ECLI:CZ:NSS:2014:5.AS.73.2013:79
sp. zn. 5 As 73/2013 - 79
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: a) Ing. J. C., b)
Ing. P. C., . c) Motolský ordovik, občanské sdružení, se sídlem Ordovická 3, Praha 5, proti
žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavební, se sídlem Mariánské nám. 2,
Praha 1, za účasti: DG development, a.s., se sídlem Praha 8, Sokolovská 100/94, zastoupené
JUDr. Jiřím Vaňkem, advokátem se sídlem Stroupežnického 2328/30, Praha 5, v řízení o kasační
stížnosti žalobce c) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2013, č. j. 6 Ca 8/2009
- 100,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2013, č. j. 6 Ca 8/2009 - 100,
se ve výrocích II. a III. zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1.] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce c) (dále též „stěžovatel“)
domáhá zrušení výroku II. a III. shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze. Tímto
rozsudkem městský soud zamítl žaloby žalobců a), b) a c) směřující proti rozhodnutí Magistrátu
hlavního města Prahy, odboru stavebního (dále též „rozhodnutí žalovaného“) ze dne
15. 12. 2008, č. j. S-MHMP 78611076/2008/OST/So/Ko.
[2.] Výrokem B) rozhodnutí žalovaného bylo jako opožděné zamítnuto odvolání stěžovatele
proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 13, ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. VYS 48018/2008/DF,
č. j. P13-51128/2008 (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Správní orgán I. stupně
v předmětné věci rozhodl o dodatečném povolení stavby Regenerace a dostavba areálu MS-
MEDOX, a.s. – 1. Etapa Praha 5 – Stodůlky, ul. Za Mototechnou – 3 bytové domy – objekt A1,
objekt A2 a objekt A3 a protihlukové stěny na pozemcích parc. č. 1236/23, 1236/24, 1236/158,
1236/183, 1236/184, 1236/185 a 1237/10 v katastrálním území Stodůlky.
[3.] Rozhodnutí žalovaného stěžovatel napadl žalobou, v níž mimo jiné namítal,
že rozhodnutí správního orgánu I. stupně neobsahovalo řádné poučení o odvolání, resp.,
že žalovaný nesprávně odvodil počátek běhu lhůty k podání odvolání. Lhůta pro podání odvolání
proto podle stěžovatele v souladu s ustanovením §82 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního
řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), činila 90 dnů. Stěžovatel v žalobě také
namítal, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně nebylo řádně oznámeno, když v řízení
o vydání územního rozhodnutí bylo doručováno podle ustanovení §92 odst. 3 zákona
č. 186/2006 Sb., stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“),
veřejnou vyhláškou. Proto mělo být i napadené správní rozhodnutí doručováno veřejnou
vyhláškou. Odvolání stěžovatele zamítl žalovaný jako správní orgán I. stupně pro opožděnost,
proto mělo být nezbytnou součástí rozhodnutí žalovaného i poučení o odvolání. Neuvedení
předmětné nezbytné součásti rozhodnutí představuje podle stěžovatele závažnou procesní vadu.
Ohledně otázky dodržení lhůty pro podání odvolání je podle stěžovatele rozhodný čas odeslání,
a nikoliv čas doručení podání správnímu orgánu, stejně jako v případě podání poštovní zásilky
držiteli poštovní licence. Stěžovatel v žalobě taktéž namítal, že odvolání odeslal v blanketní
formě se zaručeným elektronickým podpisem dne 29. 10. 2008 ve 23.59.00 hod a výpisy
z doručení e-mailové pošty vykazují čas podání v 0:00 hod, což je čas, který nepřesahuje
do druhého dne. To, že e-mailová zpráva byla podepsána poskytovatelem certifikačních služeb
v 00:00:29 (tedy 89 vteřin po odeslání) nelze vykládat v neprospěch stěžovatele, protože uvedené
ověření je provedeno až v místě umístění serverů poskytovatele certifikačních služeb (České
pošty, s.p.), tedy po mnoha zpožděních v internetové síti, nebo zpožděním kdekoliv od doby
fyzického odeslání do doby tzv. ověření certifikátu, tedy prodlevou, která nenastala
zaviněním stěžovatele. Další žalobní námitky stěžovatele již směřovaly do nezákonnosti
rozhodnutí žalovaného spočívající v tvrzeném rozporu rozhodnutí o dodatečném povolení
stavby s Územním plánem hlavního města Prahy, s územním rozhodnutím či s vyhláškou
č. 26/1999 Sb., o obecně technických požadavcích na výstavbu v hl. m. Praze, ve znění
pozdějších předpisů.
[4.] Přezkoumání rozhodnutí žalovaného se u městského soudu domáhali i žalobci a) a b).
Do rejstříku městského soudu 6 Ca tak byly zapsány dvě žaloby, a to pod sp. zn. 6 Ca 8/2009
a 6 Ca 54/2009. Usnesením ze dne 7. 1. 2013 spojil městský soud uvedené věci ke společnému
projednání a uvedené věci byly dále vedeny pod sp. zn. 6 Ca 8/2009.
[5.] Městský soud žaloby žalobců a), b) ani stěžovatele neshledal důvodnými, a proto je podle
ustanovení §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále též „s. ř. s.“), zamítl.
[6.] Stěžovatel rozsudek městského soudu napadá z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky městským soudem v předcházejícím řízení [§103 odst. 1
písm. a) s. ř. s], dále z důvodu vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo,
že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem
takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit, za takovou vadu
řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost
[§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ] a dále z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před
soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. ].
[7.] Ke sporné otázce včasnosti či opožděnosti podání odvolání stěžovatel v kasační stížnosti
namítá, že se městský soud zcela ztotožnil s odůvodněním stavebních úřadů. Soud argumentoval
judikaturou vzniklou až po podání žaloby a nezabýval se zevrubně dokladem, kterým správní
orgán I. stupně dokládá, že bylo odvolání doručeno pozdě. Městský soud nezkoumal, zda doklad
o doručení obsahoval jiné podací číslo, integritu dokladu, zda informace uvedené v dokladu jsou
skutečnou notifikací o doručení nebo falsem. Stěžovatel tvrdí, že odvolání podal včas a žalovaný
nedoložil, že odvolání bylo podáno pozdě. Stěžovatel namítl, že správní orgán I. stupně se spisem
manipuloval, neboť stránky spisu nebyly číslovány, nebyl veden soupis všech součástí spisu
včetně příloh s určením data založení do spisu. K těmto skutečnostem městský soud vůbec
nepřihlédl. Není jasné, kam se podělo podání č. 59089/2008, a soud se předmětným zjištěním
nezabýval. Uvedenou skutečnost městský soud nezkoumal, přestože právě chybějící listiny
ve spise jsou pro správné posouzení věci důležité. Městský soud se tedy s věcí řádně nevypořádal,
odůvodnění jeho rozhodnutí je nesrozumitelné, důvody pro opomenutí důkazů městský soud
neuvedl.
[8.] Stěžovatel dále nesouhlasil s názorem městského soudu, že vadné poučení uvedené
v rozhodnutí správního orgánu I. stupně nemá procesní následky.
[9.] V kasační stížnosti stěžovatel dále argumentuje, že městský soud také dospěl
k nesprávnému závěru, že tzv. „přeschválení“ je zákonný postup. V praxi by uvedený postup
vypadal následovně: Stavebník požádá o územní rozhodnutí přesně podle územního plánu,
v průběhu výstavby stavbu několikrát zvětší, o změnu nepožádá, před kolaudací se „stvrdí
oprávněnost vzniklé stavby“ stavebním povolením, a to bez zkoumání souladu s územní
dokumentací, protože dodatečné povolení stavby má účinky změny územního rozhodnutí,
jak odůvodňuje městský soud. Takový postup však zcela opomíjí mezinárodní smlouvy, jimiž
je Česká republika vázána (Aarhuská smlouva) i ustanovení stavebního zákona. Vzhledem
k tomu, že napadená stavba se územnímu rozhodnutí vydanému pro předmětnou
stavbu „vymkla“, mělo dojít k oznámení o zahájení řízení o změně územního rozhodnutí
(pokud by o to stavebník na pokyn stavebního úřadu nepožádal, řízení o změně napadené stavby
by mělo být zastaveno a stavba by měla být odstraněna) na úřední desce stavebního úřadu a lhůta
pro odvolání by byla zachována. Uvedenou úvahu stěžovatele městský soud zřejmě nepochopil,
když odůvodňuje přednost písemného doručování do vlastních rukou před vyvěšováním
na úřední desce („vývěsce“).
[10.] Městský soud podle stěžovatele pochybil také tím, že se nevypořádal s jeho tvrzením
o vadném poučení v rozhodnutí žalovaného, které obsahuje poučení, že proti tomuto rozhodnutí
o odvolání se podle §91 odst. 1 správního řádu nelze dále odvolat. O zamítnutí odvolání
pro opožděnost rozhodl žalovaný jako prvoinstanční orgán. Proti prvostupňovému rozhodnutí
je odvolání možné vždy, pouze zákon může odvolání vyloučit. Nezbytnou součástí rozhodnutí
je poučení, zda a v jaké lhůtě lze podat odvolání, od kterého dne se lhůta počítá a zda odvolání
nemá odkladný účinek. Neuvedení nezbytné součásti rozhodnutí je závažnou procesní
vadou řízení. Městský soud zřejmě jeho žalobní námitku nepochopil, její podstatou je,
kdo o opožděnosti odvolání stěžovatele rozhodoval v I. stupni, tj. žalovaný.
[11.] Dle obsahu kasační argumentace městský soud dále pochybil také tím, že se vůbec
nevypořádal s vadou řízení spočívající v tom, že žalovaný odvolání stěžovatele pro opožděnost
zamítl před tím, než správní orgán I. stupně rozhodl o zamítnutí návrhu stěžovatele na navrácení
lhůty. Rozhodnutí žalovaného je proto podle stěžovatele paaktem, který se následně snažil zhojit
správní orgán I. stupně. Jestliže žalovaný nesprávně (předčasně) rozhodl o opožděnosti, současně
stěžovatele nesprávně poučil, upřel stěžovateli možnost řádného přezkumu. Městský soud však
argument stěžovatele nepochopil. Kde bylo rozhodnuto v prvním stupni, městský soud
podle stěžovatele neuvádí. Odůvodnění napadeného rozsudku je nesrozumitelné, důvody
pro opomenutí provedení důkazu městský soud neuvedl.
[12.] Další námitky, které stěžovatel vznesl, se týkají věcného posouzení, z hlediska
přezkoumání rozsudku městského soudu ve vztahu k posouzení opožděnosti odvolání
stěžovatele proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně jsou irelevantní z důvodů uvedených
v bodu [22] tohoto rozsudku.
[13.] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že z geneze předchozích
souvisejících řízení je zřejmé, že stěžovatel nevyužil řádného opravného prostředku a nenapadl
prvoinstanční rozhodnutí včasným odvoláním. Dle žalovaného může být obsahem kasační
stížnosti stěžovatele pouze argumentace, zda městský soud v napadeném rozsudku správně
posoudil namítanou včasnost odvolání, nikoliv věcné stížní důvody uvedené pod body
A až Z kasační stížnosti. Z věcného hlediska žalovaný odkázal na odůvodnění žalobou
napadeného rozhodnutí a své vyjádření k žalobě.
[14.] Žalovaný má také za to, že obsahem kasační stížnosti nejsou v daném případě tvrzené
důvody ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Z obsahu napadeného
rozsudku je zřejmé, že se soud všemi namítanými tvrzeními stěžovatele podrobně zabýval,
neshledal je však relevantními pro zrušení rozhodnutí žalovaného. Žalovaný závěrem svého
vyjádření opětovně zdůrazňuje, že odvolání stěžovatele bylo shledáno jako opožděné, neboť bylo
v elektronické podobě se zaručeným elektronickým podpisem podáno po uplynutí patnáctidenní
odvolací lhůty. Uvedeným se městský soud podrobně zabýval a neshledal v závěru o opožděnosti
odvolání stěžovatele pochybení.
[15.] S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost
stěžovatele jako nedůvodnou zamítl, případně odmítl.
[16.] Dne 10. 2. 2014 došlo Nejvyššímu správnímu soudu vyjádření žalobkyně a) ke kasační
stížnosti stěžovatele. Žalobkyně a) se s obsahem kasační stížností stěžovatele ztotožňuje
a ve svém vyjádření doplnila věcnou argumentaci stěžovatele vztahující se k zákonnosti
posouzení rozhodnutí žalovaného. Navrhla zrušení napadeného rozsudku městského soudu.
[17.] K vyjádření žalobkyně a) Nejvyšší správní soud konstatuje, že argumenty v něm uvedené
nemohou mít vliv na rozhodnutí o kasační stížnosti stěžovatele, neboť z důvodů uvedených
pod bodem [22] tohoto rozsudku se zdejší soud může zabývat pouze otázkou, zda odvolání
stěžovatele bylo skutečně podáno opožděně či nikoliv. K této otázce se žalobkyně a) nijak
nevyjadřuje, sama kasační stížnost v této věci nepodala.
[18.] Společnost DG development a.s. (dále též „stavebník“) se plně ztotožňuje s právním
názorem žalovaného a městského soudu, že odvolání stěžovatele bylo opožděné a jako takové
bylo zamítnuto a následně i správní žaloba proto musela být zamítnuta. Pokud jde o věcné
připomínky, stavebník odkazuje na svá předchozí vyjádření založená do spisu, dále
na odůvodnění správních rozhodnutí, rozhodnutí městského soudu a vyjádření žalovaného
k žalobě. Stavebník navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
[19.] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl
účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.) a za stěžovatele jedná
oprávněná osoba ve smyslu ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s.
[20.] Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu
kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.) a zkoumal při tom,
zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[21.] Kasační stížnost soud shledal důvodnou.
[22.] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí, jímž
bylo odvolání žalobce zamítnuto jako opožděné (výrok B napadeného rozhodnutí žalovaného),
se městský soud zabývá pouze otázkou, zda bylo odvolání skutečně podáno opožděně či nikoliv
(srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2008, č. j. 2 As 53/2007 - 111).
S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud v posuzované věci nemohl zabývat věcnými
námitkami stěžovatele napadajícími nezákonnost rozhodnutí žalovaného z důvodu rozporu
rozhodnutí o dodatečném povolení stavby s Územním plánem hlavního města Prahy, s územním
rozhodnutím či s vyhláškou č. 26/1999 Sb. Nejvyšší správní soud tak v posuzované věci
přezkoumal pouze stěžovatelem napadené závěry městského soudu souvisící s otázkou posouzení
opožděnosti odvolání stěžovatele proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
[23.] Při posuzování kasačních námitek Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti (§109
odst. 4 s. ř. s.) dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku městského soudu.
[24.] Odmítnutí odvolání pro opožděnost v předmětném sporu ohledně zákonnosti
či nezákonnosti rozhodnutí o dodatečném povolení značně rozsáhlé stavby z důvodu tvrzeného
rozporu s Územním plánem hlavního města Prahy, s vydaným územním rozhodnutím a také
s vyhláškou č. 26/1999 Sb., mající za následek jeho věcné neprojednání, představuje natolik
závažný zásah do práva stěžovatele, že podmínky pro takové rozhodnutí musí být jednoznačně
zjištěny a prokázány.
[25.] Městský soud ohledně sporné otázky opožděného podání odvolání proti rozhodnutí
správního orgánu I. stupně o dodatečném povolení stavby ze správního spisu zjistil, že stěžovateli
bylo rozhodnutí o dodatečném povolení stavby doručeno do vlastních rukou dne 14. 10. 2008.
Rozhodnutí obsahovalo poučení, že je možné se proti němu odvolat do 15 dnů ode dne jeho
oznámení k Magistrátu hlavního města Prahy podáním u Úřadu městské části Praha 13, odboru
stavebního. Stěžovatel dne 29. 10. 2008 odeslal elektronickou zprávu se zaručeným elektronickým
podpisem - blanketní odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které později, rovněž
elektronicky, dne 30. 10. 2009 doplnil (str. 16 napadeného rozsudku).
[26.] Městský soud při svých závěrech o opožděnosti odvolání stěžovatele vycházel podle
odůvodnění rozsudku z obsahu správního spisu, kde měl být založen výpis z programu Microsoft
Mail Internet Headers, který ohledně zprávy odeslané z emailové adresy X příjemci
podatelna@p13.mepnet.cz nazvané„odvolání_MHMP_Medox_I_dodatečné_povolení“ podle
kterého zpráva (odvolání stěžovatele) byla doručena příjemci (jde o tzv. X - OriginalArrivalTime)
29. 10. 2008 ve 23:00:29.0823 koordinovaného světového času (UTC). Na základě tohoto výpisu
městský soud dovodil, že z obsahu správního spisu plyne, že podání stěžovatele obsahující
blanketní odvolání skutečně došlo příjemci (uvedenou skutečnost stěžovatel podle městského
soudu nečinil spornou), tedy správnímu orgánu I. stupně, až 29. 10. 2008 ve 23:00:29.0823
koordinovaného světového času (UTC), tedy 30. 10. 2008 v 00:00:29.0823 středoevropského času
(CET), a tudíž již po uplynutí lhůty k podání odvolání, neboť rozhodnutí správního orgánu I.
stupně bylo stěžovateli oznámeno dne 14. 10. 2008, odvolací lhůta běžela jen do dne 29. 10. 2008.
[27.] Nejvyšší správní soud však zjistil, že městským soudem v předcházejícím odstavci
uvedený výpis z programu Microsoft Mail Internet Headers se v zdejšímu soudu předloženém
správním ani soudním spise nenachází.
[28.] Správní spisy správních orgánů obou stupňů neobsahují ani soupis všech svých součástí
včetně příloh s určením data, kdy byly do spisu vloženy, nelze proto ani dovodit, že označený
výpis kdy součástí správního spisu byl (zejména v době rozhodování městského soudu).
[29.] Nejvyšší správní soud proto vyzval žalovaného k předložení dokladu, z něhož vycházel
městský soud, prokazujícího přesný okamžik doručení odvolání stěžovatele, avšak žalovaný
zdejšímu soudu sdělil, že tento doklad nemá k dispozici, a předložil předávací protokol podatelny
Městské části Praha 13, podle nějž bylo odvolání stěžovatele (vč. jeho doplnění) doručeno
dne 30. 10. 2008 (bez bližšího časového upřesnění – pozn. NSS), a písemnost, ze které je zřejmé,
že dne 30. 10. 2008 ve 12:00 AM byla z emailové adresy X doručena na podatelnu – P 13 (P13)
písemnost označená jako „odvolání MHMP Medox I dodatečné povolení“ a s uvedeným datem
vyhotovení podání dne 28. 10. 2008.
[30.] Uvedené má za následek nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu, jeho závěry
nemají oporu v obsahu správního (resp. i soudního) spisu. Již tato skutečnost je důvodem
pro zrušení rozsudku městského soudu.
[31.] V této souvislosti je třeba zdůraznit, že z obsahu správního spisu, rozsudku městského
soudu, rozhodnutí žalovaného a tvrzení stěžovatele vyplývají celkem tři možné okamžiky doručení
odvolání stěžovatele správnímu orgánu I. stupně. Podle zpráv založených ve správním spise (písemnost
označená otiskem razítka podatelny Městské části Praha 13 ze dne 30. 10. 2008, č. j. P13-
59089/2008, s ručně psanou poznámkou el. podpis, písemnost označená otiskem razítka
podatelny Městské části Praha 13 ze dne 30. 10. 2008, č. j. P13-59091/2008, s ručně psanou
poznámkou el. podpis), z nichž zřejmě vychází napadené rozhodnutí žalovaného, mělo dojít
k doručení odvolání stěžovatele dne 30. 10. 2008 v 00:00 hod. (tj. přesně o půlnoci), podle
rozsudku městského soudu k doručení mělo dojít dne 30. 10. 2008 dojít v 00:00:29.0823 hod.
a podle tvrzení stěžovatele v 00:00.29 hod. dne 30. 10. 2008.
[32.] Z hlediska posouzení okamžiku doručení odvolání stěžovatele neobstojí ani argument
žalovaného v jeho podání, které bylo zdejšímu soudu doručeno dne 19. 5. 2014, a městského
soudu v napadeném rozsudku, že stěžovatel okamžik doručení odvolání dne 30. 10. 2008
v 0:00:29 hod. nezpochybnil, resp. že tento okamžik je nesporný. Stěžovatel v žalobě sice uvedl,
že přesný okamžik doručení byl 30. 10. 2008 v 0:00:29 hod.; současně však namítal, že blanketní
odvolání odeslal dne 29. 10. 2008 ve 23.59.00 hod., že výpisy z doručení e-mailové pošty vykazují
čas podání v 0:00 hod, což je čas, který nepřesahuje do druhého dne a skutečnost, že e-mailová
zpráva byla podepsána poskytovatelem certifikačních služeb v 00:00:29 hod. (tedy 89 vteřin
po odeslání), nelze vykládat v jeho neprospěch, protože uvedené ověření je provedeno až v místě
umístění serverů poskytovatele certifikačních služeb (České pošty, s.p.). Stěžovatel již v podané
žalobě namítal, že vyhodnocení jeho odvolání jako opožděného bylo provedeno v důsledku
nepřesnosti vyznačení času ve výpisech uvedených v počítačovém programu, který je současně
zaokrouhlován. Lze připustit, že tvrzení stěžovatele jsou ve vzájemném vnitřním rozporu,
při jejich hodnocení však nelze vycházet jen z té její části, která je v jeho neprospěch a která
je navíc v rozporu s obsahem správního spisu, v němž se nachází jen doklad o doručení jeho
odvolání v 00:00 hod. dne 30. 10. 2008.
[33.] V projednávané věci není pochyb o tom, že přesný okamžik doručení odvolání
stěžovatele proti rozhodnutí o dodatečném povolení stavby je v dané věci zcela zásadní, neboť
je z hlediska posouzení odvolání stěžovatele jako opožděného podstatné, zda bylo doručeno dne
29. 10. 2008 nebo 30. 10. 2008. S ohledem na zjištěný okamžik doručení odvolání stěžovatele
může být také podstatné zhodnocení, zda odvolání doručené dne 30. 10. 2008 v 00:00 hod
(o půlnoci) lze považovat již za opožděně podané. K posledně uvedené otázce se dosud
nevyjádřil ani žalovaný, ani městský soud, proto se k této otázce nemůže vyjádřit ani zdejší soud.
[34.] V dalším řízení proto bude zapotřebí postavit najisto okamžik doručení odvolání
stěžovatele a městský soud bude v závislosti na tomto okamžiku nucen opětovně se vypořádat
s námitkami stěžovatele, především s otázkou včasnosti či opožděnosti podaného odvolání proti
rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
[35.] Přitom městský soud nepřehlédne, že k okamžiku doručení podání elektronickou formou
se nově vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne 20. 5. 2014, sp. II. ÚS 2560/13, v němž uvedl,
že „Dává-li soudní řád správní účastníku řízení možnost, aby procesní úkony činil v elektronické formě
podepsané elektronicky podle zvláštního zákona, pak není materiálně myslitelné, aby systémové procesy zpracování
takového datového přenosu v rámci tohoto doručovacího mechanizmu šly na jeho vrub. Účastník řízení
je v každém případě povinen soudu údaj o odeslání takové e-mailové zprávy věrohodným způsobem prokázat,
nevyplývá-li již ze samotné přijaté zprávy datum a čas jejího odeslání. S ohledem na stále se prohlubující
elektronizaci justice, která se ponejvíce projevuje právě v oblasti doručování, je třeba akcentovat materiální prvek
a vyzdvihnout smysl doručování jako takový, a tím tedy i zachování lhůty v případech, kdy tato lhůta po formální
a technické stránce již vypršela. Smysl tohoto materiálního rozměru doručování je přitom třeba chápat jako
preferenci věcného, meritorního vyřízení (posouzení) věci před jejím ryze procesním skončením tam, kde tomu
povaha věci vysloveně nebrání. Tato premisa je potom zpřítomněním ustanovení čl. 90 Ústavy, podle kterého jsou
soudy primárně povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, a současně
tím v posledku sleduje cíl, aby se ze soudnictví nestalo pouhé „vyřizovačství“, tj. upřednostňuje snahu o pokud
možno věcné zhodnocení problému po právní a/nebo faktické stránce, tak, aby bylo ochraně práv (nejen
základních) učiněno zadost.“ V případě, že se městský soud případně bude chtít od závěrů
tohoto nálezu odchýlit, musí tak učinit výslovně, jednoznačně a předestřením konkurujících
právních úvah (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2011,
č. j. 1 Afs 27/2009 - 98).
[36.] Přestože již z výše uvedených důvodů je nutné zrušení napadeného rozsudku městského
soudu a vrácení mu věci k dalšímu řízení, vypořádal Nejvyšší správní soud i další (oddělitelné)
námitky stěžovatele, které mají vztah k posouzení včasnosti odvolání stěžovatele a jejichž řešení
má význam pro další řízení a rozhodnutí ve věci (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 – 74).
[37.] K námitce stěžovatele týkající se otázky údajně vadného poučení uvedeného v rozhodnutí
správního orgánu I. stupně Nejvyšší správní soud uvádí, že považuje rozsudek městského soudu
za přezkoumatelný. Městský soud správně k předmětné žalobní námitce konkrétně uvedl,
že poučení obsažené v rozhodnutí správního orgánu I. stupně obsahuje veškeré náležitosti
uvedené v ustanovení §65 odst. 5 správního řádu a pokud jde o poučení o lhůtě k podání
odvolání, text poučení doslova cituje úpravu obsaženou v ustanovení §83 odst. 1 správního řádu.
Vzhledem k tomu, že okamžik oznámení rozhodnutí je závislý na okamžiku, kdy je rozhodnutí
tomu kterému účastníku řízení doručeno, nelze tento okamžik v poučení o odvolání vymezit
přesným datem.
[38.] Namítal-li v této souvislosti stěžovatel „vadnost“ doručení proto, že v projednávané věci
má mít dodatečné povolení stavby účinky změny územního rozhodnutí, jde o námitku vztahující
se nikoli k okamžiku doručení rozhodnutí správního orgánu I. stupně (a včasnosti odvolání), ale
o námitku věcné nesprávnosti (nezákonnosti) tohoto rozhodnutí, kterou není oprávněn se zdejší
soud z důvodů uvedených výše zabývat.
[39.] Přípustná není stěžovatelova námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku
z důvodu, že se městský soud nevypořádal s žalobní námitkou o vadném poučení v rozhodnutí
žalovaného. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem městského soudu, že názor
stěžovatele, že v případě zamítnutí odvolání pro opožděnost rozhoduje odvolací orgán jako
orgán I. stupně a proti jeho rozhodnutí musí být odvolání přípustné, nemá oporu ve správním
řádu. Městský soud zcela správně konstatuje, že odvolání je opravným prostředkem,
který směřuje proti rozhodnutí vydanému správním orgánem I. stupně. K řízení o odvolání
je (s výjimkou uvedenou v ustanovení §87 správního řádu - autoremedura) zásadně příslušný
nadřízený správní orgán – podle §89 odst. 1 správního řádu je odvolacím správním orgánem
nejblíže nadřízený správní orgán. Předmětem odvolacího přezkumu je napadené rozhodnutí
správního orgánu I. stupně – již tato skutečnost podle městského soudu vylučuje, aby o předmětu
odvolání rozhodoval odvolací orgán jako orgán I. stupně (srov. ustanovení §89 odst. 2 věty první
správního řádu, podle něhož odvolací správní orgán přezkoumá soulad napadeného rozhodnutí
a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy). O odvolání pak odvolací
orgán rozhoduje způsoby vymezenými v ustanoveních §90 a 92 správního řádu. Přitom podle
ustanovení §92 odst. 1 věty první správního řádu opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací
správní orgán zamítne. Zároveň pak platí, že proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu
se nelze dále odvolat (§91 odst. 1 věta první správního řádu).
[40.] Přípustná není kasační námitka stěžovatelem namítané vady řízení spočívající v tom,
že žalovaný odvolání stěžovatele pro opožděnost zamítl dříve, než správní orgán I. stupně
rozhodl o zamítnutí návrhu stěžovatele na navrácení lhůty. Nejvyšší správní soud totiž
ze soudního spisu zjistil, že stěžovatel takto formulovanou námitku v žalobě neuplatnil. Za této
situace městský soud nemohl pochybit, když se k námitce vady řízení, spočívající v tom,
že žalovaný odvolání stěžovatele pro opožděnost zamítl před tím, než správní orgán I. stupně
rozhodl o zamítnutí návrhu stěžovatele na navrácení lhůty, v napadeném rozsudku nevyjádřil.
Stěžovatel nyní vznesenou námitku neuplatnil v žalobě proti napadenému rozhodnutí žalovaného
a dle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. se tak jedná o nepřípustnou kasační námitku, která se opírá
o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být
přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
[41.] K námitce stěžovatele, že se městský soud nezabýval zjištěním, kde se nachází podání
č. 59089/2008, Nejvyšší správní soud závěrem pouze stručně konstatuje, že e-mailové
podání blanketního odvolání stěžovatele proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, označené
P13-59089/2008, je součástí předloženého správního spisu.
[42.] Ze shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, a proto napadený rozsudek v kasační stížností napadených výrocích podle §110
odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[43.] Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského (zde městského) soudu a vrátí-li mu
věc k dalšímu řízení, je krajský (městský) soud vázán názorem vysloveným ve zrušovacím
rozhodnutí (§110 odst. 4 s. ř. s.) a v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. června 2014
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu