ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.205.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 205/2014-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 3. 2014 o dovolání, které podal obviněný M. P. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 7 To 371/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 93/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. P. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 92 T 93/2013, uznán vinným pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1 a §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §205 odst. 3 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně spáchal obviněný výše uvedenou trestnou činnost v Brně v době od 9. 9. 2012 do 3. 10. 2012 dvěma po sobě jdoucími útoky s téměř shodným způsobem provedení. V obou případech rozbil skleněnou výplň předního okna uzamčeného osobního motorového vozidla zaparkovaného na ulici, vnikl do vozidla a v prvním případě z něj odcizil věci v celkové hodnotě 10 446,- Kč a platební kartu, pomocí které se obratem pokusil vybrat z bankovního automatu peněžní částku ve výši 4 000,- Kč, což se mu pro neznalost tzv. PIN kódu nepodařilo. V druhém případě pak obviněný odcizil dvě platební karty, přičemž jednu z nich, u které měl její držitel přiložen lístek s tzv. PIN kódem, obratem opakovaně neoprávněně použil jednak k výběru hotovosti z bankovních automatů, čímž získal peněžní částku ve výši 30 000,- Kč, a jednak k neoprávněným platbám za služby mobilního operátora ve výši 1 500 Kč, přičemž se neúspěšně pokusil vybrat další hotovost ve výši 25 400,- Kč a provést platbu ve výši 1 000,- Kč. Obviněný tak celkem způsobil na majetku poškozených škodu ve výši 41 946,- Kč a jeho jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 71 196,- Kč.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný zavázán k povinnosti nahradit škodu způsobenou poškozeným, a to obchodní společnosti Möbelix CZ, s. r. o., ve výši 11 115,- Kč, V. Ž. ve výši 2 946,- Kč, L. B. ve výši 1400,- Kč a Kynologickému klubu Ž. ve výši 31 500,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byli první dva poškození (obchodní společnost Möbelix CZ, s. r. o., a V. Ž. ) odkázáni se zbytkem uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Brně, který rozhodoval o odvolání obviněného podaném proti shora citovanému rozsudku Městského soudu v Brně, jež směřovalo výhradně proti výroku o trestu, usnesením dne 3. 10. 2013, sp. zn. 7 To 371/2013, podle §256 tr. řádu zamítl odvolání jako nedůvodné.
Obviněný M. P. podal prostřednictvím obhájce proti tomuto usnesení odvolacího soudu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s argumentem, že v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle obviněného soud prvního stupně nesprávně použil ustanovení §38 odst. 1 tr. zákoníku o ukládání trestů, v důsledku čehož je vyměřený trest nepřiměřeně přísný. Neadekvátnost výměry uloženého trestu odnětí svobody spatřuje obviněný v tom, že soudy ve svých úvahách o trestu nedostatečně zohlednily polehčující okolnosti, kterými jsou doznání obviněného a naplnění kvalifikačního znaku skutkové podstaty trestného činu krádeže, jímž je způsobení větší škody (nejméně 50 000 Kč), i těmi finančními částkami, které se mu nepodařilo získat výběrem peněz z bankomatů. Obviněný sice akceptoval tento způsob výpočtu škody, ovšem podle jeho názoru měly soudy nižších stupňů v rámci úvah o přiléhavém trestu vzít v úvahu, že se opakovaně pokoušel o další výběry z bankomatů pouze z důvodu neúspěšného pokusu o předchozí výběr peněz. Fakticky se tedy snažil získat nižší částku než tu, která je dána součtem všech neúspěšných výběrů. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, případně i předcházející vadnou část řízení, a aby přikázal odvolacímu soudu nebo soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného M. P. prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný podal dovolání s poukazem na důvody, které nejsou dovolacími důvody vymezenými v §265b odst. 1 tr. řádu, proto státní zástupce navrhl Nejvyššímu soudu, aby podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného. Státní zástupce argumentoval ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž lze námitky vůči druhu trestu a jeho výměře úspěšně uplatnit v dovolání jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu. Současně státní zástupce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
Obviněný M. P. ve svém dovolání vytkl soudům nižších stupňů nesprávné použití ustanovení §38 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož je nutno trestní sankce ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele, přičemž obviněný zde shledal dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že v řízení, které předcházelo zamítnutí jeho odvolání, byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a to pokud jde o zohlednění existence a významu polehčujících okolností.
Nejvyšší soud k tomu připomíná, že při hmotně právním posouzení druhu a výměry uloženého trestu nelze systematickým výkladem soustavy dovolacích důvodů obsažených v §265b odst. 1 tr. řádu dojít k jinému závěru, než jaký byl vyjádřen v rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaném pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. Podle něj námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je možno považovat, pokud jde o výrok o trestu, jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest za pokračování v trestném činu. Opačný výklad by vedl k závěru o zřejmé nadbytečnosti zákonné úpravy dovolacího důvodu podle §265 odst. 1 písm. h) tr. řádu, protože pak by jakékoli pochybení při ukládání trestu, a tím spíše uložení trestu mimo zákonem vymezenou trestní sazbu nebo nepřípustného druhu trestu, bylo možné považovat za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Jak již bylo zmíněno výše, podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je možné podat dovolání tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněnému M. P. ovšem nebyl uložen nepřípustný druh trestu ani mu nebyl vyměřen uložený trest odnětí svobody mimo zákonnou trestní sazbu, která podle §205 odst. 3 tr. zákoníku činí 1 rok až 5 let. Obviněný se tedy domáhá mimořádného přezkumu výroku o trestu nikoli z titulu jeho nepřípustnosti či překročení zákonných hranic jeho výměry, nýbrž výhradně z důvodu údajné nepřiměřenosti trestu vzhledem k závažnosti následku u přísnějšího ze sbíhajících se trestných činů, jimiž byl uznán vinným, a to přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, a k faktu, že se doznal ke spáchané trestné činnosti.
Lze proto shrnout, že dovolací námitky obviněného M. P. , které formálně podřadil pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s odkazem na naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu, neodpovídají věcně těmto dovolacím důvodům ani žádnému jinému z dovolacích důvodů obsažených v §265b odst. 1 tr. řádu, včetně ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl podané dovolání. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Zcela nad rámec podaného dovolání i uplatněného dovolacího důvodu Nejvyšší soud k námitkám obviněného M. P. pokládá za vhodné zdůraznit, že soud prvního stupně při ukládání trestu vzal v úvahu jeho doznání zcela adekvátně tomu, za jakých okolností došlo k doznání a jak jím obviněný přispěl k objasnění trestné činnosti (k tomu viz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na s. 6). Současně soud prvního stupně nepochybil ani v tom, pokud nepovažoval za polehčující okolnost, že do výše větší škody u přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku se započetly i všechny neúspěšné pokusy obviněného o neoprávněný výběr finanční hotovosti pomocí odcizené platební karty. Pachateli totiž zásadně nemůže polehčovat skutečnost, jestliže jeho jednání bezprostředně směřující k dokonání trestného činu, který chtěl spáchat, zůstalo ve stadiu pokusu výhradně z důvodů na jeho vůli nezávislých, přičemž sám pachatel učinil vše pro to, aby čin dokonal.
V nyní posuzovaném případě se obviněný M. P. chtěl zmocnit za použití odcizené platební karty finanční hotovosti ve výši nejméně 55 400,- Kč, jak o tom jasně vypovídají jím zadané pokyny evidované prostřednictvím bankovních automatů, a pouze z toho důvodu, že platební karta měla stanovený denní limit, se obviněný reálně zmocnil jen peněžní částky ve výši 30 000,- Kč. Úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 3 roků, který byl obviněnému uložen v polovině zákonné trestní sazby přísnějšího ze dvou sbíhajících se přečinů, je trestem sice citelným, ale nikoli nepřiměřeným. Odpovídá dosavadnímu způsobu života obviněného, který je speciálním recidivistou a trestná činnost byla hlavním zdrojem jeho obživy (byl již 15-krát soudně trestán, a to převážně pro majetkovou trestnou činnost, přičemž k sedmi z těchto odsouzení, která nejsou zahlazena, je nutné přihlédnout jako k přitěžující okolnosti), možnostem jeho nápravy (v minulosti se na něj působilo tresty výchovného charakteru i tresty s dominující represivní složkou, žádný z nich ovšem nevedl k jeho nápravě) a konečně i k povaze a závažnosti spáchaných trestných činů, protože spáchal dva přečiny, oba v přímém úmyslu a více útoky, přičemž svým jednáním způsobil škodu nikoli malou (ve výši 41 946,- Kč) a chtěl způsobit větší škodu (ve výši 71 196,- Kč).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení.
V Brně dne 12. 3. 2014
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y
Vyhotovila:
JUDr. Pavla A u g u s t i n o v á