ECLI:CZ:NSS:2022:5.AZS.86.2021:33
sp. zn. 5 Azs 86/2021 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: a) Z. S., b)
nezl. K. T., obě zast. JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem AK Karlovo nám. 18, Praha
2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti
žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2021, č. j. 2 Az 47/2019 – 29,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2021, č. j. 2 Az 47/2019 – 29,
se ru š í .
II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2019, č. j. OAM - 445/ZA-ZA11-VL11-2019,
se r uš í a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
III. Žalovaný je povinen uhradit k rukám advokátky JUDr. Ireny Strakové, se sídlem
AK Karlovo nám. 18, Praha 2, náhradu nákladů soudních řízení ve výši 21 040 Kč do 30ti
dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobkyně (dále „stěžovatelky“) domáhají zrušení shora označeného
rozsudku Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), kterým byla zamítnuta žaloba proti
rozhodnutí žalovaného ve věci (ne)udělení mezinárodní ochrany dle zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu.
[2] Stěžovatelky svoji žádost o mezinárodní ochranu opíraly jednak o důvodné obavy před
nuceným povoláním manžela a otce do armády, ale také o politickou a bezpečnostní situaci
na Ukrajině, kde dochází k průběžné nestabilitě a eskalacím konfliktu, a to od roku 2014.
[3] Stěžovatelky podaly dne 12. 5. 2019 žádost o mezinárodní ochranu; stěžovatelka a)
uvedla, že nikdy nebyla členem politické strany nebo politicky aktivní; žádost podává z důvodu,
že manžel je voják a víra mu nedovoluje zabíjet; při pohovoru dne 15. 5. 2019 výše uvedené
důvody blíže rozvedla tak, že nejdříve odjel do ČR manžel; po odjezdu manžela však prezident
Porošenko vydal nařízení, že Ukrajina potřebuje více vojáků; od té doby k nim začali volat
z vojenské správy s dotazy, kde je manžel, že Ukrajina potřebuje vojáky. V jednom případě
se také zastavili u nich doma a říkali, že manžel má vojenskou povinnost; proto se manžel
už nevrátil a požádal o mezinárodní ochranu.
[4] Žalovaný stěžovatelkám v žádné z forem předpokládaných zákonem o azylu mezinárodní
ochranu neudělil; shrnul, že hlavním důvodem odchodu z vlasti bylo následovat manžela, který
odcestoval do ČR za účelem výdělku. K obavám ohledně povolání manžela do armády žalovaný
uvedl, že o žádosti manžela A. T. se vede samostatné řízení.
[5] Městský soud neshledal žalobu důvodnou a zamítl ji. Aproboval závěr žalovaného,
že jediným uváděným důvodem pro odchod z Ukrajiny a podání žádosti o mezinárodní ochranu
byly ekonomické problémy související s podnikáním a následná obava před povoláním manžela
k vojenské službě. Městský soud k mezinárodní situaci odkázal na vyhlášku č. 68/2019 Sb., dle
které byla mezi bezpečné země zařazena Ukrajina s výjimkou poloostrova Krym a částí Doněcké
a Luhanské oblasti, odkud stěžovatelky nepocházejí. Městský soud konstatoval, že v případě, kdy
je Ukrajina považována za bezpečnou zemi původu a stěžovatelky neuvedly žádné konkrétní
skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na hrozbu pronásledování nebo vážné újmy v zemi
původu ani žádné konkrétní individualizované skutečnosti, v čem spatřují zjištěné podklady
za nedostatečné nebo neaktuální (a neuvádí je ani v žalobě), pak nebyl důvod, aby žalovaný
v tomto směru opatřoval další důkazy. Pokud jde o bezpečnostní konflikt probíhající na Ukrajině,
Městský soud v Praze odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, který se v minulosti
k situaci na Ukrajině opakovaně vyjadřoval. Podklady, které si žalovaný pro své rozhodnutí
opatřil, s ohledem na předložená tvrzení označil městský soud za zcela postačující.
[6] Městský soud, co se týče tvrzených obav z nuceného nástupu manžela stěžovatelky a)
do armády, odkázal na svůj rozsudek ze dne 25. 1. 2019, č.j. 2 Az 46/2019-31, kterým byla
zamítnuta žaloba manžela stěžovatelky a) a otce stěžovatelky b) pana A. T.; z odůvodnění
uvedeného rozsudku se podává, že v situaci, kdy stěžovatel v letech 2001 až 2011 sloužil jako
profesionál v armádě, a po propuknutí konfliktu na východě Ukrajiny v roce 2014 nebyl až do
svého odchodu do ČR v létě 2018 ke službě v armádě povolán (nebyl mu doručen povolávací
rozkaz), když byl pouze vyzván k dobrovolnému zvýšení kvalifikace, pak je jeho obava ze služby
v armádě zcela nepodložená; pokud se v tomto směru odvolával na vyhlášení válečného stavu na
území Ukrajiny, pak tento trval po dobu 30 dnů od 26. 11. 2018 do 26. 12. 2018, a tedy v době,
kdy žádal o mezinárodní ochranu (3. 1. 2019) i v době rozhodování žalovaného (29. 7. 2019) a též
v době rozhodování Městského soudu v Praze (25. 1. 2021) na Ukrajině válečný stav vyhlášen
nebyl a není. Obava z nuceného povolání do armády a účasti v bojových operacích na východě
Ukrajiny tak nevychází z žádných konkrétních podkladů a zjištění, a jedná se tak o ničím
nepodloženou domněnku. V takovém případě pak nelze uvažovat ani o případném zásahu do
soukromého nebo rodinného života stěžovatelek a pana A. T.
[7] V kasační stížnosti stěžovatelky tvrdí, že se městský soud dostatečně nezabýval jejich
konkrétní situací, pouze převzal argumentaci žalovaného; nezabýval se dostatečně zjištěním
skutkového stavu; vycházel pouze ze skutkového stavu, který zde byl v době rozhodování
žalovaného, který zúžil důvod pro udělení azylu na strohé konstatování, že důvodem nemůže být
toliko obava z povolání do vojenské služby manžela. Městský soud se nijak nezabýval možností
realizace soukromého a rodinného života na Ukrajině za situace, kdy manžel jako jediný živitel
rodiny bude povolán do armády nebo pro neuposlechnutí rozkazu bude muset nastoupit výkon
trestu. Městský soud nedostatečně zhodnotil reálné možnosti rodinného života stěžovatelky
s jedním nezletilým a dalším dosud nenarozeným dítětem za aktuální bezpečnostní a ekonomické
situace na Ukrajině; nemá tam žádné rodinné vazby ani finanční zázemí. Kasační stížnost
považují stěžovatelky za přijatelnou, neboť svým významem podstatně přesahuje jejich zájmy.
Stěžovatelka a) dále uvádí, že je v současné době (v době podání kasační stížnosti – pozn. NSS)
ve 4 měsíci těhotenství, je pacientkou Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
[8] Žalovaný ve vyjádření setrval na správnosti a zákonnosti svého rozhodnutí a navrhl
kasační stížnost odmítnout, resp. zamítnout pro nedůvodnost.
[9] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost byla podána včas a byly splněny
i ostatní podmínky řízení. Kasační stížnost shledal Nejvyšší správní soud přijatelnou.
[10] Otázkou, zda a za jakých okolností má kasační soud povinnost vzít v potaz válku
na Ukrajině, která vypukla během řízení o kasační stížnosti, pro účely přezkumu rozhodnutí
o mezinárodní ochraně, se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 3. 2022,
č. j. 10 Azs 537/2021 - 31. Od závěrů zde vyslovených neshledal Nejvyšší správní soud důvodu
se odchýlit ani v nyní projednávané věci.
[11] V uvedeném rozsudku zdejší soud především poukázal na to, že je nezpochybnitelnou
a všeobecně známou skutečností, že dne 24. února 2022 vojska Ruska zaútočila v několika
směrech na Ukrajinu a vypukla válka, která trvá dodnes. Pokud tedy městský soud v napadeném
rozsudku zmiňuje, že Ukrajina je bezpečnou zemí, a z tohoto faktu vychází mimo jiné i při
posuzování podmínek pro (ne)udělení některé z forem mezinárodní ochrany, je třeba přiznat,
že tato situace se zásadně změnila, resp. již neplatí. Nelze ani nadále vycházet z odkazované
judikatury NSS stran politické a ekonomické situace na Ukrajině, které se městský soud dovolává.
[12] Existující válka na Ukrajině je skutečností k okamžiku rozhodování NSS všeobecně
známou, neexistovala však v době, kdy rozhodoval městský soud. Klíčovou otázku - zda může
v této zcela výjimečné situaci NSS přihlédnout k tomu, že nyní na území Ukrajiny probíhá
masivní ozbrojený konflikt, byť v době rozhodování krajského (městského) soudu ještě regulérní
válka mezi dvěma státy neprobíhala, v uváděném rozsudku sp. zn. 10 Azs 537/2021, zdejší soud
zodpověděl
takto:
„ [11] Základním pravidlem rozhodování správních soudů je přezkum rozhodnutí správního orgánu na základě
skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.). Citované
pravidlo odráží přezkumný charakter správního soudnictví. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
(§65 a násl. s. ř. s.) správní soudy posuzují to, zda správní orgán na základě skutečností, v té době existujících
a řádně a v potřebném rozsahu zjištěných, a na základě právního stavu platného v době jeho rozhodování rozhodl
po právu. Rozhodování soudu není dalším stupněm správního řízení.
[12] Z tohoto obecného pravidla však existují výjimky, vyžadované ústavním pořádkem, mezinárodním
právem či právem EU, a t o i v situaci pozdějších změn skutkového stavu. K prolomení §75 odst. 1 s. ř. s. však
soudy přistupují s obezřetností (srov. k tomu obecně rozsudek ze dne 9. 9. 2020, čj. 6 Afs 176/2019-31, body
20 až 24).
[13] Jedna z těchto výjimek plyne z práva EU, konkrétně ze směrnice 2013/32/EU (tzv. procedurální
směrnice). Podle čl. 43 odst. 3 směrnice platí, že členské státy zajistí, aby účinný opravný prostředek obsahoval
úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní
ochrany podle směrnice 2011/95/EU, a to alespoň v řízeních o opravném prostředku u soudu prvního stupně.
Tento požadavek práva EU je tedy přímo použitelný na řízení před krajským soudem, nestanoví však povinnost
zajistit stejný procesní komfort též pro řízení před NSS [srov. k tomu např. rozsudek NSS ze dne
26. 11. 2015, čj. 10 Azs 194/2015-32, body 22 až 24, nález ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 425/16 (N
66/81 SbNU 153), body 24 až 35, případně rozsudek NSS ze dne 19. 10. 2021, čj. 1 Azs 292/2021-51,
body 28 až 30].
[14] Další výjimky plynou z práva na život a ochranu zdraví člověka, chráněných ústavou i mezinárodním
právem (např. v čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Rozšířený senát k tomu již před
jedenácti lety poznamenal, že soud nemůže přehlédnout (bez ohledu na obsah žaloby či kasační stížnosti), pokud
by byly dány důvody k ochraně žalobce před hrozící vážnou újmou v zemi původu, které žalovaný nezohlednil
za situace, kdy již nepřichází v úvahu žádné další řízení, v němž by mohla být ochrana poskytnuta. Pokud
má tedy například soud k dispozici poznatky o tom, že žadateli je nezbytné poskytnout doplňkovou ochranu podle
§14a zákona o azylu, neboť její neposkytnutí by bylo narušením zásady non-refoulement a ochranu již nelze
poskytnout v jiném řízení, rozhodnutí žalovaného zruší, aniž by taková skutečnost musela být vůbec výslovně
namítána (usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 3. 2011, čj. 7 Azs 79/2009 - 84, č. 2288/2011 Sb. NSS,
bod 23).“
[13] V uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud poukázal rovněž na další případy, kdy
je třeba nově vzniklou situaci a změnu poměrů v zemi původu žadatelů o mezinárodní ochranu
zohlednit, současně zdůraznil, že je třeba rozlišovat, zda je v sázce ochrana rodinného života,
či přímo ochrana života samotného stěžovatele. Poukázal na to, že stávající situace na Ukrajině
je bezprecedentní a nelze ji srovnávat s ničím, čemu doposavad azylová judikatura NSS čelila;
na Ukrajině probíhají intenzivní boje, milióny ukrajinských uprchlíků již dorazily do Evropy
či jsou na cestě. Rovněž české orgány řeší potřeby velkého množství uprchlíků z Ukrajiny,
zajišťují jejich pobytový titul a otázky související; rovněž Rada EU přijala rozhodnutí 2022/382,
kterým stanovila, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny a zavedla
jejich dočasnou ochranu.
[14] Nejvyšší správní soud dospěl, shodně jako ve výše uvedeném případě, k závěru, že není
za této specifické situace namístě odkazovat stěžovatelky na možnost podat si novou žádost
o mezinárodní ochranu. Žalovaný, jakož i městský soud založili závěry stran možného udělení
některé z forem mezinárodní ochrany na tom, že Ukrajina je tzv. bezpečnou zemí původu; tyto
výchozí teze však již neplatí; vyhlášku č. 328/2015 Sb., která v §2 uvádí Ukrajinu mezi
bezpečnými zeměmi původu, nelze nadále ve vztahu k Ukrajině použít; nelze vycházet ani
s městským soudem odkazované judikatury, která zohledňovala situaci na Ukrajině před
vypuknutím války. Žalovaný tak opětovně posoudí žádosti stěžovatelek o udělení mezinárodní
ochrany ve světle nových skutečností, a to jak těch, které nastaly na Ukrajině, tak i těch, k nimž
došlo v životě samotné stěžovatelky a).
[15] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozsudek městského soudu, jakož i rozhodnutí
žalovaného nemůže z hlediska práva obstát; dle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. proto zrušil rozsudek
městského soudu, jakož i napadené rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení (§78 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Žalovaný je vázán právním názorem vysloveným v tomto
rozsudku (§110 odst. 2 ve spojení s §78 odst. 5 s. ř. s.).
[16] Nejvyšší správní soud je posledním soudem, který o věci rozhodl, proto musí určit
náhradu nákladů celého soudního řízení. Ve vztahu k výsledku je pak nutno posuzovat procesní
úspěšnost účastníků řízení. Podle §60 odst. 1 ve spojení §120 s. ř. s. má úspěšný účastník řízení
právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů proti účastníku řízení, který úspěch ve věci
neměl. Z tohoto pohledu je nutno za úspěšného účastníka považovat stěžovatelky.
[17] Stěžovatelky byly v řízení před soudy zastoupeny advokátem. O náhradě nákladů řízení
rozhodl Nevyšší správní soud v souladu s vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
[18] V řízení před městským soudem učinil advokát Mgr. Martin Žák, se sídlem Šlikova 550/6,
Praha, 2 úkony právní služby [převzetí zastoupení a podání žaloby; §11 odst. 1 písm. a) a d)
advokátního tarifu]. Jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob,
náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní
odměna snížená o 20 % (§10 odst. 4 advokátního tarifu); za jeden úkon právní služby náleží tedy
mimosmluvní odměna ve výši 2 480 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5,
advokátního tarifu], celkem tedy 2 x 4 960, tj. 9 920 Kč; tato částka se zvyšuje o 2 x 300 Kč
paušální náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu. Za 2 úkony právní
služby proto náleží stěžovatelkám v řízení před městským soudem celkem 10 520 Kč. Rovněž
v řízení před Nejvyšším správním soudem advokátka JUDr. Irena Straková učinila 2 úkony
právní služby [převzetí zastoupení a podání kasační stížnosti; §11 odst. 1 písm. a) a d)
advokátního tarifu], za což stěžovatelkám náleží 10 520 Kč. Žalovaný je povinen uhradit k rukám
advokátky celkem 21 040 Kč do 30ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2022
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu