ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1050.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1050/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. října 2004 dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného V. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 8 To 36/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, pod sp. zn. 52 T 10/2003, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 8 To 36/2004.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci, ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 52 T 10/2003, byl obviněný V. P. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. a §219 odst. 1 tr. zák. a podle §219 odst. 1 tr. zák. a §40 odst. 2, odst. 4 b) tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. mu bylo uloženo ochranné ústavní protialkoholní léčení a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 8 To 36/2004, kterým k odvolání obviněného napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného V. P. uznal vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. a §221 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „v L. dne 20. 12. 2002 kolem 01.45 hod. v ulici D. v kůlně objektu čp. 365/21 v podnapilém stavu udeřil třikrát železným torzem tupé sekery o váze 770 gramů malou intenzitou do hlavy chráněné silnou vlněnou čepicí vedle něho sedící M. F., čímž jí způsobil tržnou ránu v oblasti temenní a týlní vlevo o velikosti 3 cm, dvě tržné rány v temenní krajině vlevo o velikosti 2 cm, podkožní krevní výron o velikosti 5x5 cm v temenní krajině a lehký otřes mozku, přičemž toto zranění si vyžádalo 3 dny pozorování na chirurgickém oddělení Nemocnice L., když poškozené se po tomto útoku podařilo vstát a utéct, předtím však byla ještě obviněným zasažena touto sekerou do zad, aniž jí způsobil další zjevné zranění“. Za tento trestný čin mu byl podle §221 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. mu bylo uloženo ochranné ústavní protialkoholní léčení a podle §256 tr. ř. bylo zamítnuto odvolání státní zástupkyně.
Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze napadla ve výroku o vině, trestu a o ochranném opatření v neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupkyně dovoláním podaným ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřela o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka nejprve upozornila na nesprávný procesní postup odvolacího soudu, který vyhlásil rozsudek na základě změněného skutkového stavu věci, aniž by prováděl jakékoli dokazování. V dalších námitkách vyslovila přesvědčení že skutková zjištění uvedená v tzv. skutkové větě a v odůvodnění napadeného rozhodnutí neodpovídají použité právní kvalifikaci, neboť popsaný skutek vykazuje minimálně zákonné znaky pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. a §222 odst. 1 tr. zák. Fyzický útok obviněného železným předmětem proti hlavě poškozené byl způsobilý k vyvolání následku spočívajícího ve způsobení těžké újmy na zdraví nebo i smrti poškozené. Obviněný musel být srozuměn s tím, že poškozené způsobí minimálně těžkou újmu na zdraví, přičemž ze skutkových zjištění nevyplývá, že by svoje jednání jakkoli korigoval. Z výše uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a věc přikázal Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu.
Nejvyšší státní zástupkyně je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Námitky nejvyšší státní zástupkyně zpochybňující právní kvlaifikaci jednání obviněného jako pokusu trestného činu ublížení za zdraví podle §8 odst. 1 tr. ř. a §221 odst. 1 tr. ř. a podporující právní kvalifikaci skutku jako pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. a §222 odst. 1 tr. zák. svým obsahem korespondují deklarovanému dovolacímu důvodu. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu napadeného rozhodnutí a řízení jemu předcházejícího podle §265i odst. 3 tr. ř. shledal dovolání důvodným v rozsahu uplatněných námitek.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, zatímco trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví. Těžkou újmou na zdraví se podle §89 odst. 7 tr. zák. rozumí vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví zmrzačení, ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti, ochromení údu, ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důležitého orgánu, zohyzdění, vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, mučivé útrapy nebo delší dobu trvající porucha zdraví. Při posuzování, zda v konkrétním případě došlo ke způsobení těžké újmy na zdraví, lze užít tatáž kritéria jako při určení, zda došlo k ublížení na zdraví, rozdíl mezi těmito pojmy spočívá v tom, že při těžké újmě na zdraví musí jít o vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění a v tom, že porucha na zdraví musí mít delší trvání. Otázka, zda se v konkrétním případě jedná o těžkou újmu na zdraví, je otázkou právní, jejíž řešení přísluší soudu. Při právním posuzování jednání obviněného, jímž útočil na zdraví jiné osoby, nelze vycházet jen z toho, jaká újma na zdraví byla takovýmto útokem způsobena, ale je třeba přihlédnout i k okolnostem, za kterých se útok stal, jakým předmětem bylo útočeno a jaké nebezpečí pro napadeného z útoku hrozilo (srov. rozh. č. 16/1964 Sb. rozh. tr.). Úmysl obviněného způsobit jinému těžkou újmu na zdraví nelze dovozovat jen z povahy předmětu, kterým byl veden útok. Je třeba zvážit i další okolnosti případu (viz. rozh. č. 35/1991 Sb. rozh. tr.). Z hlediska úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví stačí zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit tento těžší následek a byl s tím srozuměn (úmysl eventuální). Na takové srozumění lze usuzovat zejména z povahy použité zbraně, z intenzity útoku, ze způsobu jeho provedení (zejména z toho, proti které části těla útok směřoval) a z pohnutky činu (viz rozh. č. II/1965 Sb. rozh. tr.). Skutečnost, že k následku v podobě těžké újmy na zdraví nedošlo proto, že se obviněný nacházel v opilosti, kterou si způsobil vlivem návykové látky, nelze hodnotit jako okolnost polehčující, jak vyplývá mj. z §32 odst. 1 tr. zák., ani jako okolnost odůvodňující právní kvalifikaci pro obviněného příznivější, neboť trestný čin spáchaný pod vlivem návykové látky se nestává méně nebezpečným - aplikace návykové látky na jedné straně snižuje míru zavinění pachatele, na druhé straně však zpravidla zvyšuje nebezpečnost osoby pachatele (viz. rozh. č. 41/1976, s. 220-221, Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud vzal v úvahu výše uvedená hlediska platné právní úpravy, zhodnotil ve věci učiněná skutková zjištění a dospěl k závěru, že jednání obviněného bylo vrchním soudem nesprávně kvalifikováno jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. a §221 odst. 1 tr. zák., když opodstatněnou se jeví kvalifikace jako pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. a §222 odst. 1 tr. zák. Pokus tohoto trestného činu je charakterizován nedostatkem účinku (následku) v podobě těžké újmy na zdraví a může být spáchán nejen za situace, kdy útok pachatele nezpůsobil žádnou újmu na zdraví, ale rovněž tehdy, jestliže došlo k takovému ublížení na zdraví poškozeného, které ještě nedosahuje závažnosti těžké újmy na zdraví, ani prostého ublížení na zdraví, jako tomu bylo v posuzovaném případě. Pro rozlišení právní kvalifikace takového skutku jako pokusu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 a §221 tr. zák. a pokusu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 a §222 tr. zák. je rozhodující, jestli úmysl pachatele směřoval ke způsobení závažnějšího následku v podobě těžké újmy na zdraví. Úmysl u pokusu trestného činu musí vždy zahrnovat především pachatelovu skutečnou vůli dokonat určitý trestný čin. V případech, kdy pachatel útoku nedozná úmysl způsobit těžší následek je třeba jej zjišťovat jen na podkladě nepřímých důkazů. Je tedy nutné posoudit povahu a charakter nástroje, který byl k útoku použit, intenzitu útoku, způsob jeho provedení, místo na těle poškozeného, kam útok směřoval i pohnutku činu.
Je skutečností, že použitým zraňujícím nástrojem byla sekera (nikoli pouhé torzo sekery, jak nesprávně uvádí odvolací soud) o váze 770 gramů, kterou obviněný poškozenou třikrát ostřím i tupou stranou udeřil do hlavy. Podle znaleckého posudku z oboru soudního lékařství (č.l. 29 a násl.) byla intenzita úderů střední. Na jiném místě posudku znalec uvádí, že údery sekerou byly „zmírněny jednak poměrně malou silou a na zmírnění se podílela i případná vlněná čepice“. Pokud obviněný opakovaně útočil sekerou na hlavu poškozené, musel být nejméně srozuměn, že svým útokem může způsobit poranění hlavy a mozku odpovídající delší dobu trvající vážné poruše na zdraví ve smyslu §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., přičemž vyloučena není ani možnost, že byl srozuměn i s následkem závažnějším. Jak bylo již uvedeno, ve prospěch obviněného nemůže svědčit okolnost, že jeho silná opilost v době útoku způsobila omezení jeho fyzických schopností a zmírnila výsledný účinek útoku. Obdobně nelze menší společenskou nebezpečnost jednání obviněného a absenci úmyslu obviněného způsobit poškozené těžkou újmu na zdraví dovozovat s poukazem na skutečnost, že vzniku vážnějších poranění poškozené zamezila silná vlněná čepice, kterou měla v době útoku poškozená na hlavě. O tom, že úmysl obviněného směřoval k následku závažnějšímu naopak svědčí jeho slovní projev v průběhu skutkového děje (srov. „se slovy, že ji zabije“ z výroku rozsudku soudu I. stupně), skutečnost, že poškozenou před jejím útěkem ještě sekerou zasáhl do zad a zejména fakt, že poškozená stačila před dalším pokračováním útoku utéci a k těžšímu následku na zdraví poškozené tedy nedošlo díky okolnostem na obviněném nezávislým.
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný věděl, že svým jednáním může poškozené způsobit vážné poranění hlavy a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn, jednání obviněného tedy odpovídalo nepřímému úmyslu (§4 odst. b/ tr. zák.) způsobit poškozené těžkou újmu na zdraví. Protože vzhledem ke shora uvedeným okolnostem k následku trestného činu v podobě těžké újmy na zdraví nedošlo a čin nebyl dokonán, je třeba uzavřít, že jednání obviněného bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a bylo tedy pokusem tohoto trestného činu ve smyslu §8 odst. 1 tr. ř. Napadený rozsudek tedy spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud však shledal vadným i řízení napadenému rozsudku předcházející, jak je uvedeno níže.
Průběh veřejného zasedání upravuje trestní řád v §235. Podle odst. 1 tohoto ustanovení po zahájení veřejného zasedání podá předseda nebo jím určený člen senátu na podkladě spisu zprávu o stavu věci zaměřenou na otázky, které je třeba ve veřejném zasedání řešit. Poté osoba, která dala svým návrhem k veřejnému zasedání podnět, návrh přednese. Osoba, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jakož i státní zástupce se k návrhu vyjádří, nejsou-li sami navrhovateli. Podle §235 odst. 3 tr. ř. po provedení důkazů (jsou-li ve veřejném zasedání prováděny) udělí předseda senátu slovo ke konečným návrhům. Je-li osobou, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obviněný, má právo mluvit poslední.
Z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění ve veřejném zasedání o odvolání je třeba zohlednit následující omezení stanovená platnou právní úpravou: Podle §263 odst. 7 tr. ř. v tomto případě odvolací soud může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem a tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl. Podle §237 tr. ř. při svém rozhodnutí učiněném ve veřejném zasedání smí soud přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány ve veřejném zasedání, a opírat se o důkazy, které byly ve veřejném zasedání provedeny. Podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.
Předně je třeba uvést, že Nejvyšší soud již v dané trestní věci rozhodoval usnesením ze dne 4. 2. 2004, sp. zn. 3 Tdo 36/2004, kterým podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 8 To 95/03, jakož i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze k opětovnému projednání a rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí Nejvyšší soud mj. uvedl, že popis skutku v napadeném rozhodnutí odpovídá právní kvalifikaci jednání obviněného jako pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák., nikoli toliko pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §221 odst. 1 tr. zák. Tento svůj názor opřel o tvrzení, že obviněný mj. udeřil poškozenou opakovaně do hlavy ostřím i tupou částí sekery o hmotnosti 770g a útok doprovázel výroky o zabití poškozené. Ke vzniku smrtelného následku ani k vážnějšímu zranění poškozené podle okolností popsaných ve skutkové větě nedošlo proto, že poškozená měla hlavu chráněnou silnou čepicí a že z místa činu se jí podařilo utéci. Nejvyšší soud konstatoval nesoulad skutkové a právní věty výroku napadeného rozhodnutí, neboť z tzv. skutkové věty rozhodnutí nevyplývalo, že by intenzita úderů zasazených obviněným poškozené nebyla příliš vysoká a že by obviněný vědomě volil menší intenzitu použitého násilí, které nebylo způsobilé přivodit poškozené vážnější újmu na zdraví nebo smrt.
Vrchní soud v Praze následně ve věci rozhodl rozsudkem citovaným v úvodu tohoto rozhodnutí. Rozsudek byl vyhlášen ve veřejném zasedání o odvolání konaném dne 28. 4. 2004. Průběh tohoto zasedání je zachycen na protokolu a na zvukovém nosiči, který byl Nejvyšším soudem k řízení o dovolání vyžádán. Jak bylo zjištěno přehráním tohoto zvukového nosiče v neveřejném zasedání dovolacího soudu, protokol o veřejném zasedání, jak byl vyhotoven protokolující úřednicí, č.l. 222, svým obsahem odpovídá průběhu veřejného zasedání. V protokolu není uveden obsah odůvodnění rozsudku vyhlášeného v tomto veřejném zasedání, vyhlášené odůvodnění však svým obsahem odpovídá písemnému vyhotovení rozsudku. Jak je patrné z výše uvedeného protokolu, veřejné zasedání o odvolání obviněného proběhlo v podstatě tak, že vrchní soud na samém počátku přítomným osobám vyhlásil odsuzující rozsudek a veřejné zasedání ukončil. Vyhlášený rozsudek přitom zakládal změnu skutkových zjištění daného případu, která je jasně patrná již z porovnání výroků rozsudků soudů I. a II. stupně. Podle tzv. skutkové věty rozsudku soudu I. stupně se obviněný předmětného jednání dopustil tak, že v podnapilém stavu při hádce „se slovy, že ji zabije, třikrát opakovaně ostřím i tupou stranou sekery o váze 770 gramů udeřil do hlavy chráněné silnou vlněnou čepicí“ poškozenou… Odvolací soud tato skutková zjištění soudu I. stupně vypovídající o vysoké společenské nebezpečnosti jednání obviněného výrazně změnil, aniž by však tato změna byla učiněna zákonným procesním postupem.
Jak je patrné z předchozího odstavce, došlo v řízení k porušení ustanovení upravujících průběh veřejného zasedání u odvolacího soudu. Vrchní soud v Praze svým postupem porušil §263 odst. 7 tr. ř., neboť při změně skutkového stavu věci nepřihlížel jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem a porušil vázanost hodnocením důkazů provedených soudem prvního stupně, neboť odvolací soud sám ve veřejném zasedání žádný z důkazů znovu neprovedl. Vrchní soud tak nerespektoval i ustanovení §237 tr. ř., neboť při svém rozhodnutí učiněném ve veřejném zasedání nepřihlížel jen ke skutečnostem, které byly probrány ve veřejném zasedání, a neopíral se o důkazy, které byly ve veřejném zasedání provedeny. Dále došlo k porušení §259 odst. 3 tr. ř., neboť odvolací soud se odchýlil od skutkového zjištění soudu prvního stupně, aniž v odvolacím řízení provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení (pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že k dokazování nedošlo ani v předcházejícím veřejném zasedání o odvolání obviněného konaném u Vrchního soudu v Praze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 8 To 95/03). Konečně vrchní soud zcela pominul právní úpravu průběhu veřejného zasedání vyplývající z §235 tr. ř., když zejména nebylo stranám umožněno vyjádřit se k oběma podaným odvoláním a předsedou senátu nebylo uděleno slovo ke konečným návrhům.
Nejvyšší soud po provedeném přezkumu podaného dovolání dospěl k závěru, že dovolatelce lze v námitkách nesprávného právního posouzení skutku a vadnosti řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí přisvědčit. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 8 To 36/2004 v celém rozsahu a zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to v intencích tohoto usnesení. Nejvyšší soud neshledal důvodným návrh nejvyšší státní zástupkyně uplatněný v dovolání, aby věc byla podle §265l odst. 3 tr. ř. projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Jedná se totiž o ustanovení, které zasahuje do práva na zákonného soudce garantovaného v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V dané věci Nejvyšší soud neshledal splnění podmínky výjimečnosti pro jeho aplikaci.
Věc se tak vrací do stadia odvolacího řízení. Vrchní soud v Praze bude muset konat odvolací řízení za dodržení zákonných procesních pravidel pro toto stadium trestního řízení stanovených a bude muset v dané věci odstranit vadu v právním posouzení skutku při respektování názoru vysloveného Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. října 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová