ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.1054.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 1054/2014-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2014 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného M. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2014, sp. zn. 7 To 51/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 183/2013, takto:
Podle §265j tr. řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 1 T 183/2013, byl obviněný M. S. uznán vinným jednak zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), jednak přečiny zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku a porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §156 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, přičemž věci, jichž se týká, jsou podrobně specifikovány ve výroku o tomto druhu trestu.
Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 4. 2014, sp. zn. 7 To 51/2014, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu pak odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečiny ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle §157 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku a porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že přesné nezjištěného dne, nejpozději dne 17. 9. 2012 v Č. T., okres K., se záměrem vyhnout se platbě spotřební daně jako osoba samostatně výdělečně činná v oboru velkoobchod a maloobchod, vykonávající tuto živnost v provozovně – prodejně potravin na ul. B. č. …, vědom si, že je povinen dodržovat právní předpisy, které souvisí s podnikáním, mimo jiné i stran původu zboží a bezpečnosti potravin, přesto bez řádných účetních dokladů dokládajících způsob nabytí si opatřil celkem 504 ks alkoholických nápojů různých ve výroku o vině označených značek, ačkoli věděl, že na území České republiky lze disponovat s alkoholickými nápoji obsahujícími 15 % a více etanolu (tzv. tvrdý alkohol), jen pokud jsou označeny kontrolními páskami podle §1 a §3 zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu, ve znění pozdějších předpisů, přičemž s ohledem na okolnosti jejich získání, tj. bez účetních dokladů a bez kontrolních pásek, si mohl být vědom,
že alkoholické nápoje pocházející z nelegálních zdrojů mohou obsahovat látky, které při konzumaci mohou mít nepříznivé zdravotní následky na lidském zdraví, a tímto způsobem jím opatřené alkoholické nápoje označené etiketami různých zde uvedených značek obsahovaly látku 2-propanol v množství od 7 do 21 g na 1 litr 100% ethanolu, která po požití způsobuje závažné zdravotní komplikace, jako např. zčervenání, bolesti hlavy, břicha, útlum, halucinace, závratě, zvracení, nevolnost, kómu či smrt,
a dále bylo obviněnému zřejmé, že z těchto alkoholických nápojů je 85 ks lahví neoprávněně opatřeno etiketami s názvy „Frederic“ a „Frederico“, jež jsou graficky a slovně shodné s ochrannými známkami „Frederic“ a „Frederico“ č. zápisu 271 224 a 272 838 majitele – obchodní společnosti Nela drinks, s. r. o., Český Těšín, a 17 ks lahví neoprávněně označeno etiketami „Helsinki Haltiatunturi“ které jsou shodné s prostorovou ochrannou známkou č. zápisu 267 355, přičemž na těchto lahvích zezadu je navíc vyobrazené oválné logo se dvěma soby, jež je shodné s obrazovou ochrannou známkou č. zápisu 286 085, obojí majitele – obchodní společnosti Helsinki group, s. r. o., a přesto tyto alkoholické nápoje za účelem prodeje obviněný uschoval ve skladu náležejícím k provozovně v ulici B. č. ... Tím jednak způsobil České republice škodu na spotřební dani v celkové výši 65 265,- Kč, jednak podle §8 odst. 2 písm. a), písm. b), odst. 3 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, zasáhl do práv majitelů ochranných známek, a jednak měl k prodeji potraviny v rozporu s ustanoveními §10 odst. 1 písm. a), b), d) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů, a čl. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 28. 1. 2002 č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva.
Za tyto přečiny byl obviněný odsouzen podle §240 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 2 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, přičemž věci, jichž se týká, jsou podrobně specifikovány ve výroku o tomto druhu trestu.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného M. S. dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel nesouhlasí s posouzením subjektivní stránky u přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle §157 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, protože podle jeho názoru skutková zjištění svědčí o úmyslném jednání obviněného ve formě nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Jak dále v této souvislosti nejvyšší státní zástupce zdůraznil, podle těchto skutkových zjištění si byl obviněný jednoznačně vědom možnosti, že předmětné alkoholické nápoje pocházející z nelegálních zdrojů mohou obsahovat látky nebezpečné lidskému zdraví. Přitom podle názoru dovolatele nelze dovodit existenci žádných důvodů, které by v posuzované věci vylučovaly možnost způsobení následku na lidském zdraví. Podle nejvyššího státního zástupce obviněný neměl žádný důvod, ať již přiměřený či nepřiměřený, spoléhat na to, že nedojde k tomuto následku, v daném případě k ohrožení lidského zdraví. Při neexistenci relevantních důvodů, na něž bylo možno spoléhat, je nevyhnutný závěr, že obviněný byl srozuměn s možností následku ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Nepočítal totiž s žádnou konkrétní okolností, která by mohla vyloučit následek (v daném případě ohrožení lidského zdraví), který si obviněný představoval jako možný. Dovolatel rovněž namítá, že obviněný věděl o nezákonném původu alkoholických nápojů, jakož i o tom, že jde o alkohol pocházející ze zdroje, jehož kvalitu nebylo možno ověřit a nebyla nijak garantována. Při výrobě a distribuci ilegálních alkoholických nápojů neoznačených nálepkami k označení zboží pro daňové účely a jejich distribuci s cenou výrazně nižší, než je běžná cena lihovin na trhu, totiž nejsou dodržovány a kontrolovány ze strany kompetentních státních orgánů výrobní normy a postupy pro výrobu lihovin a hygienické předpisy platné pro takovou výrobu.
Závěrem svého dovolání proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde jeho zrušením, pozbudou podkladu, a aby dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. řádu a přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřil obviněný M. S. podáním ze dne 14. 8. 2014. Obviněný nesouhlasí s argumentací dovolatele, kterou zpochybnil nedbalostní zavinění obviněného. Zjištěný skutkový stav věci podle názoru obviněného neumožňuje učinit závěr o jeho úmyslu ohrozit zdraví jiných osob. Závěrem svého vyjádření proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zamítl dovolání nejvyššího státního zástupce jako nedůvodné.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
Pokud jde o dovolací důvod, nejvyšší státní zástupce opírá své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že může být dán jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Námitky nejvyššího státního zástupce obsažené v jeho dovolání odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože odvolacímu soudu vytkl nesprávné právní posouzení skutku spáchaného obviněným M. S., a to pokud jde o zavinění obviněného. Podle dovolatele totiž odvolací soud neshledal v tomto skutku úmyslný trestný čin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně, ale jen nedbalostní alternativu tohoto trestného činu podle §157 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Uvedené námitky však Nejvyšší soud nepovažuje za důvodné.
K tomu Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že ke spáchání zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se vyžaduje úmyslné zavinění. Závěr o naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu pak musí vyplynout nejen z charakteru a způsobu jednání pachatele popsaného ve skutkové větě ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku, ale i z ostatních rozhodných okolností, zejména pak z pojatého záměru pachatele a z neodvratnosti následku (resp. účinku), s nímž pachatel musí počítat jako s následkem, který v konkrétní věci může snadno nastat a případně i nastane. Má-li jít tedy o úmyslný trestný čin, je třeba konkretizovat vymezení skutku tak, aby bylo zřejmé, že u pachatele je naplněna jak vědomostní složka úmyslu (tj. existuje zde jeho znalost všech relevantních skutečností), tak i volní složka úmyslu (tj. pachatel chce způsobit následek nebo je alespoň srozuměn s jeho způsobením).
Jak je přitom patrné z příslušné části tzv. skutkové věty ve výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu v nyní posuzované trestní věci, obviněný M. S. „si mohl být vědom, že alkoholické nápoje pocházející z nelegálních zdrojů mohou obsahovat látky, které při konzumaci mohou mít nepříznivé zdravotní následky na lidské zdraví …“. Takové slovní vyjádření odpovídá v kontextu i ostatních rozhodných skutkových okolností o zavinění ve formě vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. a) a §157 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně, který subjektivní stránku vyjádřil slovy „… si byl vědom, že …“, dospěl k závěru, podle něhož obviněný „si mohl být vědom“ nepříznivých následků spáchaného činu na lidském zdraví. Taková formulace odvolacího soudu ovšem neumožňuje závěr o úmyslné formě zavinění, protože v sobě nezahrnuje také existenci volní složky úmyslu. Navíc, podle názoru Nejvyššího soudu za situace, pokud skutková zjištění neposkytují jednoznačný a nepochybný podklad pro závěr o úmyslném zavinění obviněného, je třeba se v takovém případě přiklonit k variantě, která je pro obviněného příznivější, a tedy z hlediska subjektivní stránky trestného činu lze spatřovat u obviněného jen nedbalost. V projednávané trestní věci se provedenými důkazy nepodařilo objasnit, od koho a jakým způsobem obviněný nabyl předmětné alkoholické nápoje. Pokud takové nezákonně získané zboží obviněný dále prodával konečným spotřebitelům, nevylučuje to sice jeho trestní odpovědnost za posuzovaný trestný čin a za další trestné činy, jimiž byl uznán vinným. Samo o sobě to ovšem nemůže vést k závěru, že obviněný chtěl ohrozit zdraví těchto a dalších osob, nebo že s tím byl alespoň srozuměn, jak nesprávně namítá nejvyšší státní zástupce.
Za nepřiléhavý považuje Nejvyšší soud odkaz nejvyššího státního zástupce na rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 15. 2. 1944, sp. zn. Rv II 530/43. Ve věci, které se týká citované rozhodnutí, šlo o žalobu o zaplacení částky za imateriální újmu vdovy po zemřelém v důsledku požití alkoholického nápoje vyrobeného z lihu, který obsahoval methylalkohol nebezpečný životu a zdraví. Podle bývalého Nejvyššího soudu „zužitkoval-li hostinský líh, jež nabyl proti zákonnému zákazu pod rukou od osoby, která nebyla ani výrobcem lihu ani obchodníkem, oprávněným k obchodu čistým lihem, dále do likérů a prodával-li tyto likéry po živnostensku, spoléhaje se jen na ujištění dodavatele a nepřesvědčiv se, případně i chemickým rozborem, o nezávadnosti lihu, odpovídá podle §1297 a §1299 obč. zák. za škodu, vzešlou zákazníku tím, že nezákonně dodaný líh obsahoval methylalkohol.“ Přitom podle obecného občanského zákoníku z roku 1811, jehož se týká citovaný judikát, k odpovědnosti za škodu postačovalo zavinění z nedbalosti (§1294 zákona č. 946/1811 Sb. z. s., obecného zákoníku občanského, v tehdy účinném znění). Tomu ostatně odpovídá i formulace v odůvodnění zmíněného rozhodnutí, podle níž hostinský „nevyvinul potřebnou opatrnost“, která odpovídá skutečnosti, že i nyní se sice zavinění v trestním právu posuzuje s přihlédnutím k požadavku na dodržení potřebné míry opatrnosti, ovšem právě jen v případě zavinění z nedbalosti (viz např. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 240, a rozhodnutí publikované pod č. 43/2002 Sb. rozh. tr.). Navíc uvedené rozhodnutí, kterým argumentuje podané dovolání, nijak neřeší problematiku rozdílu mezi úmyslným zaviněním toho, kdo nezjistil metylalkohol v nabízených alkoholických nápojích, a jeho zaviněním z nedbalosti, ale zabývá se jen obecně otázkou zavinění.
Ze všech shora konstatovaných důvodů Nejvyšší soud považuje závěry vyjádřené v napadeném rozsudku Krajského soudu v Ostravě stran právní kvalifikace skutku jako přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle §157 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, včetně jeho subjektivní stránky, za správné a odpovídající zákonu.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že nejvyšší státní zástupce podal své dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyl naplněn uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Proto po přezkoumání napadeného rozhodnutí podle §265i odst. 3 až 5 tr. řádu, jakož i řízení mu předcházejícího, podle §265j tr. řádu zamítl dovolání nejvyššího státního zástupce, neboť není důvodné. Za splnění podmínek podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu pak Nejvyšší soud rozhodl tímto způsobem o dovolání nejvyššího státního zástupce v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 24. 9. 2014
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y