ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1069.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1069/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. října 2004 o dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 6To 121/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3T 33/2003, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 6To 121/2004, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 3T 33/2003.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Bruntále přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 3T 33/2003, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §249a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost zdržet se ve zkušební době jakéhokoliv užívání domu N. S. 9, č. p. 896 a přilehlých parcel č. 2472 a 2473, zapsaných na listu vlastnictví č. 447 v obci B., katastrální území B. - město bez předchozího souhlasu vlastníka nemovitostí.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 14. 11. 2002 v dopoledních hodinách vyměnil vložku zámku vchodových dveří u rodinného domku v B., N. S. 9 majitelky J. K., jeho bývalé manželky, která s jejím současným manželem domek z důvodu přetrvávajících neurovnaných vztahů s obviněným dne 28. 10. 2002 dočasně opustila, klíče od nové vložky zámku jí nepředal a domek nejméně do 11. 12. 2002 bez jejího souhlasu užíval.
Proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 3T 33/2003, podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 6To 121/2004, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. J. B. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný je přesvědčen, že pokud bydlel v nemovitosti oprávněně do rozvodu manželství dne 5. 6. 2002, pak rozvod manželství podle něj nemohl na tomto právním vztahu nic změnit, a to ani za situace, že na základě dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů ze dne 17. 5. 1995 byla výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti poškozená J. K. Obviněný má za to, že je oprávněn i po rozvodu manželství užívat nemovitost poškozené v témže rozsahu jako před rozvodem manželství. K tomuto závěru dospěl na základě analogické aplikace ustanovení §712 odst. 3 občanského zákoníku. Obviněný se domnívá, že pokud by každý rozvedený manžel musel po rozvodu manželství opustit nemovitost ve výlučném vlastnictví druhého manžela bez zajištění bytové náhrady, pak by se podle jeho názoru stávali tito občané nedůvodně bezdomovci a šlo by o výkon práva v rozporu s dobrými mravy podle §3 odst. 1 občanského zákoníku. Obviněný dále vytýkal soudům obou stupňů, že v rozporu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. neprovedly důkaz výslechem navrhovaných svědků, kteří měli podle obviněného potvrdit v jakém rozsahu obviněný užíval nemovitost před rozvodem manželství. Obviněný je přesvědčen, že se jednalo o stav krajní nouze, když si potřeboval v domě vyzvednout doklady, k jejichž předložení byl vyzván správcem konkursní podstaty pro účely konkursního řízení, přičemž jeho bývalá manželka na výzvy k vydání těchto dokladů nereagovala a obviněný ani nevěděl, kde se jeho bývalá manželka po odstěhování z rodinného domu zdržovala. Z těchto důvodů nemohl předat nový klíč po výměně zámku přímo poškozené J. K., ale předal jej prostřednictvím své dcery, což vyplývá ze skutkových zjištění soudů obou stupňů.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 6To 121/2004, a zrušil také rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 3T 33/2003, a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolání obviněného J. S. je důvodné, neboť podle jejího názoru nejsou naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu podle §249a odst. 1, 2 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že soudy obou stupňů se vůbec nezabývaly otázkou, zda obviněný je či není osobou oprávněnou užívat předmětný rodinný dům a pouze na základě výpovědi poškozené J. K. dospěly k závěru, že obviněný protiprávně obsadil dům jiného a neoprávněně bránil oprávněné osobě v užívání domu. Podle nejvyšší státní zástupkyně na základě skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů nelze učinit právní závěr o úmyslu obviněného bránit poškozené v užívání domu, když obviněný se marně snažil telefonicky spojit se svou bývalou manželkou a oznámit jí výměnu vložky zámku a předat jí nový klíč, a nakonec se domluvil s dcerou, která si klíč vyzvedla. Z těchto skutečností podle názoru nejvyšší státní zástupkyně nelze dovodit, že obviněný protiprávně obsadil dům poškozené a neoprávněně jí bránil v užívání domu.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 6To 121/2004, a zrušil také rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 3T 33/2003, a přikázal Okresnímu soudu v Bruntále, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací podle §265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a zjistil, že dovolání je přípustné, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno včas, oprávněnou osobou, u příslušného soudu a dovolání obsahuje obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že nejsou dány důvody pro odmítnutí tohoto dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání, v rozsahu a z důvodu uvedeného v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání při přezkumné činnosti omezen zásadně jen na výroky, proti nimž bylo podáno dovolání, a v rámci takto omezeného rozsahu přezkumné povinnosti přezkoumává i řízení, které předcházelo napadené části rozhodnutí. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z tohoto dovolacího důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu zákonem určenými. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný opřel část svého dovolání o námitky skutkové povahy. Za výhrady skutkového charakteru je nutno považovat námitky obviněného, že soudy obou stupňů neprovedly důkaz výslechem navrhovaných svědků, kteří měli údajně potvrdit rozsah užívání nemovitosti obviněným před rozvodem manželství nebo námitka obviněného, že investoval do svého bydlení v nemovitosti poškozené téměř 200.000,- Kč, což je předmětem sporu vedeného u Okresního soudu v Bruntále. Takové výhrady však nejsou námitkami podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a nelze je podřadit ani pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř.
Obviněný však současně uplatnil i výhrady týkající se právní kvalifikace jednání popsaného v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 3T 33/2003, neboť se domnívá, že bydlel v nemovitosti poškozené J. K. oprávněně a neměl v úmyslu bránit své bývalé manželce v užívání rodinného domu. Tuto část námitek obviněného lze podřadit pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se jedná o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení skutku.
Podle názoru Nejvyššího soudu nelze na základě dosud provedených důkazů souhlasit s právními závěry soudů obou stupňů o tom, že skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně je trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §249a odst. 1, 2 tr. zák.
Trestný čin podle §249a odst. 1tr. zák. spáchá ten, kdo protiprávně obsadí nebo užívá dům, byt nebo nebytový prostor jiného. Trestného činu podle §249a odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo oprávněné osobě v užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru neoprávněně brání.
Jak vyplývá z provedených důkazů před soudem prvního stupně, je poškozená J. K. výlučnou vlastnicí uvedeného rodinného domu. Tato skutečnost je zřejmá především z výpisu z katastru nemovitostí, list vlastnictví č. 447, katastrální území B.-m., který potvrzuje, že vlastníkem nemovitosti č. p. 896 na parcele 2472, s právními účinky vkladu ke dni 6. 6. 1995, je poškozená Mgr. J. S. (nyní K.).
Je nesporné, že rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 12C 319/1994, který nabyl právní moci dne 5. 6. 2002, bylo manželství obviněného J. S. a poškozené J. S., nyní K. rozvedeno.
Obviněný bydlel v uvedeném rodinném domu v B., N. S. 9 až do rozvodu manželství na základě rodinného vztahu - manželství s J. S. Rozvodem manželství tento právní důvod k bydlení odpadl. To však neznamená, že by tímto okamžikem obviněný nebyl oprávněn v rodinném domu bydlet. Obviněná se mohla u soudu domáhat aby obviněný rodinný dům vyklidil, neboť u odvozeného právního důvodu bytová náhrada zásadně nepřísluší. Jestliže by však vyklizení bylo v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení §3 odst. 1 obč. zák., lze výjimečně přiznat právo na bytovou náhradu. Podle §853 obč. zák. se totiž občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny občanským zákoníkem ani jiným zákonem, řídí ustanoveními občanského zákoníku, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší. Analogicky lze použít ustanovení §712 obč. zák. o bytových náhradách i na některé případy odvozených právních důvodů, a to i na vyklizení rodinného domu bývalým manželem. Při splnění předpokladů pro vyklizení obviněného J. S. jen do náhradního bytu (v souladu s §3 odst. 1 obč. zák. při analogickém použití §712 obč. zák.) by byl obviněný oprávněn v rodinném domě bydlet až do přidělení bytové náhrady a byl by proto oprávněnou osobou k užívání rodinného domu.
Nejvyšší soud zjistil, že ani Okresní soud v Bruntále ani Krajský soud v Ostravě se nezabývaly otázkou, zda obviněný je či není osobou oprávněnou ve vztahu k užívání rodinného domu v B., N. S. 9, č. p. 896. Pokud by obviněný byl osobou oprávněnou užívat předmětný rodinný dům, chyběla by v jeho jednání protiprávnost, která je podmínkou trestnosti u citovaného trestného činu. Tuto otázku bylo třeba vyřešit jako otázku předběžnou podle §9 odst. 1 tr. ř.
Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů rovněž nelze učinit právní závěr o tom, že jednání obviněného J. S. vykazuje formální znaky trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák. Jak podle soudu prvního stupně, tak podle soudu druhého stupně obviněný oprávněné osobě neoprávněně bránil v užívání domu tím, že poškozené J. K. nepředal klíče od nové vložky zámku. Tento závěr se však nezakládá na dosud učiněných skutkových zjištěních. Z obsahu spisu je zřejmé, že obviněný se opakovaně marně snažil spojit s bývalou manželkou, aby jí sdělil, že vyměnil vložku zámku u vchodových dveří domu, a nakonec nový klíč předal dceři obviněného a poškozené, která rodinný dům navštěvovala. Poškozená tedy měla do domu přístup, ale z jiných důvodů dům neužívala. Z dosud provedeného dokazování nevyplývá úmysl obviněného bránit poškozené v užívání domu.
Ze skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů zatím nelze dovodit, že by obviněný J. S. dne 14. 11. 2002 protiprávně obsadil dům své bývalé manželky poškozené J. K. a že by jí neoprávněně bránil v užívání rodinného domu. Přestože dne 14. 11. 2002 obviněný provedl výměnu vložky zámku u vchodových dveří rodinného domu, jehož výlučnou vlastnicí je J. K., z jeho jednání je zřejmé, že tak neučinil v úmyslu neoprávněně bránit bývalé manželce v užívání domu.
S přihlédnutím k těmto skutečnostem Nejvyšší soud dospěl k závěru, že usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 6To 121/2004, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Protože Nejvyšší soud shledal dovolání důvodným, zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 6To 121/2004, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 3T 33/2003. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Protože po zrušení napadených rozhodnutí ohledně obviněného J. S. je nutno učinit ve věci nové rozhodnutí, přikázal Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Bruntále, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Bruntále je při novém projednání a rozhodnutí věci podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí. Při novém projednání věci soud prvního stupně doplní dokazování ohledně toho, zda obviněný byl oprávněn po rozvodu manželství užívat rodinný dům poškozené J. K. a po řádném zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. a posouzení stupně nebezpečnost činu pro společnost (§3 odst. 2 tr. zák.) ve věci znovu rozhodne.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek