ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.78.2020:39
sp. zn. 5 As 78/2020 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
soudkyně Mgr. Lenky Bahýľové a soudce JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobců: a) S. N.,
b) J. N., oba zast. JUDr. Vladimírem Linhartem, advokátem, sídlem Mírové nám. 48, Louny,
proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor územního plánování a stavebního
řádu, sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, zast. Mgr. Vlastimilem Škodou,
advokátem, sídlem Řetězová 195/2, Děčín, za účasti: Správa a údržba silnic Ústeckého kraje,
příspěvková organizace, IČO: 00080837, sídlem Ruská 260/13, Dubí, zast. Mgr. Vlastimilem
Škodou, advokátem, sídlem Řetězová 195/2, Děčín, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 1. 2020, č. j. 15 A 132/2016 – 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a předcházející průběh řízení
[1] Rozhodnutím Městského úřadu Žatec, stavební a vyvlastňovací úřad (dále jen „stavební
úřad“) ze dne 14. 3. 2016, č. j. MUZA 33965/2015 (dále jen „rozhodnutí stavebního úřadu“),
bylo žalobcům podle §129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon“), nařízeno
odstranění stavby plotu, který je tvořen podezdívkou z tvarovek KB BLOK, plotových stříšek
KB BLOK a kovovým plotovým systémem a nachází se u rodinného domu č. p. X v L. ulici v Ž.
(dále jen „předmětná stavba“ nebo „plot“), neboť předmětná stavba byla provedena v rozporu s
vydaným územním souhlasem stavebního úřadu ze dne 21. 1. 2014, č. j. 2044/2014, a nebylo
požádáno o dodatečné povolení stavby.
[2] Odvolání žalobců proti rozhodnutí stavebního úřadu zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne
10. 6. 2016, č. j. 257/UPS/2016-3, JID: 92131/2016/KUUK/Buch (dále jen „rozhodnutí
žalovaného“), jímž zároveň potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu. Žalovaný dospěl na základě
zjištěného skutkového stavu k závěru, že rozhodnutí stavebního úřadu bylo vydáno v souladu
s právními předpisy a podrobně vypořádal jednotlivé odvolací námitky žalobců.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci žalobu, která byla shora označeným
rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem zamítnuta jako nedůvodná (dále jen „napadený
rozsudek“). Krajský soud se nejprve k námitkám žalobců zabýval procesním postupem
stavebního úřadu a konstatoval, že řízení o odstranění stavby podle §129 odst. 1 písm. b)
stavebního zákona je ze své podstaty řízením zahajovaným a vedeným výhradně z moci úřední
ve smyslu §46 správního řádu, nikoli řízením zahajovaným na žádost. Žalobci se ani s ohledem
na obsah jednotlivých písemností stavebního úřadu, založených ve správním spise, nemohli
úspěšně dovolávat svého údajného omylu či domněnky, že celé řízení bude mít režim řízení
o žádosti (nemožnost žádost rozšířit, aplikace §82 odst. 4 správního řádu atd.). Dále krajský soud
shrnul, že podle §129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona musí být současně splněny dvě základní
podmínky k tomu, aby mohlo být rozhodnutí o odstranění stavby vydáno. První podmínkou
je provedení stavby bez příslušného zákonem vyžadovaného úkonu stavebního úřadu nebo
v rozporu s ním a druhou podmínkou je to, že stavba nebyla dodatečně povolena. O naplnění
druhé podmínku sporu nebylo, neboť žalobci vůbec nepožádali o dodatečné povolení předmětné
stavby, krajský soud se tedy zabýval splněním podmínky první.
[4] Předmětná stavba byla realizována na základě územního souhlasu stavebního úřadu
ze dne 21. 1. 2014, č. j. 2044/2014, s umístěním stavby: „Stavba plotu u RD, Ž., L., č. p. X“ na
pozemku parc. č. st. X. Z tohoto územního souhlasu vyplývá, že předmětná stavba bude
umístěna na hranici pozemku parc. č. st. X s pozemky parc. č. st. X a parc. č. X. Za klíčovou
podmínku územního souhlasu tak krajský soud považoval umístění předmětné stavby na
pozemku parc. č. st. X, k čemuž poukázal na §23 odst. 2 vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj
č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, podle něhož platí, že „[s]tavby se
umisťují tak, aby stavba ani její část nepřesahovala na sousední pozemek. Umístěním stavby nebo změnou stavby
na hranici pozemků nebo v její bezprostřední blízkosti nesmí být znemožněna zástavba sousedního pozemku“.
Na základě Geodetické dokumentace skutečného provedení stavby s porovnáním prostorové
polohy ve vztahu ke katastru nemovitostí č. 77/2015 (zpracované oprávněným zeměměřičským
inženýrem Ing. L. P. na náklady stavebního úřadu) dospěl následně krajský soud k závěru, že bylo
dostatečně prokázáno, že předmětná stavba nebyla umístěna výlučně na pozemku parc. č. st. X,
jak ukládal územní souhlas ze dne 21. 1. 2014, nýbrž přesahovala i na sousední pozemky.
Následně se krajský soud též podrobně zabýval dalšími dokumenty, obsaženými ve správním
spise, které uvedený závěr potvrzují. Předmětná stavba tedy byla provedena v rozporu s územním
souhlasem, a proto byla naplněna i první podmínka pro vydání rozhodnutí o odstranění stavby.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení
[5] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) v kasační stížnosti namítli existenci důvodů kasační
stížnosti ve smyslu §103 odst. 1 písm. b), c) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“) a navrhli, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla krajskému soudu
vrácena k dalšímu řízení.
[6] Stěžovatelé uvedli, že plot vybudovali v dobré víře na základě zaměření č. 2013/XI, které
zhotovil P. S. Toto zaměření se liší od zaměření č. 772015 zhotovené Ing. L. P. tak, že v úseku
hranice mezi parcelou č. X a č. X podezdívka plotu přesahuje o 0,1 m a stříška o 0,05 m, jak je
uvedeno na 6. listu zaměření, tzn. o 10 cm plus 5 cm, což jsou zcela nepatrné výměry.
Souřadnicová chyba kódu kvality 3 = 0,14 m. Z toho vyplývá, že přesah nad limit činí 0,01 m a
tato skutečnost podle stěžovatelů nemůže v žádném případě zakládat důvod pro odstranění
stavby. Přesahující stříšku o 1 cm lze technicky bez problému zkrátit.
[7] Stejně tak na hranici pozemku parc. č. X a X se zaměření provedené Ing. P. liší, a to u
silnice o 0,08 m plus 0,05 m, tedy 13 cm a u zdí domu je prý přesah podezdívky 0,13 m plus 0,05
m stříšky, tedy 18 cm. Tato skutečnost podle stěžovatelů nemůže zakládat důvod k odstranění
plotu, mohla by pouze znamenat povinnost zkrácení stříšky o 4 cm. Jak již stěžovatelé uvedli
v průběhu řízení, obě zaměření jsou v kvalitě kódu 3 se střední souřadnicovou chybou 0,14 m,
tedy rozdílem připuštěným příslušným zákonem.
[8] Dům stěžovatelů byl vybudován na hranici pozemku a ta vznikla až o zhruba 100 let
později a byla určena v místě, kde se zeď domu promítala na terén. Pokud by fyzicky byla zeď
na hranici pozemku [jedná se o zeď, jak je zakreslena průmětem stavby do terénu podle §2
odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 357/2013 Sb., dále jen „katastrální vyhláška“], potom každým
i sebenepatrnějším přesahem zdi by stěžovatelé užívali cizí pozemek. To je výklad nepřijatelný
a nesmyslný. Zeď je původní, má četné nerovnosti způsobené odstraněním přilehlé stavby,
a pokud by bylo možné za hranici považovat fyzicky zeď, pak jen obnovením omítky by se tato
zeď nacházela na sousedním pozemku. Stěžovatelé pak tvrdí, že závěry soudu popsané v bodě 22
a 23 odůvodnění napadeného rozsudku se rozcházejí s katastrální vyhláškou, neboť kód kvality,
je-li na zaměření uveden, platí pro celé zaměření a nelze jej v určitém směru aplikovat a v jiném
nikoliv.
[9] Stěžovatelé namítají, že krajský soud se vyhnul hodnocení jejich tvrzení, že před stavbou
nového plotu bylo nutno odstranit stávající plot, který však byl prokazatelně vybudován
na pozemku stěžovatelů bez jakýchkoli odchylek. Stěžovatelé nesouhlasí se závěrem krajského
soudu, že jde o pouhé konstatování bez důkazní hodnoty, z něhož nevyplývá, že nový plot byl
postaven přesně v místech, kde se nacházel plot původní. V řízení naopak nebyl obstarán
sebemenší důkaz o tom, že by nový plot byl postaven mimo hranici původního plotu. Nebylo
samozřejmě důvodu nově plot budovat v jiném místě, než jak vedla hranice plotu původního.
[10] Stěžovatelé jsou nadále přesvědčeni, že krajský soud neochránil jejich práva nabytá
v dobré víře (§2 odst. 3 správního řádu). V protokolu o zaměření vypracovaném P. S. se uvádí,
že vzdálenost od domu k silnici je rovna 470 cm; tento fakt stavební úřad nikdy řádně neprověřil
a krajský soud se k této otázce nevyjádřil, což činí napadený rozsudek nepřesvědčivým.
[11] Stěžovatelé dále trvají na tom, že jim od počátku nebylo známo a ani z oznámení
o zahájení řízení ze dne 1. 8. 2014 nevyplývalo, podle čeho je řízení vedeno. Stěžovatelé
se domnívali, že se jedná jen o žádost souseda, tedy že je vedeno řízení o žádosti. Jsou
přesvědčeni, že je stavební úřad uvedl v omyl a pokud by se tak nestalo, byla by jejich ochrana
od počátku mnohem účinnější.
[12] Krajský soud se podle stěžovatelů nezabýval tím, zda stavební úřad postupoval podle §50
odst. 3, 4 správního řádu, mají za to, že skutková podstata, z níž stavební úřad vyšel, nebyla
zjištěna řádným a úplným způsobem, a šetření bylo provedeno jednostranně a neobjektivně.
Stěžovatelé jsou přitom přesvědčeni, že i kdyby bylo naprosto nezpochybnitelným způsobem
zjištěno, že plot, jehož hodnota přesahuje čtvrt milionu korun, naprosto nepatrnou měrou, tedy
v rozsahu několika málo centimetrů přesahuje na sousední pozemek, lze celou záležitost řešit
drobnou technickou úpravou tohoto oplocení a není důvod k odstraňování plotu, který je jinak
prokazatelně vybudován v místě plotu původního.
[13] Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení ve společném vyjádření ke kasační stížnosti uvedli,
že obsah kasační stížnosti se de facto shoduje s obsahem žaloby. Napadený rozsudek považují
za řádně odůvodněný a ztotožňují se s ním; kasační stížnost by proto měla být zamítnuta.
III. Posouzení kasační stížnosti
[14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelé jsou v souladu
s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupeni advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost
kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
[15] Kasační stížnost není důvodná.
[16] Podle §129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku
stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření
vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo
v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena.
[17] Stěžovatelé směřují svoji argumentaci především proti závěru krajského soudu, že ve věci
byl dostatečně zjištěn skutkový stav ohledně otázky, zda jimi postavený nový plot byl (ve své
blíže specifikované části) umístěn na cizích (sousedních) pozemcích, a zda se tedy jednalo
o stavbu realizovanou v rozporu s vydaným územním souhlasem stavebního úřadu ze dne
21. 1. 2014, č. j. 2044/2014. V tomto ohledu však Nejvyšší správní soud na základě průběhu
předcházejícího správního řízení a podkladů založených ve správním spise dospěl ke shodnému
závěru jako krajský soud, tj. že klíčovým důkazem prokazujícím skutečnou realizaci stavby
oplocení je Geodetická dokumentace skutečného provedené stavby s porovnáním prostorové
polohy ve vztahu ke katastru nemovitostí, ze dne 10. 8. 2015, č. 77/2015, vypracovaná Ing. L. P.
(dále též jen „dokumentace“). Jedná se o dokumentaci, kterou nechal vypracovat stavební úřad
poté, kdy bylo jeho první rozhodnutí o odstranění stavby v této věci (rozhodnutí stavebního
úřadu ze dne 26. 3. 2015, č. j. MUZA 3837/2015) zrušeno prvním rozhodnutím žalovaného
v této věci (rozhodnutí ze dne 13. 7. 2015, č.j. 206/UPS/2015-3), a to mj. z důvodu, že nebyla
dostatečně vypořádána námitka zpochybňující původní podklad pro vydání rozhodnutí -
zaměření skutečného stavu oplocení ze dne 23. 9. 2014. V této dokumentaci byly učiněny závěry,
že v místě bodu A (roh budovy) zasahuje nově vystavěná podezdívka v šíři 0,13 m a přesah
stříšky v šíři 0,18 m do sousední parcely st. p. č. X. V místě bodu B (původní sloupek plotu) byl
zjištěn přesah podezdívky plotu do parcely st. p. č. X v šíři 0,08 m. Přesah podezdívky vůči
hranici mezi parcelami st. p. č. X a X je pak podle dokumentace u bodu B v šíři 0,10 m a přesah
stříšky 0,15 m.
[18] Nutno uvést, že stěžovatelé poté, kdy bylo první rozhodnutí stavebního úřadu
o odstranění stavby zrušeno, a kdy došlo k vyhotovení uvedeného stěžejního důkazu, v průběhu
správního řízení nebyli aktivní (neúčastnili se provedeného ústního jednání, nevyjádřili
se k novému důkazu, ačkoli k tomu měli v souladu s §36 odst. 3 správního řádu možnost
a prostor) a ani v podaném odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu ničeho nenamítali proti
dokumentaci zpracované Ing. P.; odvolací námitky směřovali pouze proti zaměření skutečného
stavu oplocení ze dne 23. 9. 2014, u něhož již předtím namítali, že nebylo vypracováno v souladu
s právními předpisy. Teprve v žalobě ve vztahu k dokumentaci stěžovatelé poukazovali na to, že
podle katastrální vyhlášky je u zvoleného kódu kvality 3 uvedena základní střední souřadnicová
chyba 0,14 m, s čímž se Ing. P. nevypořádal, a dále poukázali na to, že se Ing. P. nevypořádal s
údajem o vzdálenosti plotu na hranici mezi pozemky parc. č. st. X a X a od zdi domu č. p. X,
která měla činit 4,7 m s tím, že v této vzdálenosti plot opravdu končí.
[19] Stěžovatelům nelze přisvědčit v tom, že by se krajský soud uvedenými námitkami
nezabýval. Věnoval se jim v bodech 24 a 29 rozsudku se závěrem, že pro zjištění, že stěžovatelé
stavbu oplocení v části realizovali na sousedních pozemcích, a z tohoto zjištění přijatý závěr,
že stavba byla provedena v rozporu s vydaným územním souhlasem, nejsou relevantní. Učinil tak
na základě hodnocení dalších listin založených ve správním spise, konkrétně listiny, na níž
poukazovali též stěžovatelé - Protokolu o vytyčení hranice pozemku – obnova bodů připravované DKM
a NN s kk3, vyhotovené P. S., č. zakázky 2013/XI, dne 12. 11. 2013, na žádost stěžovatele a),
body č. 49 – 5, 5160 – 4 na vlastnické hranici mezi pozemky st. X, st. X, v němž je uvedeno:
„Vytčené body byly v terénu označeny: barvou na plot. sloupku, roh budovy.“ Krajský soud poukázal na
výkres připojený k protokolu, z něhož vyplývá, že bod 49-5 se nachází ná rohu zdi budovy č. p. X
(rodinný dům stěžovatelů) a bod 5160-4 na plotovém sloupku vrat patřících vlastníků sousedního
pozemku parc. č. st. X. Krajský soud rovněž případně poukázal na polní náčrt ZPMZ 5160
z roku 1964, zak. č. 58/64, list č. 8/4, zaměření z 18. XI. 1964, na jehož podkladě bylo vytyčení
hranice pozemku provedeno, a v němž se rovněž uvádí: „Nová hranice byla v přírodě označena rohem
budovy a sloupy plotu.“
[20] Závěr krajského soudu, že hranice mezi pozemky parc. č. st. X a X prochází rohem
budovy č. p. X, který představuje zcela zřetelný bod, odpovídá obsahu uvedených podkladů a
Nejvyšší správní soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Uvedený bod od posledního vytyčení
hranice v roce 2013 nedoznal změn (nedošlo k žádným stavebním úpravám a stěžovatelé to ani
netvrdili). Jako správnou a logickou lze proto potvrdit argumentaci krajského soudu, že pokud
byl jeden z bodů při vytyčení pozemků (bod 49-5) přímo v terénu ztotožněn s rohem budovy č.
p. X, není dán důvod pro aplikaci stěžovateli zmíněných ustanovení katastrální vyhlášky
upravující třídy přesnosti či kód kvality měření. K tomu Nejvyšší správní soud dodává, že
v dokumentaci Ing. P. se ve vztahu k zaměření přesahu oplocení do sousedního pozemku v bodu
A (roh budovy) uvádí: „V tomto případě zde nelze uvažovat o žádné dopustné odchylce, neboť stavba domu je
původní a porovnání zaměřené podezdívky je v tomto místě provedeno k původní stavbě“. Citovaná pasáž je
zároveň dostatečnou reakcí na hypotetickou argumentaci stěžovatelů, podle nichž je závěr o
jednom pevném bodě nesmyslný, neboť případné úpravy zdi domu by bylo nutno považovat za
užívání cizího pozemku. V návaznosti na uvedené lze rovněž aprobovat závěr krajského soudu,
že na přijaté zjištění, že stěžovatelé stavbu oplocení zčásti realizovali na sousedním pozemku,
nemá vliv skutečnost uvedená v protokolu o zaměření vypracovaném P. S., že vzdálenost od
domu k silnici činí 4,7 m.
[21] Námitky, jimiž stěžovatelé poukazovali na svou dobrou víru v zaměření zhotovené P. S.,
které podezdívka plotu a stříška přesahuje pouze nepatrně, byly v řízení o žalobě uplatněny
opožděně, a krajský soud se těmito námitkami v souladu s §71 odst. 2 věta třetí s. ř. s. nezabýval.
Z hlediska kasačního přezkumu jsou proto uvedené námitky nepřípustné (§104 odst. 4 s. ř. s.) a
proto se jimi nemohl zabývat ani Nejvyšší správní soud. Na okraj lze však dodat, že podle
územního souhlasu bylo umístění stavby určeno hranicí pozemku st. p. č. X s pozemky st. p. č. X
a parc. č. X v k. ú. Ž., nikoli zaměřením, na nějž stěžovatelé poukazovali.
[22] Pokud stěžovatelé nesouhlasili s hodnocením krajského soudu, který jejich tvrzení o tom,
že před stavbou nového plotu bylo nutno odstranit plot stávající, který byl prokazatelně
vybudován na pozemku stěžovatelů, považoval za nedostatečně prokázané, ani v kasační stížnosti
toto své tvrzení blíže nerozvedli a důkazně nepodložili. K tomu lze uvést, že těžištěm dokazování
ve správním řízení bylo zjištění souladu realizované stavby plotu s vydaným územním souhlasem,
který jeho umístění určil na hranici pozemku st. p. č. X s pozemky st. p. č. X a parc. č. X v k. ú.
Ž., nikoli otázka, zda nový plot byl postaven přesně v místech, kde se nacházel plot původní.
Ostatně problematická byla toliko část stavby (přesahy podezdívky a stříšky), nikoli celý plot.
[23] S naposled uvedeným souvisí i námitka stěžovatelů, kteří mají za to, že zaměřené přesahy
stavby nemohly odůvodňovat nařízení odstranění stavby jako celku, s níž se však dostatečně
vypořádal již stavební úřad, resp. žalovaný. Ten uvedl, že v každém správním řízení je třeba
přistupovat k předmětu řízení individuálně a na základě konkrétních skutečností. Je tedy třeba
zohlednit stavbu i s ohledem na její konstrukční provedení. Ztotožnil se přitom s posouzením
stavebního úřadu, podle něhož by po odstranění jen té části plotu, která sahá na sousední
pozemky, došlo k poškození celé stavby plotu. Stavba plotu totiž částečně zasahuje na sousední
pozemky v celé své délce. Je-li plot konstrukčně řešen podezdívkou z tvarovek KB blok,
opatřených krycí stříškou, na níž jsou umístěny kovové plotové díly, prakticky nelze provést
odstranění jen těch částí, které zasahují na sousední pozemky, resp. při takovém odstranění
by zbylé části stavby nebyly schopny samy o sobě plnit svoji funkci. Proti takovému vypořádání
své námitky stěžovatelé v žalobě ani v kasační stížnosti nepředestřeli konkrétní argumentaci.
Krajský soud pak v napadeném rozsudku k této námitce relevantně odkázal na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2014, č. j. 5 As 108/2013 – 33, podle něhož námitky
ohledně proporcionality a oprávněného očekávání nejsou v řízení o odstranění stavby relevantní;
lze je však uplatnit v řízení o dodatečném povolení stavby, o něž si však stěžovatelé nepožádali,
ač byli o této možnosti poučeni.
[24] Krajský soud se v napadeném rozsudku pečlivě vypořádal též s námitkou žalobců, kteří
poukazovali na to, že se nebyli vědomi povahy vedeného řízení (domnívali se údajně, že se jedná
o řízení o žádosti jejich souseda). I v tomto ohledu musí Nejvyšší správní soud závěrům
krajského soudu přisvědčit. Jak podrobně rozvedl v bodě 15 napadeného rozsudku, z dokumentů
založených ve správním spise nemohli stěžovatelé objektivně nabýt dojmu, že jde o řízení
o žádosti. Řízení o odstranění stavby, jehož zahájení bylo stěžovatelům zcela standardně
oznámeno, je řízením zahajovaným výhradně z moci úřední; pokud stavební úřad zjistí důvody
(zde se jednalo o podnět souseda stěžovatelů, který mj. zjistil, že stavba oplocení znemožnila
funkčnost vrat vedoucích na jeho pozemek) pro zahájení takového řízení, musí tak neprodleně
učinit (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, č. j. 3 As 96/2014 – 40).
Z průběhu správního řízení je patrno, že stěžovatelé byli řádně vyrozumíváni o jednotlivých
úkonech stavebního úřadu a náležitě poučování o svých právech a povinnostech. Přístup
stěžovatelů k tomuto řízení tak lze přičítat pouze k jejich tíži, neboť ze strany stavebního
úřadu ani žalovaného nebyli nijak kráceni na svých možnostech případné účinnější ochrany
(zde zejména možnosti podání žádosti o dodatečné povolení stavby).
[25] Namítají-li stěžovatelé, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav a že šetření bylo provedeno
jednostranně a neobjektivně, zůstávají pouze na obecných tvrzeních a z tohoto hlediska nedávají
Nejvyššímu správnímu soudu prostor pro konkrétní reakci. Lze tak konstatovat, že zjišťování
skutkového stavu a jeho vyústění představuje podstatnou část odůvodnění napadeného rozsudku
(body 17 – 25) a Nejvyšší správní soud v něm ani k námitkám stěžovatelů neshledal pochybení,
pro něž by mohl kasační stížnosti vyhovět.
IV. Závěr a náklady řízení
[26] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[27] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelé neměli v řízení úspěch, a proto právo
na náhradu nákladů tohoto řízení nemají. Žalovaný byl v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem, nicméně dle ustálené judikatury takové zastoupení nelze v případě žalovaného
jakožto správního orgánu, u něhož lze předpokládat, že disponuje patřičným odborným
personálním i materiálním zázemím, aby u soudu obhájil výsledky své činnosti prostřednictvím
vlastních zaměstnanců, považovat za náklad účelně vynaložený (viz usnesení Vrchního soudu
v Praze ze dne 30. 1. 1998, č. j. 6 A 90/96 – 23). Žalovanému proto náhrada nákladů přiznána
nebyla.
[28] Nejvyšší správní soud neuložil osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost a neshledal
ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jí mohl přiznat právo na náhradu nákladů
řízení. Proto v souladu s §60 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. rozhodl, že osoba zúčastněná
na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2021
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu