ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1167.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1167/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. října 2004 o dovolání, které podal obviněný J. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. 6 To 189/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 150/2001, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. 6 To 189/2003, a to v tom rozsahu, v jakém bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného J. B. podaného proti výroku o vině pod bodem II. v rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 3 T 150/2001. Dále se zrušuje i rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 3 T 150/2001, a to ve výroku o vině pod bodem II. ve vztahu k obviněnému J. B. a ve výroku o trestu, který mu byl uložen.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části citovaného usnesení a rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Okresnímu soudu v Bruntále, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný J. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 3 T 150/2001, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod body I./2. a II. výroku o vině tohoto rozsudku, tedy tím, že:
I./2. spolu se spoluobviněnými J. J., M. D., M. B., J. O., M. S., J. K. a T. D. v době od počátku roku 1999 do 27. 6. 2001 na různých místech okresu B., zejména v B., K. a S. H., poskytovali zdarma, za úplatu či výměnou pervitin získaný z prekursoru efedrin a marihuanu, obsahující omamnou látku tetrahydrokanabinol, uvedené v přílohách č. 9 a 3 zákona č. 167/1998 Sb., přičemž obviněný J. B. pervitin získával z různých zdrojů, dále ho distribuoval prostřednictvím spoluobviněných a mimo jiné prodal
- J. H. ve dvou případech v roce 1999 nejméně po jednom \"psaníčku\",
- P. S. od počátku roku 1999 po dobu nejméně šesti týdnů minimálně 10 dávek za 1 500,- Kč,
- J. P. od počátku roku 1999 nejméně tři dávky za 600,- Kč,
- A. V. v létě 1999 nejméně dvě dávky za 400,- Kč,
- J. O. od podzimu 1999 do června 2001 nejméně v patnácti případech dvojité dávky po 400,- Kč a nejméně ve třech případech dávky po 1000,- Kč,
- J. L. od ledna do prosince 2000 jednou až čtyřikrát týdne dávky po 200,- Kč,
- M. D. nejméně v deseti případech po 200,- Kč,
- M. S. v průběhu roku 2001 nejméně ve čtyřech případech dávku po 1 000,- Kč
- V průběhu měsíce května 2001 J. K. nejméně ve dvou případech za 1 000,- Kč;
II. v době od března 2000 do konce ledna 2001 v K., okres B. a jinde obviněný Mgr. B. B. z lékárny, kde pracoval jako vedoucí, postupně získal 530 gramů efedrinu, který je zapsán jako prekursor v příloze č. 9 zákona č. 167/1998 Sb., tento pak v pěti případech postupně předal obviněnému M. D., který ho dále předával obviněnému J. B.
Za to byl obviněnému J. B. uložen podle §187 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 4 roky, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných J. J., M. D., M. B., J. O., M. S., J. K., T. D. a Mgr. B. B.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Bruntále napadl obviněný J. B. a dále obvinění J. J., M. D., M. B., J. O., T. D. a Mgr. B. B. a státní zástupce odvoláními, která Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. 6 To 189/2003, podle §256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl. Opis tohoto usnesení byl obviněnému J. B. doručen dne 18. 3. 2004, jeho obhájci dne 11. 3. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 9. 3. 2004.
Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný J. B. prostřednictvím svého obhájce dne 11. 5. 2004 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného jeho jednání, tak jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. po subjektivní a objektivní stránce. Obviněný má za to, že z popisu skutku uvedeného pod bodem I./2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nelze dovodit znak \"ve větším rozsahu\" a z popisu skutku uvedeného pod bodem II. zmíněného výroku potom není zřejmé, jakým způsobem se měl tento obviněný vůbec dopustit tvrzeného trestného činu, tedy komu měl \"prodat nebo jinak jinému opatřit\" omamnou nebo psychotropní látku či prekursor.
Obviněný J. B. závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a rovněž i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Bruntále k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného J. B. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru bylo výše popsané jednání obviněného právně posouzeno jako jeden pokračující trestný čin, přičemž toto posouzení samo o sobě napadáno není. Za takové situace je potom podle mínění státního zástupce irelevantní, zda znak \"ve větším rozsahu\" naplňuje každý ze skutků či některý z nich, nebo oba dohromady. Rozsah disponování obviněného s drogami nebo prekursory je přitom ve výroku o vině výslovně uveden a závěr, že se tak stalo \"ve větším rozsahu\", považuje státní zástupce za plně opodstatněný. Obviněnému je podle názoru státního zástupce možné přisvědčit v tom, že v bodě II. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně není výslovně zmíněno, jakým způsobem obviněný naložil se získaným prekursorem, což není popsáno ani v odůvodnění rozhodnutí, neboť se to nepodařilo zjistit. Jak dále státní zástupce připomíná, z výroku a odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že obviněný nakoupil efedrin ve značném množství, přičemž za něj zaplatil, ale při domovní prohlídce nebyl nalezen, takže ho obviněný musel buď předat další osobě, nebo ho sám zpracovat při výrobě pervitinu, když sám efedrin spotřebovat nemohl, protože není závislý na drogách. Bližší podrobnosti podle státního zástupce nebylo možné zjistit, protože obviněný odmítl k věci vypovídat. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se proto domnívá, že použitá právní kvalifikace je přiléhavá, a navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný J. B. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný J. B. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 a 4 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněným dovolacím námitkám, jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného J. B. je částečně důvodné.
V rámci námitek obsažených v dovolání uplatnil obviněný J. B. názor, podle něhož z popisu skutku uvedeného pod bodem II. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně není zřejmé, jakým způsobem se měl posuzovaného trestného činu vůbec dopustit, tedy komu měl \"prodat nebo jinak jinému opatřit\" omamnou nebo psychotropní látku či prekursor. Jak vyplývá z právní věty tohoto výroku, obviněný se měl podle závěru Okresního soudu v Bruntále, s nímž se ztotožnil i soud odvolací, dopustit trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. tím, že neoprávněně prodal, jinak jinému opatřil omamnou nebo psychotropní látku a prekursor a čin spáchal ve větším rozsahu.
Z popisu skutku uvedeného pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že spoluobviněný Mgr. B. B. získal 530 gramů efedrinu, který je prekursorem ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Obviněný Mgr. B. B. toto množství prekursoru předal dalšímu spoluobviněnému M. D., jenž ho předal obviněnému J. B. Jak s ním potom obviněný J. B. naložil, již ve výroku o vině ani v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů uvedeno není.
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák. se dopustí ten, kdo mimo jiné omamnou nebo psychotropní látku nebo prekursor neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává. Ze skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů lze však toliko konstatovat, že obviněný J. B. obdržel od spoluobviněného M. D. prekursor v podobě 530 gramů efedrinu získaného dalším spoluobviněným Mgr. B. B. Skutečnost, že obviněný J. B. obdržel prekursor, byť se tak stalo neoprávněně, ovšem sama o sobě není trestným činem podle §187 odst. 1 tr. zák., protože nenaplňuje žádnou z taxativně uvedených alternativ uvedených v tomto ustanovení. Ke spáchání trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. by totiž musel obviněný se získaným prekursorem dále disponovat, např. ho použít k výrobě omamné či psychotropní látky, prodat nebo předat ho někomu jinému apod., anebo ho alespoň pro jiného držet. Naplnění žádného z těchto dalších zákonných znaků však není pokryto odpovídající skutkovou okolností, která by byla obsažena ve skutkových zjištěních, z nichž soudy obou stupňů vycházely. Ani z odůvodnění jejich rozhodnutí není patrné, která z uvedených alternativ a jakým konkrétním způsobem byla naplněna jednáním obviněného J. B. Jestliže i přesto byl tento obviněný uznán vinným trestným činem podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. na podkladě skutku obsaženého pod bodem II. výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Bruntále a tento výrok ponechal nedotčeným i odvolací soud, který ho z podnětu odvolání obviněného přezkoumával, jde o nesprávné právní posouzení uvedeného skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Nejvyšší soud tak konstatuje, že na základě doposud zjištěného skutkového stavu věci není možné učinit závěr, zda se obviněný J. B. skutkem popsaným pod bodem II. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně dopustil dílčího útoku trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. či nikoli. Ze zmíněného výroku ani z napadeného rozhodnutí není totiž zřejmé, zda obviněný poté, co obdržel prekursor, uskutečnil některé z jednání, jímž je podmíněna trestní odpovědnost za takový trestný čin.
Po zjištění, že dovolání obviněného J. B. je v uvedeném směru opodstatněné, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, a to v tom rozsahu, v jakém jím bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného J. B. podaného proti výroku o vině pod bodem II. v rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 3 T 150/2001. Dále Nejvyšší soud zrušil i tento rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 3 T 150/2001, a to ve vadném výroku o vině pod bodem II. ve vztahu k obviněnému J. B. a ve výroku o trestu, který mu byl uložen. Podle §265k odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud zrušil také další rozhodnutí na zrušené části citovaného usnesení a rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Nedotčen tím zůstává pravomocný výrok o vině týkající se obviněného J. B. pod bodem I./2. citovaného rozsudku Okresního soudu v Bruntále. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Bruntále, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Bruntále tak v naznačeném rozsahu opětovně projedná trestní věc obviněného J. B. a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Přitom především zjistí a poté vyjádří další potřebné okolnosti týkající se toho, zda a jak tento obviněný dále nakládal s prekursorem, který obdržel, a to zejména ve vztahu k taxativnímu výčtu jednání uvedených v §187 odst. 1 tr. zák. Poté soud opětovně zhodnotí, jestli jsou posuzovaným skutkem naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. či nikoli, a vysloví tomu odpovídající výrok a rozhodne o trestu.
V podaném dovolání obviněný J. B. dále uplatnil námitku, podle níž svým jednáním popsaným pod bodem I./2. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně nenaplnil znak \"ve větším rozsahu\", požadovaný ustanovením §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., podle kterého byl tento skutek právně posouzen.
K tomu Nejvyšší soud uvádí, že obviněný J. B. v rámci posuzovaného jednání, tak jak bylo zjištěno soudy činnými dříve ve věci, prodal v průběhu let 1999, 2000 a 2001 dalším devíti osobám více než 120 dávek pervitinu. Ze zmíněné skutečnosti je tak zřejmé, že obviněný prováděl distribuci drog v delším období tří let, tedy nikoli např. jen jednorázově či ojediněle, přičemž pervitin prodal více osobám a učinil tak ve velkém množství. Znak většího rozsahu byl proto bezpochyby v jednání obviněného obsažen, tudíž právní kvalifikace skutku jako trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. byla provedena správně a bez vad i z hlediska uvedeného znaku podmiňujícího použití přísnější právní kvalifikace. V rozsahu dovolací námitky, kterou obviněný J. B. tento závěr zpochybňoval, je proto jeho dovolání zjevně neopodstatněné.
Podle §265s odst. 1 tr. řádu je soud prvního stupně, popřípadě odvolací soud v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí o dovolání a je povinen respektovat zákaz reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. řádu).
Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání obviněného J. B. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 13. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. František Púry