ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.409.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 409/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. května 2003 o dovolání obviněného T. C., a o dovolání obviněného V. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2003, sp. zn. 10 To 211/02, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 9/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného T. C. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 33 T 9/2002, byl obviněný T. C. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 290/1993 Sb. a obviněný V. K. byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. ve znění zákona č. 290/1993 Sb. Za uvedený trestný čin byl obviněný T. C. odsouzen podle §187 odst. 3 tr. zák. ve znění zákona č. 290/1993 Sb. k trestu odnětí svobody v trvání 11 let a pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný V. K. byl za výše uvedený trestný čin odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. ve znění zák. č. 290/1993 Sb. k trestu odnětí svobody v trvání 7 let a pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 33 T 9/2002, podali oba obvinění odvolání. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 9. 1. 2003, sp. zn. 10 To 211/02, odvolání obviněných zamítl.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2003, sp. zn. 10 To 211/02, podali obvinění T. C. a V. K. dovolání.
Obviněný T. C. podal dovolání prostřednictvím obhájce Mgr. P. K., a to z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve svém dovolání napadl právní kvalifikaci skutku podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák., neboť podle jeho názoru chybí důkazy nasvědčující tomu, že uvedený trestný čin spáchal ve větším rozsahu a v rámci organizované skupiny působící ve více státech. Obviněný uvedl, že pouze u skutku popsaného pod bodem 6) rozsudku Krajského soudu v Plzni bylo prokázáno předání určitého množství heroinové báze na území Spolkové republiky Německa. Podle dovolatele u ostatních pěti skutků popsaných v rozsudku soudu prvního stupně nebylo spolehlivě prokázáno, že byl během cest do Spolkové republiky Německa převážen heroin. Obviněný dále namítl, že soudy obou stupňů porušily zásadu „in dubio pro reo“, když trestný čin kvalifikovaly tak, že byl spáchán ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Závěrem svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2003, sp. zn. 10 To 211/02, i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 33 T 9/2002, a věc přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Obviněný V. K. podal dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. F. G., a to z důvodů §265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu. Obviněný své dovolání směřoval do výroku o trestu. Uvedl, že při rozhodování o druhu a výměře trestu soudy nesprávně posoudily materiální stránku jeho trestněprávního jednání. Dovolatel namítl, že soudy nevzaly v úvahu motiv jeho jednání, dále že obviněný spáchal trestný čin ve věku 22 let, spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, je osobou dříve netrestanou a nebyly zohledněny ani předpoklady k jeho nápravě. Obviněný dále napadl neúplnost dokazování a vzhledem k tomu, že jeho otec a bratři byli psychiatricky léčeni, požádal o vyšetření duševního stavu znalcem z oboru psychiatrie. Závěrem svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2003, sp. zn. 10 To 211/02, a vrátil věc Krajskému soudu v Plzni, aby ji znovu projednal a rozhodl, pokud Nejvyšší soud České republiky sám ve věci nerozhodne rozsudkem.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného T. C. uvedla, že ačkoliv dovolatel odkazuje na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, namítá ve skutečnosti nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění. Použitá právní kvalifikace podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. odpovídá znění skutkové věty, přičemž tato je v souladu s obsahem odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni. Pokud se dovolatel domáhá odlišné právní kvalifikace skutku, mohlo by se tak stát pouze na základě odlišného hodnocení provedených důkazů a z toho plynoucích odlišných skutkových zjištění. Nesprávná skutková zjištění však nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného T. C. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v ustanovení §265b tr. řádu.
V písemném vyjádření k dovolání obviněného V. K. nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že dovolání směřuje výlučně proti výroku o trestu. Dovolání je sice formálně podáno z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však namítá neúplnost provedeného dokazování (absenci zkoumání duševního stavu dovolatele) a nesprávnost hodnocení provedených důkazů ve vztahu k uloženému trestu, čímž jednak napadá soudem učiněná skutková zjištění a jednak se domáhá dvojího započtení okolností svědčících v jeho prospěch, neboť právě z důvodů namítaných dovolatelem soud nepoužil právní kvalifikaci skutku též podle §187 odst. 3 písm. b) tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně konstatovala, že nesprávná skutková zjištění ani výše uloženého trestu [mimo rámec §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu] nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že dovolatel tento důvod namítl, aniž by jej jakkoli specifikoval. Dovolání proto podle jejího názoru nesplňuje povinné náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu a není na místě, aby se jím v této části Nejvyšší soud České republiky zabýval. Závěrem svého vyjádření nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného V. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit rozhodnutí jiné, souhlasila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zjistil, že dovolání obviněného T. C. je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a u příslušného soudu. Dovolání obviněného T. C. má požadované obligatorní obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. řádu. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení trestního řádu, pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný T. C. podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný vytýká soudům obou stupňů, že předmětný skutek kvalifikovaly podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák., ačkoliv tato právní kvalifikace nemá oporu v provedených důkazech, neboť nebylo zejména prokázáno, že obviněný spáchal čin ve větším rozsahu a v rámci organizované skupiny působící ve více státech. Ze spisu je patrné, že soud prvního stupně provedl úplné dokazování podle §2 odst. 5 tr. řádu a provedené důkazy pak zhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu a stejně tak následně postupoval soud druhého stupně, který závěry nalézacího soudu potvrdil. Předmětná trestná činnost spáchaná ve větším rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech byla prokázána zejména výpověďmi svědka K. H. (č. l. 381-385, 390-391, 398-399, 1245-1248), výpovědí spoluobviněného V. K. (č. l. 432-435, 442, 977-980), velkým množstvím odposlechů telefonických hovorů a rozsáhlým důkazním materiálem získaným cestou právní pomoci ze Spolkové republiky Německo v trestní věci odsouzeného K. H. a trestní věci obviněného V. R. Svědek K. H. a spoluobviněný V. K. doznali, že na území ČR přebírali od obviněného T. C. heroin a konspiračním způsobem je převezli do Spolkové republiky Německa, kde je předali dalším osobám, v tomto případě vesměs Albáncům. Z výše uvedeného Nejvyšší soud dospěl k závěru, že otázce právního posouzení, zda byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák., zejména zda byl naplněn zákonný znak, že daný trestný čin byl spáchán ve větším rozsahu a v rámci organizované skupiny působící ve více státech, se důsledně věnoval soud prvního stupně a v odůvodnění svého rozhodnutí se s touto otázkou náležitě vypořádal. Skutkové i právní závěry soudu prvního stupně následně odvolací soud zcela potvrdil. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání týkající se důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného T. C. podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2003, sp. zn. 10 To 211/02, podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Také v případě dovolání obviněného V. K. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že v předmětné trestní věci soudy při rozhodování o uložení trestu nesprávně posoudily okolnosti významné pro stanovení výše a druhu trestu odnětí svobody. V této souvislosti poukázal také na neúplnost provedeného dokazování a nesprávnost hodnocení důkazů, čímž napadl skutková zjištění soudu. Jde tedy výlučně o námitky směřující do druhu a výše uloženého trestu. Výrok o trestu lze však dovoláním napadat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tj. pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Podle tohoto ustanovení trestního řádu však nemůže být dovolacím důvodem pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby. Protože je zřejmé, že v daném případě nejsou dány důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, pokusil se dovolatel své námitky podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel však musí na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. řádu.
Dovolatel ve svém podání odkázal také na důvod dovolání stanovený v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, tedy že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, aniž by však jakkoli specifikoval, v čem spatřuje existenci tohoto dovolacího důvodu. Protože dovolání obviněného V. K. v části tohoto dovolacího důvodu nesplňuje povinné náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. řádu, nemohl se jím Nejvyšší soud zabývat.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného V. K. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v uložení nepřiměřeně vysokého trestu odnětí svobody a nesprávných skutkových zjištění.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání obviněného V. K. podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2003, sp. zn. 10 To 211/02, nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, a proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek