ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1048.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1048/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. listopadu 2004 o dovolání obviněné B. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. 3 To 56/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 3/99, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. 3 To 56/2003, ve výroku o vině pod bodem 2) a v celém výroku o trestu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušuje i výrok o náhradě škody, který má ve zrušené části výroku o vině svůj podklad. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněná B. L. byla rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2002, sp. zn. 30 T 3/99, uznána vinnou pod bodem 1) výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a pod bodem 2) výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a za tyto trestné činy byla odsouzena podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byla zařazena pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 1999, č. j. 30 T 19/1998-4433, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 1999, č. j. 3 To 55/1999-4511, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto, že obviněná je povinna podle §228 odst. 1 tr. ř. zaplatit poškozenému Ing. L. Ch. škodu ve výši 400.000,- Kč a podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost V. s., a. s., O., , odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
K odvolání obviněné B. L., krajského státního zástupce v Ostravě a poškozené JUDr. K. M., správkyně konkursní podstaty úpadce V. s.. O., a. s., Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. 3 To 56/2003, podle §258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. ř. z podnětu odvolání obviněné B. L. a státního zástupce zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2002, č. j. 30 T 3/99-627. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněná B. L. je vinna 1) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a 2) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Za tyto trestné činy, jakož i za sbíhající se trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák., jímž byla uznána vinnou rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 1998, č. j. 30 T 19/98-4433, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 1999, sp. zn. 3 To 55/99, byla obviněná B. L. odsouzena podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 1998, č. j. 30 T 19/98-4433, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 1999, sp. zn. 3 To 55/99, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byla obviněná zařazena pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu, jakož i statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstvech na dobu osmi let. Podle §253 odst. 1 tr. ř. bylo zamítnuto odvolání poškozené JUDr. K. M., advokátky se sídlem M. O., správkyně konkursní podstaty úpadce V. s. O., a. s.
Trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., obviněná spáchala tím, že dne 29. 7. 1994 uzavřela v úmyslu vylákat finanční prostředky, vystupujíc jako zástupkyně americké finanční společnosti U., I. s celosvětovou působností s možnostmi získat v zahraničí peněžní prostředky ze zdrojů programů OSN na financování podnikatelských projektů, s jednatelem společnosti Z., s. r. o., se sídlem ve Z., Ing. L. Ch. \"Smlouvu o zprostředkování a o absolutní a exkluzivní spolupráci\", v níž se jako zprostředkovatelka zavázala zajistit pro tuto společnost finanční prostředky na investiční činnost od společnosti U., I., a to za dohodnutou provizi do tří měsíců od podpisu smlouvy, vědoma si nereálnosti proklamovaných závazků, přičemž poté převzala od Ing. L. Ch. písemné podklady k investičním projektům na kalkulovanou výši 280.000.000,- USD a následně oproti původním předpokladům nechala začlenit do čl. III smlouvy ze dne 29. 7. 1994 a trvala na vyplacení akontace na náklady spojené s obstaráním finančních prostředků ve výši 400.000,- Kč, která jí také dne 12. 8. 1994 byla poukázána na její účet vedený u A., a. s., P., pobočka B., jednatelství H., přičemž tuto částku následujícího dne z účtu vybrala, slíbené finanční zdroje na investiční výstavbu nezajistila, což poté zdůvodňovala nereálnými okolnostmi; poskytnutou částku ve výši 400.000,- Kč nevrátila, čímž společnosti Z., s. r. o., Zlín, způsobila škodu nejméně ve výši 400.000,- Kč.
Trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., podle výroku o vině pod bodem 2) rozsudku spáchala tím, že dne 6. 12. 1994 v O. v úmyslu vylákat značné finanční prostředky, předstírala, že je finanční poradkyní a zástupkyní obchodní společnosti NBN I. L. T. D., E. - I., se sídlem W., ačkoliv věděla, že taková společnost neexistuje, uzavřela tohoto dne kupní smlouvu č. 51 jako prodávající se společností V. s., a. s., O. - V. (dále jen: ,,V. s., a. s., O.\'\'), jako kupujícím, v níž se zavázala k dodání souboru technologického zařízení v celkové hodnotě 2.047.425,- USD na zařízení na výstavbu panelů pro montované rodinné domky, ač toto zařízení neměla v úmyslu obstarat, na což obdržela od kupujícího zálohu ve výši 1.499.971,94 USD bankovním převodem dne 27. 12. 1994 na její účet u R. G., pobočka L. v R. Tuto částku převedla dne 10. 1. 1995 na účet ve výše uvedené pobočce banky R., k němuž měli kromě obviněné od 11. 1. 1995 podpisové právo také dva pracovníci V. s., a. s., O., a to Ing. J. D. a Ing. J. R. Posléze získala dne 3. 3. 1995 neomezené dispoziční právo k částce 1.499.971,94 USD poté, co došlo ke zrušení podpisového práva pracovníků V. s., a.s., O., v důsledku uzavření smlouvy ze dne 2. 3. 1995 mezi společností N. I. L. T. D., E. - I. W., zastoupenou obviněnou, V. s., a.s., O., a firmou J. V., P., na základě níž přešly z V. s., a.s., O., a. s., O., na firmu J. V., P., práva a povinnosti vyplývajících z původní smlouvy č. 51 uzavřené dne 6. 12. 1994. Takto získané peníze poté obviněná použila zčásti pro vlastní potřebu a zčásti vložila prostřednictvím U. I. do spekulativních finančních transakcí s nejistou návratností, čímž způsobila V., a. s., O., škodu ve výši 1.499.971,94 USD.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. X. dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Obviněná namítla, že v jejím jednání nelze spatřovat trestný čin podvodu, a je přesvědčena, že skutková zjištění nebyla soudem správně hmotně právně posouzena.
Ke skutku popsanému pod bodem 1) výroku o vině napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci uvedla, že postupovala zcela v souladu se smlouvou, nikoho neuvedla v omyl, a proto v jejím jednání nelze shledávat trestný čin podvodu. Namítla, že pokud soud učinil součástí popisu skutku i to, že obviněná trvala na vyplacení akontace na náklady spojené s obstaráním finančních prostředků, nebyl Ing. L. Ch. uveden v omyl, neboť i podle původní smlouvy měla nárok na provizi. Její požadavek na dřívější úhradu zálohy byl ze strany Ing. Ch. dobrovolně akceptován a nebyl tedy jejím jednáním uveden v omyl. Ke skutku pod bodem 2) výroku o vině napadeného rozsudku namítla, že se neztotožňuje se závěry soudů obou stupňů, že by se dopustila podvodného jednání vůči V. s., a. s., O., protože zástupci této společnosti nebyli uvedeni jejím jednáním v omyl. Obviněná namítla, že již v odvolání upozorňovala na skutečnost, že ze všech okolností podle jejího názoru jednoznačně vyplývá, že zástupci V. s., a. s., O., podepisovali smlouvu ze dne 6. 12. 1994 s vědomím, že se jedná o smlouvu fiktivní. Podle obviněné jejich úmyslem nebylo koupit předmětnou technologii, nýbrž touto smlouvou fiktivně odůvodnit vydání prostředků, které měly ve skutečnosti sloužit na jinou investici, kterou zástupci V. s., a. s., O., chtěli uskutečnit společně s ní. Obviněná dále namítla, že vymezení skutku v rozsudku odvolacího soudu není dostačující, neboť jím není postižena subjektivní stránka trestného činu podvodu. Z tohoto důvodu se obviněná domnívá, že výrok o vině napadeného rozsudku je neúplný a že z tohoto důvodu je naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Obviněná proto navrhla, aby dovolací soud podle §265k tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a podle §265l tr. ř. přikázal věc soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhla, aby bylo postupováno podle §265h odst. 3 tr. ř. a předseda senátu soudu prvního stupně věc předložil Nejvyššímu soudu s návrhem na odložení výkonu rozhodnutí a aby Nejvyšší soud tomuto návrhu vyhověl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněná v dovolání namítá nesprávnost skutkových zjištění. Tyto skutkové námitky nelze podle nejvyšší státní zástupkyně podřadit nejen pod uplatněný dovolací důvod, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. se vyjádřila tak, že námitky, týkající se absence podvodného úmyslu a příslušné formy zavinění ve vztahu k vzniklé škodě jako zákonných znaků trestného činu podvodu, by formálně odpovídaly důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a nikoliv dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Dále konstatovala, že při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatelky o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by byl dovolací soud vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinil v napadeném rozhodnutí soud druhého stupně. V trestní věci obviněné B. L. to podle názoru nejvyšší státní zástupkyně znamená u skutku ad 1) výroku o vině napadeného rozsudku existenci minimálně nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák. na straně dovolatelky a u skutku ad 2) výroku o vině napadeného rozsudku úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák. I pokud by obviněná tyto námitky uplatnila ve vztahu k odpovídajícímu dovolacímu důvodu, bylo by na místě podle názoru nejvyšší státní zástupkyně posoudit tyto námitky jako nedůvodné.
K námitce obviněné, že výrok, jímž byla uznána vinnou napadeným rozsudkem, není úplný, by měly i její námitky vyjadřovat konkrétní pochybení ve smyslu §120 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. ř. a §124 až §129 tr. ř. V případě tohoto dovolacího důvodu však obviněná podala dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř.
Protože nebyly naplněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k ) tr. ř., ale dovolání obviněné bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak tyto námitky jsou z výše uvedených důvodů zjevně neopodstatněné, nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Nejvyšší soud přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. lze považovat za důvody dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Obviněná podala dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání podané z uvedeného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanoveními §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci. V takovém případě by se dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popřípadě do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu zákonem určenými. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Chybějícím výrokem je takový výrok, který měl soud učinit v rozhodnutí a soud tento výrok neučinil. O neúplný výrok jde tehdy, jestliže soud sice určitý výrok učinil, avšak tento výrok není úplný.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.:
Pokud jde o trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., obviněná namítala nesprávné hmotně právní posouzení skutku, neboť podle jejího názoru postupovala zcela podle smlouvy, neuvedla Ing. Ch. v omyl, nebyla dána subjektivní stránka trestného činu, a proto se nejedná o trestný čin. Stejně tak Ing. Ch. nebyl uveden v omyl pokud jde o provizi, resp. zálohu na provizi, neboť na ni měla obviněná nárok i podle původní smlouvy. Tyto námitky obviněná uplatnila již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací se s nimi vypořádal, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku na stranách 17 až 21. Uzavřel přitom, že obviněná naplnila svým jednáním znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., tím, že uvedla zástupce společnosti Z., s. r. o., v omyl tím, že inzerovala získání vysokého úvěru ze zahraničí bez bližších a konkrétnějších podrobností a získání tohoto úvěru podmiňovala garancemi, o nichž věděla, že jsou nereálné, podmiňovala získání úvěru vyplacením akontace na tzv. provizi a po vyplacení této akontace ve výši 400.000,- Kč neučinila prakticky nic ve prospěch společnosti Z., s. r. o., a ani nehodlala učinit. Vrchní soud v Olomouci přitom poukázal na to, že obviněná vystupovala jako zástupkyně americké finanční společnosti U. I.., avšak ve smlouvě ze dne 29. 7. 1994 není o této společnosti ani zmínka a obviněná na straně zprostředkovatele vystupovala jako fyzická osoba. Samotná smlouva byla přitom pojata velmi stroze a rámcově, zejména pokud jde o předmět plnění, největší pozornost byla věnována bodu III. smlouvy, tedy dohodě o provizi a z ní plynoucí akontaci ve výši 400.000,- Kč, a bodu V., který se týká tzv. zvláštních ujednání stran.
Námitky obviněné jsou námitkami, které zpochybňují zjištěný skutkový stav věci. Takovými námitkami se však dovolací soud z výše uvedených důvodů nemůže zabývat. Podle popisu skutku se jedná o trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Neobstojí ani argumentace obviněné ohledně nároku na provizi, neboť ze skutkových zjištění soudu je zřejmé, že obviněné nevznikl nárok na provizi. Pokud jde o tento trestný čin, dovolání obviněné nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vrchní soud v Olomouci se v napadeném rozsudku dále zabýval (str. 23 a 30 rozsudku) námitkami obviněné, která popírala, že by se dopustila podvodného jednání a uvedla v omyl zástupce V. s., a. s., O. Stejně jako v dovolání obviněná namítala, že na postupu byla se zástupci této společnosti dohodnuta, že šlo o fiktivní smlouvu, při níž nebylo úmyslem V. s., a. s., O., koupit technologii, ale zakrýt vydání prostředků, které měly sloužit na jinou investici. Vrchní soud v Olomouci přitom zevrubně posoudil jednotlivé kroky obviněné, o jejímž podvodném úmyslu svědčí podle odvolacího soudu samotný nesoulad mezi názvem společnosti, jejímž jménem obviněná uzavřela dne 6. 12. 1994 smlouvu č. 51 s V. s., a. s., O., a číslem konta, na které byly peníze zaslány V. s., a. s., O., které patřilo zcela jinému subjektu se zcela jiným sídlem. Vrchní soud v Olomouci považoval za irelevantní tvrzení obviněné, že šlo o fiktivní smlouvu. Poukázal přitom na řadu okolností, které předcházely uzavření smlouvy dne 6. 12. 1994 (str. 25 odůvodnění napadeného rozsudku), zejména jednání se společností DTH M., s. r. o., F. n. O. Podle skutkových zjištění soudu svědek A. B. seznámil obviněnou se svědkem Z. L., zástupcem společnosti DTH M., s. r. o., F. n. O., s tím, že obviněná zajistí pro tuto společnost finance z ciziny na výstavbu závodu pro výrobu panelů pro montované rodinné domky. Společnost V. s., a. s., O., přislíbila uvedené společnosti pomoc při výstavbě pod podmínkou, že po dobu splácení bude společnost V. s., a. s., O., vlastníkem tohoto závodu a měla stavbu dodat tzv. \"na klíč\". V tomto duchu byla také mezi oběma společnostmi uzavřena smlouva, v níž se V. s., a. s., O., mimo jiné zavázaly, že uhradí nákup technologie pro výstavbu závodu za 50.000.000,- Kč. Na to navazovalo uzavření smlouvy č. 51 ze dne 6. 12. 1994, jejíž přílohou byla tzv. proforma faktura na částku 2.047.000,- USD, v níž byly uvedeny jednotlivé komponenty technologického zařízení pro společnost DTH M., s. r. o., F. n. O. Vzhledem k tomu, že došlo k problémům ohledně místa výstavby závodu i k energetickým problémům, upustila společnost DTH M., s. r. o., F. n. O. od výstavby závodu, a proto ani V. s., a. s., O., nemohly mít zájem na plnění ze strany obviněné a z tohoto důvodu usilovaly počátkem roku 1995 o zrušení smlouvy ze dne 6. 12. 1994. Postoupení pohledávky ze smlouvy pak bylo určitým nouzovým řešením, přičemž to byla právě obviněná, která navrhla toto řešení, a která také opatřila třetí subjekt. Za tohoto stavu věci pak odvolací soud vzal za prokázáno vzhledem k výpovědím svědků z řad managementu V. s., a. s., O., zástupců společnosti DTH M., s. r. o., F. n. O., M., a. s., B., případně dalších subjektů, které chtěly stavět či rekonstruovat své objekty prostřednictvím V. s., a. s., O., že šlo o reálné projekty, o kterých se jednalo a které skutečně existovaly (str. 25 až 26 odůvodnění napadeného rozsudku).
Vrchní soud v Olomouci se podrobně zabýval také další námitkou obviněné o tom, že podpisové právo k účtu měli dva zástupci V. s., a. s., O., a proto nemohla sama s těmito prostředky volně disponovat. Stejnou námitku obviněná uplatnila v dovolání. Vrchní soud v Olomouci zdůraznil, že účet náležel zcela jiné společnosti, oproti společnosti, jejímž jménem obviněná uzavřela smlouvu dne 6. 12. 1994. Dne 11. 1. 1995 sice přistoupili zástupci V. s., a. s., O., Ing. J. D. a Ing. J. R. se svými podpisovými vzory k tomuto účtu a bylo dohodnuto, že k dispozici s tímto účtem postačí podpisy dvou ze tří osob, které mají podpisový vzor, avšak obviněná dne 24. 2. 1995 sdělila dopisem (č. l. 1441-1442 spisu) pracovníku pobočky R. v L. E. T.,, že se na jejím dolarovém účtu nesmějí provádět žádné převody s výjimkou takových převodů, které jsou vyžádány na firemním papíře opatřeným otiskem razítka a podpisem jednatelky (tedy obviněné) s uvedením účelu převodu. Obviněná také odkazovala na smlouvu č. 51 ze dne 6. 12. 1994 s připomínkou, že její společnost s tímto jměním disponuje do 30. 6. 1995. Dne 16. 2. 1995 byla uzavřena tzv. \"Kreditní smlouva\" s podnikatelem J. V., který byl zájemcem o výstavbu závodu na výrobu obuvi v P. Dne 16. 2. 1995 byla uzavřena také dohoda o odstoupení od smlouvy č. 51, v níž je mimo jiné zakotvena povinnost obviněné vrátit do tří dnů V. s., a. s., O., částku 1.500.000,- USD. Přesto obviněná, která údajně dohodu o odstoupení od smlouvy č. 51 podepsala dne 20. 2. 1995, dne 26. 2. 1995 požádala dalším dopisem E. T., pracovníka pobočky R. v L. v R. r. o výhradní podpisové právo k dolarovému účtu (č. l. 1443 spisu). Dne 2. 3. 1995 byla uzavřena smlouva mezi společností NBN I. L. T. D., E.- I. se sídlem W., společností V. s., a. s., O., a podnikatelem J. V., P., na základě níž J. V. převzal závazky vůči V. s., a. s., O., ve výši 1.500.000,- USD (č. l. 1123 spisu), což bylo právně zajištěno směnkou, kterou ve prospěch V. s., a. s., O., vystavila společnost I. L., spol. s r. o., Ostrava (č. l. 1125 spisu). Následujícího dne 3. 3. 1995 se obviněná dostavila společně s Ing. J. D. a Ing. J. R. do pobočky R. v L., kde prohlásili, že podpisové právo k účtu má pouze obviněná B. L.. Obviněná také dne 3. 3. 1995 poukázala částku 67.000,- USD na svůj účet a zbytek na účet U. I. (č. l. 1465?1466). Na základě těchto skutkových zjištění dospěl odvolací soud k názoru, že jednání obviněné vykazuje znaky předem promyšleného jednání za účelem získání věcné dispozice s částkou cca 1.500.000,- USD, ale i značnou schopnost obviněné improvizovat v případě, že hrozilo nebezpečí, že bude muset uvedenou částku vracet na účet V. s., a. s., O., protože obviněná byla schopna za částku 1.500.000,- USD nabídnout J. V. zcela odlišné plnění.
Vrchní soud v Olomouci na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k právnímu názoru, že obviněná B. L. naplnila znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. dne 3. 3. 1995, kdy obviněná dosáhla zrušení podpisového práva zástupců V. s., a. s., O., k předmětnému účtu, a téhož dne předisponovala peníze zčásti na svůj účet a zčásti na účet společnosti U. I. Její další jednání, které bylo popsáno ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 2), bylo podle něj jednáním směřujícím k dokončení trestné činnosti, nikoliv k dokonání uvedeného trestného činu. U tohoto skutku Vrchní soud v Olomouci měl výhrady k tomu, jak byl skutek popsán ve výroku o vině napadeného rozsudku s tím, že z něho nejsou patrny všechny rozhodné okolnosti popisující jednotlivé znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu a že obsahuje další nadbytečné údaje, které jsou pro popis skutku z hlediska jeho kvalifikace nepotřebné. Proto po doplnění dokazování listinnými důkazy a po zrušení napadeného rozsudku za použití §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. při novém rozhodnutí podle §259 odst. 3 tr. ř. provedl příslušné úpravy v popisu skutku tak, jak vyplývají z výroku rozsudku pod bodem 2).
Podle názoru Nejvyššího soudu se však Vrchní soud v Olomouci tímto postupem dostal do rozporu s ustanovením §120 odst. 3 tr. ř., když popis skutku pod bodem 2) výroku o vině napadeného rozsudku neobsahuje všechny skutkové okolnosti a údaje, na základě nichž lze uvedený skutek posoudit jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., a to přesto, že existuje důvodné podezření, že obviněná tento trestný čin spáchala, a v popisu skutku uvedl, že obviněná jednala v úmyslu vylákat značné finanční prostředky. Přitom však blíže neodůvodnil, kromě zmínky uvedené shora, z jakých důvodů některé části popisu skutku upravil.
K tomu Nejvyšší soud uvádí, že pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je rozhodující popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Právní posouzení skutku spočívá jak v řešení otázky, zda popsaný skutek je trestným činem, tak v řešení otázky, o který trestný čin jde podle příslušného ustanovení zvláštní části trestního zákona. Soud je podle §120 odst. 3 tr. ř. mimo jiné povinen do rozsudku pojmout takovou skutkovou větu, jež poskytuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným. Skutková věta (popis skutku ve výroku o vině) má tedy obsahovat obecný popis skutku, tj. všech rozhodných skutkových okolností, a nikoliv zároveň jeho popis právní (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 429/2002).
Trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., spáchá ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Trestný čin podvodu podle §250 odst. 4 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., spáchá ten, kdo způsobí činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu. Podle právní věty skutku ad 2) výroku o vině rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. 3 To 56/2003, obviněná B. L. ke škodě cizího majetku sebe a jiného obohatila tím, že uvedla někoho v omyl a způsobila tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Po objektivní stránce tedy obviněná uvedla společnost V. s., a. s., O., v omyl, tato společnost v důsledku svého omylu provedla majetkovou dispozici, kterou vznikla škoda velkého rozsahu ve výši 1.499.971,94 USD, a obviněná ke škodě cizího majetku sebe a jiného obohatila. Ačkoliv vrchní soud uvedl v právní větě, že obviněná obohatila sebe a \"jiného,\" v popisu skutku není uvedeno, kdo se kromě obviněné jejím podvodným jednáním obohatil.
Z popisu předmětného skutku, který byl posouzen jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., vyplývá, že Vrchní soud v Olomouci zřejmě veden snahou stručně a výstižně vymezit skutek, v něm neuvedl všechny skutkové okolnosti rozhodné pro jeho posouzení jako trestného činu podvodu, a takto vymezený skutek neobsahuje všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb. K těmto skutkovým okolnostem patří zejména to, že obviněná dne 6. 12. 1994 předstírala, že je finanční poradkyní a zástupkyní obchodní společnosti N. I. L. T. D., E.-I., se sídlem W., ačkoliv věděla že taková firma (správně má být ,, společnost\'\'), neexistuje a vrchní soud neuvedl na rozdíl od soudu prvního stupně že: \"sídlem společnosti byla ve skutečnosti adresa zprostředkovatele O. L., s nímž dříve spolupracovala při obchodech s dřevní hmotou, a za této situace uzavřela kupní smlouvu č. 51.\" Vrchní soud se omezil při popisu skutkových okolností na to, že obviněná dne 6. 12. 1994 v O. uzavřela kupní smlouvu č. 51 jako prodávající se společností V. s., a. s., O.-V., jako kupujícím, tím se zavázala k dodání souboru technologického zařízení v celkové hodnotě 2.047.425,- USD na zařízení na výstavbu panelů pro montované rodinné domky, ač toto zařízení neměla v úmyslu obstarat. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů však vyplývá, že soubor technologického zařízení byl součástí kontraktu uzavřeného mezi V. s., a.s., O., a společností D. M., s. r. o., F. n. O., na výstavbu panelů pro montované rodinné domky a na zabezpečení souboru technologického zařízení.
Vrchní soud v Olomouci v popisu skutku dále uvedl, že obviněná obdržela od kupujícího zálohu ve výši 1.499.971,94 USD bankovním převodem dne 27. 12. 1994 na její účet vedený u R. G., pobočka L., v R. Ve skutečnosti se však převod uvedené čátky realizoval na účet vedený u zmíněné banky. Dále Vrchní soud v Olomouci uvedl, že k tomuto účtu měli kromě obviněné podpisové právo také dva pracovníci V. s., a. s., O., a to Ing. J. D. a Ing. J. R. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů též vyplývá, že obviněná B. L. založila dne 2. 1. 1995 společnost N. L., G.m.b.H., v R. r. (dále jen: ,,N. L. G.m.b.H.\'\') a pro tuto společnost otevřela ve stejné bance účet, na který se souhlasem odpovědných pracovníků společnosti V. s., a. s., O., převedla za existence stejných podpisových vzorů poskytnutou zálohu 1.499.971,94 USD. Následně obviněná požádala dne 12. 1. 1995 R. G., pobočka L. o převod částky 1.499.971,94,- USD z účtu vedeného u této banky na blíže nespecifikovaný účet do zahraničí, přičemž v žádosti mimo jiné uvedla: \"Příkazce: N. I., R., ČR; příjemce: N. L., G.m.b.H., E. \" Dne 13. 1. 1995 obviněná učinila převod částky 1.499.971,94,- USD na účet vedený u výše zmíněné banky (č. l. 1981, 1995 spisu). Tyto významné skutkové okolnosti však Vrchní soud v Olomouci nezahrnul do popisu skutku, ačkoliv ze skutkových zjištění je zřejmé, že skutek obviněné představuje souhrn postupně na sebe navazujících jednání.
Z dohody o odstoupení od kupní smlouvy č. 51 ze dne 6. 12. 1994, která byla podepsána dne 20. 2. 1995, plyne, že se smluvní strany, a to prodávající společnost N. L. G.m.b.H., zastoupená B. L. a kupující V. s., a. s., O., dohodly na odstoupení od smlouvy ze dne 6. 12. 1994 v celém rozsahu z důvodů, které nastaly na straně prodávajícího. Podle bodu 2. této dohody se prodávající zavázal, že poskytnutou zálohu ve výši 1,5 mil. USD převede ze svého účtu na účet kupujícího u K. b., O., omerční banky v Ostravě, a to do tří dnů od data podpisu této dohody. Současně se prodávající zavázal uhradit kupujícímu úroky ve výši 0,05 % z částky 1,5 mil. USD za každý den ode dne 21. 12. 1994 do dne připsání částky 1,5 mil. USD na uvedený účet kupujícího (č. l. 1268 - 1269 spisu). Po podpisu této dohody obviněná neprovedla převod částky 1,5 mil. USD s příslušenstvím na účet V. s., a. s., O., a dne 24. 2. 1995 jako jednatelka společnosti N. L., G.m.b.H., upozornila dopisem pracovníka R. G., pobočka L., E. T., že se na jejím dolarovém účtu se nesmějí provádět žádné převody s výjimkou takových převodů, které jsou vyžádány na firemním papíru opatřeném otiskem razítka a podpisem jednatelky s uvedením účelu převodu. Dále jej obviněná výslovně upozornila na to, že podle smlouvy ze dne 6. 12. 1994 disponuje tímto jměním až do 30. 6. 1995 její společnost (č. l. 1989-1990 spisu). Dne 3. 3. 1995 byl sepsán v R. G., záznam, podle něhož se dostavili obviněná B. L., Ing. J. R. a Ing. J. D., a požádali o zrušení podpisového práva Ing. J. R. a Ing. J. D. k účtům (č. l. 1991 spisu). Vrchní soud v Olomouci se dostatečně nezabýval tím, proč Ing. J. R. a Ing. J. D. jako zástupci V. s., a.s., O., souhlasili se zrušením podpisového práva k těmto účtům, zbavili se možnosti dispozice s těmito účty a spoléhali na to, že částku téměř 1.500.000,- USD s příslušenstvím zaplatí podnikatel J. V. Toto zjištění bylo důležité pro posouzení subjektivní stránky trestného činu. Z učiněných skutkových zjištění též vyplývá, že obviněná za této situace a dále zpochybňováním dohody o odstoupení od smlouvy, které prezentovala v rakouské bance, zablokovala neodkladný převod částky 1.499.971,94 USD na účet společnosti V. s., a. s., O.
Vrchní soud v Olomouci v popisu skutku nezmínil ani další část jednání obviněné B. L. vyplývající ze skutkových zjištění a to, že obviněná dne 16. 2. 1995 jako fyzická osoba uzavřela s podnikatelem J. V., P., kreditní smlouvu, v níž se zavázala, že pro něj opatří po složení 1.500.000,? USD úvěr určený k výstavbě závodu na výrobu obuvi za velmi výhodných podmínek, čímž dosáhla toho, že se podnikatel J. V. dne 2. 3. 1995 smluvně zavázal, že místo obviněné B. L. vrátí společnosti V. s., a. s., O., zálohu 1.500.000,- USD. Úhrada podle smlouvy měla být provedena ve výši 47.000.000,- Kč do 31. 5. 1995 na účet V. s., a. s., u K. b. v O. s tím, že v případě prodlení podnikatele J. V. bude závazek uhrazen ručitelem směnky I. L., spol. s r. o., O.
Pokud jde o další nakládání se zálohou poskytnutou V. s., a.s., O., Vrchní soud v Olomouci uvedl, že takto získané peníze obviněná použila zčásti pro vlastní potřebu a zčásti vložila prostřednictvím společnosti U. I., do spekulativních transakcí s nejistou návratností, čímž způsobila V. s., a. s., O., škodu ve výši 1.499.971,94 USD. Při popisu skutkových okolností týkajících se nakládání s uvedenou částkou Vrchní soud v Olomouci na rozdíl od soudu prvního stupně nekonkretizoval řadu jednání, jimiž obviněná měla dosáhnout svého obohacení i obohacení jiného ke škodě majetku V. s., a. s., O.
Výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným nebo se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu (§120 odst. 3 tr. ř.). Ve výroku rozsudku, v tzv. skutkové větě, musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, kterou jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty příslušného zákonného ustanovení, podle kterého byl čin obžalovaného právně posouzen. Nestačí proto, aby se soud při popisu jednání obžalovaného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků. Taková citace tvoří tzv. právní větu výroku rozsudku (srov. č. 43/1999 Sb. rozh. tr.). Nesprávné hmotně právní posouzení skutku zásadně nelze dovozovat z toho, že skutek nebyl popsán zcela v souladu s ustanovením §120 odst. 3 tr. ř., které jako procesní ustanovení upravuje náležitosti rozsudku, když jinak je podle odůvodnění rozsudku zřejmé, že soud zjistil skutek v takovém rozsahu, který pokrývá znaky trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Pokud však ani z odůvodnění rozsudku neplyne, že skutek má všechny znaky trestného činu, je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn. Ačkoliv Vrchní soud v Olomouci výrok o vině pod bodem 2) rozsudku poměrně obsáhle odůvodnil, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že vymezení tohoto skutku v souvislosti s jeho odůvodněním v napadeném rozsudku z výše uvedených důvodů neobsahuje všechny skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit zákonné znaky trestného činu, kterým byla obviněná uznána vinnou.
Vzhledem k tomu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, pokud jde o skutek pod bodem 2) napadeného rozsudku, spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl naplněn.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. k) tr. ř.:
Obviněná spatřuje tento důvod dovolání v tom, že soud se údajně nevypořádal s otázkou vztahu úmyslného zavinění ke vniku škody. Takové námitce však spíše odpovídá důvod dovolání podle §265b odst 1 písm. g) tr. ř., přičemž důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívající v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, nelze vztahovat na popis skutku ve výroku o vině (tzv. skutkovou větu). Napadené výroky rozsudku Vrchního soudu v Olomouci nejsou neúplné, a proto dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nebyl naplněn a dovolání obviněné je v této části zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud proto po přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení, jež mu předcházelo, zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. část napadeného rozsudku ve výroku o vině pod bodem 2) a zároveň zrušil celý výrok o trestu, jakož i výrok o náhradě škody, který má ve výroku o vině svůj podklad, t.j. výrok, kterým bylo podle §253 odst. 1 tr. ř zamítnuto odvolání poškozené JUDr. K. M., advokátky se sídlem M. O., správkyně konkursní podstaty úpadce V. s. O., a. s. Současně zrušil další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání a rozhodnutí je tento soud vázán právním názorem, pokud jde o vymezení skutku, který ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Vrchní soud v Olomouci znovu rozhodne o vině obviněné skutkem pod bodem 2) rozsudku, který byl tímto rozhodnutím zrušen, dále o trestu a o nároku na náhradu škody způsobené trestným činem, ohledně něhož byl napadený rozsudek zrušen. V případě nového rozhodnutí rozsudkem Vrchní soud v Olomouci bude důsledně respektovat ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. tak, aby jednotlivé části popisu skutku odpovídaly znakům skutkové podstaty trestného činu.
Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněné, aby jí byl odložen výkon trestu, neboť předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh podle §265h odst. 3 tr. ř., aby obviněné byl odložen výkon trestu, který je zákonnou podmínkou pro takové rozhodnutí. Přitom předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal podle §265o odst. 1 tr. ř. ani před rozhodnutím o dovolání důvod k odložení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek