ECLI:CZ:NSS:2003:5.AZS.5.2003
sp. zn. 5 Azs 5/2003 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové ve věci
stěžovatelky I. L., zastoupené advokátem JUDr. Josefem Štětinou se sídlem AK B. Němcové
74, Domažlice proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, Nad Štolou 3, Praha 7 o kasační
stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 59 Az 354/2003 – 14, ze dne 29. 4. 2003
takto:
Rozsudek Krajského soudu sp. zn. 59 Az 354/2003 – 14 ze dne 29. 4. 2003
se zrušuje a věc se mu v ra cí k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného č. j. OAM-11323/VL-07-P08-2001 ze dne 18. 9. 2002 nebyl
stěžovatelce udělen azyl z důvodů nesplnění podmínek stanovených v §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Současně bylo rozhodnuto o tom, že
se na ni nevztahuje překážka vycestování podle §91 zákona. Rozhodnutí žalovaného převzala
stěžovatelka dne 14. 10. 2002. Dne 24. 10. 2002 podala u Vrchního soudu v Praze
s poukazem na humánní přístup soudu podání, v němž požaduje opětovné přezkoumání
záležitosti, protože došlo ke zhoršení stavu žalobkyně a tato se nemůže v současné době vrátit
do Kazachstánu. Podání bylo jako žaloba postoupeno ve smyslu ust. §32 a §33 zákona
o azylu k dalšímu řízení Krajskému soudu v Plzni.
Dne 19. 3. 2003 převzala žalobkyně výzvu soudu prvního stupně č. j. 59 Az 354/2003-8, ve
které byla poučena, aby se vyjádřila k možnosti vyjádřit souhlas či nesouhlas s rozhodnutím
soudu o věci bez jednání ve smyslu ust. §51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, o právu uplatňovat náhradu nákladů, o možnosti namítnout podjatost soudce. Byla
rovněž vyzvána, aby soudu sdělila, zda ovládá český jazyk, či zda je třeba, aby byl
k případnému ústnímu jednání přibrán tlumočník a dále označit jazyk, který ovládá nebo mu
rozumí. S nedodržením stanovené lhůty spojil soud ve své výzvě ve všech případech fikci
negativního vyjádření. Ve stanovené lhůtě stěžovatelka na výzvu nereagovala.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. 4. 2003 č. j. 59 Azs 354/2003 - 14 žalobu
zamítl, neboť žalobkyně neuvedla žádné jiné žalobní důvody než skutečnost, že se zhoršil její
stav a nemůže se vrátit do Kazachstánu, přičemž toto tvrzení dále nijak nekonkretizovala.
Podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení napadeného rozsudku pro jeho
nezákonnost. Stěžovatelka je přesvědčena, že u ní byly dány důvody pro udělení azylu podle
ust. §12 písm. b) zákona o azylu, neboť má odůvodněný strach z pronásledování ve své
mateřské zemi z důvodů svého náboženského přesvědčení. Rovněž se domnívá, že je na její
straně dána i překážka vycestování podle ust. §91 odst. 1 zákona o azylu, neboť jejím
návratem by byl ohrožen její život z důvodů jejího náboženského přesvědčení a státní orgány
její země nejsou schopny jí poskytnout účinnou ochranu. Stěžovatelka dále připouští, že
nebyla schopna v průběhu řízení před správním orgánem ale ani před soudem vše řádně
objasnit a vysvětlit z důvodu, že neovládá dostatečně český jazyk a namítá, že jí nebyla
poskytnuta zákonná poučení v jejím mateřském jazyce; proto nereagovala ani na výzvu
soudu, když jejímu obsahu nerozuměla. Z uvedeného důvodu má za to, že byla porušena její
práva, a bylo ji znemožněno plnohodnotně se účastnit důkazního řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal rozhodnutí kasační stížností napadené v mezích
uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými námitky stěžovatelky k postupu správního
orgánu, který dle jejího názoru nedostatečně zkoumal poměry v její zemi a dále jí neposkytl
potřebná poučení v jejím mateřském jazyce. Ze spisového materiálu bylo jištěno, že
v průběhu správního řízení bylo ve všech případech jednáno v jazyce ruském, který sama
označila za jazyk, kterému rozumí a za účasti tlumočníka. Stěžovatelka tak nebyla v tomto
ohledu správním orgánem zkrácena na svých zákonných právech a nelze souhlasit s tvrzením,
že jí bylo znemožněno fakticky se účastnit důkazního řízení.
Za důvodnou však soud shledal námitku stěžovatelky, že byla porušena její zákonná
práva v řízení o žalobě před soudem prvního stupně, když jí nebyla umožněna faktická účast
v tomto řízení.
Ve smyslu ust. §36 odst. 1 s. ř. s. má soud povinnost zachovávat rovné postavení
účastníků, zejména poučením o jejich procesních právech a povinnostech. Explicitní
vyjádření principu rovného postavení účastníků řízení, kde zpravidla stojí proti sobě fyzická
nebo právnická osoba a správní orgán, považuje soud ve správním soudnictví za zvlášť
důležité. Tato povinnost soudu je výrazem ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní
ochranu zakotveném v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedené ustanovení
zakládá právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to již od počátku řízení.
Předpokladem k uplatnění zákonného práva účastníka řízení jednat ve svém mateřském
jazyce, resp. právu na tlumočníka (čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod), stejně tak
i právu vyjádřit se ke způsobu projednání věci bez jednání (§51 s. ř. s.), je takové poučení, ze
kterého je srozumitelný jeho obsah. Při své poučovací povinnosti má soud vycházet
z okolností případu a volit takové prostředky a způsob, aby účastník nebyl na svých ústavně
zaručených právech krácen. Obdržela-li stěžovatelka výzvu soudu, v níž jí byly sděleny
skutečnosti rozhodné k uplatnění jejích práv v řízení před soudem bez dalšího v jazyce,
kterému nerozuměla, tudíž jí nebyl znám její obsah, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že soud prvního stupně nedostál své povinnosti stanovené v ustanovení §36 s. ř. s a vůči
stěžovatelce, nepostupoval v souladu s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu v prvním stupni trpí
vadami řízení, které zakládají jeho nepřezkoumatelnost z důvodu vady řízení před soudem,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a proto podle ustanovení
§110 odst. 1 s. ř. s. zrušil rozhodnutí krajského soudu a vrací věc k dalšímu řízení.
V dalším řízení se soud prvního stupně zaměří na nápravu vytýkaného pochybení,
přitom volba prostředků bude záviset na úvaze soudu s ohledem na další vývoj procesní
situace.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud prvního stupně ve svém novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 18. 9. 2003
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu