ECLI:CZ:NSS:2011:5.AS.76.2010:59
sp. zn. 5 As 76/2010 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: MgA. P. Š.,
zast. Mgr. Jiřím Slavíkem, advokátem se sídlem Zborovská 49, Praha 5, proti žalovanému:
Ministerstvo dopravy, se sídlem nábř. L. Svobody 12, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2010, č. j. 9 Ca 434/2009 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 26. 6. 2008, č. j. 500/2008-160-SPR/3, žalovaný zamítl odvolání
žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravně správních agend,
ze dne 7. 1. 2008, č. j. S-MHMP 449203/2007, jímž správní orgán prvního stupně zamítl jako
neodůvodněné námitky žalobce a zároveň potvrdil provedený záznam 12 bodů v registru řidičů
u žalobce ke dni 11. 10. 2007.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze,
v níž namítal, že příslušný správní orgán je povinen před provedením záznamu bodů v registru
řidičů zkoumat naplnění zákonných podmínek pro záznam, kterými je (1) pravomocné uložení
sankce za přestupek nebo trestný čin, a to (2) za jednání zařazené do bodového hodnocení. Obě
tyto podmínky přitom musí být splněny kumulativně. Podle názoru žalobce tedy právě splnění
uvedených podmínek musí být předmětem přezkumu záznamu bodů v řízení o námitkách.
V této souvislosti žalobce zdůraznil, že ve svých námitkách proti provedení záznamu
o dosaženém počtu bodů v registru řidičů zpochybnil právě to, že v daném případě byly zákonné
podmínky pro provedení záznamu do registru řidičů splněny. Namítal totiž, že si není vědom
toho, že by oznámené přestupky ze dne 19. 9. 2006 a ze dne 22. 11. 2006 spáchal. Tímto
tvrzením žalobce zpochybnil, že řízení o těchto přestupcích bylo vůbec vedeno. Správní orgán
prvního stupně tedy měl na základě podaných námitek přezkoumat, zda zákonné podmínky
pro provedený záznam v registru řidičů byly splněny, tj. zda vskutku existovalo pravomocné
rozhodnutí o uložení sankce za jednání zařazené do bodového hodnocení. To se však nestalo,
když správní orgán prvního stupně námitky žalobce posoudil jak nedůvodné, a to s obecným
odůvodněním, že v námitkovém řízení nelze přezkoumávat konkrétní okolnosti spáchání
přestupku. S těmito závěry správního orgánu prvního stupně se pak v žalobou napadeném
rozhodnutí ztotožnil i žalovaný.
Městský soud žalobou napadené rozhodnutí rozsudkem ze dne 22. 1. 2010,
č. j. 9 Ca 434/2009 - 32, pro vady řízení zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění uvedeného rozsudku vyplývá, že městský soud přisvědčil názoru
žalovaného, že v řízení o námitkách podle §123f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu),
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), není správní orgán
příslušný k vedení registru řidičů oprávněn jakýmkoliv způsobem přezkoumávat rozh odnutí
o přestupku z hlediska zákonnosti, věcné či formální správnosti, stejně jako řízení, kter é vydání
tohoto rozhodnutí předcházelo, přičemž městský soud odkázal i na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 - 44, dostupný na www.nssoud.cz,
z něhož plyne, že správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu
bodů v registru řidičů je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam,
zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem
a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k zákonu o silničním provozu obsaženému
bodovému hodnocení jednání.
Městský soud dal nicméně za pravdu žalobci v tom, že v daném případě si měl správní
orgán prvního stupně v rámci přezkumu, zda pro záznam bodů v registru řidičů existoval
způsobilý podklad, opatřit další podklady nad rámec podkladů uvedených v §123b odst. 1 zákona
o silničním provozu, ve znění účinném do 31. 12. 2008, a to konkrétně příslušné pokutové bloky.
Podle městského soudu totiž oznámení Policie ČR o uložení pokuty v blokovém řízení za jednání
zařazené do bodového hodnocení nemohla být dostatečným důkazem o tom, že pro záznam
bodů v registru řidičů existoval způsobilý podklad, když pravdivost těchto oznámení žalobce
v námitkovém řízení zpochybnil. Dle názoru soudu bylo v takovém případě nezbytné doplnit
dokazování o prvotní doklady autoritativně určující, že žalobce konkrétním jednáním spáchal
přestupek, za který byl sankcionován.
Městský soud tedy uzavřel, že správní orgány obou stupňů pochybily,
jestliže se v námitkovém řízení blíže nezabývaly tím, zda žalobci byly v namítaných případech
skutečně uloženy pokuty v blokovém řízení za konkrétní jednání zařazená do bodového
hodnocení, a vycházely pouze z obsahu jednotlivých oznámení Policie ČR, ačkoliv žalobce právě
skutečnosti uváděné v těchto oznámeních zpochybňoval. Dle názoru soudu námitky uplatněné
žalobcem tak de facto zůstaly věcně neposouzeny. Z rozhodnutí žalovaného pak nelze zjistit,
zda a jakým způsobem žalovaný provedl přezkum záznamu bodů vloženého na základě oznámení
policie o uložení pokut žalobci v blokovém řízení.
Žalovaný („stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností, kterou opřel
o kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“); stěžovatel tedy namítá nezákonnost napadeného
rozsudku spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Podle názoru stěžovatele městský soud v napadeném rozsudku nesprávně interpretoval
ustanovení §123f zákona o silničním provozu, když rozšiřujícím výkladem, který nemá oporu
v zákoně, dovodil povinnost správních orgánů příslušných vést registr řidičů přezkoumávat
v řízení o námitkách nejen soulad provedeného záznamu se zákonnými podklady,
ale také správnost těchto podkladů.
Konkrétně stěžovatel namítá, že předmětem řízení o námitkách je pouze posouzení,
zda bylo bodové hodnocení na základě zákonných podkladů zaznamenáno v registru řidičů
správně. Takovými podklady jsou pak mimo jiné také o známení policie nebo obecní policie
o uložení pokuty v blokovém řízení za jednání zařazené do bodového hodnocení (srov. §123b
odst. 1 zákona o silničním provozu, ve znění účinném do 31. 12. 2008). Příslušný správní orgán
ovšem v námitkovém řízení není oprávněn dále zkoumat došlá oznámení policie, případně obecní
policie, protože není nadán zákonnou pravomocí přezkoumávat pravomocná rozhodnutí. Takový
závěr dle stěžovatele ostatně vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009,
č. j. 9 As 96/2008 - 44, na který v napadeném rozsudku poukázal samotný městský soud,
v němž Nejvyšší správní soud zdůraznil, že správní orgán v řízení o námitkách zásadně
nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánu veřejné moci, na základě kterých byl záznam
proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku,
než je příslušný orgán veřejné moci zákonem p ředvídaným postupem prohlásí za nezákonné
a zruší je.
K tomu považuje stěžovatel za nutné doplnit, že při přezk umu správnosti záznamu může
příslušný správní orgán vycházet pouze z těch podkladů, které má na základě platné právní
úpravy k dispozici, tj. z podkladů, které mu sloužily pro provedení záznamu. Je třeba si totiž
uvědomit, že smyslem řízení o námitkách není posuzování správnosti či zákonnosti činnosti
jiných orgánů, jako Policie ČR, obecní policie či dokonce soudu, ale toliko správnost záznamu
bodů evidenčním správním orgánem, tedy to, zda evidenčním orgánem proveden ý záznam
skutečně odpovídá podkladům, které tento správní orgán měl a nadále má k dispozici.
Z ustanovení §123f zákona o silničním provozu s přihlédnutím k ustanovením §123b
odst. 1 téhož zákona, jež upravují podklady pro záznam bodů, podle názoru stěžovatele
rozhodně nevyplývá, že by si správní orgán prvního stupně měl po podaných námitkách
proti záznamu bodů v registru řidičů následně vyžadovat v případech, kdy podkladem
pro záznam bodů je výhradně oznámení příslušného orgánu, též předmětná rozhodnutí
či jako v daném případě pokutové bloky. Stěžovatel se dokonce domnívá, že tento správní orgán
nemá pro vyžadování takových podkladů dostatečnou oporu v platné právní úpravě
a pokud by dožadovaný subjekt (v daném případě útvar Policie ČR) odmítl pokutové bloky
doložit, byl by správní orgán při přijetí výkladu uplatňovaného městským soudem postaven
do „patové situace“, neboť by ve věci nemohl rozhodnout pro nedostatek podkladů,
ale současně by nebyl schopen si tyto podklady opatřit.
Při posuzování předmětné právní otázky je podle názoru stěžovatele třeba zabývat se také
smyslem ustanovení, jež upravují možnost uplatnit námitky proti záznamu bodů v registru řidičů.
Z toho, že body jsou zaznamenávány vždy na základě pravomocně rozhodnuté věci,
lze dovozovat, že se má jednat o relativně zjednodušené řízení, jehož předmětem je toliko
posouzení, zda při samotném provedení záznamu nedošlo k chybě. To lze posoudit relativně
rychle a neformálně při porovnání provedeného záznamu s podkladem pro tento záznam
a s odpovídající položkou přílohy k zákonu o silničním provozu.
Pokud by příslušné správní orgány měly v řízení o námitkách podle §123f zákona
o silničním provozu postupovat způsobem, který ve svém rozsudku popsal městský soud,
znamenalo by to zcela nepochybně podstatné zkomplikování tohoto řízení, jehož smyslem
je pouze prověření správnosti neformálních evidenčních úkonů. V důsledku by to znamenalo
jednak výrazné zvýšení nároků na kapacity takových správních orgánů a zcela nepochybně také
prodloužení projednávání těchto věcí. To je ovšem dle stěžovatele zcela nežádoucí z hlediska
smyslu institutu bodového hodnocení, jehož cílem je primárně odrazovat řidiče motorových
vozidel od opakovaného porušování předpisů upravujících pravidla provozu na pozemních
komunikacích, případně vyloučit nedisciplinovaného řidiče z provozu na pozemních
komunikacích. Aby však takový následek mohl mít odpovídající efekt, je třeba, aby nasta l
co nejdříve po dosažení zákonem stanoveného počtu bodů.
Nad rámec uvedeného stěžovatel podotýká, že, jak již poukazoval v žalobou napadeném
rozhodnutí, směřovaly námitky žalobce svým obsahem nikoli proti záznamu bodů, ale přímo
proti jednotlivým blokovým pokutám.
Konečně stěžovatel také uvádí, že žalobce byl dne 7. 1. 2008 seznámen s podklady
pro vydání rozhodnutí o námitkách, přičemž vyjádřil své srozumění s podklady pro záznam
a na svých námitkách již dále, alespoň před správním orgánem prvního stupně, netrval.
Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a jedná za něho pověřený
zaměstnanec s odpovídajícím právnickým vzděláním (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud dále přistoupil k posouzení kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), a dospěl k zá věru,
že kasační stížnost není důvodná.
V daném případě je tedy sporný možný rozsah přezkumu záznamu v registru řidičů
prováděný příslušným správním orgánem v řízení o námitkách podle §123f zákona o silničním
provozu.
Jak vyplývá ze správního spisu, v projednávané věci měl žalobce v registru řidičů
zaznamenáno celkem pět přestupků, které měly být spáchány jednáním zařazeným do bodového
hodnocení. Všechny přestupky měly být projednány v blokovém řízení a body byly do registru
zaznamenány na základě oznámení Policie ČR o uložení pokut v blokovém řízení. Námitky
žalobce ze dne 1. 11. 2007 se týkaly tří z těchto pěti oznámených přestupků. U přestupku ze dne
19. 9. 2006 žalobce namítal, že si spáchání přestupku není vůbec vědom, u přestupku z e dne
11. 10. 2007 tvrdil, že přestupek nebyl spáchán jednáním zařa zeným do bodového hodnocení
a u přestupku ze dne 22. 11. 2006 namítal obě tyto skutečnosti současně.
Podle §123b odst. 1 zákona o silničním provozu, ve znění účinném do 31. 12. 2008,
platilo, že řidiči motorového vozidla, kterému byla za jednání zařazené do bodového hodnocení
pravomocně uložena sankce za přestupek nebo trest za trestný čin, zaznamená příslušný obecní
úřad obce s rozšířenou působností v registru řidičů stanovený počet bodů ke dni uložení pokuty
v blokovém řízení nebo nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek nebo trestu
za trestný čin. Záznam v registru řidičů provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou
působností nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo doručeno
a) rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, které nabylo právní moci, nebo kdy obdržel
od obecního úřadu obce s rozšířenou působností, který projednal přestupek, oznámení o nabytí
právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, spáchaný jednáním zařazeným
do bodového hodnocení,
b) oznámení policie nebo obecní policie o uložení pokuty v blokovém řízení za jednání
zařazené do bodového hodnocení,
c) oznámení soudu o nabytí právní moci rozsudku, kterým byl uložen trest za trestný čin,
spáchaný jednáním zařazeným do tohoto hodnocení,
d) rozhodnutí orgánu příslušného k projednání přestupku podle jiného zákona
než zákona o přestupcích.
Podle §123f odst. 1 zákona o silničním provozu, n esouhlasí-li řidič s provedeným
záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky
obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu.
Podle §123f odst. 2 zákona o silničním provozu pak platí, že shledá-li obecní úřad obce
s rozšířenou působností námitky oprávněné, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne,
kdy mu byly námitky doručeny, provede opravu záznamu o dosaženém počtu stanovených bodů
v registru řidičů a neprodleně písemně vyrozumí o provedené opravě záznamu řidiče.
Podle §123f odst. 3 zákona o silničním provozu platí, že shledá-li naopak příslušný
obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky
zamítne a provedený záznam potvrdí.
Rozsah řízení o námitkách upraveného v §123f zákona o silničním provozu vymezil
zdejší soud již v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 - 44, na který již v kasační
stížností napadeném rozsudku poukázal městský soud a jehož se zároveň v kasační stížnosti
dovolává též stěžovatel. V tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší správní soud následující závěr:
„Správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§123f
zákona o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje zp ůsobilý podklad pro záznam
(tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu §123b odst. 1 a 2 citovaného
zákona), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet
připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní
orgán však v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě
kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné,
a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné
a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci). “
Městský soud pak v kasační stížností napadeném rozsudku na citovaný právní názor
navázal, když zdůraznil, že v rámci přezkumu, zda existuje způsobilý podklad pro konkrétní
záznam v registru řidičů, je správní orgán rozhodující v řízení o námitkách podle §123f zákona
o silničním provozu povinen obstarat si prvotní doklady autoritativně určující, že dotčený řidič
vskutku konkrétním jednáním spáchal přestupek, za který byl sankcionován. Takovým
podkladem ovšem dle městského soudu rozhodně není oznámení policie nebo obecní policie
o uložení pokuty v blokovém řízení za jednání zařazené do bodového hodnocení podle §123b
odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu. Jedná se totiž pouze o oznámení, jímž orgán policie
informuje orgán příslušný k vedení registru řidičů o blokovém řízení a jeho výsledku. Obdobný
závěr pak městský soud vztáhl též na oznámení úřadu obce s rozšířenou působností o nabytí
právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, spáchaný jednáním zařazeným
do bodového hodnocení podle §123b odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu a na oznámení
soudu o nabytí právní moci rozsudku, kterým byl uložen trest za trestný čin, spáchaný jednáním
zařazeným do tohoto hodnocení podle §123b odst. 1 písm. c) téhož zákona.
Městský soud dále v návaznosti na uvedené zdůraznil, že nikterak nezpochybňuje
povinnost správního orgánu příslušného k vedení registru řidičů provést po obdržení
zmiňovaných podkladů záznam bodu do registru, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne,
kdy mu byly tyto podklady doručeny. Taková povinnost je tomuto správnímu orgánu
jednoznačně uložena v §123b odst. 1 písm. a) až d) zákona o silničním provozu . Nicméně
v případě, kdy dotčený řidič v námitkovém řízení popírá pravdivost obsahu těchto podkladů
(např. namítá, že přestupek nebo trestný čin uvedený v oznámení vůbec nespáchal,
nebo že jej nespáchal jednáním zařazeným do bodového hodnocení, že mu za přestupek
nebo trestný čin nebyla uložena sankce, nebo že příslušné rozhodnutí dosud není pravomocné),
nemůže správní orgán rozhodující o námitkách provedení záznamu bodů přezkoumávat toliko
na základě těchto podkladů (oznámení). V případě takových námitek tedy bude nezbytné doplnit
dokazování o prvotní doklady autoritativně určující, že konkrétní osoba konkrétním jednáním
spáchala přestupek či trestný čin, za který byla pravomocně sankcionována (tj. rozhodnutí
o přestupku, rozsudek soudu, doklady o projednání přestupku uložením pokuty v blokovém
řízení). Vyžádání si těchto dokladů pak dle městského soudu nijak není v rozporu s tím,
že v řízení o námitkách nelze přezkoumávat pravomocná rozhodnutí. Orgán příslušný vést registr
řidičů nepodrobí rozhodnutí, blokovou pokutu či jim předcházející řízení přezkumu v procesním
slova smyslu, ale pouze ověří, zda oznámení, které bylo podkladem pro záznam bodů v registru
řidičů, plně odpovídá skutečnostem uvedeným v rozhodnutí nebo v dokladu o blokové pokutě.
S tímto právním názorem městského soudu se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje,
přičemž poukazuje na to, že jde o právní názor souladný s dosavadní judikaturou zdejšího soudu.
V již zmiňovaném rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 - 44, Nejvyšší správní soud
výslovně uvedl, že v námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů bude zejména
možno uplatňovat námitky v tom smyslu, že řidič žádný přestupek vůbec nespáchal, přesto mu
byly v registru řidičů zaznamenány body, příp. že ke spáchání přestupku z jeho strany sice došlo,
nicméně byl mu zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů. V rozsudku ze dne 24. 8. 2010,
č. j. 5 As 39/2010 - 76, publikovaném pod č. 2145/2010 Sb. NSS , pak Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že v uvedené věci bylo povinností správního orgánu příslušného k rozhodnutí
o námitkách podle §123f zákona o silničním provozu zabývat se námitkami stěžovatele ohledně
jeho tvrzení, že se přestupku, který mu byl přičítán, nedopustil. Konkrétně Nejvyšší správní soud
uvedl: „Předložený spisový materiál správního orgánu neobsahuje žádné důkazy s vědčící pro konstatování,
že se stěžovatel dopustil dne 19. 6. 2008 přestupku, který byl projednán v blokovém řízení a za který mu byla
uložena pokuta. Tvrdil-li stěžovatel, že v daném případě žádný přestupek n espáchal, bylo na místě,
aby si žalovaný vyžádal příslušný pokutový blok (jeho část A, která zůstává spr ávnímu orgánu), z něhož by bylo
lze zjistit, zda stěžovatel svým podpisem stvrdil souhl as s blokovým řízením i s uloženou pokutou,
tedy zda blokové řízení proběhlo. Oznámení policie, na základě kterých je prováděno hodnocení dosaženého počtu
bodů, jsou pouze úředním záznamem o tom, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal, toto oznámení poskytuje
správnímu orgánu určitou informaci o věci; nelze však z něj bez dalšího vycházet v případech, vyskytnou-li
se v řízení pochybnosti o údajích zde zaznamenaných. K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním
záznamu je třeba v takovém případě vyž ádat proto další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené. Tento
záznam sám o sobě však nemůže být důkazem, na základě něhož by správní orgán bez dalšího vzal
za prokázané, že se stěžovatel přestupku dopustil, že byl projednán v blokovém řízení a že existuje právní
podklad pro provedení záznamu v registru řidičů.“
V posuzované věci je ze správního spisu zřejmé, že žalobce svými námitkami zpochybnil,
že mu skutečně byly uděleny v blokovém řízení sankce za přestupky spáchané konkrétním
jednáním, jež byly podkladem pro záznam bodů do registru řidičů. Nelze tedy přisvědčit
stěžovateli, že by námitky žalobce svým obsahem směřovaly k tomu, že mu byly blokové pokuty
uloženy v rozporu se zákonem, žalobce zpochybňoval samotné projednání daných přestupků
v blokovém řízení. Ve světle výše uvedené judikatury je tedy třeba uzavřít, že žalobcem uplatněné
námitky jsou v řízení dle §123f zákona o silničním provozu relevantní a stěžovatel byl povinen
je náležitě posoudit.
Tvrdil-li pak žalobce, že přestupky ze dne 19. 9. 2006 a ze dne 22. 11. 2006 uvedené
v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení s ním nebyly v blokovém řízení vůbec
projednány, případně že některé z příslušných přestupků spáchal jiným jednáním,
nežli je v příslušném oznámení Policie ČR uvedeno, pokládá Nejvyšší správní soud stejně
jako městský soud za nepřípustné, aby správní orgán posuzující důvodnost žalobcových námitek
opřel svůj závěr o správnosti provedeného záznamu bodů v registru řidičů pouze o tato
oznámení. Jak již ve svém rozsudku zdůraznil městský soud, měly být jako podklad
pro posouzení důvodnosti uplatněných námitek od Policie ČR vyžádány prvotní doklady
prokazující projednání konkrétních přestupků se žalobcem v blokovém řízení, tj. pokutové bloky
dle čísel uvedených v oznámení. Pravomoc správního orgánu příslušného k rozhodnutí
o námitkách podle §123f zákona o silničním provozu vyžádat si tyto doklady od příslušných
orgánů (zde od Policie ČR) je založena právě v §123f zákona o silničním provozu, jenž upravuje
řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů, neboť účelem řízení
je přezkoumat, zda záznam bodů byl proveden v souladu se zákonem, tedy mimo jiné na základě
způsobilého podkladu pro záznam, kterým je pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu
veřejné správy či soudu nebo doklad o projednání přestupku v blokovém řízení ve smyslu §123b
odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že po kud stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí,
že žalobce po té, co byl seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí o námitkách, vyjádřil
své srozumění s podklady pro provedený záznam bodů v registru řidičů a na svých námitkách
již dále netrval, není takové tvrzení pravdivé. V protokolu o seznámení se s podklady pro vydání
rozhodnutí o námitkách ze dne 7. 1. 2008, č. j. S-MHMP 449203/2007, jenž je součástí spisu,
sice žalobce uvádí, že se s příslušnými podklady seznámil a že je bere na vědomí, ni cméně
z protokolu nijak nevyplývá, že by žalobce již nadále netrval na projednání svých námitek proti
provedení záznamu bodů v registru řidičů ze dne 1. 11. 2007.
Nejvyšší správní soud tedy neshledal kasační stížnost dův odnou, a proto ji v souladu
s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v tomto řízení úspěch, ovšem úspěšnému žalobci
náhrada nákladů nebyla přiznána, neboť mu v tomto kasačním řízení podle obsahu soudního
spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 11. listopadu 2011
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu