ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.1356.2018.1
sp. zn. 5 Tdo 1356/2018-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2018 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného S. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, s adresou pro doručování XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2018, sp. zn. 6 To 53/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 8/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Obviněný S. S. byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 6. 2017, sp. zn. 50 T 8/2016, uznán vinným pod bodem I. zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), pod bodem II. přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 aliena první tr. zákoníku a pod bodem III. přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle §225 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl podle §206 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku (v tehdy účinném znění) zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce insolvenčního správce v trvání 6 let. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému O. V., insolvenčnímu správci dlužníka KERATECH GROUP, a. s., IČ: 254 41 469, se sídlem Štětí, Litoměřická 272 (dále jen „KERATECH GROUP“), škodu v celkové výši 4 691 720 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Uvedené trestné činnosti se podle tohoto rozsudku obviněný dopustil (zjednodušeně uvedeno) tím, že pod bodem I. výroku rozsudku v době od 20. 5. 2008 do 14. 10. 2013 v XY jako ohlášený společník bez jakéhokoliv právního důvodu, neoprávněně pro vlastní potřebu používal prostředky majetkové podstaty obchodní společnosti KERATECH GROUP tak, že vybíral hotovost z bankovního účtu obchodní společnosti SVS CONSULTING, v. o. s., IČ: 254 21 000, se sídlem Litoměřice, Dlouhá 198/34, s penězi pak naložil nezjištěným způsobem a tímto jednáním způsobil obchodní společnosti KERATECH GROUP škodu ve výši 5 491 720 Kč. Tohoto jednání se dopustil přesto, že jako insolvenční správce obchodní společnosti KERATECH GROUP měl postupovat svědomitě s odbornou péčí a byl povinen vyvinout veškeré úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Pod bodem II. výroku o vině se trestné činnosti dopustil tím, že v době nejméně od 2. 4. 2010 do 31. 7. 2013 v XY jako ohlášený společník nevedl účetnictví obchodní společnosti KERATECH GROUP a tímto jednáním ohrozil práva věřitelů KERATECH GROUP domoci se v rámci insolvenčního řízení u této obchodní společnosti řádného uspokojení svých pohledávek. Pod bodem III. výroku o vině se trestné činnosti dopustil tím, že jako ohlášený společník nepředal nově jmenovanému insolvenčnímu správci obchodní společnosti KERATECH GROUP O. V. účetní doklady obchodní společnosti KERATECH GROUP ani finanční prostředky náležející do její majetkové podstaty a žádným způsobem nereagoval na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem uvedená ve výroku rozhodnutí, kterými mu bylo uloženo, aby předal O. V. veškeré doklady související s insolvenčním řízením obchodní společnosti KERATECH GROUP, stejně tak nereagoval ani na výzvy nově ustanoveného insolvenčního správce KERATECH GROUP O. V. V důsledku jednání obviněného nebylo možné insolvenční řízení obchodní společnosti KERATECH GROUP ukončit.
3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný S. S. odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2018 rozsudkem pod sp. zn. 6 To 53/2017 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle §206 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 a §58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce insolvenčního správce v trvání 6 let.
II. Dovolání nejvyššího státního zástupce
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného S. S. dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť obviněnému byl tímto rozsudkem uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
5. V úvodu svého dovolání nejvyšší státní zástupce zrekapituloval dosavadní průběh řízení a vytkl odvolacímu soudu, že při rozhodování o trestu nesprávně aplikoval ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož mimořádně snížil obviněnému trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, ač podmínky uvedeného ustanovení nebyly splněny. Poté se zevrubně věnoval jednotlivým okolnostem případu a poměrům obviněného, v nichž odvolací soud spatřoval důvody pro postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Skutečnost, že na obviněném byly závislé dvě dospělé dcery, rozhodně podle dovolatele nelze považovat za důvod pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Takovým důvodem by mohlo být, pokud by výkonem takového trestu měla být vyživovaná osoba existenčně ohrožena, k čemuž v tomto případě nedošlo. Ani obviněným tvrzená poskytovaná pomoc jeho staré matce takovou okolností není. Nejvyšší státní zástupce dále vytkl odvolacímu soudu, že také přecenil význam psychického a zdravotního stavu obviněného. Dovolatel nesouhlasil ani se závěrem odvolacího soudu, že obviněný byl k trestné činnosti prakticky zmanipulován a že jednal ze soucitu k M. R., jehož údajnému citovému vydírání podléhal. Obviněný ve své výpovědi sice hovořil o údajné manipulaci, odvolací soud však zcela odhlédl od jejich společných podnikatelských záměrů, včetně zahraniční cesty na Ukrajinu. Obviněný jednal z vlastní vůle, s rozmyslem a s cílem dosáhnout společně s M. R. profitu. Ani zdravotní potíže uváděné obviněným nemohou ovlivnit postup soudu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce nesouhlasil ani s další polehčující okolností uváděnou odvolacím soudem, kterou byla částečná náhrada škody, neboť vydáním částky 800 000 Kč obviněný pouze poskytl finanční prostředky získané trestnou činností. Nejvyšší státní zástupce uvedl, že odvolací soud vyšel naprosto nekriticky z tvrzení obviněného o jeho finanční situaci, aniž by byly doloženy doklady o jeho majetkových poměrech a aniž by byly náležitě ověřeny. Z těchto důvodů podle nejvyššího státního zástupce nebyly splněny základní podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby spočívající v existenci výjimečných okolností případu.
6. Proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud k dovolání podanému v neprospěch obviněného zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a aby mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
7. Dovolání nejvyššího státního zástupce bylo zasláno k vyjádření obviněnému, který svého práva nevyužil.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
8. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
9. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.
10. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným.
b) K námitkám nejvyššího státního zástupce
11. Nejvyšší státní zástupce opřel své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, protože podle něj byl obviněnému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, s tím, že nebyly dány okolnosti pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Námitka chybné aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku, v důsledku níž byl uložen trest mimo zákonnou trestní sazbu trestu odnětí svobody na daný trestný čin, lze podřadit pod dovolatelem uplatněný dovolací důvod (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003).
12. Nejvyšší soud nejprve připomíná znění §58 odst. 1 tr. zákoníku: „Má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené.“
13. Toto ustanovení je prostředkem soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku (srov. k tomu výklad v odborné literatuře – zejména Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 789 a násl.). Ve spojitosti s rekodifikací trestního práva hmotného se též hovořilo o benevolentnějším uplatňování tohoto ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody oproti dřívější úpravě obsažené v §40 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2009 (dále ve zkratce jen tr. zák.), a to už jen proto, že došlo k úpravě (faktickému zmírnění) podmínek snížení trestu pod dolní hranici ve vyšších odstavcích §58 tr. zákoníku v porovnání s §40 tr. zák. Hovořilo se též o tom, že jde o jakýsi korektiv a vyvážení absence ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., podle něhož se k okolnosti, která podmiňovala použití vyšší trestní sazby, přihlédlo jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšovala stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Toto ustanovení bylo vypuštěno z důvodu změny koncepce pojetí trestného činu, již nadále se nemělo vycházet z materiálního pojetí trestného činu (srov. zejména §3 odst. 1, 2 a 4 tr. zák., ale též řadu dalších ustanovení – např. §7 odst. 1, §8 odst. 1, §12, §41 odst. 1, §294 tr. zák. a mnohé další), ale z pojetí formálního (srov. zejména §13 odst. 1 tr. zákoníku) s důsledným uplatňování zásady subsidiarity trestní represe a principu ultima ratio (srov. §12 odst. 2 tr. zákoníku).
14. Uplatnění ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku je třeba posuzovat nikoliv mechanicky, ale přísně individuálně ve vztahu ke konkrétnímu činu a konkrétnímu pachateli. Jde o ustanovení obecné, které je subsidiární ve vztahu k ostatním zvláštním případům uvedeným ve vyšších odstavcích §58 tr. zákoníku. Již z názvu ustanovení, že jde o mimořádné snížení trestu odnětí svobody, vyplývá, že nebude možno jej aplikovat pravidelně, na jakoukoliv věc, ale na situace něčím zvláštní, neobvyklé, odlišující se od běžně se vyskytujících případů, byť jinak podmínky užití nejsou vázány na „výjimečné“ či „mimořádné“ poměry pachatele. Proto bude velmi záležet na individuálním posouzení konkrétního případu soudem s řádným jeho zdůvodnění a je obtížné tyto situace vzájemně porovnávat a paušalizovat.
15. Ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku obsahuje vlastně tři kumulativní podmínky nezbytné k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby: a) existence určitých okolností případu nebo poměrů pachatele, pro které b) použití normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody (s ohledem na její dolní hranici) by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a c) možnost dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání.
16. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku je tak předně možno opřít o okolnosti případu nebo poměry pachatele anebo o obě hlediska. V daném případě vycházel odvolací soud především z poměrů pachatele, které ve svém dovolání akcentoval nejvyšší státní zástupce, ovšem odvolací soud významně přihlédl i k okolnostem případu. Mezi ně lze počítat snadnou manipulovatelnost obviněného, jeho zmenšenou příčetnost v době činu (s rozvedením podmínek aplikace §40 odst. 1 tr. zákoníku), nižší míru zavinění ve formě nepřímého úmyslu, relativně nižší škodu, jež se blížila spodní hranici škody velkého rozsahu (nedosahovala ani výše 5,5 milionu Kč), navíc zčásti ji obviněný nahradil tím, že vydal 800 000 Kč. Odvolací soud ovšem neopomněl zohlednit ani doznání obviněného, jeho upřímnou lítost vlastního jednání, dosavadní bezúhonnost, relativně vyšší věk i další okolnosti, které měly vliv na posouzení povahy a závažnosti činu ve smyslu §39 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Všechny tyto okolnosti by nepochybně za dřívější právní úpravy vedly důvodně i k úvahám, nakolik je podstatně zvýšena společenská nebezpečnost činu obviněného, aby bylo třeba uplatňovat okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu shora zmíněného §88 odst. 1 tr. zák. Je zřejmé, že toto ustanovení není možno užít, neboť jednání obviněného, s nímž sice započal za účinnosti dřívějšího trestního zákona, bylo ukončeno (dokončeno) za účinnosti současného trestního zákoníku, a proto je třeba výlučně jej užít (srov. §2 odst. 1 a 2 tr. zákoníku), nicméně i v tomto směru je relevantní uvažovat, jak, v jakém směru a z jakých důvodů ke změnám v právní úpravě došlo a jak dřívější možnosti byly případně nahrazeny (metoda výkladu historického).
17. Soud druhého stupně ovšem významně přihlížel též k poměrům obviněného, a to jak jeho osobním, tak i rodinným, majetkovým a jiným. Odvolací soud tak zohlednil, že obviněný je starobním důchodcem (v době rozhodování soudu mu bylo 63 let), který je vážně fyzicky i psychicky nemocen, plní vyživovací povinnost vůči svým dvěma dcerám, které studují a jsou proto na něm závislé, obviněný zároveň pečuje o svou matku ve vysokém věku.
18. Je pravdou, že míru naplnění některých z uvedených skutečností dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku zpochybňoval, nicméně v tomto ohledu jde o skutková zjištění soudů nižších stupňů, která není možno na základě dovolání přezkoumávat (v tomto směru tak šlo o námitky neodpovídající uplatněnému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu).
19. Ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku lze aplikovat především v těch případech, kdy určitá okolnost, která dokonce může být i znakem příslušné skutkové podstaty trestného činu, natolik vybočuje z ostatních případů, že již sama o sobě nebo ve spojitosti s jinými okolnostmi odůvodňuje shovívavější přístup k potrestání pachatele. Může jít ovšem také o situaci, kdy více okolností daného případu teprve ve svém souhrnu vede k úvaze, že použití zákonné trestní sazby by bylo nepřiměřeně přísné a postačí mírnější postih pachatele. Především jde o ty situace, kdy polehčující okolnosti a nízká intenzita naplnění zákonných znaků ve svém souhrnu a kvalitě přesvědčivým způsobem snižují závažnost trestného činu, případně některá z nich je nezvykle intenzivní povahy, takže je na místě ji hodnotit jako okolnost významně polehčující, např. zvlášť tíživé osobní nebo rodinné poměry, za kterých pachatel trestný čin spáchal, aniž by si je byl způsobil, a podobně. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody je na místě i tam, kde některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, přičemž je nerozhodné, zda jde o znak základní nebo kvalifikované skutkové podstaty, byl naplněn neobvykle nízkou intenzitou a tato skutečnost výrazně ovlivnila společenskou škodlivost trestného činu a snížila ji pod obvyklou mez natolik, že je namístě mírnější trestní postih, než ten zákonem obecně předpokládaný. Postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku proto nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti, např. že pachatel před spácháním činu vedl řádný život, k činu se doznal a učinil kroky k náhradě způsobené škody, ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (obdobně rozhodnutí č. 24/1966-III Sb. rozh. tr.). Tyto okolnosti ovšem mohou mít podpůrný význam při zohlednění celé škály dalších okolností, jako tomu bylo v tomto případě.
20. Za okolnosti případu nebo poměry pachatele odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku lze považovat existenci více významných polehčujících okolností při nedostatku významných přitěžujících okolností (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 11/1968-I. Sb. rozh. tr. a rozhodnutí č. 21/1970 Sb. rozh. tr.). Zpravidla se uvádí, že může jít o vážnou nemoc pachatele (srov. rozhodnutí č. 47/1974 Sb. rozh. tr.), závislost mnohačlenné rodiny pachatele na jeho výdělku (srov. rozhodnutí č. 35/1963 Sb. rozh. tr.), stav snížené příčetnosti, není-li možný postup podle §40 odst. 2 tr. zákoníku (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 50/1970 Sb. rozh. tr.), péči pachatele o větší počet osob na něj odkázaných, zejména o nezletilé děti (srov. rozhodnutí č. 19/1967, č. 52/1967 a č. 3/1970 Sb. rozh. tr.), psychický stav pachatele, není-li důvodem postupu podle §26, 47 a §360 odst. 1 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí č. 50/1970 Sb. rozh. tr.), skutečnost, že trestný čin byl vyprovokován, afekt pachatele, který po spáchání trestného činu pominul (srov. rozhodnutí č. 3/1987-38 Sb. rozh. tr.) etc.
21. Předpokladem použití §58 odst. 1 tr. zákoníku je dále podmínka, že uvedené okolnosti případu nebo poměry pachatele vedou k závěru, že by použití normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody (s ohledem na její dolní hranici) bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a dále že je možnost dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Tyto podmínky ovšem ani dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku nezpochybňoval, soustředil se na podmínku prvou, shora rozvedenou. Ovšem i v tomto směru lze dát soudu druhého stupně za pravdu, že i tyto poslední dvě podmínky byly naplněny, nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let, tedy uložený na samé spodní hranici zákonné trestní sazby při dané právní kvalifikaci, jak jej vyměřil soud prvního stupně, by vskutku byl při všech zmíněných okolnostech vůči obviněnému nepřiměřeně přísný, zároveň nápravy obviněného lze nepochybně dosáhnout i trestem kratšího trvání (obviněnému bude při jeho věku prakticky znemožněno opakování této trestné činnosti již samotným trestem zákazu činnosti, který mu též byl uložen, s ohledem na jeho věk a dosavadní bezúhonnost není ani důvodné očekávat páchání jiného druhu kriminality).
22. Odvolací soud vcelku přesvědčivě odůvodnil své rozhodnutí pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody (na str. 5 odůvodnění svého rozsudku) okolnostmi shora popsanými, s jeho odůvodněním i s ohledem na výklad podmínek §58 odst. 1 tr. zákoníku, jak byl uveden shora, lze souhlasit.
IV. Závěrečné shrnutí
23. Nejvyšší soud ze shora rozvedených důvodů dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu