ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.1125.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 1125/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. října 2007 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného S. B. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 5 To 226/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 20/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný S. B. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 90 T 20/2007, uznán vinným trestnými činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterých se dopustil tím, že dne 19. 2. 2007 ve 20.55 hodin v B. na ulici B. řídil bez řidičského oprávnění osobní motorové vozidlo, přičemž byl zastaven a kontrolován hlídkou P. Č. r. a na místě u něj bylo zjištěno dechovou zkouškou množství alkoholu v dechu ve výši 3,30 g/kg a ve 22.10 hodin téhož dne ve výši 2,98 g/kg, a dále vyšlo najevo, že trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 92 T 169/2006, který nabyl právní moci dne 28. 12. 2006, byl obviněný odsouzen pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců.
Za tyto trestné činy byl obviněný S. B. odsouzen podle §201 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl obviněnému uložen podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 roky. Soud prvního stupně uložil obviněnému podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. též trest vyhoštění ve výměře 3 roky.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Brně podali odvolání jak obviněný S. B. , tak v jeho neprospěch státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 5 To 226/2007, tak, že je podle §256 tr. řádu jak nedůvodná zamítl.
Nejvyšší státní zástupkyně napadla dne 11. 7. 2007 usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 5 To 226/2007, a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 90 T 20/2007, dovoláním podaným v neprospěch obviněného S. B. , které opřela o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Podle přesvědčení nejvyšší státní zástupkyně soudy nižších stupňů pochybily, pokud obviněného neuznaly vinným též trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Jak v této souvislosti uvádí nejvyšší státní zástupkyně, obviněný byl pravomocně odsouzen trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 92 T 169/2006, přičemž právní moc tohoto rozhodnutí nastala dne 28. 12. 2006. Citovaným trestním příkazem byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 30 měsíců. Podle nejvyšší státní zástupkyně se však obviněný již dne 19. 2. 2007 dopustil jednání, v němž soudy nižších stupňů spatřovaly trestné činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Takové skutečnosti svědčí podle názoru nejvyšší státní zástupkyně o tom, že obviněný spáchal též trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. v jednočinném souběhu s citovanými trestnými činy. K tomu nejvyšší státní zástupkyně uvádí, že souběh trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. není vyloučen. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 5 To 226/2007, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřil prostřednictvím své obhájkyně též obviněný S. B. Podle jeho názoru rozhodly soudy nižších stupňů správně a dovolání nejvyšší státní zástupkyně není důvodné. Jak dále obviněný zdůraznil, v průběhu trestního řízení nebylo prokázáno, že by jeho domovský stát rozhodl o odnětí řidičského oprávnění obviněného, takže nemůže být posuzován jako osoba bez řidičského oprávnění. Obviněný se rovněž domnívá, že obecně nebyla zpochybněna jeho způsobilost k řízení motorového vozidla, přičemž není vyloučeno, aby mu jeho domovský stát ponechal řidičské oprávnění. Pokud by byl akceptován názor prosazovaný v dovolání nejvyšší státní zástupkyně, podle obviněného by tím mohlo dojít k zásahu do kompetence orgánu jiného suverénního státu, případně k předjímání jeho rozhodnutí. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265j tr. řádu zamítl podané dovolání jako nedůvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. a) tr. řádu], učinila tak včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvody, nejvyšší státní zástupkyně opírá jejich existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. řádu, ačkoli v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Nejvyšší státní zástupkyně nesouhlasí s právními závěry učiněnými v rozhodnutích soudů nižších stupňů, pokud neuznaly obviněného S. B. vinným též trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Dovolací soud shledal tuto námitku důvodnou.
Senát Nejvyššího soudu v této souvislosti poukazuje zejména na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. Tpjn 301/2007, v němž byl zaujat právní názor právě k otázce možnosti jednočinného souběhu trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Podle citovaného stanoviska osoba, která pozbyla řidičské oprávnění podle §94a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na to, že jí byl soudem uložen trest nebo příslušným správním úřadem v řízení o přestupku uložena sankce v podobě zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, nebo jí bylo řidičské oprávnění ze stejných důvodů odňato podle §94 odst. 1 písm. c) téhož zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2006, není držitelem řidičského oprávnění ve smyslu §180d tr. zák. o trestném činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění. Pokud jde o možnost souběhu citovaného trestného činu s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., dospěl Nejvyšší soud v tomto stanovisku k závěru, že řídí-li pachatel motorové vozidlo, ačkoli není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona (zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), a to v době, kdy mu bylo řízení motorových vozidel zakázáno pravomocným rozsudkem soudu nebo rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností v přestupkovém řízení, zpravidla naplňuje znaky trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. spáchaných v jednočinném souběhu. Obdobný názor na přípustnost takového souběhu zastává též odborná literatura (viz N. , O., V. , R. a kol. Trestní právo hmotné – II. Zvláštní část. 5., jubilejní, zcela přepracované vydání. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 228, obdobně Š. , P. Trestní zákon. Dodatek ke komentáři – k 6., doplněnému a přepracovanému vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 212 a 213).
V trestní věci obviněného S. B. to tedy znamená, že pokud mu byl trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 92 T 169/2006, který nabyl právní moci dne 28. 12. 2006 (viz č. l. 29 trestního spisu ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod citovanou spisovou značkou), uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 30 měsíců, a jestliže se obviněný dopustil další druhově a typově shodné trestné činnosti již dne 19. 2. 2007 (tj. v době výkonu uvedeného trestu zákazu činnosti), za což byl obviněný pravomocně odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 90 T 20/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 5 To 226/2007, měly soudy nižších stupňů uznat obviněného vinným také trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., pro který státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně podal na obviněného dne 21. 2. 2007 pod sp. zn. 6 Zk 23/2007 návrh na potrestání. Nejvyšší soud proto konstatuje, že námitka dovolatelky je důvodná, neboť soudy nižších stupňů nevyvodily trestněprávní důsledky vyplývající z ustanovení §94a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, které výslovně stanoví podmínky pozbytí řidičského oprávnění a které má dopad i na posouzení znaku obsaženého ve skutkové podstatě podle §180d tr. zák. a spočívajícího v tom, že pachatel „není držitelem řidičského oprávnění podle zvláštního zákona“. Držitel řidičského oprávnění totiž pozbývá řidičské oprávnění mimo jiné dnem právní moci rozhodnutí, kterým mu byl soudem uložen trest zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel. Jde o zákonný důsledek pravomocně uloženého trestu zákazu činnosti podle §49 odst. 1 tr. zák., který není podmíněn tím, aby příslušný správní orgán (úřad obce s rozšířenou působností) rozhodl o odnětí řidičského oprávnění ve smyslu §94 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Proto v posuzovaném případě obviněný S. B. nebyl v České republice držitelem řidičského oprávnění ve smyslu §180d tr. zák., neboť jím přestal být dnem 28. 12. 2006, kdy nabyl právní moci trestní příkaz Městského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 92 T 169/2006, jímž byl obviněnému podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců. Uvedený důsledek pravomocného odsouzení k trestu zákazu činnosti nastal v České republice přímo ze zákona a nebyl vázán na žádné rozhodnutí příslušného správního orgánu domovského státu obviněného (Ukrajinské republiky) o odnětí řidičského oprávnění či o jiném způsobu jeho pozbytí, jak se mylně domnívá obviněný ve svém vyjádření k podanému dovolání a jak nesprávně uvádí i odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí. V tomto směru pak nemůže jít ani o žádný zásah do kompetence orgánu jiného suverénního státu, neboť obviněný řídil motorové vozidlo bez řidičského oprávnění na území České republiky a činil tak v rozporu s právním řádem České republiky a s rozhodnutím jejího soudního orgánu, proto je za uvedené jednání trestně postižen v České republice.
Skutek, který spáchal obviněný S. B. , tedy bylo třeba posoudit nejen jako trestné činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jak učinily soudy nižších stupňů, ale v jednočinném souběhu též s trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Teorie trestního práva i soudní praxe v České republice totiž vychází z principu, že každý skutek má být zásadně posouzen podle všech ustanovení trestního zákona, která na něj dopadají, není li jednočinný souběh více trestných činů výjimečně vyloučen (např. poměrem speciality či subsidiarity jejich skutkových podstat, faktickou konzumpcí, pokračováním v trestném činu, trestnými činy hromadnými a trvajícími). Tím má být správně vystižena povaha a stupeň nebezpečnosti činu pachatele pro společnost (viz N. , O., V. , M. a kol. Trestní právo hmotné – I. Obecná část. 5., jubilejní, zcela přepracované vydání. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 343, a přiměřeně též rozhodnutí pod č. 25/1964 Sb. rozh. tr.). Jak již bylo výše konstatováno, jednočinný souběh všech uvedených trestných činů není vyloučen, takže přicházelo v úvahu, aby byl obviněný S. B. uznán vinným jak trestnými činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., tak rovněž trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Jestliže soud prvního stupně takový souběh nepoužil, jde o nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Přitom státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně se v odvolání, které podala proti rozsudku soudu prvního stupně, domáhala posouzení skutku též podle §180d tr. zák. jako trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, což ovšem odvolací soud neakceptoval. Proto je naplněn i další dovolací důvod uplatněný v dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, kterou dovolatelka výslovně zmiňuje. V řízení, jež předcházelo vydání rozhodnutí odvolacího soudu napadeného dovoláním, byl totiž dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a spočívající v nesprávném právním posouzení skutku soudem prvního stupně, přičemž tuto vadu odvolací soud neodstranil, ač tak mohl učinit z podnětu odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného S. B.
Nejvyšší soud na podkladě všech uvedených skutečností dospěl k závěru, že nejvyšší státní zástupkyně podala důvodné dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 5 To 226/2007, a vytkla v něm vady odpovídající uplatněným dovolacím důvodům. Současně je ovšem zcela zřejmé, že projednání tohoto dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného S. B. a otázka, která by mohla být z podnětu dovolání řešena, již není po právní stránce zásadního významu [§265i odst. 1 písm. f) tr. řádu]. Obviněnému byl totiž napadenými rozhodnutími uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, který už vykonal, a to za dva trestné činy, přičemž za závažnější z nich bylo možné obviněnému uložit podle §201 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody na 6 měsíců až 3 roky. Navíc obviněný by nyní měl vykonat další z uložených trestů, a to vyhoštění na dobu 3 roky, takže by se v nejbližší budoucnosti neměl zdržovat na území České republiky. Kromě toho byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 roky. Podle názoru Nejvyššího soudu tedy jde v souhrnu o dostatečně přísný trestní postih obviněného, na který by nemohl mít podstatný vliv ani souběh s dalším trestným činem, a to s řízením motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., za který lze uložit trest odnětí svobody až na 1 rok, takže jeho typová nebezpečnost pro společnost nedosahuje typové nebezpečnosti trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., podle jehož trestní sazby byl obviněnému ukládán trest. Přitom z podnětu důvodného dovolání nejvyšší státní zástupkyně by v nyní posuzované věci obviněného S. B. měla být řešena otázka přípustnosti jednočinného souběhu trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., ačkoli jde o otázku, kterou zásadním a zobecňujícím způsobem zcela vyřešilo již výše uvedené stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. Tpjn 301/2007, které bylo přijato podle §14 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, a jehož právní názor převzal i senát Nejvyššího soudu rozhodující v této trestní věci.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu odmítl dovolání nejvyšší státní zástupkyně, přičemž jinak nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatelky či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný žádný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 24. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y