ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.1224.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 1224/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. října 2006 o dovolání, které podal obviněný R. N. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 4 To 41/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 13/2004, takto:
Z podnětu dovolání obviněného R. N. se podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 4 To 41/2006.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný R. N. byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2006, sp. zn. 7 T 13/2004, uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 5. 8. 1998 jako generální ředitel obchodní společnosti O. N., a. s., uzavřel s obchodní společností P. P., s. r. o., se sídlem P., ul. S., zastoupenou doc. Ing. RNDr. J. M., smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž předmětem byly likvidní pohledávky obchodní společnosti O. N., a. s., za jejími věřiteli specifikovanými v citovaném rozsudku v celkové výši 7 963 564,- Kč, a to za částku 796 357,- Kč, tj. za 10 % původní hodnoty. Předmětná kupní cena byla uhrazena započtením pohledávky, kterou získala obchodní společnost P. P., s. r. o., od obchodní společnosti V., s. r. o. Tímto jednáním obviněného došlo ke snížení obchodního majetku obchodní společnosti O. N., a. s., o částku, kterou lze vyčíslit rozdílem hodnoty pohledávek stanovené znaleckým posudkem částkou 7 465 324,- Kč a částkou 796 357,- Kč, tedy o částku 6 668 967,- Kč.
Za výše uvedený trestný čin byl obviněnému R. N. uložen podle §255 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 2 roky a 6 měsíců. Podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roky s dohledem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, který spočívá v zákazu vykonávat funkci člena statutárních orgánů právnických osob na dobu 3 roky. Současně byli poškození zmiňovaným rozsudkem podle §229 odst. 3 tr. řádu odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný R. N. odvoláním, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 4 To 41/2006, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. řádu znovu rozhodl o vině a trestu obviněného. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl obviněný uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 5. 8. 1998 jako člen představenstva a generální ředitel obchodní společnosti O. N., a. s., se sídlem N., ul. P., v úmyslu způsobit škodu na majetku této obchodní společnosti porušil zákonnou povinnost člena statutárního orgánu vykonávat svou působnost při správě cizího majetku s odbornou péčí a s péčí řádného hospodáře, stanovenou v §194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a povinnost generálního ředitele obchodní společnosti O. N., a. s., vyplývající z organizačního řádu, vykonávat při operativním řízení obchodní společnosti správu obchodního majetku obchodní společnosti s péčí řádného hospodáře. Porušení uvedených povinností se obviněný R. N. přitom dopustil tím, že podepsal s obchodní společností P. P., s. r. o., se sídlem P., ul. S., zastoupenou doc. Ing. RNDr. J. M., smlouvu o postoupení pohledávek, kterou jí byly postoupeny likvidní pohledávky obchodní společnosti O. N., a. s., v nominální hodnotě 7 963 564,- Kč za jejími dlužníky specifikovanými ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, a to za nepřiměřeně nízkou částku ve výši 796 357,- Kč, tj. za 10 % jejich jmenovité hodnoty, která měla být zaplacena do 3 dnů ode dne podpisu smlouvy na účet postupitele u Č., a. s., pobočka N. Předmětná částka však byla uhrazena započtením pohledávky, kterou získala obchodní společnost P. P., s. r. o., od obchodní společnosti V., s. r. o., přičemž tímto nevýhodným postoupením pohledávek za neodpovídající cenu na úkor spravovaného obchodního majetku způsobil obviněný škodu ve výši 6 668 967,- Kč spočívající ve zmenšení obchodního majetku společnosti O. N., a. s. Zmenšení obchodního majetku o výše uvedenou částku přitom záleželo v rozdílu mezi hodnotou pohledávek stanovenou znaleckým posudkem ve výši 7 465 324,- Kč a úhradou za postoupené pohledávky ve výši 796 357,- Kč.
Za to byl obviněný R. N. odsouzen podle §255 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 roky, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roky. Současně byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí člena statutárních orgánů právnických osob na dobu 3 roky. Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 1. 8. 2006, jeho obhájci dne 26. 7. 2006 a příslušnému státnímu zastupitelství také dne 26. 7. 2006.
Obviněný R. N. napadl dne 12. 9. 2006 prostřednictvím svého obhájce rozsudek Vrchního soudu v Praze dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zejména nesouhlasí s posouzením subjektivní stránky citovaného trestného činu. Podle názoru obviněného ve výrokové části napadeného rozsudku je sice popsána subjektivní stránka trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., nicméně v odůvodnění tohoto rozsudku odvolací soud neuvádí konkrétní důkaz potvrzující její naplnění. Jak dále uvádí obviněný, ve vztahu k subjektivní stránce zmíněného trestného činu soudy nižších stupňů nedostatečně vyhodnotily ty skutečnosti, které mají svědčit o dobré víře obviněného při spravování majetku obchodní společnosti. Obviněný se domnívá, že ze skutkových okolností v posuzované věci bylo možné v jeho jednání dovodit spíše zavinění ve formě nedbalosti, s níž však počítá alternativa trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255a tr. zák. Obviněný dále zpochybňuje posouzení zákonného znaku výše uvedené skutkové podstaty, který spočívá v povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Podle přesvědčení obviněného postupoval při správě majetku obchodní společnosti O. N., a. s., přiměřeně ke svým ekonomickým znalostem, přičemž v této souvislosti obviněný poukazuje na skutečnost, že byl podřízeným svědka J. M., a neměl proto samostatnost při rozhodování o záležitostech společnosti. Nadto je obviněný přesvědčen, že jeho jednáním nedošlo ke vzniku škody na cizím majetku, neboť po prohlášení konkursu na majetek výše uvedené obchodní společnosti se podařilo získat zpět postoupené pohledávky a většina z nich byla také údajně zpeněžena.
Závěrem obviněný R. N. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a podle §265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného R. N. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru v posuzované trestní věci došlo ze strany obviněného jako osoby oprávněné jednat jménem obchodní společnosti O. N., a. s., resp. za ni, k vyvedení aktiv z její majetkové podstaty. Státní zástupkyně se ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů, neboť obviněný podle ní vědomě porušil své povinnosti při správě cizího majetku, a tím naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák.
Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného R. N. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný R. N. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný R. N. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Protože dovolací námitky obviněného zčásti odpovídají tomuto dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud v rozsahu uvedeném v §265i odst. 3 a 4 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je částečně důvodné.
Obviněný R. N. poukazuje ve svém dovolání na nesprávné posouzení subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák. Podle názoru obviněného popis subjektivní stránky skutkové podstaty zmíněného trestného činu se v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně neopírá o žádný konkrétní důkaz, a tuto argumentaci obviněný zakládá na vlastní verzi skutkového stavu věci.
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že pro naplnění subjektivní stránky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák. se vyžaduje úmyslné zavinění pachatele. Pachatel si proto musí být vědom, že porušuje svou zákonnou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a současně je alespoň srozuměn i se způsobením škody na spravovaném či opatrovaném majetku, přičemž způsobení škody ve výši, která dosahuje škody velkého rozsahu ve smyslu §89 odst. 11 a §255 odst. 3 tr. zák. (tj. nejméně 5 000 000 Kč), musí být pokryto zaviněním alespoň z nedbalosti. Jak vyplývá z rozhodných skutkových zjištění, která není Nejvyšší soud oprávněn v tomto řízení zpochybňovat, obviněný R. N. – zjednodušeně vyjádřeno – dne 5. 8. 1998 uzavřel jako člen představenstva a generální ředitel obchodní společnosti O. N., a. s., s obchodní společností P. P., s. r. o., smlouvu o postoupení pohledávek v celkové výši 7 963 564,- Kč za cenu představující pouze 10 % uvedené částky, když tato cena byla uhrazena formou započtení pohledávek, a tímto jednáním měl způsobit obchodní společnosti O. N., a. s., škodu ve výši 6 668 967,- Kč. Z popisu skutkových okolností uvedených ve výroku o vině v rozsudku soudu druhého stupně je tedy zřejmé, že obviněný R. N. jednal v úmyslu přímém ve smyslu §4 písm. a) tr. zák., neboť uskutečněným právním úkonem chtěl za daných okolností a stavu svého vědomí způsobit porušení zájmu chráněného trestním zákonem. Navíc námitka založená na tvrzení o neúplnosti či nesprávnosti skutkových zjištění ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu, tak jak ji ve svém dovolání formuluje obviněný, nespadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože taková tvrzená vada nemá charakter vady spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný zde totiž zpochybňuje procesní postup soudů nižších stupňů, na jehož podkladě učinily svá skutková zjištění, resp. prováděly a hodnotily důkazy. Nejvyšší soud proto konstatuje, že tuto námitku obviněného nelze podřadit pod dovolací důvod jím uplatněný a dovolací soud k ní nemohl přihlížet.
Nejvyšší soud nemohl akceptovat ani námitku obviněného R. N., jejímž prostřednictvím zpochybňuje posouzení zákonného znaku, který spočívá v povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek ve smyslu §255 odst. 1 tr. zák. V obecné rovině zatěžuje povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek toho, kdo je k tomu povinen ze zákona či na základě smlouvy. Opatrováním cizího majetku se přitom rozumí taková míra ochrany cizího majetku, která zamezuje jeho částečnému nebo úplnému znehodnocení. Od povinnosti opatrovat cizí majetek je nutné odlišovat povinnost spravovat cizí majetek, která předpokládá aktivní přístup správce k péči o takový majetek. Správce cizího majetku se však musí vyvarovat těch právních dispozic, které by směřovaly k znehodnocení či odcizení tohoto majetku. Jak vyplývá z rozhodných skutkových zjištění, která v posuzované věci učinily soudy nižších stupňů, obviněný R. N. vystupoval v obchodní společnosti O. N., a. s., jako člen představenstva a její generální ředitel. V těchto funkcích se podle zjištění soudů obou stupňů, která musí Nejvyšší soud respektovat, dopustil výše uvedeného trestněprávního jednání.
Dovolací soud připomíná, že obviněnému jako členovi statutárního orgánu (představenstva) zmíněné obchodní společnosti vyplývala ze zákona povinnost spravovat její majetek. Ve smyslu ustanovení §192 odst. 1 a §194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jsou totiž členové představenstva mimo jiné povinni zabezpečit obchodní vedení akciové společnosti a vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře. Pojem péče řádného hospodáře lze přitom chápat tak, že řádný hospodář činí právní úkony týkající se obchodní společnosti odpovědně a svědomitě a stejným způsobem rovněž pečuje o její majetek, jako kdyby šlo o jeho vlastní majetek. Taková péče tedy nepochybně zahrnuje péči o majetek akciové společnosti nejen v tom smyslu, aby nevznikla škoda na majetku jeho úbytkem či znehodnocením, ale také aby byl majetek společnosti zhodnocován a rozmnožován v maximální možné míře, jaká je momentálně dosažitelná. Postup člena představenstva akciové společnosti s péčí řádného hospodáře ovšem nepředpokládá, aby byl vybaven všemi odbornými znalostmi, které souvisejí s uvedenou funkcí ve statutárním orgánu, ale k jeho odpovědnosti postačí základní znalosti umožňující rozeznat hrozící škodu a zabránit jejímu způsobení na spravovaném majetku a takové znalosti obviněný R. N. nepochybně měl, jak je patrné z rozhodných skutkových okolností. Navíc péče řádného hospodáře zahrnuje i povinnost člena statutárního orgánu rozpoznat, že je nutná odborná pomoc speciálně kvalifikovaného subjektu, a zajistit takovou pomoc (viz např. Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha: C. H. Beck 2005, s. 738). Vzhledem k uvedenému výkladu povinnosti spravovat cizí majetek nemůže obstát tvrzení obviněného, že pouze vykonával příkazy svědka doc. Ing. RNDr. J. M. Proto rozsudek odvolacího soudu napadený dovoláním obviněného ani předcházející rozsudek soudu prvního stupně nevykazují vytýkanou vadu právního posouzení skutku ohledně zákonného znaku spočívajícího v porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek a Nejvyšší soud považuje námitku obviněného, kterou zpochybňuje naplnění tohoto znaku, za námitku zjevně neopodstatněnou.
Jedinou dovolací námitkou obviněného R. N., která podle názoru Nejvyššího soudu naplňuje uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je jeho tvrzení, že svým jednáním údajně nezpůsobil žádnou škodu, neboť po prohlášení konkursu na majetek obchodní společnosti O. N., a. s., se správci konkursní podstaty podařilo získat zpět do konkursní podstaty i převedené pohledávky a zpeněžit je. Jak vyplývá z trestního spisu (č. l. 2523), odvolací soud se sice ztotožnil s tvrzením obviněného, podle něhož správce konkursní podstaty úpadce – obchodní společnosti O. N., a. s., vrátil do obchodního majetku této obchodní společnosti částku odpovídající rozsahu vzniklé škody, nicméně odvolací soud současně nezvažoval vliv této okolnosti na právní kvalifikaci stíhaného skutku a vyvodil trestní odpovědnost obviněného za dokonaný trestný čin. S tímto závěrem soudu druhého stupně se však Nejvyšší soud nemohl ztotožnit. Jak je totiž patrné ze zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., k trestní odpovědnosti za tento trestný čin se vyžaduje, aby pachatel (tj. obviněný) způsobil mimo jiné škodu velkého rozsahu, za kterou se podle §89 odst. 11 tr. zák. považuje škoda, jejíž výše dosahuje nejméně 5 000 000,- Kč. Škoda velkého rozsahu přitom představuje tzv. okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, která současně vyjadřuje závažnější porušení zájmu chráněného trestním zákonem, tj. v tomto případě zájmu společnosti na ochraně cizích majetkových práv.
Jestliže se však odvolací soud v posuzované věci důsledně nezabýval tím, v jakém rozsahu se správci konkursní podstaty obchodní společnosti O. N., a. s., podařilo získat zpět likvidní pohledávky této společnosti a následně je zpeněžit, nemohl dospět ke spolehlivému závěru o existenci zmíněné okolnosti podmiňující použití přísnější právní kvalifikace, tj. o způsobení škody velkého rozsahu ve smyslu §255 odst. 3 tr. zák. Přitom právě zjištění, v jakém rozsahu se v konkursním řízení podařilo získat převedené pohledávky zpět do obchodního majetku obchodní společnosti O. N., a. s., jako úpadce, má význam zejména z hlediska posouzení rozsahu, v jakém byl trestný čin dokonán a v jakém zůstal jen ve stadiu pokusu ve smyslu §8 odst. 1 tr. zák. k §255 odst. 1, 3 tr. zák. (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 4 Tz 49/2000, publikovaný pod č. 90 v časopise Soudní rozhledy č. 8/2000 vydávaném Nakladatelstvím C. H. Beck, Praha 2000). V posuzovaném případě je tato okolnost podstatná – na rozdíl od jiných situací – zejména z důvodu, že sice obviněný R. N. primárně jednal ke škodě (cizího) majetku obchodní společnosti O. N., a. s., ale sekundárně tím byli ohroženi především věřitelé této společnosti, jejichž pohledávky by bylo nutno uspokojit právě z toho majetku uvedené společnosti, který obviněný převedl na obchodní společnost P. P., s. r. o., bez odpovídající protihodnoty. Jinak řečeno, i kdyby obviněný takto nejednal a na majetek obchodní společnosti O. N., a. s., by nebyl prohlášen konkurs, stejně by této společnosti nezůstal k dispozici celý její majetek převedený obviněným, ale musela by z něj vynaložit prostředky na plnění ve prospěch svých věřitelů. Byli-li tedy pohledávky těchto věřitelů uspokojeny z majetku, který se i navzdory protiprávnímu jednání obviněného vrátil do konkursní podstaty obchodní společnosti O. N., a. s., a následně zpeněžen, musela se uvedená skutečnost promítnout do úvah o dokonání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., který je obviněnému kladen za vinu.
Protože se soudy obou stupňů nezabývaly právním posouzením skutku, jehož spácháním byl uznán vinným obviněný R. N., ze všech zmíněných hledisek, byl částečně naplněn jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Po zjištění, že dovolání obviněného je v těchto směrech opodstatněné, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, přičemž podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený rozsudek, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu potom Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vrchní soud v Praze tak v naznačeném rozsahu opětovně projedná věc obviněného R. N. a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Přitom se především zaměří na zkoumání otázky, zda a v jakém rozsahu vznikla jednáním obviněného škoda a zda a v jakém zůstal jeho čin jen ve stadiu pokusu. Pak odvolací soud opětovně rozhodne o vině a trestu obviněného.
Podle §265s odst. 1 tr. řádu je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a je povinen respektovat zákaz reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. řádu).
Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání obviněného R. N. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, rozhodl Nejvyšší soud o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y