ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.1242.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 1242/2014-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. listopadu 2014 o dovolání, které podal obviněný V. B. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 9 To 126/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 T 193/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 7. 9. 2012, sp. zn. 18 T 193/2010, byl obviněný V. B. uznán vinným jednak přečinem padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 1 tr. zákoníku, jednak pokusem zločinu padělání a pozměnění peněz podle §21 odst. 1 a §233 odst. 2 alinea druhá tr. zákoníku (v rozsudku nesprávně uvedeno „pozměňování“). Těchto trestných činů se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil tím, že
1) spolu se spoluobviněným R. K. poté, co si v blíže nezjištěné době a blíže nezjištěným způsobem opatřili větší množství padělaných bankovek nominální hodnoty 1.000,- Kč s vědomím, že se jedná o padělky, a se záměrem udat je dalším osobám, po předchozí telefonické domluvě na prodeji padělaných bankovek za účelem jejich další distribuce společně dne 28. 7. 2009 v době kolem 19.07 hodin na benzínové čerpací stanici UNICORN, která se nachází cca 500 metrů před Z. po pravé straně silnice ..... ve směru B. – Z. , předali osobě J. N. (policistovi provádějícímu předstíraný převod věci) celkem 12 kusů těchto padělaných bankovek nominální hodnoty 1.000,- Kč, shodného sériového čísla – .........., označených podle stupnice ČNB stupněm nebezpečnosti 3 – zdařilý, a to za částku 6.000,- Kč,
2) dne 10. 4. 2009 okolo 5.30 hodin v trafice na ulici K. ve Z. předložil prodavačce D. S. padělanou bankovku nominální hodnoty 1.000,- Kč, sériového čísla – ........., se záměrem touto bankovkou uhradit nákup a s vědomím, že se jedná o padělek. Poté, co byl upozorněn prodavačkou D. S. na to, že předložená bankovka je padělkem, si ji vzal zpět a z místa odjel,
3) obviněná A. B. dne 24. 4. 2009 okolo 14.45 hodin v prodejně H. na ulici D. B. ve Z. poté, co od svého manžela V. B. převzala padělanou bankovku nominální hodnoty 1.000,- Kč, sériového čísla – .........., když jí V. B. sdělil, že se jedná o padělek, předložila prodavačce J. P. , padělanou bankovku nominální hodnoty 1.000 Kč, sériového čísla .........., se záměrem touto bankovkou uhradit nákup, kdy poté J. P. zjistila, že předložená bankovka je padělkem a na místo přivolala policejní hlídku, která padělanou bankovku zajistila.
Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1, 2 zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 17 T 112/2010, byl obviněný V. B. odsouzen podle §233 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců. Pro výkon trestu jej soud zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných R. K. , A. G. , A. B. , a také o zproštění obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně obviněného P. K. a části téže obžaloby obviněné A. G.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání jednak obvinění V. B. , A. G. , A. B. a R. K. , v neprospěch obviněných A. G. a R. K. podal odvolání i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 9 To 126/2013, zamítl jako nedůvodná odvolání všech obviněných podle §256 tr. ř., z podnětu odvolání Krajského státního zástupce v Brně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněných A. G. a R. K. a ve zrušené části vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný V. B. dovoláním, a to prostřednictvím svého obhájce JUDr. Aleše Lisky. Směřoval je výlučně proti výroku o vině pod body IV. 2), 3) rozsudku Okresního soudu ve Znojmě, a uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V textu svého dovolání obviněný nejprve shrnul předchozí průběh řízení a poté uvedl, že se odvolací soud náležitě nevypořádal s jeho odvolacími námitkami a odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Zdůraznil, že nezpochybňuje svou vinu v bodě IV. 1) výroku o vině přečinem padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 1 tr. zákoníku.
Odmítl však svou vinu v uvedených bodech odsuzujícího rozsudku, v nichž byl odsouzen za pokus přečinu padělání a pozměnění peněz podle §21 odst. 1 a §233 odst. 2 alinea druhá tr. zákoníku. V prvním případě skutečně hradil nákup cigaret tisícikorunovou bankovkou, tuto však předtím obdržel jako výhru na automatech, nemohl proto vědět, že se jedná o padělek. Poté, co prodavačka okamžitě poznala, že se nejedná o bankovku pravou a vrátila mu ji, obviněný reagoval překvapeně, což potvrdila i sama svědkyně. Z tohoto jeho chování je podle obviněného zřejmé, že pokud by věděl, že bankovka je padělkem, nepoužil by jí k nákupu v trafice, kam běžně chodí, a kde předpokládá, že jej obsluha zná. Podle názoru obviněného tedy v daném případě nemohla být naplněna subjektivní stránka skutkové podstaty zločinu (resp. jeho pokusu). Dodal, že předmětný padělek neměl na první pohled podobu pravé bankovky, proto mohlo přicházet v úvahu posouzení skutku jako podvodu při zachování zásady „in dubio pro reo“.
Ke skutku popsanému pod bodem IV. 3) výroku o vině rozsudku soudu prvého stupně uvedl obviněný shodný argument o „nedokonalosti“ padělku, který byl opětovně prodavačkou odhalen. V této souvislosti vyslovil přesvědčení, že také obviněná A. B. by se tedy mohla dopustit pouze trestného činu podvodu. Pokud by však o nepravosti bankovky věděla, není ve vztahu k obviněnému V. B. jediný důkaz, který by ho ze spáchání podvodu usvědčoval. V předmětný den nebyl doma, nemohl tudíž své manželce tisícikorunu jakkoli předat. Podle obviněného měly soudy zohlednit skutečnost, že předmětné tisícikorunové bankovky byly jako padělky rozpoznány oběma prodavačkami. Přestože se podle znaleckého posudku jednalo o „zdařilé“ napodobeniny, nemohly plnit funkci platidla a žalované jednání mohlo být posouzeno jen jako podvod podle §209 tr. zákoníku. Ani tato právní kvalifikace však v posuzovaném případě nepřicházela v úvahu s ohledem na výši škody, jež by dosáhla částky 1 000,- Kč.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil, a stejně tak učinil i vůči rozsudku soudu prvého stupně. Další postup již dovolatel nezmínil.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného V. B. vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Martiny Havlíkové. Podle jejího názoru obviněný v rámci dovolání uplatňuje argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z odvolání. Dovolání je však mimořádný opravný prostředek, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí. Námitkami vyjádřenými v dovolání se náležitě a dostatečně zabýval soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a lze na ně odkázat. Nejvyšší soud tedy nemá povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil v řízení o řádném opravném prostředku a takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Avšak obviněný se podle státní zástupkyně zabývá v dovolání výlučně otázkami skutkovými, resp. vytýká způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy. Skutkové závěry soudů jsou však náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a rovněž správně právně posouzeny. Výhrady uplatněné obviněným tedy není možno mít za důvodné a státní zástupkyně má za to, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný V. B. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Pokud jde o dovolací důvod, opírá obviněný V. B. jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy o nesprávné hmotně právní posouzení. Podstatou dovolacích výhrad obviněného skutečně tvoří jeho nesouhlas se způsobem hodnocení provedení důkazů a částečně s rozsahem dokazování, pokud poukázal na absenci důkazu ke skutku popsanému pod bodem IV. 3) výroku o vině rozsudku soudu I. stupně. Určitou hmotně právní kvalitu by za určitých okolností mohl mít požadavek obviněného na změnu právní kvalifikace napadených skutků (pokus přečinu padělání a pozměnění peněz podle §21 odst. 1 a §233 odst. 2 alinea druhá tr. zákoníku) na trestný čin podvodu podle §209 tr. zákoníku, i když ji současně vyloučil pro nesplnění podmínky výše majetkové škody.
Nejvyšší soud poznamenává, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně nebo k přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Dosavadní praxe Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího důsledně vychází ze zásady, že trestní řízení je dvojinstanční a dovolání nepředstavuje další skutkovou instanci, takže námitky vztahující se primárně ke skutkovým zjištěním nepředstavují žádný z dovolacích důvodů taxativně vymezených v §265b odst. 1 tr. ř. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani z jiných důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu, na němž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Lze shrnout, že podstatou dovolacích námitek obviněného je nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, resp. soudu I. stupně, s nímž se zcela ztotožnil i soud odvolací. Ten po odkazu na podrobnější odůvodnění způsobu hodnocení dokazování provedené v hlavním líčení před soudem I. stupně sám stručně připomněl ty z důkazů, na nichž byl založen odsuzující výrok o vině ve všech bodech napadeného rozsudku Okresního soudu ve Znojmě. Obviněný V. B. sice v dovolání formálně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jeho faktické výhrady však směřují v převážné části proti skutkovým zjištěním. Navíc je nutné připomenout, že ve svém mimořádném opravném prostředku zopakoval námitky, které již dříve uplatnil v podaném odvolání a s nimiž se odvolací soud v napadeném rozhodnutí, byť stručně, ale dostatečně přesvědčivě, vypořádal (srovnej str. 13 až 14 napadeného usnesení). V takových případech Nejvyšší soud dovolání zamítne jako zjevně neopodstatněné podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., jak judikoval již ve svém usnesení sp. zn. 5 Tdo 86/2002, ze dne 29. 5. 2002, publikovaném pod č. T 408, v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha.
Nad rámec dovolacího přezkumu Nejvyšší soud poznamenává, že pokud obviněný u skutků pod body IV. 2) a 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně namítá nedostatek subjektivní stránky ve formě úmyslu, jsou jeho výhrady vyvráceny zejména způsobem provedení protiprávního jednání, jež svědčí o existenci jak volní složky úmyslu, tak jeho složky intelektuální, neboť v obou případech je nesporné, že věděl o tom, že buď přímo sám, nebo na jeho pokyn manželka – spoluobviněná A. B. předává prodavačce jako platidlo za nákup bankovku, která je padělkem. Významným důkazním prostředkem o přítomnosti úmyslu je v dané věci výpověď obviněného z přípravného řízení (na č. l. 259 trestního spisu), v níž podrobně popsal způsob, jakým si opatřil tisícikorunovou bankovku, i další nakládání s ní. Dojem „překvapení“, o němž se zmínil ve svém dovolání, je správné vykládat právě s ohledem na jeho samotné doznání, v němž mj. uvedl, že jednu z padělaných bankovek chtěl proměnit v trafice, aby „zjistil jak to celé dopadne“. Později dal bankovku své manželce, aby šla koupit něco k jídlu, přičemž jí řekl, že jde o padělek. Doznání obviněného pak naprosto koresponduje s výpovědí svědka L. Š. , syna A. B. , který u svého výslechu ze dne 26. 11. 2009 uvedl (na č. l. 293), že se mu jeho matka svěřila, že obviněný „kšeftuje“ s falešnými penězi, a že ji poslal nakoupit za falešnou tisícikorunu. Sám obviněný pak přiznal (na č. l. 262), že se před L. Š. padělanými penězi vychloubal. Udávání nepravých peněz jako platidel je pak zcela v souladu s výpověďmi svědkyň D. S. (č. l. 821 a 1316 trestního spisu) a J. V. , dříve P. (č. l. 807 a 1317 trestního spisu). Závěrem lze tedy dodat, že přestože se soudy obou stupňů otázkou subjektivní stránky zabývaly jen velmi stručně, Nejvyšší soud nemá žádnou pochybnost o úmyslné formě zavinění obviněného ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Jedinou námitkou odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu je úvaha obviněného o nutnosti kvalifikovat jednání pod body IV. 2) a 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jako tr. čin podvodu podle §209 tr. zákoníku. Ačkoli obviněný v dovolání výslovně neoznačil rozhodnutí, z něhož dovodil vadné hmotně právní posouzení uvedených skutků, je zřejmé, že vycházel z názoru vyjádřeného v usnesení bývalého Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 8. 1990, sp. zn. 3 To 42/90, publikovaném pod č. 3/1991-I. Sb. rozh. tr. V předmětné věci se příslušný soud neztotožnil s obžalobou v právní kvalifikaci skutku jako trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, překvalifikoval jej na trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tohoto zákona a z důvodu aboličního ustanovení rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii z 1. ledna 1990 zastavil trestní stíhání obviněného. Učinil tak poté, co považoval padělanou bankovku, resp. černobílou xeroxovou reprodukci bankovky Deutsche Bundesbank hodnoty 500 DM., za natolik „neumělý“ padělek, že nemohla plnit funkci oběživa. Přitom odkázal na odborné vyjádření tehdejší Státní banky československé – zkušebny platidel, jež ji označila stupněm 5, tj. nejnižším stupněm nebezpečnosti. Bývalý Nejvyšší soud České republiky v této věci rozhodl o zrušení napadeného usnesení soudu prvního stupně, přitom mj. vyslovil právní úvahy týkající se posuzování kvality padělku ve vztahu k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování peněz podle tehdy účinného trestního zákona.
Dovolací soud k této právní námitce považuje především za nutné upozornit na odlišné skutkové okolnosti ve věci, za niž je stíhán obviněný V. B. , a věci, která byla řešena v citovaném rozhodnutí, a to zejména v kvalitě a zobrazení napodobeniny peněz. V případě obviněného a tisícikorunových bankovek, které byly v přípravném řízení zkoumány soudním znalcem z oboru kriminalistika, odvětví technické zkoumání dokladů a písemností, ověřování pravosti platidel, byly zajištěné bankovky hodnoceny jako schopné plnit funkci oběživa, navíc v trestním spise jsou založeny jejich fotografie, jež samy o sobě svědčí o možném vyvolání záměny za bankovky pravé. Podle názoru znalce RNDr. Miloslava Musila jsou padělky schopny oklamat méně informovaného příjemce a je možno jimi oklamat příjemce, a udat je, zejména v situaci špatných světelných podmínek. Z popisu typu zajištěného padělku (č. l. 1368 až 1371 trestního spisu) pak vyplývá, že jde o padělky hodnocené stupněm nebezpečnosti 3, tj. zdařilé. Z obou citovaných důkazů provedených v projednávané trestní věci vyplývá, že přestože padělky je možné rozeznat od pravých bankovek, tak vzhledem ke své kvalitě, za situace, kdy jsou rozeznávací schopnosti omezené, (např. zhoršené světelné podmínky, nezkušenost či nedostatek znalostí, místo bez detekčních prostředků), mohou být zaměněny s pravými penězi a lze je proto považovat za udatelné. Nakonec obě prodavačky – svědkyně D. S. a J. V. sice rozeznaly jiný druh papíru obou napodobenin, nicméně obě provedly kontrolu speciální fixou, jejíž otisk nemá na pravé bankovce zanechat žádnou stopu, což se v obou případech nestalo. Tím se teprve utvrdily ve svém podezření o nepravosti jím předložených tisícikorun. Ve věci obviněného V. B. je tudíž skutečně možné použít právní věty vyslovené v jím označeném judikátu, ale v opačném smyslu, neboť obviněný udával zdařilou napodobeninu pravé tisícikorunové bankovky, která byla schopna plnit funkci oběživa, byť za určitých okolností (např. snížená viditelnost, neznalost osoby přijímající napodobeninu). Za této situace bylo jednání obviněného správně právně posouzeno jako zločin padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 alinea druhá tr. zákoníku. S ohledem na to, že prodavačky, jimž bylo těmito bankovkami placeno jako pravými, je odmítly převzít, nedošlo k dokonání tohoto trestného činu, ale pouze k pokusu ve smyslu §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud proto neshledal v napadeném usnesení Krajského soudu v Brně žádnou vadu spočívající v porušení hmotného práva a odmítl dovolání obviněného V. B. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. listopadu 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová