ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.149.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 149/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. února 2003 o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 4 To 13/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 1 T 712/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 1 T 712/2001, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), písm. e), odst. 2 tr. zák., který spáchal tím, že poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 10. 11. 1998, č. j. 1 T 19/98 – 231, který nabyl právní moci dne 2. 7. 1999, odsouzen také za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků se zkušební dobou do 22. 9. 2002, dne 1. 4. 2001 kolem 18:30 hod. v železniční stanici M. ČD, Depo kolejových vozidel L., na pracovišti v M.-K., násilím vnikl do dílny oprav nákladních vozů, štípacími kleštěmi rozbil visací zámky od skříně, uvnitř kterých odcizil 2 ks nůžek, 2 ks rázových šroubováků, úhlovou brusku, příklepovou vrtačku, vrtačku, 3 ks brusky, svářečku, elektrický zásobník elektrod a prodlužovací kabel, vše v celkové hodnotě 98.197,60 Kč ke škodě ČD, s. o. P., Divize obchodně provozní, odštěpný závod Depo kolejových vozidel L. Za tento trestný čin byl odsouzen podle
§247 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené organizaci České dráhy, s. o., Divize obchodně provozní, Ú. n. L., V. 2, škodu ve výši 92.197,60 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 1 T 712/2001, podal obviněný odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 4 To 13/2002, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o povinnosti k náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. řádu uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozené organizaci České dráhy, s. o., Divize obchodně provozní, Ú. n. L., V. 2, škodu ve výši 84.197,60 Kč a podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázal poškozenou organizaci se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny.
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 4 To 13/2002, napadl obviněný J. K. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce JUDr. M. Z., a to z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel namítl, že napadený rozsudek stejně jako rozsudek soudu prvního stupně nevychází ze spolehlivě zjištěných skutečností, když soudy obou stupňů nesprávně posoudily polehčující okolnosti ve smyslu §33 tr. zák. a uložily mu nepodmíněný trest odnětí svobody, který považuje za nepřiměřeně přísný. Obviněný argumentuje tím, že ke spáchání trestného činu se doznal, uvedl, jaké pohnutky jej k jeho spáchání vedly, že vede řádný život a s poškozenou organizací uzavřel dohodu o náhradě škody. V současné době je zaměstnán a škodu poškozené organizaci splácí. Domnívá se, že by bylo na místě uložit mu podmíněný trest odnětí svobody.
Dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 4 To 13/2002, zrušil.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného J. K. uvedla, že dovolání je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu, ve skutečnosti však namítá nedostatečné přihlédnutí k polehčujícím okolnostem a uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Uložení trestu, který dovolatel považuje za nepřiměřeně přísný, však nemůže být důvodem dovolání podle
§265b odst. 1 tr. řádu, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Pro případ jiného rozhodnutí souhlasila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle
§265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a bylo podáno u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni a ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje (§265e odst. 1, 2 tr. řádu).
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že v předmětné trestní věci byly nesprávně posouzeny polehčující okolnosti ve smyslu §33 tr. řádu a byl mu uložen nepřiměřeně vysoký trest odnětí svobody. Jde tedy výlučně o námitky směřující do druhu a výměry uloženého trestu. Výrok o trestu lze však dovoláním napadat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tj. pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Podle tohoto ustanovení trestního řádu však nemůže být dovolacím důvodem pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu nebo o překročení výměry příslušné trestní sazby. Protože je zřejmé, že v daném případě nejsou dány důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, pokusil se dovolatel své námitky podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel však musí na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným
v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. řádu.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny
v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v uložení nepřiměřeně vysokého trestu odnětí svobody.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, a proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Za podmínek
§265r odst. 1 písm. a) tr. řádu o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek