ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1306.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 1306/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. listopadu 2005 o dovolání podaném obviněným V. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 11 To 53/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 126/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 7 T 126/2004, byl obviněný V. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a byl mu podle §248 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 11 To 53/2005, tak, že odvolání obviněného V. K. podle §256 tr. ř. zamítl.
Shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze napadl obviněný V. K. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel zpochybnil závěr soudů ve věci rozhodujících, podle kterého si obviněný přisvojil uvedené finanční prostředky. Na naplnění tohoto znaku trestného činu nelze usuzovat ze závěru, že obviněný částky z pokladny společnosti převzal, když chybí skutková zjištění o tom, v čem zmíněné převzetí spočívalo a jak obviněný s prostředky naložil. Podle názoru dovolatele nejsou součástí zjištěného skutku okolnosti, ze kterých by bylo možno nepochybně usuzovat na přivlastnění si částek obviněným, způsobení škody společnosti a získání prospěchu sobě nebo jiné osobě. Je také pochybné, zda došlo ke zmenšení majetku poškozené společnosti. Popsaný skutek proto nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry a došlo tak k porušení §3 odst. 1 tr. zák. a §248 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o zproštění obviněného obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že námitky zpochybňující fyzické převzetí peněz směřují do oblasti skutkových zjištění a neodpovídají tak formálně deklarovanému dovolacímu důvodu. Námitky tomuto důvodu obsahově odpovídající potom státní zástupce nepovažuje za důvodné, neboť je zřejmé, že obviněný si prostředky přisvojil a obchodní společnosti vznikla škoda. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Obviněný ve svých námitkách zpochybnil naplnění znaků přisvojení si, způsobení prospěchu a škody u trestného činu zpronevěry a tyto námitky po obsahové stránce naplňují citovaný dovolací důvod. Nejvyšší soud tedy přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a dospěl k závěru, že skutkový stav věci zahrnuje okolnosti vypovídající o naplnění všech znaků trestného činu a že dovolacím námitkám nelze přisvědčit.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Věc je obviněnému svěřena, je-li mu odevzdána do faktické moci s tím, aby s věcí nakládal svěřeným způsobem. Přisvojením se nerozumí získání věci do vlastnictví, neboť trestným činem nelze nabýt vlastnického práva, nýbrž získání možnosti trvalé dispozice s věcí. Přisvojení znamená současně vyloučení dosavadního vlastníka nebo faktického držitele z držení, užívání a nakládání s věcí. Obviněný získává možnost trvalé dispozice s věcí, není však rozhodné, jak poté s věcí skutečně nakládá. Obviněný si přisvojí věc, která mu byla svěřena, jestliže s ní naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření.
Podle tzv. skutkové věty rozsudku krajského soudu se obviněný trestného činu zpronevěry dopustil tím že „jako generální ředitel a člen představenstva P. d. z. a. s., N. D. na konci roku 1999 vydal pokladní společnosti příkaz k vystavení pokladního výdajového dokladu k faktuře vystavené v. o. s. K., P., O. na práce na objektu v obci Ž., osada K. M., okres K. H. a zaúčtované v P. d. z. a. s. pod č. dne 19. 10. 1999 na částku 412.528,- Kč a k faktuře vystavené v.o.s. K. na stejné práce, zúčtované v a.s. pod č. dne 30. 11. 1999 na částku 440.510,- Kč, i když věděl, že obě faktury jsou fiktivní a fakturované práce na uvedeném objektu nebyly nikdy provedeny, uvedené částky převzal a způsobil tak P. d. z. a.s. škodu ve výši 853.038,- Kč“. Nejvyšší soud přihlédl k obsahu dovolacích námitek a vyšel i z dalších skutkových zjištění, která učinily soudy obou stupňů a která vyplývají z jejich rozhodnutí. Krajský soud v odůvodnění rozsudku (str. 8) uvedl, že považoval za účelové a nepřesvědčivé tvrzení obviněného, že pracovníkům v. o. s. K. předal asi 800.000,- Kč. Žádný důkaz také nepotvrdil existenci objednávky a smlouvy uzavřené s touto společností. Vrchní soud ve svém rozhodnutí (str. 8) označil za nedůvodnou námitku, podle které nebylo zjištěno, jak obviněný se získanými prostředky naložil, a poukázal na nepochybné zjištění, že obviněný s penězi naložil v rozporu s účelem jejich svěření, neboť jejich zúčtování bylo učiněno na základě jeho příkazu na vrub fiktivních faktur ke škodě společnosti. Za nepochybný označil soud i závěr, že obviněný částky převzal a vyloučil jejich dosavadního vlastníka z dispozice s nimi, a dále s prostředky naložil nedovoleným způsobem.
Nejvyšší soud vyšel ze skutkového stavu věci, jak vyplývá z rozhodnutí soudů obou stupňů, a dospěl k závěru, že z něj lze jednoznačně dovodit naplnění zákonných znaků trestného činu zpronevěry obviněným, a to včetně znaků přisvojení si věci a škody. Rozhodnutím soudů obou stupňů lze nepochybně vytknout stručnost popisu rozhodných skutkových okolností případu, přesto popsaný skutkový stav umožňuje vyslovit nepochybný závěr o jeho právní kvalifikaci.
Dovolací soud je povinen vycházet mj. ze zjištění, že obviněný vydal příkaz k vystavení pokladních výdajových dokladů k fiktivním fakturám vystaveným v. o. s. K. (č. l. 120 a 129). K obvyklému postupu financování prací prováděných pro společnost patřilo mj. vybírání záloh obviněným z pokladny společnosti oproti podpisu výdajových pokladních dokladů. Tyto zálohy následně obviněný užíval na úhradu provedených prací, přičemž zálohy vybírané obviněným z pokladny byly společností zúčtovávány oproti částkám z faktur vystavených dodavateli příslušných prací. Z přehledu zúčtování záloh a dokladů založených na č. l. 115 a násl. vyplývá, že také oproti částkám výše uvedených faktur byly společností zúčtovány zálohy, které obviněný vyzvedl z pokladny společnosti. V inkriminovaném případě pro spáchání trestného činu zpronevěry bylo rozhodující předložení fiktivních faktur společnosti ze strany obviněného a jeho následné převzetí finančních částek odpovídajících fakturovaným cenám prací. Skutečnost, že se jednalo o faktury fiktivní, tedy, že plnění v podobě stavebních prací na objektu v obci Ž. nebylo v daném případě společností K. v. o. s. provedeno, jakož i skutečnost, že o tomto obviněný věděl, jsou přitom skutkovými zjištěními vzešlými z hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, ze kterých je dovolací soud povinen vycházet. Proces vzniku škody společnosti měl tudíž v podstatě ten průběh, že obviněný (dosud) obvyklým postupem vybíral z pokladny společnosti zálohy, které však v tomto případě byly v důsledku jeho jednání (srov. „zúčtování bylo učiněno na základě jeho příkazu“) zúčtovány oproti fakturám na neexistující plnění. Z uvedeného je zřejmé, že v důsledku počínání obviněného společnost vynaložila finanční prostředky na plnění, které jí ve skutečnosti nebylo poskytnuto a v předmětné výši tak došlo ke zmenšení majetku společnosti, neboť hotovost převzatá obviněným nebyla již společnosti vrácena, ani jí v dané hodnotě nebyl poskytnut jiný majetkový ekvivalent. Výše částek z uvedených faktur je tedy škodou, která jí byla způsobena. Stejně tak je evidentní, že převzetím uvedených částek (v podobě vybíraných záloh) se prostředky odpovídající výši částek z předmětných faktur dostaly do dispozice obviněného a z hlediska jeho trestní odpovědnosti již není rozhodné, jak s uvedenými penězi dále naložil. Skutková podstata trestného činu zpronevěry totiž předpokládá alternativní způsob následného nakládání se svěřenou věcí, když znak přisvojení znamená získání možnosti trvalé dispozice s věcí, aniž by bylo rozhodné, jak pachatel s věcí dále naloží. Pachatel může z věci obstarat trvalý prospěch buď sobě nebo jinému.
Při existenci současného závěru vynaložení prostředků společnosti a tedy o úbytku jejího majetku v důsledku škodlivého jednání obviněného, jak vyplývá z předchozího odstavce, je nepochybné, že obviněný s prostředky nenaložil v souladu s účelem jejich svěření, tj. k úhradě plnění skutečně poskytnutých společnosti. Peněžní prostředky, které obviněný jako statutární zástupce akciové společnosti převzal z pokladny, byly ve vztahu k obviněnému „cizí věcí“ a měly charakter „věci svěřené“, protože k dispozici s uvedenými prostředky byl oprávněn právě z důvodu svého postavení statutárního zástupce společnosti. Jak již bylo uvedeno, závěru o spáchání trestného činu zpronevěry zásadně nebrání skutečnost, že není zjištěno, jak obviněný s přisvojenými prostředky naložil, a to za předpokladu, že je (jako v posuzovaném případě, srov. výrok odsuzujícího rozsudku - „pracovníkům v. o. s. K. odpovídající prostředky nepředal“) zřejmé, že s nimi nenaložil v souladu s účelem jejich svěření. Opačný výklad v podobě požadavku zjištění následného nakládání se získanými prostředky by vylučoval závěr o spáchání trestného činu zpronevěry ve všech případech, když prostředky přisvojené obviněným nebyly dohledány. Taková interpretace by však odporovala smyslu §248 tr. zák., čemuž odpovídá také fakt, že znakem daného trestného činu není účinek v podobě prospěchu obviněného či jiné osoby. Námitkou absence tohoto znaku se proto dovolací soud nezabýval.
Poněvadž námitky dovolatele ohledně naplnění zákonných znaků trestného činu zpronevěry nebyly důvodné a soudy ve svých právních závěrech nepochybily, je třeba podané dovolání považovat za zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. listopadu 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová