ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.411.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 411/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2006 o dovolání, které podal obviněný Ing. J. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 8 To 314/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 131/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. J. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 2 T 131/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 8 To 314/2005, uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., účinného od 1. 1. 2002, kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, tedy tím, že v přesně nezjištěný den v měsíci únoru 1996 v B. n. R., okres D., jako jednatel společnosti K. spol. s r. o., odsouhlasil svým podpisem správnost fiktivní faktury č. 4/96 vystavené dne 23. 2. 1996 o nákupu plemenného skotu od společnosti A. B., Ř. u P. , znějící na částku 10 500 000,- Kč včetně 5% daně z přidané hodnoty, a na základě tohoto odsouhlasení byla faktura zahrnuta v daňovém přiznání společnosti K. , spol. s r. o., B. nad R. , k dani z přidané hodnoty za měsíc únor 1996 v položce přijatá zdanitelná plnění s nárokem na odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 5 %, když skutečně zaplacená částka podle pravé faktury č. 4/96 vystavené dne 23. 1. 1996 dodavatelskou společností A. B. , činila 5 000 000,- Kč včetně 5% daně z přidané hodnoty, a to v rozporu zejména s ustanovením §19 a násl. a §37 zákona č. 588/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a následkem tohoto jednání F. úřad v D. vrátil společnosti K., nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty neoprávněně ve výši 510 395,- Kč (místo 238 095,20 Kč), a tak poškodil Českou republiku, zastoupenou F. ú. v D. , o finanční částku 261 904,80 Kč.
Za to byl obviněný Ing. J. B. odsouzen podle §148 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 a 1/2 roku. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti nebo družstva na dobu 2 a 1/2 roku.
Uvedenými rozsudky byl obviněný Ing. J. B. současně zproštěn obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu ve vztahu k dalším dvěma žalovaným skutkům a rovněž jimi bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných Ing. B. K. a J. M.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni byl vydán z podnětu odvolání obviněného Ing. J. B., spoluobviněného Ing. B. K. a státního zástupce podaných proti rozsudku soudu prvního stupně, když odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil tento rozsudek ve výroku o vině i trestu a sám znovu rozhodl. Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému Ing. J. B. doručen dne 18. 1. 2006, jeho obhájci dne 15. 2. 2006 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 16. 1. 2006.
Obviněný Ing. J. B. podal dne 9. 3. 2006 proti zmíněnému rozsudku Krajského soudu v Plzni prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný namítá, že se nedopustil trestného činu, přičemž argumentaci soudů činných dříve ve věci považuje za nesprávnou. Podle názoru obviněného v době, když odsouhlasoval fakturu, zaměřil se toliko na její základní aspekty, tedy na soulad s obsahem smlouvy uzavřené se společností A. B. , spol. s r. o., resp. na soulad s obsahem smlouvy o poskytnutí dotace uzavřené s Ministerstvem zemědělství České republiky, přičemž jeho zjištění byla kladná. Nevěděl přitom, jak obviněný dodává, že se jedná o nepravou fakturu, popřípadě že by měl někdo zájem předložit mu takovou fakturu. Podle obviněného žádný předpis v dané době nestanovil jako náležitost faktury podpis jednatele vystavovatele a otisk jeho razítka, nebylo to ani obvyklé, tudíž se na to nezaměřil, stejně jako nepřikládal větší důležitost chybějícímu termínu splatnosti. Jak dále obviněný uvádí v dovolání, očekával, že nákup dobytka pomůže jeho společnosti, přičemž přítomnost zahraničního zboží a účast ministerstva ho v tom jen utvrzovaly. Současně obviněný dodává, že musel očekávat kontrolu faktury ze strany finančního úřadu, tudíž kdyby měl nějaké pochybnosti, rozhodně by nic neriskoval a jeho přístup by byl odmítavý. Jako druhotný argument své obhajoby obviněný uplatnil tvrzení, podle něhož údajně netušil, že by mohl odsouhlasením správnosti faktury zkrátit daň, i kdyby věděl, že se jedná o nepravou fakturu.
Obviněný Ing. J. B. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni i předcházející rozsudek Okresního soudu v Domažlicích, přičemž další postup po případném zrušení rozhodnutí již obviněný nenavrhl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného Ing. J. B. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru se obviněný hájí jednáním v omylu, z něhož dovozuje svoji beztrestnost. Státní zástupce má za to, že v posuzovaném případě by teoreticky mohlo jít o tzv. negativní právní omyl, a to omyl o trestních normách a těch normách, jichž se trestní zákon dovolává. Vzhledem k ustálené judikatuře, jak doplňuje státní zástupce, taková forma omylu neomlouvá. Současně se ovšem státní zástupce domnívá, že soudy obou stupňů učinily patřičná skutková zjištění, v jejichž rámci neuvěřily tvrzením obviněného; podle jejich názoru totiž obviněný byl osobou, která se po dlouhou dobu pohybovala v podnikatelském prostředí, byl jednatelem obchodní společnosti a měl vysokoškolské vzdělání v oboru ekonomika – zemědělství, když navíc v roce 1996 byla majetková situace společnosti K. , spol. s r. o., neutěšená, tudíž si nelze představit, že by obviněný za této situace nevěnoval patřičnou pozornost faktuře vystavené na částku přes 10 000 000 Kč. Podle státního zástupce napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit v dovolacím řízení, a proto navrhl odmítnout podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Ing. J. B. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Ing. J. B. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že citovaný dovolací důvod je naplněn pouze tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný Ing. J. B. však má především za to, že nevěděl o nepravosti, resp. o fiktivnosti faktury zařazené do účetnictví společnosti K., spol. s r. o., na jejímž podkladě byl této společnosti vyplacen vyšší nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty, než na jaký vznikl nárok. Obviněný tedy popírá jednu z rozhodujících skutkových okolností, která vedla k závěru o jeho zavinění. Tím zároveň zpochybňuje způsob hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů vyvodily takový závěr. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný podle názoru Nejvyššího soudu shledává v uvedeném směru v nesprávných skutkových zjištěních, z nichž vycházely soudy nižšího stupně. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný v naznačeném rozsahu dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro něj příznivějších) skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Dovolací soud nemůže posuzovat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat tyto důkazy, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný Ing. J. B. , přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný Ing. J. B. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v podstatě jen z odlišné verze skutkového stavu, resp. z popření některých skutkových okolností nasvědčujících tomu, že věděl o fiktivnosti platby spojené s neoprávněným uplatněním vyššího odpočtu daně z přidané hodnoty, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které však obviněný neuplatnil.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného Ing. J. B. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, popřípadě v jeho odůvodnění, s jehož skutkovými závěry stran tohoto jednání se ztotožnil i odvolací soud. Obviněný tedy jako jednatel společnosti K. , spol. s r. o., rozhodl o zařazení fiktivní faktury do účetnictví uvedené společnosti, přičemž věděl o důsledcích s tím spojených a spočívajících v neoprávněném zvýšení částky uplatněného nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty. Proto vzhledem k dalším okolnostem nelze dospět k závěru, podle něhož by snad obviněný mohl vycházet z toho, že se jedná o fakturu skutečnou. Obviněný tedy věděl o její fiktivnosti, byl totiž jednatelem obchodní společnosti, zabýval se ekonomickými záležitostmi a investičním majetkem, řídil účetní práce a již dříve pracoval jako ekonom, navíc měl vysokoškolské vzdělání v oboru ekonomika – zemědělství, takže mu musely být známy všechny podstatné okolnosti související s fakturací. Zmíněné dovolací námitky obviněného, jež se týkají existence nebo správnosti těchto rozhodných skutkových zjištění, jsou proto mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení a Nejvyšší soud k nim nemohl nijak přihlížet.
Obviněný Ing. J. B. v rámci svého dovolání jako údajně druhotnou argumentaci uplatnil tvrzení, podle něhož ani nevěděl, že by výše popsaným jednáním mohl zkrátit daň. K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že jak nepochybně vyplývá z učiněných skutkových zjištění, obviněný se dostatečným způsobem orientoval v ekonomické problematice, a musely mu proto být známy následky jeho jednání, tudíž ani tato námitka nemůže být shledána opodstatněnou. Odvolací soud ovšem k takovému tvrzení vyslovil závěr, podle něhož mohlo jít u obviněného o negativní právní omyl, který nezbavuje obviněného jeho trestní odpovědnosti, protože se údajně takový omyl týká normy, které se trestní zákon dovolává. S tímto názorem se Nejvyšší soud neztotožňuje a uvádí k němu následující.
Odvolacímu soudu lze přisvědčit potud, že negativní právní omyl skutečně nevylučuje trestní odpovědnost pachatele. O negativní právní omyl jde ovšem jen za situace, když pachatel neví, že jeho jednání je trestné ve smyslu zákona, přičemž jeho neznalost se týká buď obsahu trestní normy, tedy zejména trestního zákona, anebo obsahu mimotrestní právní normy, které se však trestní zákon dovolává ve svých skutkových podstatách s odkazovacími či blanketními dispozicemi. Skutková podstata trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. však nemá blanketní ani odkazovací dispozici, neboť sama popisuje zakázané jednání, aniž by se dovolávala porušení mimotrestních právních norem, např. daňových zákonů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 191/2005, publikované pod č. T 794. v sešitu 16 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného Nakladatelstvím C. H. Beck, Praha 2005). Na tomto závěru nic nemění jak skutečnost, že se při výkladu některých tzv. normativních pojmů obsažených v ustanovení §148 tr. zák., např. pojmů daň, clo apod., použijí právě tyto další mimotrestní normy, tak ani skutečnost, že trestní odpovědnost bude možné pravidelně dovodit za situace, když současně došlo i k porušení určitých mimotrestních právních norem. Z uvedeného proto vyplývá, že případný omyl pachatele stran obsahu příslušných zákonů zejména z daňové oblasti je nutné posuzovat nikoli jako omyl právní, ale jako omyl skutkový. Takový závěr ovšem nic nemění na správnosti výroku o vině ve vztahu k obviněnému Ing. J. B. , protože soudy u něj dovodily znalost všech rozhodných okolností, takže nemohl jednat za situace srovnatelné se skutkovým omylem.
Obviněný Ing. J. B. tedy uplatnil dovolací námitky, jimiž nemohl zpochybnit právní kvalifikaci posuzovaného skutku jako trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., jak rozhodl Okresní soud v Domažlicích, s jehož závěrem se ztotožnil i Krajský soud v Plzni. Podané dovolání je proto zjevně neopodstatněné.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Ing. J. B. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyl naplněn uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože však jeho dovolání bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle citovaného zákonného ustanovení, ale Nejvyšší soud neshledal tyto námitky z výše uvedených důvodů opodstatněnými, odmítl dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y