ECLI:CZ:NSS:2016:5.AS.87.2016:55
sp. zn. 5 As 87/2016 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: T. I.,
zastoupený Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 2, Praha 4,
proti žalovanému: Policie ČR, Městské ředitelství policie Brno, se sídlem Cejl 6, Brno,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2016,
č. j. 31 A 27/2016 - 21,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2016, č. j. 31 A 27/2016 - 21, se ruší
a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 8. 3. 2016, doručenou Krajskému soudu v Brně dne 10. 3. 2016,
se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného a navrhl, aby soud rozhodl
tak, že zásah žalovaného vůči žalobci spočívající v odnětí mobilního telefonu a jeho následném
zadržování je nezákonné. Podáním ze dne 9. 3. 2016 žalobce dále navrhl vydání předběžného
opatření, jímž by bylo žalovanému uloženo vrátit žalobci mobilní telefon.
Žalobce v rámci předmětné žaloby uvedl, že byl dne 26. 2. 2016 jako řidič motorového
vozidla stavěn hlídkou Policie České republiky (dále též „policie“) s tím, že měl telefonovat
za jízdy a že neměl za jízdy zapnutý bezpečnostní pás. Následně mu bylo nabídnuto řešit
věc blokovou pokutou ve výši 500 Kč, což žalobce odmítl a požádal o projednání věci
ve správním řízení. Poté byl žalobce vyzván k odevzdání mobilního telefonu, který při silniční
kontrole užíval. Žalobce má za to, že policisté nebyli dle §34 odst. 1 písm. b) zákona
č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o Policii ČR“), oprávněni žalobci
mobilní telefon odebrat, neboť nebyl věcí důležitou pro řízení o přestupku a jeho hodnota byla
v nápadném nepoměru k povaze přestupku.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 4. 2016, č. j. 31 A 27/2016 - 21, předmětnou
žalobu odmítl dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť shledal, že z odůvodnění žaloby vyplývá,
že k tvrzenému nezákonnému zásahu žalovaného mělo v dané věci dojít v souvislosti
se zásahem policejního orgánu, který vystupoval a jednal v pozici orgánu činného v trestním
řízení. Prováděl-li policejní orgán služební zákrok proti žalobci, nevystupoval jako správní orgán
a soudu nepřísluší pravomoc k přezkoumání takového úkonu.
Žalobce (stěžovatel) podal proti tomuto usnesení krajského soudu kasační stížnost
z důvodu dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a navrhl, aby zdejší soud usnesení krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Stěžovatel předně namítal, že policisté nevystupovali v pozici orgánu činného v trestním
řízení, neboť žádné trestní řízení nebylo zahájeno, stěžovatel nebyl z trestného činu obviněn
a ani z něj nebyl podezřelý. Z úředních záznamů policistů jednoznačně plyne, že stěžovatel
byl podezřelý ze spáchání přestupku na úseku dopravy dle §125c odst. 1 písm. f) bodu 1 zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů
(zákon o silničním provozu), v relevantním znění (dále jen „zákon o silničním provozu“).
K tvrzenému zásahu tedy došlo v souvislosti s projednáním přestupků, když policista odebral
telefonní přístroj jako údajný důkaz k přestupkovému řízení, tj. za účelem dokazování v řízení
o přestupku. Je tedy zřejmé, že žalobou napadený zásah nebyl úkonem v trestním řízení,
ale excesivním jednáním v důsledku extenzivního výkladu §58 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“). Stěžovatel dále odkázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 23. 11. 2011, č. j. 6 Aps 3/2011 – 63, publ. pod č. 2603/2012 Sb. NSS,
dle něhož policista při výkonu dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu jedná
jako správní orgán, a podléhá proto přezkumné pravomoci správních soudů. Stěžovateli tak není
zřejmé, na základě jakých skutečností dospěl krajský soud k závěru, že by žalovaný činil úkony
v trestním řízení, když žádné trestní řízení zahájeno nebylo, a policisté ani v okamžiku realizace
zásahu nepředpokládali (ani nezvažovali) jeho zahájení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se plně ztotožňuje
se stěžovatelem. Zasahující hlídka policie po celou dobu projednávání přestupkového jednání
nevystupovala z pozice orgánu činného v trestním řízení, jak jej chápe §12 odst. 1 zákona
č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „trestní řád“), ale prováděla toliko výkon dohledu nad bezpečností a plynulostí provozu
na pozemních komunikacích. V tomto konkrétním případě je tak dána pravomoc rozhodnout
o podané zásahové žalobě, neboť zasahující hlídka vystupovala v pozici správního orgánu.
Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátem
(§105 odst. 2 s. ř. s).
Nejvyšší správní soud dále posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí krajského soudu netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
V posuzovaném případě byl stěžovatelem tvrzený zásah proveden příslušníky Policie ČR,
Městského ředitelství policie Brno. Je však třeba posoudit, zda policie v případě stěžovatele
jednala jako orgán činný v trestním řízení ve smyslu §12 odst. 1 trestního řádu či jako správní
orgán ve smyslu §4 odst. 1 písm. a) a c) a 83 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud z oznámení o přestupku ze dne 26. 2. 2016, č. j. KRPB-50020
2/PŘ-2016-060214, zjistil, že stěžovatel byl podezřelý ze spáchání dvou přestupků v souběhu,
a to přestupků dle §125c odst. 1 písm. k) a písm. f) bodu 1 zákona o silničním provozu.
Z oznámení o přestupku dále vyplývá, že hlídka policie stěžovateli na základě §34 odst. 1 zákona
o Policii ČR odňala mobilní telefon s odůvodněním, že se jedná o věc, která usnadní dokazování
přestupku ve správním řízení. Dle protokolu Magistrátu města Brna, Odboru dopravněsprávních
činností ze dne 1. 3. 2016, č. j. ODSČ-10907/16-PŘ, správní orgán daného dne převzal
od příslušníka policie oznámení o přestupku a spolu s ním v zapečetěné obálce i mobilní telefon,
jenž byl odňat stěžovateli.
V této souvislosti je vhodné podotknout, že §125c zákona o silničním provozu,
upravující skutkové podstaty přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních
komunikacích, je zařazen v Hlavě VI nazvané „Státní správa“, přičemž §124 odst. 1 daného
zákona stanoví, že „[s]tátní správu ve věcech provozu na pozemních komunikacích vykonává ministerstvo,
které je ústředním orgánem státní správy ve věcech provozu na pozemních komunikacích, krajský úřad, obecní
úřad obce s rozšířenou působností, Ministerstvo vnitra a policie“.
Dle §124 odst. 9 písm. d) téhož zákona policie vykoná dohled nad bezpečností
a plynulostí provozu na pozemních komunikacích tím, že „projednává v blokovém řízení přestupky
proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu“, přičemž
dle poznámky pod čarou je tímto zvláštním předpisem zákon o přestupcích, jenž výše uvedenou
pravomoc policie paralelně stanoví ve svém §86 písm. a). Dle §58 odst. 1 zákona o přestupcích
navíc mj. právě orgány Policie České republiky oznamují příslušným správním orgánům
přestupky, o nichž se dozví, nejsou-li samy příslušny k jejich projednávání. Dle odst. 2 téhož
ustanovení, oznamuje-li přestupky příslušným správním orgánům orgán policie a jedná-li
se mj. o přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, učiní orgán policie nezbytná
šetření ke zjištění osoby podezřelé ze spáchání přestupku a k zajištění důkazních prostředků
nezbytných pro pozdější dokazování před správním orgánem, přičemž o zjištěných skutečnostech
sepíše orgán policie úřední záznam, který přiloží k oznámení. Konečně dle opakovaně
zmiňovaného §34 odst. 1 písm. b) zákona o Policii ČR, je policista oprávněn vyzvat osobu
k vydání věci, pokud jde o věc důležitou pro řízení o přestupku.
Legislativní zkratka „správní orgán“ je v soudním řádu správním definována v §4 odst. 1
písm. a). Podle této legislativní zkratky se správním orgánem rozumí a) orgán moci výkonné,
b) orgán územního samosprávného celku, c) fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán,
pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob
v oblasti veřejné správy.
Z výše uvedeného je dle Nejvyššího správního soudu zřejmé, že vzhledem k tomu,
že odnětí a zadržení mobilního telefonu stěžovatele došlo dle §34 odst. 1 písm. b) zákona
o Policii ČR v souvislosti s šetřením přestupku dle §125c zákona o silničním provozu, jednali
příslušníci policie v rámci výkonu veřejné správy, a tvrzený zásah tak podléhá přezkumu
ve správním soudnictví (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011,
č. j. 6 Aps 3/2011 - 63, publ. pod č. 2603/2012 Sb. NSS, či ze dne 28. 4. 2005,
č. j. 2 Aps 2/2004 - 69, publ. pod č. 623/2005 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost důvodnou a v souladu s §110
odst. 1 s. ř. s. usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude
Krajský soud v Brně vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto
rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Brně v novém
rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 11. srpna 2016
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu