ECLI:CZ:NS:2010:5.ND.397.2009.1
sp. zn. 5 Nd 397/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. ledna 2010 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a soudců prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D., a JUDr. Blanky Roušalové o námitce podjatosti ve věci žalobce – obchodní společnosti J., s. r. o., v likvidaci, zastoupené likvidátorem Ing. Petrem Součkem, a žalované – obchodní společnosti T. Ch., s. r. o., zastoupené JUDr. Václavem Vernerem, advokátem, která je vedena u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 6/2007, u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 97/2009 a u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 4 Nd 382/2009, podle §16 odst. 1 o. s. ř. takto:
Soudci senátu č. 4 Nd Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Jiří Pácal, JUDr. František Hrabec a JUDr. Petr Šabata n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 4 Nd 382/2009.
Odůvodnění:
Ve výše uvedené věci vznesl žalobce – obchodní společnost J., s. r. o., v likvidaci, (dále též jen „žalobce“) podáním ze dne 9. 10. 2009 námitku podjatosti ve vztahu k soudcům senátu č. 11 Cmo Vrchního soudu v Praze, který je příslušný k projednání jeho věci, a k soudcům senátu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), který by měl rozhodovat o námitce podjatosti směřující proti soudcům vrchního soudu. Vznesenou námitku podjatosti odůvodnil žalobce tvrzením, že soudci Vrchního soudu v Praze rozhodují nezákonně. Pokud jde o soudce senátu Nejvyššího soudu, podle žalobce ani tento senát vůči němu nejedná nestranně, neboť opakovaně nevyhověl jeho námitce podjatosti vznesené vůči soudcům Vrchního soudu v Praze, nerozhodl o jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci žalobce, ale akceptoval tvrzení soudců, že se necítí být podjatí. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby o námitce podjatosti soudců příslušného senátu Vrchního soudu v Praze „nerozhodoval senát Nejvyššího soudu“ a aby si Nejvyšší soud opatřil spisy Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věcech vedených pod sp. zn. 19 Cm 674/2000 a sp. zn. 68 Cm 75/2007, které mají prokazovat podjatost soudců vrchního soudu. Žalobce však ve svém podání nespecifikoval, jaký konkrétní senát Nejvyššího soudu, vůči němuž směřuje jeho námitka podjatosti, má na mysli, takže Nejvyšší soud zde vycházel ze svého rozvrhu práce pro rok 2009 (který zůstal v tomto směru nezměněn i pro rok 2010), podle něhož je příslušným k rozhodování o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze senát č. 4 Nejvyššího soudu rozhodující v agendě označené jako „Nd“, a to ve složení JUDr. Jiří Pácal, JUDr. František Hrabec a JUDr. Petr Šabata.
Dne 24. 11. 2009 Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti, kterou uplatnil žalobce vůči soudcům senátu Vrchního soudu v Praze, jemuž podle rozvrhu práce přísluší projednávání a rozhodnutí této věci, tj. vůči JUDr. Miladě Lukáčové, JUDr. Evě Sekaninové a JUDr. Evě Keményové. Současně Vrchní soud v Praze připojil vyjádření jmenovaných soudkyň, které se shodují v tom, že nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, nemají žádný zájem na výsledku řízení a není jim známa žádná okolnost, pro kterou by měly být vyloučeny z projednávání a rozhodnutí posuzované věci. Dále byla připojena i vyjádření soudců zastupujících senátů č. 6 Cmo a 16 Cmo Vrchního soudu v Praze, z nichž nevyplynuly žádné skutečnosti svědčící o jejich podjatosti. Žalobce však ve svém podání vznesl i námitku podjatosti vůči soudcům senátu č. 4 Nejvyššího soudu, který se zabývá rozhodováním v agendě Nd, přičemž podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu jsou těmito soudci JUDr. Jiří Pácal, JUDr. František Hrabec a JUDr. Petr Šabata.
Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu (§16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proto Nejvyšší soud postupoval v souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2009 a věc byla k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců senátu č. 4 Nejvyššího soudu, který rozhoduje v agendě Nd, přidělena senátu č. 5 téhož soudu složenému z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a soudců prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D., a JUDr. Blanky Roušalové. Přitom soudci senátu č. 4 Nejvyššího soudu JUDr. Jiří Pácal, JUDr. František Hrabec a JUDr. Petr Šabata připojili k námitce podjatosti žalobce svá vyjádření, z nichž je patrné, že nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, nemají žádný zájem na výsledku řízení a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.
Nejvyšší soud k věci dále zdůrazňuje, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk zákonného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce, který je nepodjatý, tj. není v žádném osobním vztahu k účastníkům řízení a k jejich zástupcům a nemá žádný osobní zájem na výsledku řízení. Proto důvody vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci spočívají v jeho poměru k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům.
Zákon přitom podmiňuje institut vyloučení soudce takovými objektivními důvody, jejichž existence zakládá pochybnosti soudce o jeho nepodjatosti. Uvedené důvody se musí v řízení o námitce podjatosti opírat o konkrétní zjištění. K závěru o vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí v konkrétní věci nepostačí, existuje-li jen subjektivní názor či pocit soudce, účastníka řízení nebo nadřízeného soudu v tom směru, zda lze mít pochybnost o nepodjatosti soudce. Jak přitom vyplývá z dosavadní judikatury Ústavního soudu České republiky (viz např. jeho nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod č. 98 ve svazku 23 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a nález ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04, uveřejněný pod č. 159 ve svazku 35 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, k účastníkům řízení, k jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má určitý, nikoliv nezaujatý vztah k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům.
Podle názoru Nejvyššího soudu tedy k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí konkrétní věci není třeba, aby byla prokázána jeho podjatost. Na druhé straně to však neznamená, že k takovému vyloučení soudce postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. Proto k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci je třeba, aby byly pochybnosti o jeho nepodjatosti založeny na existenci objektivního důvodu, který je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům řízení či k jejich zástupcům, a to takový poměr, jehož povaha je skutečně způsobilá (z objektivního pohledu) zpochybnit schopnost soudce nestranně a nezávisle rozhodnout v konkrétní věci. Poměr soudce k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu např. tehdy, když soudce sám by byl účastníkem řízení, anebo v případě, kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. pokud by jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal poznatky o věci jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, jež jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem k těmto osobám (např. ve smyslu §116 obč. zák.), přičemž se v konkrétním případě může jednat jak o vztah přátelský, tak i nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti např. v souvislosti s vědeckou či publikační činností soudce apod. O žádný z uvedených případů se však v nyní posuzované věci nejedná.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců senátu č. 4 Nejvyššího soudu, který rozhoduje v agendě Nd, žádný z nich nemá vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, tito soudci nemají žádný zájem na výsledku řízení a není jim známa ani jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí této věci. Opačné tvrzení neodůvodňuje ani obsah předloženého spisového materiálu.
Na podkladě spisu tedy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v nyní posuzované věci neexistuje žádný důvod k pochybnostem o nepodjatosti soudců senátu č. 4 Nejvyššího soudu, který rozhoduje v agendě Nd, a nebylo zpochybněno ani shodné tvrzení těchto soudců, podle něhož nikdo z nich nemá jakýkoli vztah k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům. Z obsahu spisu pak nevyplývají ani žádné objektivní skutečnosti, které by snad zakládaly důvod k existenci pochybností o nepodjatosti uvedených soudců Nejvyššího soudu. Ostatně žalobce neuvádí žádnou konkrétní okolnost, jež by svědčila o podjatosti soudců senátu č. 4 Nejvyššího soudu, který rozhoduje v agendě Nd a který má podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu pro rok 2009, resp. i pro rok 2010 rozhodnout o námitkách podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze. Takovou okolností přitom rozhodně není pouhé obecné tvrzení žalobce, podle něhož soudci označeného senátu Nejvyššího soudu již v minulosti rozhodovali o námitce podjatosti vznesené žalobcem a nevyhověli jí. Ani taková okolnost totiž bez dalšího nezakládá důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí konkrétní věci (viz výslovně §14 odst. 4 o. s. ř.).
V daném případě tedy nebyly shledány žádné okolnosti nasvědčující tomu, že by soudci Nejvyššího soudu JUDr. Jiří Pácal, JUDr. František Hrabec a JUDr. Petr Šabata byli jakýmkoli způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb.). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v posuzované věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců Nejvyššího soudu z projednávání a rozhodnutí věci ve smyslu §14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl příslušný (jiný) senát Nejvyššího soudu podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci senátu č. 4 Nejvyššího soudu projednávajícího agendu Nd, a to JUDr. Jiří Pácal, JUDr. František Hrabec a JUDr. Petr Šabata, nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Nd 382/2009.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y