelka o daný případ zajímá a cítí se být dotčena na svých právech.
Žalovaný měl tedy postupovat podle §122 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu (stavební zákon), v relevantním znění (dále jen „stavební zákon“), kolaudační
souhlas nevydat a užívání předmětné bytové jednotky zakázat. Občanskoprávní ochrana
zde nemůže být účinná. Stěžovatelka konstatovala, že jí městský soud odepřel právo na soudní
ochranu.
[6] Stěžovatelka Nejvyššímu správnímu soudu navrhla, aby usnesení městského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[8] Stěžovatelka se kasační stížností podanou v zákonem stanovené dvoutýdenní lhůtě
(§106 odst. 2 s. ř. s.) domáhá přezkoumání rozhodnutí městského soudu, které vzešlo
z řízení, jehož byla účastnicí (§102 s. ř. s.), kasační stížnost splňuje veškeré náležitosti
(§106 odst. 1 s. ř. s.), a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[9] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu vázán rozsahem
a důvody, které uplatňovala stěžovatelka v kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná.
[10] V nyní projednávané věci není sporu o tom, že stěžovatelka podala v souladu s §65 s. ř. s.
žalobu proti dodatečnému stavebnímu povolení, kterou následně rozšířila o žalobu,
jíž dále napadá kolaudační souhlas. Z obsahu podání - rozšíření žaloby podaného u městského
soudu dne 26. 9. 2017 je zřejmé, že stěžovatelka rovněž ve vztahu ke kolaudačnímu souhlasu
ze dne 13. 12. 2016 uplatnila žalobní typ podle §65 s. ř. s.
[11] Právní povahou kolaudačního souhlasu a možností soudní obrany proti němu
se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 18. 9. 2012,
č. j. 2 As 86/2010 - 76, publ. pod č. 2725/2013 Sb. NSS, v němž konstatoval, že souhlasy
podle stavebního zákona (vč. kolaudačního souhlasu) nejsou vydávány v rámci správního řízení;
správní orgán při jejich vydávání postupuje nikoliv dle části II. a III., ale podle části IV. zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád. Rozšířený senát zdejšího soudu v citovaném usnesení dovodil,
že souhlasy vydávané dle stavebního zákona, zejména dle jeho §96, §106, §122, §127,
které stavební úřad výslovně či mlčky činí k ohlášení či oznámení, jsou jinými úkony dle IV. části
správního řádu. Tyto souhlasy nejsou rozhodnutími ve smyslu §65 s. ř. s.; soudní ochrana práv
třetích osob je zaručena žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo
donucením správního orgánu dle §82 a násl. s. ř. s.
[12] Nelze přisvědčit argumentaci stěžovatelky, že se v projednávané věci nejednalo
o kolaudační souhlas ke stavbě, která by vyžadovalo pouze ohlášení, ale stavbě, která byla
povolena až dodatečným stavebním povolením; na povaze kolaudačního souhlasu uvedené
ničeho nemění (srov. též §122 odst. 1 stavebního zákona, podle něhož je kolaudační souhlas
vydáván mj. právě u staveb, které nepochybně vyžadují stavební povolení – např. nemocnice,
škola, nájemní bytový dům).
[13] Městský soud však pochybil, pokud bez dalšího přikročil k odmítnutí žaloby stěžovatelky
jako nepřípustné ve smyslu §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Městský soud totiž zřejmě přehlédl závěry
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 21. 11. 2017,
č. j. 7 As 155/2015 – 160, dovodil: „Nebo jednoduše žalobce označí za zásah mylně něco, co má všechny
parametry správního rozhodnutí, osvědčení nebo opatření obecné povahy. V takovém případě soud stanoveným
procesním postupem žalobce upozorní na nutnost úpravy žaloby a po odstranění zjištěného nedostatku žalobu
projedná (jsou-li splněny další podmínky řízení, zejména včasnost jejího podání).“ Uvedené závěry platí
obdobně také v tomto případě.
[14] Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že v projednávané věci stěžovatelka mylně označila
za rozhodnutí správního orgánu kolaudační souhlas žalovaného ze dne 13. 12. 2016, v důsledku
čehož také nesprávně podala žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §65 a násl.
s. ř. s., ačkoli proti uvedenému kolaudačnímu souhlasu se měla bránit zásahovou žalobou podle
§82 a násl. s. ř. s., jak výše rozvedeno. Za této situace měl ovšem městský soud nejprve v souladu
se závěry citovaného rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu stěžovatelku
upozornit na nutnost úpravy žaloby. Městský soud tak neučinil a žalobu odmítl; tímto postupem
stěžovatelku zkrátil na jejích procesních právech způsobem, který má bez dalšího za následek
nezákonnost jeho usnesení o odmítnutí žaloby. Řízení před městským soudem je proto zatíženo
vadou, která má za následek nezákonnost usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby;
k tomu musí kasační soud přihlédnout ve smyslu §109 odst. 4 s. ř. s. z úřední povinnosti.
[15] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadené usnesení ve smyslu §110 odst. 1
s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. V tomto dalším řízení je městský soud
povinen se řídit závazným právním názorem Nejvyšší správního soudu; zejména stěžovatelku
upozorní na nutnost úpravy žaloby, odstraní-li stěžovatelka tento nedostatek, bude se zabývat
dalšími podmínkami řízení; budou-li splněny, žalobu projedná.
[16] V novém rozhodnutí v souladu s §110 odst. 3 s. ř. s. městský soud rozhodne rovněž
o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2018
Mgr. Ondřej Mrákota
předseda senátu