ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.482.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 482/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. srpna 2002 o dovolání, které podal obviněný J. R., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 6 To 1041/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 2 T 278/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. R. byl rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 31. 7. 2001, sp. zn. 2 T 278/2000, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 6 To 1041/2001, uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., který spáchal tím, že „dne 2. 8. 2000 kolem 01.15 hodin v T., okr. T., na místní tržnici v ulici P. v podnapilém stavu po vykopnutí otvoru v dřevěné stěně prodejního stánku majitelky V. P. T. T., vnikl dovnitř stánku, kde poté byl zjištěn a zajištěn hlídkou Obvodního oddělení Policie ČR Tachov, když k odcizení věcí ze stánku nedošlo, avšak na stánku jeho majitelce způsobil škodu ve výši 1050,- Kč“.
Za to byl obviněný podle §247 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 6 měsíců nepodmíněně, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 6 To 1041/2001, byl vydán z podnětu odvolání obviněného J. R., které podal proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 31. 7. 2001, sp. zn. 2 T 278/2000. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným pod bodem 1. výroku o vině trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 2. výroku o vině shora citovaným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za to byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně. Současně byl obviněný J. R. podle §228 odst. 1 tr. řádu uznán povinným nahradit poškozené V. P. T. T. škodu ve výši 1050,- Kč.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem 1. a ve výroku o trestu. Následně rozhodl o trestu ve vztahu k nezrušenému výroku o vině pod bodem 2., a to tak, jak je výše uvedeno, a ohledně jednání popsaného pod bodem 1. výroku o vině napadeného rozsudku soudu prvního stupně a kvalifikovaného jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. vrátil věc Okresnímu soudu v Tachově, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Opis rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 6 To 1041/2001, byl obviněnému doručen dne 23. 4. 2002.
Tento rozsudek Krajského soudu v Plzni napadl obviněný J. R. dne 30. 4. 2002 dovoláním, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle jeho názoru soud prvního stupně i soud odvolací nesprávně zhodnotily provedené důkazy, což má za následek nesprávné právní posouzení skutku. Pokud jde o jednání, které je mu kladeno za vinu, obviněný uvádí, že se skutečně nacházel u předmětného stánku, u něhož zjistil, že má ve stěně otvor. K ověření, zda se uvnitř stánku nenachází zloděj nebo jiná, např. zraněná osoba, do stánku vstoupil. V tom okamžiku přijela policejní hlídka, kterou byl zadržen. Podle přesvědčení obviněného není žádný důkaz o tom, že by měl v úmyslu stánek na tržišti vykrást. Pokud jde o trasologické stopy na prknech pocházejících z otvoru ze stánku, jejich vznik obviněný vysvětluje tím, že po nich do stánku vešel, takže nemohou být rozhodujícím důkazem.
Závěrem podaného dovolání považuje obviněný za nepochybné, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení celého případu, a navrhuje Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), aby podle §265m tr. řádu sám ve věci rozhodl tak, že se napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušuje a obviněný J. R. se zprošťuje obžaloby.
K podanému dovolání obviněného J. R. a se vyjádřilo Nejvyšší státní zastupitelství, které uvedlo, že skutková zjištění soudu prvního stupně považuje za správná a odpovídající provedeným důkazům, a navrhuje proto toto dovolání podle §265j tr. řádu zamítnout jako nedůvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou v dovolání uvedeny všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda dovolání poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek odvolacího soudu, kterým byl jednak potvrzen jeden odsuzující výrok o vině obviněného J. R. v rozsudku soudu prvního stupně a jednak mu byl uložen trest [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. P. H., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Tachově dne 30. 4. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný odkazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný J. R. v dovolání zejména uvedl, že ve věci dříve činné soudy nesprávně zhodnotily provedené důkazy, zejména pokud jde o vinu. Nebylo proto podle jeho názoru prokázáno, že by měl v úmyslu předmětný stánek vykrást. Existenci uplatněného dovolacího důvodu tak obviněný spatřuje ve skutkových zjištěních učiněných ve věci soudem prvního stupně a soudem odvolacím, která považuje za nesprávná a neprokazující, že se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu.
Jak ovšem vyplývá z §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu).
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného J. R. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno ve výroku o vině pod bodem 2. v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž jeho skutkové závěry potvrdil i odvolací soud. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako pokusu trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b) tr. zák.
Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného J. R. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou správná. Domáhá se tím i jiného hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ani hodnocení důkazů provedené soudy prvního a druhého stupně, na jehož podkladě byl skutkový stav zjištěn, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodu jiného, který v zákoně uveden není. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný J. R. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 7. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y