ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.269.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 269/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 3. 2005 o dovolání obviněného Ing. J. H., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 12 To 340/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 164/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 2 T 164/2003, byl obviněný Ing. J. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že:
- ve třech případech ve dnech 6. 8. 2001, 16. 8. 2001 a 30. 8. 2001 v Zemědělském družstvu S. - M., okres M. B., přestože věděl, že vzhledem ke své finanční situaci a platební neschopnosti nebude moci dostát svým novým závazkům, odebral celkem 160 ks prasat a 73 ks jatečních býků v celkové částce 2.544.750,- Kč, všechna jateční zvířata ihned prodal do masokombinátu a utržené peníze užil pro svou potřebu, přičemž na základě vystavených faktur postupně uhradil poškozenému pouze 1.222.081,30 Kč a způsobil tak uvedené společnosti škodu ve výši nejméně 1.322.668,70 Kč,
- dne 10. 12. 2001 v Zemědělském družstvu T. se sídlem ve V., přestože věděl, že vzhledem ke své finanční situaci a platební neschopnosti nebude moci dostát svým novým závazkům, na výdejku odebral 12 ks jatečních jalovic v celkové částce 149.625,- Kč, všechna jateční zvířata prodal dne 11. 12. 2001 do masokombinátu a utržené peníze užil pro svou potřebu, přičemž na základě vystavené faktury uhradil 3. 6. 2002 poškozenému družstvu pouze 1.625,- Kč a způsobil tak uvedené společnosti škodu ve výši nejméně 148 000 Kč,
- dne 28. 5. 2002 ve S., okres T., Zemědělském družstvu O., přestože věděl, že vzhledem ke své finanční situaci a platební neschopnosti a dále i s ohledem na to, že místní masokombinát vykupuje jateční zvířata za nižší cenu, než za kterou tato zvířata nakupoval, nebude moci dostát svým novým závazkům, odebral 10 ks jatečních krav v celkové částce 182.775,60 Kč, všechna jateční zvířata prodal ihned do masokombinátu a utržené peníze užil pro svou potřebu, přičemž na základě vystavené faktury uhradil až 16. 1. 2003 poškozenému družstvu pouze 20.775,60 Kč a způsobil tak uvedené společnosti škodu ve výši nejméně 162.000,- Kč,
- dne 1. 11. 2002 v Zemědělské společnosti J., a. s., se sídlem v J., okres Ú., přestože věděl, že vzhledem ke své finanční situaci a platební neschopnosti nebude moci dostát svým novým závazkům, odebral 8 ks jatečních býků v celkové částce 145.748,- Kč, všechna jateční zvířata prodal ihned do masokombinátu a utržené peníze užil pro svou potřebu a způsobil jmenované společnosti výše uvedenou škodu.
Za tento trestný čin byl obviněný Ing. J. H. podle §250 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 10 měsíců, přičemž podle §58 odst. 1 a §60a odst. 1, 2 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let a současně byl nad ním vysloven dohled. Podle §49 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen i trest zákazu činnosti živnostenského podnikání koupě zboží za účelem prodeje na dobu 5 let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný uznán povinným uhradit Zemědělskému družstvu O. náhradu škody ve výši 162 000 Kč, Zemědělskému družstvu S. - M. náhradu škody ve výši 1 322 518 Kč, Zemědělskému družstvu T. se sídlem ve V. náhradu škody ve výši 148 800 Kč a Zemědělské společnosti J., a. s., se sídlem v J. náhradu škody ve výši 145 748 Kč.
Proti tomuto rozsudku podali obviněný Ing. J. H. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství odvolání, o kterých Krajský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 12 To 340/2004, tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl a na základě odvolání státního zástupce napadené rozhodnutí soudu prvního stupně částečně zrušil a znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a nezměněném výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozeným Zemědělskému družstvu O., Zemědělskému družstvu M. a Zemědělské společnosti J., a. s., obviněného Ing. J. H. odsoudil podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, přičemž mu tento trest podmíněně odložil podle §58 odst. 1 a §60a odst. 1, 2 tr. zák. na zkušební dobu v trvání 5 let a současně nad ním vyslovil dohled. Dále obviněnému odvolací soud uložil podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. též trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání s předmětem koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje, a to v trvání 5 let. V neposlední řadě bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. o náhradě škody ve vztahu k poškozenému Zemědělskému družstvu T. se sídlem ve V., a to ve výši 148 000 Kč.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 12 To 340/2004, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 2 T 164/2003, podal obviněný Ing. J. H. prostřednictvím obhájce Mgr. M. H. dovolání do všech výroků napadeného rozhodnutí z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s odůvodněním, že v případě Zemědělského družstva S. - M. nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podvodu ve smyslu §250 tr. zák., neboť první závazek obviněného za tímto družstvem vznikl 6. 8. 2001 a poslední jeho částečné plnění proběhlo zápočtem jeho pohledávky za tímto družstvem dne 15. 1. 2003, což bylo 16 měsíců poté, kdy mělo k trestnému činu dojít. V tomto případě se podle dovolatele nejednalo o klasické splácení závazku, ale o zápočty vzájemných pohledávek, které vznikly aktivním obchodováním mezi dvěma podnikatelskými subjekty. Nebylo též jednoznačně prokázáno, že úmysl obohatit se měl obviněný již v okamžiku páchání trestného činu, protože obviněný svůj závazek sice nemohl splnit ve lhůtě splatnosti, avšak s věřitelem dále aktivně obchodoval a závazek aktivně splácel těmito následnými obchody. Dále dovolatel polemizuje s odůvodněním rozhodnutí krajského soudu, který uvedl, že pokud obviněný dluh částečně uhradil, učinil tak proto, že mu byla odmítnuta další možnost obchodní spolupráce s dotyčným věřitelem. Podle obviněného však přitom soud nevzal v úvahu závěry vyplývající ze znaleckého posudku na č. l. 456 spisu, a to, že obviněný ve splácení jeho závazků aktivně pokračoval, i když od ZD S. - M. nic dalšího již neodebral. Následně obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku napadeným rozhodnutím vytkl, že v případě polhůtního splácení též nedošlo k obohacení dovolatele či někoho jiného, jak vyžaduje zákon, a proto nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu. K případům Zemědělského družstva T., Zemědělského družstva O. a Zemědělské společnosti J., a. s., uvedl, že ani zde nedošlo k naplnění skutkové podstaty uvedeného trestného činu, protože ve všech případech obviněný své závazky uznal a v případech Zemědělského družstva T. a Zemědělského družstva O. došlo i k částečnému plnění. Tento svůj argument obviněný dále ještě rozvedl tak, že ve svém podnikání vzhledem k obtížné finanční situaci prováděl spíše úhrady starších pohledávek a pohledávky nové odsouval do doby, kdy se, jak obviněný doufal, zlepší situace na trhu a jeho podnikání se stane opět ziskovým. Proto také jeho jednání nenaplnilo znaky trestného činu podvodu, a jednalo se pouze o neúspěšné podnikání. Takové podnikání, které podle dovolatele probíhalo v souladu se zákonnou úpravou, nelze posuzovat jako podvodné jednání. V této souvislosti obviněný poukázal na ustanovení článku 8 odst. 2 větu druhou Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nemůže být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát svému smluvnímu závazku.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí č. j. 12 To 340/2004 – 563 ze dne 30. 9. 2004 a č. j. 2 T 164/2003 – 546 ze dne 15. 7. 2004 zrušil ve výrocích o vině, trestu i náhradě škody.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž bylo dovolání obviněného Ing. J. H. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., ve svém vyjádření konstatovala, že dovolatelem uvedené a ve smyslu použitého dovolacího důvodu kvalifikované výtky, které směřují především k nedostatku dovolatelova zavinění, nejsou způsobilé zvrátit zcela správný právní závěr o jeho odpovědnosti za jednání podvodného charakteru. Na závěr státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl tak, že se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítá, a současně navrhla, aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda v posuzovaném případě není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále zkoumal, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Svými shora uvedenými námitkami vytkl dovolatel napadeným rozhodnutím, že jak soud prvního stupně tak i soud druhého stupně nesprávně posoudily předmětné jednání obviněného jako trestný čin podvodu, a to zejména z toho důvodu, že pokud podnikatel přijme závazek a pak z různých důvodů nemůže tento ve lhůtě splatnosti splnit, ale přesto dále aktivně obchoduje a těmito obchody svůj závazek aktivně splácí, nelze v takovémto jednání spatřovat zákonné znaky trestného činu podvodu. Není zde totiž podle dovolatele přítomna subjektivní stránka, protože obviněný nejednal v úmyslu sebe či jiného obohatit, nýbrž aktivně pokračoval ve splácení svých závazků.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti.
K naplnění zákonných znaků subjektivní stránky u trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. postačí, aby bylo prokázáno, že pachatel již v době vzniku pohledávky jednal s vědomím, že tento svůj závazek v dohodnutém termínu nebude moci splnit a že v tomto směru své věřitele uvádí v omyl (srov. k tomu přiměřeně č. 54/1967, č. 15/1969, č. 57/1978-III. a č. 56/1994 Sb. rozh. tr.). K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že k této otázce se vyjádřil na straně 4 svého rozsudku již soud prvního stupně (viz č. l. 546 spisu), který uvedl, že bylo prokázáno, že obviněný znal výši svých dluhů a věděl tedy, že nebude schopen uhradit nově vzniklé pohledávky ve lhůtě jejich splatnosti, přesto však dále pokračoval v nikoli skutečně ziskovém obchodování a bez konkrétního materiálního důvodu zcela nepřiměřeně spoléhal na to, že se jeho finanční situace zlepší. Přitom však naopak jeho dluhy neustále narůstaly, aniž by v budoucnu existovala nějaká reálná možnost, která by nasvědčovala tomu, že obviněný by v blízké budoucnosti mohl uskutečnit tak výnosný obchod, aby na základě něj obdržel finanční prostředky, které by mohly sloužit ke splnění převážné většiny jeho závazků. Jak dále nalézací soud uvedl, nebylo za této situace podstatné, zda obviněný chtěl utržené prostředky použít pouze pro svou potřebu (ve formě osobní spotřeby), nebo je vložit zpět do podnikání, včetně té možnosti, že jimi v rozhodné době zpravidla již jen částečně uhrazoval starší dluhy. S těmito závěry se Nejvyšší soud zcela ztotožnil, přičemž dále upřesnil, že i sám obviněný jak v rámci své obhajoby, tak při výslechu v řízení před soudem prvního a druhého stupně tak i v odůvodnění svého dovolání uvedl, že upřednostňoval věřitele, kteří na něj činili větší nátlak a jejichž pohledávky měli starší dobu splatnosti, před hrazením pohledávek nově vzniklých. Pokud tedy s tímto vědomím obviněný podepisoval faktury s datem splatnosti, o kterém již při podpisu vzhledem ke své finanční situaci věděl, že jej nebude schopen dodržet a nebude moci uhradit své závazky v plné výši, pak své věřitele tímto jednáním vědomě uvedl v omyl a naplnil tak subjektivní i objektivní stránku uvedeného trestného činu, neboť uvedení v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Tento právní závěr je důležitý i z hlediska námitky obviněného, že samotný fakt, že závazek není zaplacen ve lhůtě splatnosti, ale je splácen po lhůtě, nenaplňuje zákonné znaky podvodu. S tím je sice třeba v zásadě souhlasit, ale v posuzovaném případě, jak již bylo řečeno výše, se k tomuto faktu u obviněného přidružilo navíc zavinění ve formě úmyslu, který byl s ohledem na výše uvedené závěry přítomen již v době vzniku předmětných závazků, a proto předmětné jednání obviněného zákonné znaky podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. naplňovalo.
K námitce obviněného týkající se nedostatku jeho obohacení předmětnou činností, je třeba poukázat zejména na závěry znaleckého posudku Ing. P. C., CSc. z oboru ekonomika – účetní evidence, z kterého jednoznačně vyplývá, že obviněný si v letech 2001 i 2002, kdy došlo ke spáchání předmětné trestné činnosti, bral osobní spotřebu, a to v celkové částce 880 351 Kč, která nepochybně byla jeho obohacením ve smyslu §250 tr. zák. na úkor shora uvedených poškozených družstev a akciové společnosti. Byl proto i tento znak trestného činu podvodu ze strany obviněného naplněn, přičemž byl pokryt jeho úmyslným zaviněním, neboť byl v té době ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. srozuměn s tím, že podniká se ztrátou a není schopen plnit ve lhůtě a v plné výši své splatné závazky, což podle znalkyně bylo způsobeno v případě obviněného Ing. J. H. jednak tím, že měl nízko stanovené ceny, za které prodával jateční zvířata, a jednak tím, že si vzal více prostředků na osobní spotřebu (viz č. l. 462 a 463 spisu). Je třeba souhlasit se závěry odvolacího soudu na č. l. 569 spisu, že ze závěrů tohoto znaleckého posudku a z výpovědi znalkyně v řízení před soudem prvního stupně nesporně vyplývá, že v posuzované době, kdy obviněný od jednotlivých poškozených nakupoval jateční zvířata s tím, že kupní cenu zaplatí na základě vystavených faktur v dohodnuté lhůtě splatnosti, věděl, že jako podnikatel se ocitl v úpadku (ve formě insolvence) a že na zaplacení odebraných zvířat nedisponuje (a ani v dohodnuté lhůtě splatnosti nebude disponovat) potřebnými finančními prostředky. Tento závěr nachází oporu také v té okolnosti, že obviněný ihned po odběru zvířat od jednotlivých poškozených tyto obratem prodal do masokombinátu (bez ohledu na aktuální kupní cenu), přičemž takto získané peníze nepoužil na úhradu stávajících závazků, ale použil je v části na úhradu závazků předchozích, neboť ze strany věřitelů na něho byl vyvíjen nátlak směřující k uhrazení těchto dluhů, dále v části na režii, ale také, jak již bylo uvedeno výše, na svou osobní spotřebu.
Dále dovolatel soudům obou stupňů vytkl, že v jeho jednání bylo možno spatřovat pouze neúspěšné podnikání, a poukázal na čl. 8 odst. 2 větu druhou Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nemůže být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku. K této námitce považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že tato námitka směřuje opět k již dovolatelem zmiňovanému nedostatku objektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., konkrétně podvodného jednání, a proto v této souvislosti je třeba odkázat na již výše uvedené závěry ohledně jednání obviněného. Jen pro úplnost je ještě třeba dodat, že jak vyplynulo z dokazování provedeného v nalézacím řízení, od počátku doby uvedené v popisu skutku v rozhodnutí soudu prvního stupně se celkové zadlužení obviněného neustále prohlubovalo, a i když se obviněný snažil alespoň částečně vzniklé závazky plnit, přesto mu muselo být zřejmé, že není možné již vzniklé závazky uhradit zcela, neboť uzavíral i takové obchody, kdy nakupoval jateční zvířata za cenu vyšší, než za jakou toto zboží mohl prodat, přičemž o cenových podmínkách prodeje věděl dříve, než uskutečnil nákup jatečních zvířat. V takové situaci tedy obviněný jako podnikatel již neměl dále podnikat, ale měl neprodleně podat návrh na prohlášení konkurzu vůči vlastní osobě. Pokud tak učinil až dne 19. 12. 2003, bylo to vzhledem k jeho finanční situaci již v letech 2001 a 2002, kdy došlo k jeho trestné činnosti, nepochybně opožděně.
Nejvyšší soud s ohledem na všechny skutečnosti uvedené výše dospěl k závěru, že právní posouzení skutku spáchaného obviněným Ing. J. H. ve výroku napadeného rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 2 T 164/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 12 To 340/2004, jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. je zcela správné a odpovídající zákonu. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny otázky a skutečnosti pro daný skutkový stav podstatné. Se závěry soudu prvního stupně se pak plně ztotožnil i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který v rámci řízení o odvolání státního zástupce pouze změnil výrok o trestu a v části i o náhradě škody, a to po řádném a důkladném přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž tento se současně bez pochybností a logicky vypořádal též s námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení. Je nutno zdůraznit, že námitky uvedené obviněným v dovolání jsou z velké části prakticky totožné s námitkami uplatněnými v rámci řízení před soudem druhého stupně.
Z obsahu dovolání, po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, a s tím, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, a z přiloženého spisového materiálu, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí vytýkanými vadami, neboť většina vznesených námitek dovolatele byla jednoznačně a bez pochybností vyvrácena již v rámci řízení před soudem prvního stupně, resp. před soudem odvolacím, a zbývající část výtek směřujících proti napadeným rozhodnutím shledal Nejvyšší soud nedůvodnými. Proto je třeba jednoznačně dospět k závěru, že v případě dovolání obviněného Ing. J. H. jde o dovolání zjevně neopodstatněné, neboť z velké části jen opakuje námitky uplatňované obviněným již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, a to v souladu s návrhem nejvyššího státního zástupce v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. března 2005
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.