ECLI:CZ:NSS:2017:5.AZS.81.2017:28
sp. zn. 5 Azs 81/2017 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: W. A. N. H.,
zastoupen Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Sevastopolská 378/16, Praha 10,
proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje,
se sídlem Masarykova 930/27, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 2. 2017, č. j. 41 A 1/2017 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
III. Odměna a náhrada hotových výdajů advokáta Mgr. Jindřicha Lechovského
se u r č u je částkou 4114 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do třiceti (30) dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
jeho žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2017, č. j. KRPU-242780-50/ČJ-
2016-040022, jímž byla podle §129 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, v relevantním znění (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“), o 42 dnů prodloužena doba trvání zajištění stěžovatele za účelem jeho předání podle
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým
se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti
o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní
příslušnosti v některém z členských států (přepracované znění), stanovená rozhodnutím
žalovaného ze dne 20. 12. 2016, č. j. KRPU-242780-40/ČJ-2016-040022.
Stěžovatel proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobou, kterou krajský soud v záhlaví
označeným rozsudkem jako nedůvodnou podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Krajský soud shledal námitky stěžovatele týkající se pochybení žalovaného v souvislosti
s věkem stěžovatele nedůvodné. Žalovaný neměl povinnost postupovat podle §129 odst. 5
zákona o pobytu cizinců, který se vztahuje pouze na nezletilé cizince bez doprovodu.
Současně napadeným rozhodnutím neporušil žádný právní předpis ani práva stěžovatele.
Žalovaný postupoval správně, jestliže vycházel ze skutečnosti, že se stěžovatel narodil dne X, což
bylo sděleno samotným stěžovatelem. Stěžovateli se následně nepodařilo prokázat, že by jeho
datum narození bylo jiné, respektive že by byl v době vydání napadeného rozhodnutí nezletilý.
Krajský soud nepřisvědčil tvrzení stěžovatele o zkreslení údajů při tlumočení a uvedl,
že stěžovatel začal nižší věk uvádět až po vydání rozhodnutí o zajištění, a to pouze účelově
ve snaze získat pro sebe výhodnější postavení osoby nezletilé bez doprovodu. Lékařské vyšetření
kostního věku stěžovatele rovněž nebylo schopno jednoznačně prokázat tvrzený nižší věk
stěžovatele. Žalovaný se dostatečně zabýval tím, zda je předání stěžovatele do Bulharska
realizovatelné a dodržel přitom požadavky v této souvislosti formulované judikaturou Nejvyššího
správního soudu. Vzhledem k tomu, že stěžovatel není nezletilou osobou bez doprovodu
a nepatří do skupiny zvlášť zranitelných osob – dětí, nebyl důvod s ním takto nakládat.
II. Podstatný obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného
Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které podřadil
pod §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Stěžovatel má za to, že krajský soud nesprávně posoudil otázku jeho věku. Žalovaný
nesprávně považoval stěžovatele za osobou zletilou, ačkoli existovalo podezření, že je stěžovatel
osobou nezletilou, což se mělo projevit v procesním postupu a rozhodnutí žalovaného.
Namítl, že datum jeho narození, z něhož vycházel žalovaný, je zkreslené a již v době
rozhodování žalovaného existovaly důvody pro zvážení věku stěžovatele.
Skutečnost, že datum narození, z něhož vycházel žalovaný a také bulharské úřady,
je zkreslené totožným způsobem, neznamená, že by tvrzení stěžovatele o jeho nižším věku byla
nehodnověrná. Ke zkreslení data narození totiž mohlo dojít totožnou desinterpretací údajů,
které stěžovatel poskytoval policejním orgánům v písemné formě, což je pravděpodobné
s ohledem na to, že pro písemné vyjadřování používal jazyk a písmo urdu.
Dle stěžovatele je nesprávný závěr krajského soudu o účelovosti tvrzení o jeho nižším
věku. Pokud by šlo jen o účelové jednání, stěžovatel by k němu zcela jistě přistoupil již na místě
svého zajištění a nikoli až v zařízení pro zajištění cizinců po rozhodnutí o svém zajištění,
kdy už mohl jen stěží dosáhnout jiného způsobu nakládání se svou osobou. Uvedené spíše svědčí
o tom, že ve spěchu a zmatku došlo k desinterpretaci údajů poskytnutých stěžovatelem.
Stěžovatel nesouhlasí s krajským soudem, že posouzení jeho objektivního věku
je nerozhodné. Na základě lékařského vyšetření skeletu stěžovatele byl uveden věk stěžovatele
cca 18 let. To samo o sobě nevylučuje možnost, že stěžovatel mohl být zletilý, nicméně vylučuje
možnost, že by stěžovatel byl narozen v roce 1996, z čehož žalovaný vycházel. Již s ohledem
na fyzické vzezření stěžovatele mohl mít žalovaný podezření, že se jedná o nezletilou osobu
bez doprovodu.
Stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu navrhl, aby rozsudek krajského soudu zrušil.
Žalovaný odkázal na své vyjádření k žalobě a uvedl, že stěžovatel zkreslenost jeho data
narození postupně odůvodňoval různými způsoby, které byly následně vyvráceny. Stěžovatel
datum narození X uvedl opakovaně v řízení před žalovaným, veškeré písemnosti, v nichž je
uvedeno jeho datum narození, podepsal bez výhrad, přičemž uvedené listiny byly ve většině
případů přetlumočeny do jazyka urdu. Totožné datum uváděl stěžovatel také v žádosti o
mezinárodní ochranu bulharským úřadům.
Tlumočník dokonale ovládá jazyk urdu, neměl a nemá žádný zájem na zkreslení
informací, byl řádně poučen o svých povinnostech a složil řádný slib. V záznamu o zajištění
cizince policista, který také neměl důvod ke zkreslení data narození stěžovatele, uvedl shodné
datum narození stěžovatele jako tlumočník, ačkoli se tyto osoby na společném postupu nemohly
nikterak domluvit. Totožné datum uváděly rovněž bulharské orgány v rámci řízení o žádosti
stěžovatele o mezinárodní ochranu. Tvrzení stěžovatele o údajném zmatku v rámci zajištění 18-ti
nelegálně pobývajících osob, v důsledku čehož došlo ke zkreslení informace o jeho datu narození,
je ničím nepodložené. Zkreslení údajů v písemné formě z důvodu, že stěžovatel používá jazyk
a písmo urdu, nemůže taktéž obstát. To by přicházelo v úvahu jen při poskytnutí prvotních údajů
v rámci sepisování úředního záznamu o zajištění, při němž nebyl přítomen tlumočník a sám
stěžovatel napsal údaje o své osobě včetně data narození po komunikaci latinkou. Následně
při sepisování úředního záznamu o podání vysvětlení probíhala komunikace ústně za přítomnosti
tlumočníka, čímž je vyvrácena možnost zkreslení údajů poskytnutých v písemné formě.
Dle žalovaného stěžovatel sám zkreslil datum narození až po jeho zajištění v zařízení
pro zajištění cizinců s cílem získat postavení osoby mladistvé bez doprovodu, neboť až poté
zjistil, že mladistvé osoby, které byly se stěžovatelem také zajištěny, se v zařízení pro zajištění
cizinců nenacházejí.
Navrhl, aby zdejší soud kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
Nejvyšší správní soud přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a stěžovatel je zastoupen
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu
kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatel byl dne 24. 11. 2016 u obce Cínovec zajištěn
podle §27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v relevantním
znění, poté, co byl spolu s dalšími cizinci zjištěn v úkrytu v kamionu s mezinárodní poznávací
značkou Srbska bez cestovních dokladů. V úředním záznamu ze dne 24. 11. 2016 bylo uvedeno
jako datum narození stěžovatele X, přičemž stěžovatel tento úřední záznam podepsal. Při
sepisování úředního záznamu nebyl přítomen tlumočník. Dne 25. 11. 2016 byl následně
se stěžovatelem sepsán úřední záznam o podání vysvětlení, do kterého uvedl, že se narodil dne X
v P., kde též bydlí. K možným překážkám bránícím předání do Bulharska žalobce tvrdil, že se
tam nechce vrátit, neboť tam byl ze strany policie fyzicky a psychicky napaden. Úřední záznam
žalobce bez výhrad podepsal. Následně bylo v návaznosti na zjištění, že žalobce již dříve podal
žádost o mezinárodní ochranu v Bulharsku, vydáno rozhodnutí ze dne 25. 11. 2016, č. j. KRPU-
242780-15/ČJ-2016-040022, o zajištění za účelem předání do Bulharska. Poté, co mu bylo
vydáno rozhodnutí o prvotním zajištění, stěžovatel správním orgánům sdělil, že datum jeho
narození je ve skutečnosti X. Toto své tvrzení zopakoval také ve svém písemném prohlášení ze
dne 2. 12. 2016. Dne 28. 11. 2016 bylo na žádost žalovaného provedeno lékařské vyšetření
kostního věku stěžovatele se závěrem, že jeho skelet odpovídá věku přibližně 18 let. Dne
9. 12. 2016 obdržel žalovaný sdělení bulharské Státní agentury pro uprchlíky, ve kterém
je uvedeno jako datum narození stěžovatele X.
Zdejšímu soudu je z úřední činnosti známo, že rozhodnutí o prvotním zajištění
stěžovatele bylo napadeno žalobou, kterou krajský soud rozsudkem ze dne 27. 12. 2016,
č. j. 41 A 5/2016 - 40, zamítl. Nejvyšší správní soud následně rozsudkem ze dne 30. 3. 2017,
č. j. 2 Azs 38/2017 - 28 (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz), zamítl kasační stížnost proti tomuto rozsudku krajského soudu.
Dle zdejšího soudu byly splněny podmínky pro zajištění stěžovatele a nepřisvědčil námitkám,
že datum narození stěžovatele bylo ve správním řízení zkresleno a správně na něho měla dopadat
právní úprava týkající se nezletilých osob bez doprovodu. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného
o prvním prodloužení zajištění stěžovatele byla rovněž krajským soudem rozsudkem ze dne
30. 1. 2017, č. j. 41 A 9/2016 - 38, zamítnuta a kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku
krajského soudu byl poté zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 4. 2017,
č. j. 2 Azs 82/2017 - 25.
V nyní projednávané věci je předmětem řízení rozhodnutí o druhém prodloužení zajištění
stěžovatele. Nejvyšší správní soud předesílá, že rozhodnutí o prodloužení zajištění
je nutno chápat jako rozhodnutí obsahově navazující na rozhodnutí o zajištění. Za nezměněných
skutkových okolností budou důvody pro trvání zajištění zpravidla shodné, jako byly
důvody popsané v prvém rozhodnutí o zajištění cizince, a proto na něj postačí v odůvodnění
případně v podrobnostech pouze odkázat (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 7. 2013, č. j. 1 As 90/2011 - 124, publ. pod č. 2936/2013 Sb. NSS, ze dne 31. 3. 2013,
č. j. 1 As 71/2012 - 46, či ze dne 10. 4. 2014, č. j. 2 As 115/2013 - 59). Ačkoli se odkazované
rozsudky týkají zajištění dle §124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, jsou nároky na odůvodnění
uvážení o prodloužení zajištění v obou typových situacích obdobné a vážou se zejména
na aktualizaci skutkových okolností a s tím spojené zevrubné vylíčení potřeby prodloužení doby
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 5. 4. 2017, č. j. 2 Azs 82/2017 - 25).
V rámci přezkumu rozhodnutí žalovaného o prodloužení zajištění je proto na místě zabývat
se především tím, zda jsou splněny podmínky pro to, aby zajištění cizince nadále pokračovalo.
Stěžovatel v rámci kasační stížnosti nenamítal, že nebyly splněny podmínky
pro prodloužení jeho zajištění, ale sporoval výlučně údaj o svém datu narození, přičemž
kdyby bylo prokázáno, že je opravdu osobou nezletilou bez doprovodu, bylo by na místě
postupovat dle §129 odst. 5 zákona o pobytu cizinců a nikoli dle §129 odst. 6 téhož zákona.
Námitka týkající se správného data narození stěžovatele a s tím souvisejícího věku
stěžovatele se spíše vztahuje k posouzení, zda mohlo být přistoupeno k zajištění dle §129 odst. 3
zákona o pobytu cizinců, od něhož se odvíjí následné prodloužení zajištění dle §129 odst. 6
zákona o pobytu cizinců. Touto otázkou se u stěžovatele v souvislosti s prvotním zajištěním
podrobně zabýval zdejší soud již ve výše citovaném v rozsudku ze dne 30. 3. 2017,
č. j. 2 Azs 38/2017 - 28. Nynější tvrzení stěžovatele zpochybňující skutečnost, že je zletilou
osobou, jsou totožná s tvrzeními, jež uplatňoval v rámci kasační stížnosti u prvotního zajištění.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel neuvedl žádnou novou skutečnost a kasační stížnost se v tomto
ohledu doslova shoduje s argumentací obsaženou v kasační stížnosti týkající se prvotního
zajištění, Nejvyšší správní soud neshledal důvod se od závěrů druhého senátu odchýlit, a proto
na ně odkazuje.
K tvrzenému zkreslení data narození stěžovatele různými subjekty totožným způsobem
druhý senát v rozsudku č. j. 2 Azs 3/2017 – 28, konstatoval: „Stěžovatel poprvé své datum narození
uvedl při zajišťování dne 24. 11. 2016, a to jako den X. Tento údaj byl téhož dne zapsán do úředního záznamu
o zajištění cizince (č. l. 1 spisové dokumentace žalované), který stěžovatel opatřil svým podpisem, bez jakýchkoli
výhrad. Stejné datum narození potvrdil stěžovatel svým podpisem na úředním záznamu o podání vysvětlení ze dne
25. 11. 2016, opět bez výhrad. Oba uvedené dokumenty mu byly ke kontrole kvalifikovaným tlumočníkem
přetlumočeny do jazyka urdu; stěžovatel nevznesl žádné námitky. Ten samý údaj o datu narození stěžovatele, tedy
datum X, sdělil stěžovatel již dříve bulharským úřadům v rámci své žádosti o udělení mezinárodní ochrany na
území Bulharska. Žalovaná provedla ztotožnění stěžovatele v databázi EURODAC dne 24. 11. 2016 v
13:19 hodin, tedy až poté, co jí bylo datum narození sděleno stěžovatelem při zajištění. Z uvedených údajů lze mít
za prokázané, že žalovaná postupovala správně, když pracovala s datem narození stěžovatele X, neboť jej
získala od samotného stěžovatele, který jej opakovaně potvrdil, a shodovalo se též s údajem poskytnutým
bulharským úřadům.
Krajskému soudu je třeba dát za pravdu ohledně toho, že neexistují žádné důvodné pochybnosti
o zkreslení stěžovatelem uváděných údajů při tlumočení, mj. s ohledem na to, že při sepisování obou úředních
záznamů v České republice a získávání informací od stěžovatele v Bulharsku bylo zjištěno stejné datum, přičemž
nelze shledat žádný důvod, pro který by všichni tlumočníci i zpracovatel prvotního úředního záznamu předmětné
datum záměrně stejným způsobem zkreslovali. Dezinterpretace způsobená tím, že je stěžovatel zvyklý používat
jazyk a písmo urdu, rovněž nepřipadá v úvahu, neboť stěžovateli byly dotyčné záznamy přeloženy, přičemž
on k nim nevyslovil žádné výhrady. Nevěrohodnosti stěžovatelova tvrzení o dřívějším datu narození nasvědčuje
též fakt, že při různých příležitostech uváděl data různá – vedle zmíněného data 28. 2. 1999 (které označil
26. 11. 2016 v ZZC Balková, viz sdělení na č. l. 56 správního spisu), později uváděl rovněž datum 2. 8. 1999
(tento údaj označil v žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 11. 2016 i v kasační stížnosti ze dne
10. 2. 2017).“ Datum 2. 8. 1999 stěžovatel uváděl rovněž v kasační stížnosti ze dne 16. 3. 2017.
Ohledně námitky týkající se objektivního věku a fyzického vzezření stěžovatele druhý
senát uzavřel, že pokud by stěžovatel uznal, že je zletilý, i když třeba narozený později než v roce
1996, celá jeho konstrukce postavená na nesprávném zacházení s jeho osobou jako se zletilým
namísto s nezletilým by byla od počátku bez šance na úspěch. Za situace, kdy byla žalovaná
na základě jí dostupných informací (sdělených stěžovatelem samotným) důvodně přesvědčena
o tom, že stěžovatel byl v době zajištění starší 18 let, a lékařské vyšetření tento údaj nevyvrátilo,
nebyla žalovaná povinna dále detailněji přezkoumávat datum jeho narození.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že nebylo zpochybněno, že je stěžovatel zletilou osobou
a z tohoto důvodu nebylo na místě, aby na něho byla aplikována právní úprava týkající
se nezletilých osob bez doprovodu (§129 odst. 5 zákona o pobytu cizinců). Námitka stěžovatele
je proto nedůvodná.
IV. Závěr a náklady řízení
Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
stěžovatele není důvodná, a proto ji zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení
před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
Stěžovatel úspěch neměl a žalovanému žádné náklady s tímto řízením nad rámec běžné činnosti
nevznikly, a proto mu Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem Mgr. Jindřichem
Lechovským, který mu byl ustanoven krajským soudem již v řízení o žalobě; toto zastoupení
pokračovalo rovněž v následném řízení o kasační stížnosti (§35 odst. 8 poslední věta s. ř. s.).
Náklady spojené se zastoupením, tj. hotové výdaje advokáta a odměnu za zastupování, hradí
v takovém případě stát. Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci odměnu ve výši
3100 Kč za jeden úkon právní služby spočívající v podání kasační stížnosti podle §11 odst. 1
písm. d) ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) a §7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), paušální
náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, a dále částku
odpovídající DPH ve výši 21 %, celkem tedy 4114 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu