ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.1545.2017.1
sp. zn. 5 Tdo 1545/2017-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2018 o dovolání, které podal obviněný J. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 1 To 23/2017, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 1/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 1 T 1/2013, byl obviněný J. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 a §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ve vztahu ke zdaňovacímu období listopad 2009 ohledně částky 264 910 Kč a ve vztahu ke zdaňovacímu období prosinec 2009 ohledně částky 1 167 775 Kč). Za uvedený trestný čin a za další sbíhající se trestnou činnost, za niž byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 18. 12. 2014, č. j. 61 T 18/2012-6470, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 5. 2015, č. j. 3 To 24/2015-6743, mu byl podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi roků a šesti měsíců, pro jehož výkon ho soud podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně krajský soud zrušil výroky o trestech z citovaných rozhodnutí včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1 tr. zákoníku krajský soud obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 22 denních sazeb po 500 Kč, celkem tedy ve výši 11 000 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Dále tento soud obviněnému uložil trest zákazu činnosti podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci na dobu deseti roků. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku byl rovněž vysloven trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžních prostředků a věci nemovité, konkrétně specifikovaných ve výrokové části tohoto rozsudku. Zároveň byl obviněný J. K. podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočky v Brně ze dne 10. 4. 2012, pro skutek popsaný ve výroku tohoto rozsudku, který byl v obžalobě součástí pokračujícího trestného činu podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku s tím, že nejde o tento trestný čin.
2. Uvedené trestné činnosti se obviněný společně již s pravomocně odsouzenými spoluobviněnými J. Ř., P. V., I. K., P. S., E. P. a P. R. dopustil ve stručnosti tím, že v období od května 2009 do ledna 2010 na území České republiky vykonávali činnost spočívající ve využívání účelově vytvořeného řetězce obchodních společností NABEOL, s. r. o. (nyní v likvidaci; dále jen „NABEOL, s. r. o.“), FOX consulting, s. r. o. (zrušena s likvidací, ke dni 4. 10. 2012 vymazána z obchodního rejstříku), ACIDRON, s. r. o., a MN Petrol, s. r. o., v jejichž rámci byly vzájemně fakturovány obchody týkající se vzájemného prodeje a nákupu ropných produktů (motorové nafty a automobilového benzínu), které však nebyly fakticky realizovány, a šlo tak o ryze účetní operace, včetně údajných úhrad vystavených faktur. Obchodní společnost NABEOL, s. r. o., přitom nakoupila v období května až prosince 2009 od obchodních společností ČEPRO, a. s., a I.I.G., a. s., pohonné hmoty v celkovém objemu 211 061 481 litrů, a to v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně v daňovém skladu obchodní společnosti ČEPRO, a. s., kdy ve smyslu §41 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“), do základu daně z přidané hodnoty nezahrnula spotřební daň a obratem část těchto pohonných hmot prodala v objemu 176 553 888 litrů již v režimu volného daňového oběhu, kdy ve smyslu §13 a §41 odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty již započítala spotřební daň do základu daně z přidané hodnoty odběratelům ˗ vyjmenovaným obchodním společnostem a čerpacím stanicím, přičemž jí tak vznikla za měsíce květen až prosinec 2009 skutečná povinnost odvodu daně z přidané hodnoty v celkové výši 425 160 204 Kč. Přes tyto reálné obchody v režimu volného daňového oběhu předstírala obchodní společnost NABEOL, s. r. o., prodej pohonných hmot obchodní společnosti FOX consulting, s. r. o., a to v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, aniž by přitom obchodní společnost FOX consulting, s. r. o., mohla nabývat práva ke zboží uloženému v daňovém skladu, v objemu 210 114 003 litrů, které měly být údajně prodávány v rámci za tímto účelem vytvořeného řetězce v linii NABEOL, s. r. o. ˗ FOX consulting, s. r. o. ˗ ACIDRON, s. r. o. ˗ MN Petrol, s. r. o. ˗ NABEOL, s. r. o. (menším dílem pak DRACAR CZ, a. s., AIRY, spol. s. r. o., DRACAR OLOMOUC, s. r. o.), a následně zpět odkoupeny obchodní společností NABEOL, s. r. o., od obchodní společnosti MN Petrol, s. r. o., již v režimu volného oběhu. Přitom první odběratel obdržel od obchodní společnosti NABEOL, s. r. o., fakturu za dodávku v ceně nezahrnující spotřební daň, resp. tato daň byla fakturována samostatně. V důsledku tohoto nesprávného účetního postupu došlo k nižšímu výpočtu odpovídající daně z přidané hodnoty, neboť původní cena pohonných hmot nezatížená žádnou daní tvořila základ pro určení výše daně z přidané hodnoty, nezahrnovala tudíž částku odpovídající výši spotřební daně. Skutečným účelem takového konání spoluobviněných včetně obviněného J. K. bylo přenesení daňové povinnosti na prvního odběratele obchodní společnosti NABEOL, s. r. o., kterou se stala obchodní společnost FOX consulting, s. r. o. Posledně jmenovaná obchodní společnost však v uvedeném řetězci měla postavení tzv. missing tradera, tedy fakticky nepodnikajícího nekontaktního subjektu, a tím, že spoluobviněný J. Ř. jako jednatel NABEOL, s. r. o., podal za obchodní společnost NABEOL, s. r. o., jakožto plátce daně z přidané hodnoty s měsíčním zdaňovacím obdobím daňová přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období květen až prosinec 2009 s celkovou vykázanou daňovou povinností ve výši 14 634 894 Kč, jež neodpovídala povinnému odvodu z reálných transakcí, dosáhli obvinění neoprávněného snížení daňové povinnosti subjektu daně ˗ obchodní společnosti NABEOL, s. r. o., nárokováním nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty na vstupu o celkovou částku 410 525 310 Kč. Uvedený rozdíl v určení tohoto druhu daně tudíž představuje rozsah jejího zkrácení ke škodě České republiky.
3. Obviněný J. K. se přitom na popsané trestné činnosti podílel tím, že jako jednatel obchodní společnosti FOX consulting, s. r. o. (v době od 14. 1. 2009 do 18. 6. 2009) po vzájemné dohodě se spoluobviněnými vystavoval fiktivní daňové doklady k neuskutečněným obchodům mezi obchodními společnostmi NABEOL, s. r. o., a ACIDRON, s. r. o., ačkoli si této skutečnosti byl vědom, a poté za účelem jejich uplatnění coby podkladu k daňovému přiznání k dani z přidané hodnoty u příslušného správce daně tyto dokumenty zahrnoval do účetnictví FOX consulting, s. r. o. Rovněž sám jako osoba oprávněná spravoval bankovní účty a nakládal s finančními prostředky na nich uloženými, zadával pokyny k finančním transakcím, činil tak i poté, co účelově převedl obchodní společnost FOX consulting, s. r. o., na Š. O., tzv. bílého koně, a nakonec v období od 7. 5. 2009 do 11. 1. 2010 z jednoho z účtů FOX consulting, s. r. o., vybral celkem 155 584 500 Kč, představující část výnosu z trestné činnosti popsané v bodě 2 tohoto usnesení, přičemž tuto sumu obviněný následně použil nezjištěným způsobem.
4. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný J. K. odvoláním, o němž Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 1 To 23/2017, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání obviněného
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Radka Zapletala, které založil na dovolacích důvodech uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu.
6. Poté co dovolatel zrekapituloval průběh odvolacího řízení a jeho výsledek, zaměřil se nejprve na výhrady, z nichž dovodil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení obviněný shledává v zásadě ve třech rovinách, a to ve vadném pohledu soudů na fungování režimu prodeje zboží v rámci daňového skladu s dopadem na vznik daňové povinnosti, dále označil za nesprávné právní posouzení otázky platnosti kontraktace mezi dvěma subjekty, kdy je jeden z nich na základě jiného smluvního ujednání se třetí osobou obligačně zavázán fakticky se zdržet takové kontraktace, a konečně v nesprávném posouzení otázky prodeje zboží tzv. „na dálku“ tj. bez jeho fyzického převzetí.
7. Pokud jde o první okruh námitek týkající se režimu prodeje zboží v rámci daňového skladu, obviněný jejich úvodem obsáhle citoval z daňových předpisů účinných do 1. 4. 2011 a důvodové zprávy k zákonu č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a na tomto základě poté vybudoval své úvahy. Vyslovil přitom teze, kdy a za jakých podmínek fakticky dochází k prodeji zboží umístěného v daňovém skladu, na nějž se vztahuje režim podmíněného osvobození od spotřební daně. Je totiž přesvědčen, že na obchodní transakce mezi NABEOL, s. r. o., FOX consulting, s. r. o., a ACIDRON, s. r. o., nedopadalo ustanovení §20 zákona č. 253/2003 Sb., o spotřebních daních, v tehdy platném znění, tj. ve znění zákona č. 309/2008 Sb. (dále jen „zákon o spotřebních daních“), nýbrž ustanovení §41 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty. Odvolací soud navíc tomuto problému podle dovolatele nevěnoval pozornost, pouze se ztotožnil s nesprávnými závěry soudu prvního stupně.
8. Prostřednictvím argumentace podřazené druhému okruhu námitek obviněný soudům vytýkal nepochopení problematiky provozování daňového skladu a s tím souvisejícího osvobození od spotřební daně. Úvahy soudů totiž vyústily v nesprávný závěr, že režim podmíněného osvobození od spotřební daně nelze upravovat smluvně právními ujednáními soukromoprávních subjektů, neboť by to bylo v rozporu se zájmy státu na správném vyměření daní. Podle názoru obviněného bylo podstatou smlouvy uzavřené mezi NABEOL, s. r. o., a FOX consulting, s. r. o., ujednání o skladování pohonných hmot v rámci množstevní kvóty v daňovém skladu v majetku ČEPRO, a. s., coby jeho provozovatele; uskladněním zboží v daňovém skladu v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně dodávající subjekt (NABEOL, s. r. o.) přitom nezískal oprávnění provozovatele takového daňového skladu. Soudy obou stupňů se rovněž mýlí, pokud shledaly, že uzavření smlouvy o poskytování služeb při nakládání s minerálními oleji mezi NABEOL, s. r. o., a FOX consulting, s. r. o., dokládá zločinný záměr převést daňovou povinnost na FOX consulting, s. r. o., coby tzv. missing tradera.
9. Ve vztahu ke třetí oblasti otázek dovolatel vychází z toho, že FOX consulting, s. r. o., nabyla vlastnické právo ke zboží zakoupenému od obchodní společnosti NABEOL, s. r. o., a dále je zcizovala, aniž by si tento předmět koupě musela fakticky převzít, resp. aby jí byl obchodní společností NABEOL, s. r. o., skutečně předán. Jednalo se tak podle něj o právně přípustné obchody, nikoli o transakce fiktivní. Obviněný byl tudíž shledán vinným za jednání, které nebylo způsobilé založit jeho trestní odpovědnost.
10. V pořadí druhým uplatněným byl důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, jehož naplnění obviněný odůvodnil jednak tím, že v předcházejícím trestním řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu [jenž však konkrétně nespecifikoval, lze jen dovodit, že měl na mysli důvod pod písm. g)], a současně, že existují jiné procesní vady napadeného rozhodnutí, a to přesto, že výslovně připustil, že uvedená argumentace nemusí naplňovat tento důvod dovolání. Ze strany soudů byly podle obviněného v rozporu se zásadou in dubio pro reo zcela pominuty důkazy svědčící v jeho prospěch, případně byly označeny za nevěrohodné, opomenuty, nebo bagatelizovány; skutková zjištění soudů obou stupňů jsou tudíž v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Takový postup soudů navíc odporuje principům spravedlivého procesu a právu obviněného na obhajobu. Dovolatel dále poukázal na to, že nebyl prokázán opak toho, že ode dne 18. 6. 2009, od kterého se stal jednatelem FOX consulting, s. r. o., Š. O., tento výhradně sám prováděl dispozice s bankovními účty (zejména transfery peněžních prostředků). Na základě provedeného dokazování nelze usuzovat, že by realizace bezhotovostních transakcí probíhaly i po převodu obchodního podílu v této obchodní společnosti ze stejné IP adresy. Postavení, resp. role Š. O. jako tzv. bílého koně rovněž neodpovídá výsledkům dokazování. Je totiž zjevné, že Š. O. obchodní společnost FOX consulting, s. r. o., řídil, neboť byl tím, kdo za ni vystupoval, jednal a v rozhodném období sestavoval a podával daňová přiznání. Tato společnost s ručením omezeným byla navíc po odchodu obviněného J. K. obchodní společností fungující a provozující běžné obchodní aktivity. Dovolatel svoji vinu odmítá také proto, že popis obchodních transakcí a jejich způsob, jak je uveden ve výrokové části odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v Brně, se svojí povahou neliší od těch, které jsou běžné při obchodování s pohonnými hmotami. Rovněž nebylo neobvyklé, že se jednotlivé obchody mezi obchodními partnery finančně vypořádávaly i v hotovosti. Za tímto účelem proto obviněný opakovaně realizoval výběry z bankovních účtů FOX consulting, s. r. o. Je tudíž vyloučeno, aby finanční obnos ve výši 155 584 500 Kč, představoval výnos z trestné činnosti. Taktéž obviněný zpochybnil jednak způsobilost znalců Ing. Stanislava Zavadila a Ing. Blanky Sítařové, tak i výsledky znaleckého zkoumání, k nimž dospěli, a ohradil se proti tomu, že Ing. Ivo Šulc nebyl soudy přibrán jako znalec a v trestním řízení vyslechnut. Poslední, co se podle názoru obviněného promítlo v nesprávném hodnocení provedených důkazů, je neprovedení analýzy pohybu peněz na účtech FOX consulting, s. r. o., díky které by bylo možné zpochybnit vyvedení částky přesahující 400 mil. Kč.
11. Ze všech shora rozvedených důvodů proto obviněný J. K. navrhl, aby Nejvyšší soud, shledá-li, že jednání, které je mu kladeno za vinu, není trestným činem, rozhodl tak, že jej sám zprostí obžaloby, případně aby Nejvyšší soud přezkoumal a zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného
12. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Ingrid Záhorové Nedbálkové (dále jen „státní zástupkyně“), která poukázala na to, že obviněný společně s již odsouzenými spolupachateli využil pro spáchání posuzované trestné činnosti mechanismu typického pro karuselové podvody. Bylo jednoznačně prokázáno, že FOX consulting, s. r. o., nakoupila značné množství pohonných hmot v režimu podmíněného osvobození od daně z přidané hodnoty a následně tyto prodala plátci registrovanému k dani z přidané hodnoty za cenu zahrnující tuto daň, avšak sama tuto povinnost nesplnila a tzv. zmizela. Jinými slovy se stala nekontaktní, přičemž se ukázalo, že jednatelství bylo převedeno na tzv. bílého koně ˗ Š. O. Zboží postupně putovalo přes další plátce daně z přidané hodnoty až zpět k NABEOL, s. r. o., která měla obdržet nadměrný odpočet, tedy čistý zisk z celého podvodu. Státní zástupkyně v souladu s názorem odvolacího soudu uvedla, že posouzení otázky, zda byly obchody uskutečněné mezi FOX consulting, s. r. o., a NABEOL, s. r. o., v souladu se zákonem, tj. i s režimem podmíněného osvobození od spotřební daně, není pro učinění závěru o vině dovolatele stěžejní. Významné totiž je, že byla prokázána fiktivnost deklarovaných obchodů (provedené pouze účetně) mezi jednotlivými subjekty. Daňová povinnost byla v rámci utvořeného řetězce přenesena na FOX consulting, s. r. o., jako prvního odběratele pohonných hmot, kterému bylo toto zboží prodáno v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně; tato však měla být za normálních okolností započtena do základu daně z přidané hodnoty. Za správný proto státní zástupkyně považuje názor Vrchního soudu v Olomouci, který konstatoval, že samotným přeprodáváním zboží by ke zkrácení daně nedošlo, pokud by však FOX consulting s. r. o., nezaujala postavení tzv. missing tradera a „nezmizela“. K těmto závěrům přitom bylo možné dospět na základě analýzy dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi jednotlivými podnikatelskými subjekty. Logickým pokračováním průběhu trestné činnosti byl převod jmenované obchodní společnosti mající postavení tzv. mizejícího obchodníka na tzv. bílého koně, a to bezdomovce Š. O., který se tím pádem stal jejím jediným jednatelem a společníkem. Po uskutečněném převodu obchodního podílu se tato společnost s ručením omezeným stala nekontaktní. Vědomost obviněného J. K. o nelegálnosti obchodů s pohonnými hmotami, stejně jako personální propojení jednotlivých osob byly jednoznačně prokázány. Státní zástupkyně dále doplnila, že podmíněné osvobození od spotřební daně bezprostředně souviselo se skladováním těchto výrobků v daňovém skladu a jejich dopravou a nemohlo být proto přenášeno na jiný daňový subjekt, tj. FOX consulting, s. r. o. Jediným oprávněným k provozování daňového skladu byla totiž ČEPRO, a. s. Přeprodeje pohonných hmot v rámci daňového skladu neměly ekonomické opodstatnění a jejich jediným smyslem a účelem bylo zkrácení daňové povinnosti u NABEOL, s. r. o. Pokud jde o způsob hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů, nelze jim nic vytknout, neboť soudy postupovaly zcela v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu. Státní zástupkyně uzavřela, že veškeré okolnosti předmětné trestné činnosti byly postaveny najisto, a proto žádné skutečnosti nebránily soudům uznat dovolatele vinným citovaným trestným činem.
13. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. K. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, za podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, tj. v neveřejném zasedání.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
14. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
15. V posuzované věci se obviněný domáhal přezkumu dovolacím soudem z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je možné úspěšně uplatnit tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o aplikaci norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je aplikace hmotněprávních norem na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně, zásadně se nepřipouští hodnocení užití těchto norem na skutek prezentovaný dovolatelem, případně na skutek, jehož se dovolatel domáhá vlastní interpretací provedených důkazních prostředků, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Dovolání z tohoto důvodu nemůže být zásadně založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí pouze jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud jako soud dovolací není běžnou třetí soudní instancí povolanou k tomu, aby přezkoumával i skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně, pokud mají svůj podklad v provedeném dokazování.
16. Jako druhý uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který má dvě alternativy, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (alternativa první) nebo protože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu (alternativa druhá). Nejvyšší soud upozorňuje, že obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku nevymezil, kterou z uvedených alternativ uplatňuje. Naopak z obsahu podaného dovolaní lze nabýt dojmu, že mínil užít obě, ačkoli se tyto vzájemně vylučují. Nutno dodat, že výtky, které má obviněný za podřaditelné pod první z těchto alternativ jí neodpovídají, jelikož se jedná o argumenty procesního (případně skutkového) charakteru, které s §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu nejsou obsahově ztotožnitelné, neboť se jedná o jiné než zákonem dovolené okolnosti na nichž spočívá tento dovolací důvod. O takové by se jednalo, pokud by byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §253 odst. 1 tr. řádu, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, anebo bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. řádu, ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad dovolání (viz §253 odst. 4 tr. řádu). Dovolatel sice současně odkázal na druhou alternativu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, ačkoli v řízení předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání a) až k) tr. řádu, nicméně žádný z důvodů jasně nespecifikoval; zřejmě tedy za tento důvod považoval §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který rovněž uplatnil, což bylo sice vzhledem k procesní situaci přípustné, avšak nedůvodné, jak bude vysvětleno níže.
b) K dovolání obviněného
17. Pokud jde o námitky obviněného J. K. vznesené v rámci jeho mimořádného opravného prostředku, je třeba v úvodu poznamenat, že se z velké části jedná o pouhé opakování argumentace užité obviněným již v řádném opravném prostředku ˗ odvolání (většina pasáží je navíc převzata doslovně, viz č. l. 287 a násl. trestního spisu), prostřednictvím něhož brojil proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem, jak se stalo v projednávaném případě, Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované pod č. T 408 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazku 17, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2002).
18. Nejvyšší soud nejprve předesílá, že samotný mechanismus jednání obviněného ve spolupachatelství s již odsouzenými osobami, tak jak k němu soudy dospěly a vyjádřily ho v tzv. skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku, dovolací soud považuje za správný a především navazující na důkladně provedené dokazování. V dovolacím řízení proto nevyvstala potřeba jakkoli korigovat správné skutkové závěry soudů obou stupňů, a Nejvyšší soud z nich tudíž mohl vycházet.
19. Bylo prokázáno, že FOX consulting, s. r. o., společně s ostatními obchodními společnostmi NABEOL, s. r. o., MN Petrol, s. r. o., a ACIDRON, s. r. o., utvořily uskupení typické pro tzv. karuselové obchody, díky němuž byla daňová povinnost spočívající v odvedení daně z přidané hodnoty přenesena z NABEOL, s. r. o., na prvně jmenovanou společnost s ručením omezeným vystupující v pozici tzv. missing tradera, tj. nekontaktního prvotního dodavatele, subjektu daně z přidané hodnoty, který zcela záměrně neplnil svoji zákonnou povinnost spočívající v povinném odvodu (do základu daně byla zahrnuta i odpovídající spotřební daň). Obviněný J. K. přitom v této obchodní společnosti vykonával funkci jednatele a společníka, nejprve společně se spoluobviněným E. P. (do 23. 2. 2009), a to v období od 21. 1. 2009 do 29. 6. 2009, přičemž následně převedl svůj obchodní podíl na Š. O., vystupujícího v této pozici až do 4. 10. 2012, kdy byla obchodní společnost z obchodního rejstříku vymazána. Slovy soudu prvního stupně se však v případě Š. O. „…jednalo o osobu slovenské národnosti, po níž je na území Slovenské republiky vyhlášeno pátrání, jako po osobě obviněné z majetkové trestné činnosti a stejně tak na území České republiky figuruje v pátrání po osobách ode dne 25. 3. 2010. Na území České republiky vykonával různé příležitostné, pomocné stavební práce (…) byl ubytován na různých místech v provizorních objektech. Jde o osobu vzezření bezdomovce (…) betonáře se základním vzděláním, závislého na hraní automatů.“ , jak vypověděl svědek P. Š. (viz strany 22 a 36 rozsudku Krajského soudu v Brně). Nutno dále zmínit, že poté, co se měl Š. O. ujmout vedení FOX consulting, s. r. o., byl pro finanční úřad nekontaktní, i když za tuto společnost s ručením omezeným měl svým jménem podávat daňová přiznání za rozhodné období. Předcházející jednatel a společník FOX consulting, s. r. o., dnes již odsouzený E. P., před ukončením svého jednatelství společně s obviněným ještě podepsal rámcovou smlouvu mezi FOX consulting, s. r. o. a ČEPRO, a. s., a poté se věnoval vedení účetnictví ACIDRON, s. r. o., rovněž jednoho ze subjektů zapojeného do podvodného řetězce, jehož jediným účelem bylo získání neoprávněného nároku na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu ve prospěch NABEOL, s. r. o. Obchodní společnost FOX consulting, s. r. o., nebyla jedinou, která byla převedena na tzv. bílého koně; shodně byly převáděny obchodní podíly na nekontaktní osoby i v obchodních společnostech ACIDRON, s. r. o., a MN Petrol, s. r. o., jejímiž jednateli se stali J. B. a P. H. ˗ rovněž se jednalo o cizince žijící na okraji společnosti bez trvalých pracovních vazeb, bez domova, bez finančních prostředků, osoby trestně stíhané a tedy pro převzetí této role zcela vyhovující záměrům spolupachatelů (viz strany 40 až 41 rozsudku soudu prvního stupně).
20. Podle odsuzující části výroku rozsudku krajského soudu se obviněný dopouštěl svého jednání v období od měsíce května 2009 do ledna 2010. Dovolatel J. K. přitom v rozhodném období (z pozice jediného jednatele a společníka do dne 29. 6. 2009) společně s již odsouzenými J. Ř., I. K., P. S., E. P. a P. R. [ohledně nichž již bylo konáno dovolací řízení a Nejvyšší soud o jejich mimořádných opravných prostředcích rozhodl tak, že je v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu usnesením ze dne 1. 12. 2015, č. j. 5 Tdo 839/2015-I.-180, odmítl jako zjevně neopodstatněné] na základě vzájemné dohody vědomě a úmyslně společně vystavovali fiktivní daňové doklady k nikdy nerealizovaným obchodům, jejichž předmětem byl nákup, resp. prodej pohonných hmot. K obchodům uskutečněným v tzv. „druhé linii“, tj. mezi obchodními společnostmi NABEOL, s. r. o., FOX consulting, s. r. o., ACIDRON, s. r. o., a MN Petrol, s. r. o., přitom fakticky nedocházelo (s výjimkou několika dílčích prodejů mezi prodávající stranou NABEOL, s. r. o., a kupující stranou MN Petrol, s. r. o., a uskutečněným v režimu volného daňového oběhu, které se však uskutečnily ještě v tzv. první linii obchodů, viz strana 4 rozsudku soudu prvního stupně). Faktickou činnost obviněný J. K. společně s již pravomocně odsouzenými spoluobviněnými skrývali za reálně uskutečněné obchody s odběrateli, jejichž platby za pohonné hmoty byly prokázány, a soudem prvního stupně podrobně popsány v „první“ části tzv. skutkové věty výroku o vině (viz strany 4 až 5 rozsudku Krajského soudu v Brně). Proto, aby nevznikaly pochybnosti o reálném základu obchodů v tzv. druhé linii, osoby k tomu oprávněné uskutečňovaly pravidelné přesuny finančních částek mezi jmenovanými obchodními společnostmi.
21. Soudy také správně upozornily na to, že zmíněné transfery velkých obnosů financí byly realizovány v krátkém časovém sledu, což dokladuje způsob, kterým byly mezi jednolitými subjekty participujícími na trestné činnosti na základě domluvy přeposílány tytéž peněžní prostředky. Znalkyně Ing. Blanka Sítařová v hlavním líčení konaném ve dnech 16. až 18. 1. 2013 u Krajského soudu v Brně vypověděla, že z bankovních dokumentů jednotlivých obchodních společností zúčastněných na trestné činnosti bylo možné vypozorovat, že tomu bylo „opravdu pár minut, kdy prostě peníze přišly na účet jedné společnosti a okamžitě odešly společnosti druhé“ (viz č. l. 6922 trestního spisu). Je třeba zdůraznit, že platební schopnost obchodních společností však nebyla takového charakteru, aby platby v takovém objemu probíhaly řádně a včas, jak se tyto subjekty navenek snažily demonstrovat. V dané věci bylo rovněž jednoznačně prokázáno, že zboží, tj. pohonné hmoty nakoupené obchodní společností NABEOL, s. r. o., od ČEPRO, a. s., a I.I.G., a. s., a skladované v daňovém skladu ČEPRO, a. s., v objemu 210 114 003 litrů nemohly být „prodány“ FOX consulting, s. r. o., neboť byly ve skutečnosti rozprodány zcela jiným odběratelům. Jakmile došlo k „úspěšnému“ vytvoření, resp. dokončení podvodného řetězce, jednatelství ve FOX consulting, s. r. o., bylo ze strany obviněného jednoduše převedeno na Š. O. Evidentní je proto snaha obviněného J. K. zprostit se odpovědnosti za vedení účetnictví v této obchodní společnosti, stejně tak i spojitosti s předchozí činností FOX consulting, s. r. o., a jejím zapojení do karuselového podvodu.
22. Pokud jde o pochybnosti obviněného J. K. ohledně výkladu daňových norem (opět se jedná o opakování obhajoby), nezbývá než připomenout úvahy soudů obou stupňů, které pečlivě rozvedly v rámci odůvodnění svých rozhodnutí zejména pak na stranách 33 až 36 rozsudku soudu prvního stupně a stranách 13 až 14 usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Příslušná ustanovení obviněný totiž interpretuje způsobem odlišným od pohledu soudů obou stupňů. Dovolací soud v tomto směru shodně s oběma soudy poukazuje na reálně uzavřenou rámcovou smlouvu mezi NABEOL, s. r. o., a ČEPRO, a. s., o poskytování služeb při nakládání s minerálními oleji, podle jejíhož článku IV. bodu 4. 1. 1. písm. i) stanovujícího podmínky pro platné a bezvadné postoupení pohledávek za ČEPRO, a. s., byla ze strany akciové společnosti sjednána podmínka, podle níž klient (NABEOL, s. r. o.) i třetí osoba (FOX consulting, s. r. o.) musí mít s ČEPRO, a. s., uzavřenou platnou smlouvu o poskytování služeb při nakládání s minerálními oleji. K této kontraktaci však mezi FOX consulting, s. r. o., a zmíněnou akciovou společností nedošlo; nebyla proto dána existence základní podmínky pro postoupení pohledávky ze strany NABEOL, s. r. o. (postupitel) na obchodní společnost FOX consulting, s. r. o. (postupník), jež tak nemohla platně nabývat vlastnické právo ke zboží uloženému v daňovém skladu ČEPRO, a. s., tj. k ropným produktům nacházejícím se v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně. Protože se jednalo o účelový řetězec obchodních společností, jsou zcela vyloučeny jakékoli úvahy o dobré víře postupníka. Jakkoli se dovolatel domáhá platnosti, resp. neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, bylo by mu možné přisvědčit pouze v situaci, kdyby úvahy o dobré víře ( bona fides ) budoucího nabyvatele, tj. FOX consulting, s. r. o., v rovině soukromoprávní nacházely svého reálného opodstatnění, a pouze tehdy by z hlediska soukromého práva mohly mít význam. Co je však v posuzované věci podstatné, že jednání obviněného (ve spojitosti s již odsouzenými spolupachateli) bylo zaměřeno na vytvoření podvodného uskupení obchodních společností, jehož jediným cílem bylo ke škodě České republiky získat majetkový prospěch. Soukromoprávní rovina tudíž byla zcela potlačena trestněprávním charakterem jednání obviněného J. K., které vyplývá z popisu odsuzujícího výroku o vině.
23. Stejně jako soud druhého stupně Nejvyšší soud považuje za vhodné upozornit na to, že ve shora zmíněném článku IV. smlouvy o poskytování služeb při nakládání s minerálními oleji jsou přitom zahrnuty povinnosti obsažené v zákoně o spotřebních daních. ČEPRO, a. s., tak představuje jediný subjekt, jenž byl jednak oprávněn podle §20 zákona o spotřebních daních k provozování daňového skladu, ale současně i povinen vůči příslušnému správci daně ˗ Celní správě České republiky, dodržovat povinnosti stanovené tímto zákonem; současně též odpovídalo za to, aby nedocházelo k neoprávněnému použití zboží uloženého v daňových skladech a k daňovým únikům. Obchodní společnost NABEOL, s. r. o., která neoprávněně ˗ fiktivně ˗ „prodala“ pohonné hmoty FOX consulting, s. r. o., bez zatížení spotřební daní, se tak chovala jako provozovatel daňového skladu, kterým však bylo i nadále výlučně ČEPRO, a. s. Tyto pouze účetně realizované transakce NABEOL, s. r. o., a FOX consulting, s. r. o., se tak zcela plánovaně odehrávaly mimo kontrolu Celní správy České republiky, coby bezpečnostního sboru zajišťujícího výkon kompetencí v oblasti správy cel a některých daní, jakož i dalších svěřených nefiskálních činností ve prospěch státu i jeho občanů. S ohledem na zde uvedené je tudíž zcela vyloučeno, aby k obchodům tohoto typu docházelo na soukromoprávní úrovni bez ingerence veřejnoprávního subjektu reprezentujícího zájem státu na kontrole a řádném odvodu daní. Nelze proto akceptovat argumentaci obviněného, že problematika provozování daňového skladu a s tím souvisejícího režimu podmíněného osvobození od spotřební daně může být upravována na ryze soukromoprávní úrovni, čímž by se ocitla zcela mimo kontrolu daňových subjektů dbajících na ochranu zájmů státu.
24. Zcela správně soudy přistoupily i k výkladu pojmu „fiktivnosti“ obchodů, které v existujícím řetězci obchodních společností NABEOL, s. r. o., FOX consulting, s. r. o., ACIDRON, s. r. o., a MN Petrol, s. r. o. (menším dílem pak DRACAR CZ, a. s., AIRY, s. r. o., a DRACAR OLOMOUC, s. r. o.) probíhaly, neboť jak již bylo uvedeno, tyto probíhaly pouze v ryze účetní rovině, nikoli faktické, kdy nepřímý předmět transakcí nebyl ve skutečnosti ze strany NABEOL, s. r. o., vůbec obchodován, protože v té době byl již prodán odběratelům v „první linii“ (což je doloženo i samotnými fakturami za realizované platby). Nebylo tak možné totožné zboží učinit předmětem prodeje podruhé. Cílem takového jednání bylo pouhé zastření skutečnosti, díky němuž došlo ke zkrácení daňové povinnosti NABEOL, s. r. o., a vzniku škody na straně České republiky. Ke skutečnému převodu vlastnického práva k ropným produktům z NABEOL, s. r. o., na obchodní společnost FOX consulting, s. r. o., však nikdy nedošlo a ex lege ani dojít nemohlo. Posledně jmenovaná společnost s ručením omezeným tudíž toto majetkové právo ˗ vlastnictví k motorové naftě a automobilovému benzínu ˗ ani nemohla dále převádět (a to ani distančním způsobem, jak se obviněný J. K. domnívá) na ostatní obchodní subjekty podvodného kolotoče.
25. V ostatním Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný jím uplatněné dovolací důvody nenaplnil a vznesené námitky jsou rázu skutkového nebo procesního, které však nemohou založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu, neboť se s obsahovým zaměřením dovolacích důvodů rozcházejí. Přesto, aby obviněný snad nenabyl dojmu, že na jeho zbývající námitky Nejvyšší soud odmítl jakkoli reagovat, lze ve stručnosti a nad rámec již uvedeného doplnit následující.
26. Dovolací soud připomíná, že dovolatel byl rovněž uznán vinným proto, že jako osoba oprávněná nakládat s peněžními prostředky uloženými na bankovních účtech FOX consulting, s. r. o., zadával v období od 7. 5. 2009 do 11. 1. 2010 pokyny k fingovaným transakcím mezi společností s ručením omezeným, jejímž byl v minulosti jediným jednatelem a společníkem a NABEOL, s. r. o., a ponechal si právo disponovat s finančními prostředky uloženými na bankovních účtech, nakonec z jednoho z nich vybral částku v celkové výši 155 584 500 Kč. Při zohlednění již výše uvedeného ˗ skutečné role Š. O., jakožto osoby zcela nekompetentní pro vedení obchodní společnosti, na kterou byl obchodní podíl ve FOX consulting, s. r. o., účelově převeden, aby došlo ke ztížení, resp. znemožnění kontroly tohoto obchodního subjektu příslušným správcem daně ˗ společně s ostatními provedenými důkazy je evidentní zejména z analýzy IP adres, identifikátorů, emailů a datových schránek, že byť k formální změně v osobě jediného jednatele a společníka z obviněného J. K. na tzv. bílého koně Š. O. došlo, nezměnilo se nic na způsobu správy bankovních účtů (obviněnému zůstala zachována oprávnění k dispozicím s bankovními účty FOX consulting, s. r. o.; proto jej soud prvního stupně v tzv. skutkové větě výroku o vině označil jako „oprávněného“). Rovněž je zřejmé, že obviněný J. K. byl i nadále tím, kdo zadával pokyny k bankovním transakcím, neboť poté, co Š. O. převzal jednatelství ve FOX constulting, s. r. o., bylo ke správě využíváno stále stejných elektronických klíčů, jako v minulosti. Vlastníkem IP adres byla navíc obchodní společnost VPR Metal CZ, s. r. o. (zrušena s likvidací a ke dni 2. 12. 2015 vymazána z obchodního rejstříku, jejím jednatelem byl již odsouzený P. R.) do jejíhož vlastnictví spadaly i IP adresy, které užívala obchodní společnost ACIDRON, s. r. o. (později převedená na osobu J. B.). Uvedená zjištění opět pouze indikují organizované propojení nejenom osob, ale samotných obchodních společností, včetně jejich následného záměrného převodu obchodních podílů ve FOX consulting, s. r. o., ACIDRON, s. r. o., a MN Petrol, s. r. o., na nastrčené osoby, tzv. bílé koně. To vše přitom skuteční pachatelé činili ve snaze zastřít svůj záměr a uniknout trestnímu postihu.
27. V posuzovaném případě navíc všechny provedené důkazy bezpochyby prokazují, že částku převyšující 150 000 000 Kč z bankovního účtu vedeného u České spořitelny, a. s., patřícího FOX consulting, s. r. o., vybral sám obviněný J. K. Jeho postupné dílčí výběry peněžních prostředků nejenom dokládají závěry znaleckého zkoumání Ing. Stanislava Zavadila (viz č. l. 7126 trestního spisu), ale dokonce sám obviněný se přiznal k tomu, že výběry v této výši z bankovního účtu FOX consulting, s. r. o., v době, kdy byl jediným jednatelem a společníkem Š. O., skutečně učinil (viz strana 20 rozsudku soudu prvního stupně). Finanční hotovost měl podle svých slov navíc osobně tomuto „novému jednateli“ předat. Věrohodnost jeho argumentace však snižuje obsah výpovědi svědka P. Š., podle něhož Š. O. „žil od výplaty k výplatě a byl závislý na hraní automatů“ (viz strana 22 rozsudku Krajského soudu v Brně). Zcela evidentně tedy Š. O. nebyl schopen FOX consulting, s. r. o., aktivně řídit a hájit její zájmy, ale jeho „záliba“ v gamblerství vylučovala reálné schopnosti dbát o prosperitu a ekonomickou stabilitu této obchodní společnosti.
28. Rovněž je třeba odmítnout argumentaci dovolatele spočívající v tom, že hotovostní výběry z účtu obchodní společnosti FOX consulting, s. r. o., uskutečňoval za účelem vypořádání závazků, které tato společnost s ručením omezeným měla vůči svým obchodním partnerům. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že částka 155 584 500 Kč představuje výši majetkového prospěchu, kterého se nelegálním nabytím dostalo obviněnému, resp. v přesně nezjištěném poměru všem původně spoluobviněným pachatelům, jde tak o výnos z trestné činnosti. I v tomto směru se jedná o další z řady účelových tvrzení, kterými se obviněný J. K. po celou dobu trestního řízení obhajoval.
29. Obviněný dále vyjádřil své přesvědčení, že soud prvního stupně pochybil, pokud učinil podkladem rozhodnutí o vině znalecký posudek vypracovaný Ing. Stanislavem Zavadilem, znalcem z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady se specializací na oceňování podniků, resp. když zohlednil závěry, k nimž dospěla znalkyně z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence Ing. Blanka Sítařová. Na tomto místě je třeba poukázat na rozhodnutí, jimiž Nejvyšší soud již rozhodoval ohledně spoluobviněných (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 5 Tdo 839/2015, a ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 5 Tdo 1412/2017), kteří totožnou námitku taktéž vznesli. Závěry, k nimž dospěl znalec Ing. Stanislav Zavadil dovolací soud (stejně jako soudy nižších stupňů) i v případě obviněného J. K. považuje za správné a dostatečné pro zjištění rozsahu a způsobu zkrácení daně z přidané hodnoty u jednotlivých obchodních transakcí, stejně tak posoudil jeho odbornou způsobilost k zodpovězení zadaných otázek za odpovídající. Krajský soud v Brně navíc na straně 45 odůvodnění odsuzujícího výroku rozsudku vysvětlil, z jakého důvodu vycházel ze závěrů znalce Ing. Stanislava Zavadila, namísto těch, k nimž dospěla Ing. Blanka Sítařová. Bylo tomu tak proto, že znalec ohledně výše zkrácené daňové povinnosti obchodní společnosti NABEOL, s. r. o., dospěl k částce ve výši 409 180 302 Kč, která je nižší než ta, kterou určila znalkyně (421 073 111 Kč), tj. soud dále zohledňoval výsledek znaleckého zkoumání pro obviněného výhodnější. Zpochybněný znalec výsledky svého znaleckého zkoumání stvrdil i při svých výpovědích v hlavním líčení před soudem prvního stupně; uvedl přitom, že vycházel ze souborů faktur, které mu byly v souvislosti s FOX consulting, s. r. o., ale i ostatními obchodními společnostmi předány, a tyto následně mezi sebou porovnával (viz č. l. 6672 a násl. trestního spisu). Jejich souhrn přitom uvedl závěrem svého znaleckého posudku, kdy se mezi nimi nacházely jak soupisy faktur FOX consulting, s. r. o., tak i bankovní výpisy této obchodní společnosti (viz č. l. 357 trestního spisu). Podle dovolacího soudu se soudy obou stupňů rovněž dostatečným a přesvědčivým způsobem vyjádřily k návrhu obviněného J. K. na doplnění dokazování ve vztahu k osobě I. Š., a na jejich argumenty je vhodné odkázat.
30. Současně nelze sdílet výhradu obviněného, že by při procesu hodnocení výsledků dokazování soudy porušily princip in dubio pro reo . Obviněný vadu rozsudku soudu prvního stupně shledává zejména v jeho skutkových zjištěních, neboť výroku o vině vytýká, že neodpovídá požadavku §2 odst. 5 tr. řádu. Navíc, jak plyne již ze shora uvedeného, výhrada porušení zásady in dubio pro reo nedopadá pod obviněným uplatněné dovolací důvody, neboť zmíněný princip vyplývající ze zásady presumpce neviny, zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny a §2 odst. 2 tr. řádu, má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. řádu). Je tudíž zjevné, že tento princip má procesní povahu, týká se jen otázek skutkových a jako takový není způsobilý naplnit obviněným zvolené (avšak ani žádné jiné) dovolací důvody. Navíc se připomíná, že princip in dubio pro reo se uplatňuje v podobě „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. v přijetí skutkové varianty (nej)příznivější pro obviněného. Pokud soudy v dané věci neměly žádnou pochybnost o vině dovolatele, uplatnění tohoto principu ani nepřicházelo do úvahy.
31. Závěrem je proto možné shrnout, že výsledky provedeného dokazování v rámci tohoto trestního stíhání vytvořily logický, ničím nepřerušený řetězec vzájemně se doplňujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny skutkové okolnosti nezbytné pro naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty stíhaného trestného činu. Soudy obou stupňů se nedopustily pochybení v podobě tzv. opomenutých důkazů, přičemž se ve svých rozhodnutích vypořádaly s otázkou úplnosti dokazování z hlediska §2 odst. 5 tr. řádu, pro dovolací soud přijatelným způsobem vyložily důvody nevyhovění návrhů obhajoby. Procesní postup soudů ve vztahu k množství a kvalitě důkazních prostředků, tak i při hodnocení výsledků dokazování, odpovídal zásadám uvedeným v §2 odst. 5 a 6 tr. řádu. Obviněný byl tudíž správně uznán vinným tím, že společně s ostatními spoluobviněnými J. Ř., I. K., P. S., E. P. a P. R. jako spolupachateli, s nimiž prostřednictvím obchodních korporací utvořil tzv. karuselové obchody, jednak ve větším rozsahu zkrátili daňovou povinnost obchodní společnosti NABEOL, s. r. o., ke škodě České republiky, a zčásti se o to pokusili, aniž by došlo k dokonání činu za období listopad a prosinec 2009, přičemž konečná škoda tak v důsledku jejich jednání dosáhla celkové výše 410 525 310 Kč (představuje tak škodu velkého rozsahu, jejíž hranici stanovenou v §138 odst. 1 tr. zákoníku mnohonásobně překračuje). Současně dovolací soud nezjistil žádný, natož extrémní rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů. Nebylo rovněž zasaženo do práva obviněného na spravedlivý proces garantovaného v čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, resp. v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jak namítal.
IV. Závěrečné shrnutí
32. Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud neshledal v napadeném rozhodnutí ani v jeho předcházejícím řízení vadu v hmotněprávním posouzení skutkových zjištění, jež by odpovídala jak dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tak důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) v jeho druhé variantě, pokud měl být dán již prvně citovaný dovolací důvod. Nejvyšší soud proto na podkladě trestního spisu odmítl dovolání obviněného J. K. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tř. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení jemu předcházejícího. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 24. 1. 2018
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu