ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.486.2017.1
sp. zn. 5 Tdo 486/2017-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2017 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného Ing. M. M. okres Frýdek-Místek, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 5 To 55/2016, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 107/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 3 T 107/2015, byl obviněný Ing. M. M. podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby pro níže uvedený skutek kvalifikovaný obžalobou státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku jako jednak zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), f) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), a jednak přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku.
2. Obviněný byl zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 1 Zt 15/2015 (tato obligatorní obsahová náležitost výroku rozsudku spočívající v přesném označení obžaloby ovšem ve výroku rozsudku soudu prvního stupně chyběla), kterou mu bylo kladeno za vinu, že (zjednodušeně uvedeno) dne 12. 8. 2013 v H., okres F.-M., jako starosta obce H., vykonával svou pravomoc v rozporu s čl. 101 odst. 1 Ústavy České republiky a ustanoveními §35 odst. 3 písm. b), §38 odst. 1, 2, 6, 7, §41 odst. 2, §83 odst. 1, §84 odst. 1, §85 písm. f) a §103 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů tím, že jednal v rozporu s povinnostmi řádného hospodáře a nehájil zájmy obce H. při realizaci stavební zakázky týkající se úpravy požární zbrojnice. Konkrétně měl svým postupem zakrýt prodlení zhotovitele díla, svévolně a s antedatací uzavřít dodatek ke smlouvě o dílo, jímž bez projednání a schválení zastupitelstva obce posunul termín dokončení a předání díla z původně stanoveného data 10. 6. 2013, které nebylo dodrženo, na 20. 7. 2013, v důsledku čehož ani nebyla vůči zhotoviteli, obchodní společnosti M. H. stavební firma, s. r. o., uplatněna smluvní pokuta za opožděné předání díla ve výši 1 170 000 Kč, v čemž byla obžalobou spatřována škoda způsobená obci H.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal státní zástupce v neprospěch obviněného odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 5 To 55/2016, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné .
II. Dovolání nejvyššího státního zástupce
4. Nejvyšší státní zástupce (dále též jako „dovolatel“) podal proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě dovolání v neprospěch obviněného Ing. M. M., které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.
5. Nejvyšší státní zástupce nejprve podrobně zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení včetně základních důvodů rozhodnutí soudů nižších stupňů, jakož i podaného odvolání státního zástupce proti rozsudku soudu prvního stupně. Podle názoru nejvyššího státního zástupce jsou rozhodnutí soudů nižších stupňů nesprávná, neboť jsou zatížena vadou nesprávného právního posouzení skutku, která je ve vztahu k části rozhodných skutkových zjištění poznamenána extrémním nesouladem s výsledky provedeného dokazování. Je přesvědčen, že vyhodnocení provedeného dokazování ke stěžejní otázce, zda se posunutí smlouvou o dílo vymezeného termínu realizace a předání díla stalo předmětem věcného způsobu projednání a schválení ze strany zastupitelstva obce, vybočilo z mezí volného hodnocení provedených důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Tuto svou tezi dále doplnil o důvody, pro které k tomuto názoru dospěl, zároveň poukázal na judikaturu Ústavního soudu týkající se tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. V další pasáži svého dovolání se nejvyšší státní zástupce věnoval rozboru jednotlivých důkazních prostředků. Poukázal především na znění zápisu ze zasedání zastupitelstva ze dne 7. 8. 2013, z něhož má vyplývat, že o prodloužení termínu odevzdání díla zhotovitelem se nejednalo. Sám vyhodnotil i výslechy svědků J. K., Ing. M. G., Š. P., ale i listinné důkazy, např. e-mailovou komunikaci (zejména mezi obviněným a svědkyní Š. P.), zápisy ze schůzí rady obce i jednání zastupitelstva obce. Ze všech těchto důkazních prostředků má vyplývat, že nikdy obcí nebylo schváleno posunutí termínu odevzdání díla, že by s tím vyslovila souhlas rada obce či dokonce zastupitelstvo obce, naopak má tím být podle dovolatele prokázáno, že obviněný při antedatování dodatku smlouvy o dílo byl veden „čitelným“ záměrem na docílení nepravdivé simulace právního stavu, za kterého by se zhotovitel díla nedostal do prodlení a neměl by tudíž povinnost uhradit smluvní pokutu. Na uvedeném nemůže podle dovolatele nic změnit ani dosavadní pasivita zastupitelstva či rady obce při uplatňování smluvní pokuty. Ve spojitosti s tím poukázal na názor dříve vyslovený v judikatuře Nejvyššího soudu, že nevymáhaná smluvní pokuta představuje škodlivý následek projevující se v majetkové sféře poškozeného. Obviněný podle dovolatele přitom jednal se zřetelným záměrem docílení nepravdivé simulace právního stavu, a to z pohnutky získání prospěchu stavební společnosti zhotovitele díla, který by nemusel platit smluvní pokutu, a současně způsobení škodlivého následku v podobě ušlého zisku na straně jím zastupované obce H.
6. V dané věci tak podle nejvyššího státního zástupce existuje extrémní rozpor mezi obsahem provedených důkazů, z nich vyvozených skutkových zjištění a následně i právních závěrů v podobě zproštění obviněného obžaloby z důvodu uvedeného v §226 písm. b) tr. řádu. Tyto vady mají být podřaditelné pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů včetně obsahově navazujících rozhodnutí, dále aby přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout soudu prvního stupně. Zároveň vyslovil souhlas s projednáním věci i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
III. Vyjádření k dovolání
7. Dovolání nejvyššího státního zástupce bylo zasláno k vyjádření obviněnému, který prostřednictvím svého obhájce sdělil, že je považuje za zcela nedůvodné a námitky v něm uvedené za neodpovídající uplatněným dovolacím důvodům. V dovolání je v podstatě pouze opakována argumentace, která ze strany obžaloby zazněla před soudem prvního i druhého stupně. S těmito námitkami se přitom soudy nižších stupňů náležitě vypořádaly, již to samo o sobě indikuje, že dovolání nemůže být důvodné (k tomu obviněný poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu). Další důvod zjevné neopodstatněnosti dovolání obviněný shledal v tom, že nejvyšší státní zástupce založil svou veškerou argumentaci výlučně na odlišném hodnocení důkazů, resp. na nesouhlasu s jeho provedením soudem prvního stupně, a na vlastní prezentaci toho, co by z důkazů mělo vyplývat, ač to soudy nižších stupňů nebylo zjištěno. Obviněný připomněl, že v dovolání jako mimořádném opravném prostředku není možné požadovat odlišný způsob hodnocení důkazů, ledaže by šlo o tzv. extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a na jejich základě učiněným skutkovým zjištěním soudů. K takovému výjimečnému případu ovšem v dané věci nedošlo, naopak skutkové závěry soudů nižších stupňů byly učiněny na základě řádného hodnocení provedených důkazů v souladu s pravidly plynoucími z §2 odst. 5 a 6 tr. řádu. Dále pak obviněný polemizoval s názorem dovolatele o tom, co z jednotlivých důkazních prostředků vyplývá. Nejvyšší státní zástupce podle obviněného záměrně pominul celou řadu jiných důkazů a k vybraným z nich přistupoval formalisticky (např. pokud jde o název jednoho z bodů jednání zastupitelstva). Také poukázal na jiné formulace zápisu z jednání zastupitelstva obce H. ze dne 7. 8. 2013, na jednací řád zastupitelstva, vytkl chybné a účelové vyhodnocení svědeckých výpovědí ze strany státního zástupce. Zároveň uvedl, že dovolatel tím vlastně po Nejvyšším soudu požaduje porušení procesních předpisů, pokud by měl Nejvyšší soud diktovat soudům nižších stupňů, jak mají hodnotit důkazy. Znovu poukázal na to, že verzi předložené nejvyšším státním zástupcem neodpovídá většina provedených důkazních prostředků, neboť nevyplývá z převážné části výpovědí svědků, naopak byla jimi prokazována verze zastávaná obhajobou. Velmi podrobně se pak obviněný vypořádal s každou jednotlivou námitkou dovolatele, pokud jde o jednotlivé důkazní prostředky, na něž nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání poukazoval. Provedl vlastní rozbor e-mailové komunikace i jiných listinných důkazů. Ze všech důkazů na rozdíl od dovolatele dovozoval pravdivost verze obviněného. Rozhodně nesouhlasil, že by dosavadní nevymáhání smluvní pokuty bylo právně bezvýznamné, jak tvrdil dovolatel, naopak poukázal na civilní judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž právní úkon (právní jednání) učiněné starostou bez schválení zastupitelstva (případně obecní rady), bylo-li třeba, je od počátku neplatné. Obviněný jako starosta tak rozhodně nemohl přistoupit k vymáhání smluvní pokuty, neboť rozhodování o právních úkonech v samostatné působnosti obce náleží zastupitelstvu obce nebo obecní radě. Ze všech uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
8. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
9. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.
10. Nejvyšší státní zástupce uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Druhý z nich je naplněn tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. V daném případě nejvyšší státní zástupce napadl dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání, tj. řádný opravný prostředek, podané proti zprošťujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Jde tedy o rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu, přičemž podle dovolatele v řízení mu předcházejícím byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Podstatou námitek dovolatele je tak důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
11. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento d ovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
b) K námitkám nejvyššího státního zástupce
12. V první řadě je třeba uvést, že námitky, které uplatnil nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání, jsou prakticky výhradně procesního charakteru a jako takové s ohledem na hmotněprávní povahu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu mu vůbec neodpovídají. Dovolatel totiž brojil především proti způsobu, jakým soudy nižších stupňů hodnotily ve věci provedené důkazy a jaké skutkové závěry na jejich základě učinily. To platí rovněž o tvrzení nejvyššího státního zástupce, v němž poukazoval na existenci údajného extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, z nichž soudy nižších stupňů vycházely, resp. na základě nichž dospěly k závěru, že skutek, pro který byla podána obžaloba, nebyl v hlavním líčení prokázán bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o vině .
13. Dovolání nejvyššího státního zástupce napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku soudu prvního stupně, přičemž vytýkané nesprávnosti obou rozhodnutí jsou spatřovány výlučně v nesprávném zjištění skutkového stavu, k němuž soudy dospěly tvrzeným nesprávným způsobem hodnocení opatřených a provedených důkazů. Shora bylo rozvedeno, že dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, která není v rámci řízení o dovolání povolán přezkoumávat. Nejvyšší státní zástupce se ale svými námitkami právě takového nepřípustného postupu dovolacího soudu domáhá, a to s užitím argumentace o tzv. extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. K tomu je třeba ale uvést, že svoji argumentaci o přípustnosti takových námitek a jejich podřaditelnosti pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu opírá o judikaturu Ústavního soudu vyvinutou na základě ústavních stížností obviněných namítajících porušení základního lidského práva na obhajobu ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jakkoliv je možno rozumět argumentaci dovolatele o rovnosti stran, přece jen nemůže veřejný žalobce v trestní věci ku svému prospěchu uplatňovat pravidla stanovená na ochranu slabší procesní strany vyplývající z uvedených právních předpisů chránících základní lidská práva, nemůže se na úkor obviněného jako slabší procesní strany dovolávat pravidel stanovených na jeho ochranu plynoucích z jeho práva na obhajobu (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1163/2016).
14. Nejvyšší soud není obecnou třetí instancí, která by byla zaměřena i na přezkum správnosti a úplnosti skutkových zjištění, takto nebylo postavení Nejvyššího soudu v rámci řízení o dovolání zákonodárcem zamýšleno, ostatně Nejvyšší soud ani dokazování v dovolacím řízení zásadně neprovádí (§265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů, což samo o sobě ospravedlňuje jejich restriktivní výklad Nejvyšším soudem (a nikoli výklad extenzivní, jehož se nejvyšší státní zástupce domáhá).
15. V tomto směru je třeba připomenout, že provádění dokazování je doménou především soudu prvního stupně jako soudu nalézacího, a to s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny, které mají vzájemnou spojitost. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu – zejm. samotnou vyslýchanou osobou), jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, str. 178 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu. Bylo proto na státním zástupci jako veřejném žalobci, aby předložil takové důkazy, kterými by jím žalovaný skutek spolehlivě a bez důvodných pochybností v potřebném rozsahu pro rozhodnutí prokázal.
16. Nadto je namístě uvést, že prakticky všechny námitky, které uplatnil nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání, byly obsahem řádného opravného prostředku a odvolací soud se s nimi důsledně vypořádal. Přitom dovolání, v němž dovolatel opakuje námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud se jimi zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem, Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).
17. Z výše uvedených důvodů proto dovolání nejvyššího státního zástupce nenaplňuje deklarovaný dovolací důvod, avšak nenaplňuje ani žádný jiný dovolací důvod, a proto je na místě jej podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Z mimořádných opravných prostředků prolamujících právní moc rozhodnutí k nápravě nesprávných skutkových zjištění není zákonodárcem určeno dovolání, které má napravovat právní vady pravomocných rozhodnutí, ale obnova řízení (za splnění zákonem předvídaných podmínek v §277 tr. řádu a násl.).
18. Nad rámec výše uvedeného (jako obiter dictum) Nejvyšší soud doplňuje, že nesouhlasí ani s argumentací, že došlo k dezinterpretaci provedených důkazů, že mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán extrémní rozpor. Naopak, jak vyplývá z rozhodnutí soudů nižších stupňů a nakonec i z vyjádření obviněného k podanému dovolání, je zřejmé, že verze uvedená v obžalobě nebyla prokázána jednoznačně, bez důvodných pochybností, ba dokonce větší penzum důkazů svědčí ve prospěch verze prezentované obviněným. Nejde o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry, pokud se soud prvního stupně, který prováděl dokazování a jediný tak může hodnotit provedené důkazy, přiklonil k jedné z více možných verzí skutkového děje a svůj postup přesvědčivě zdůvodnil. Soudy jsou dokonce povinny postupovat v souladu se zásadou presumpce neviny a tzv. materiální pravdy tak, že se musí přiklonit k verzi pro obviněného příznivější, pokud verze prezentovaná obžalobou nebyla prokázána bez důvodných pochybností (viz §2 odst. 5 tr. řádu).
V. Závěrečné shrnutí
19. Dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu tak byly napadány jen formálně, ve skutečnosti nelze obsahově uplatněné dovolací námitky podřadit pod žádný dovolací důvod, neboť směřovaly výlučně proti skutkovým zjištěním a nikoli proti právnímu posouzení činu.
20. Nejvyšší soud proto dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 5. 2017
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu
Vyhotovil:
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph. D.