ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.552.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 552/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. května 2007 o dovolání, které podal obviněný M. V, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 6 To 354/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 3 T 124/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. V. byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 3 T 124/2003, uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Za ně byl odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. s použitím §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. 2. 2005, sp. zn. 25 T 83/2004, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Pro výkon trestu byl obviněný M. V. podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění popsaných ve výroku odsuzujícího rozsudku a upřesněných v jeho odůvodnění se trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. obviněný M. V. dopustil tím, že ode dne 27. 3. 2002 do dubna 2002 opakovaně telefonicky a zasílanými SMS zprávami vyhrožoval své manželce E. V. zabitím i zabitím jejich blízkých, zapálením chaty a odvezením syna do ciziny, pokud se s ním rozvede nebo mu nebude předávat syna. Trestný čin omezování osobní svobody spáchal tím, že dne 27. 3. 2002 svou manželku uzamkl asi na 30 minut v bytě a přes její žádost ji z bytu nenechal odejít. Zákonné znaky trestných činů ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. naplnil dne 6. 6. 2002 tím, že údery pěstí do obličeje napadl ve večerních hodinách, v automobilu sedícího P. S., přítele své manželky E. V., a způsobil mu mnohočetné oděrky a podlitiny v obličejové části a na hlavě, mírnou deformaci nosu, zlomeniny korunek dvou zubů - řezáků, čímž ho nejméně na dva týdny omezil v běžném způsobu života.
Rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích obviněný M. V. napadl odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 6 To 354/2006, jako nedůvodné podle §256 tr. řádu zamítl.
Dne 12. 4. 2007 podal obviněný M. V. prostřednictvím obhájce proti citovanému rozsudku a na něj navazujícímu usnesení odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Namítl, že soud prvního stupně nepostupoval objektivně, když v hlavním líčení provedl v plném rozsahu pouze důkazy, které svědčily proti němu, zatímco důkazy, jež měly prokázat jeho nevinu, byly jako nadbytečné zamítnuty. Zejména brojil proti tomu, že soudy u prvních dvou skutků vycházely jen z výpovědi poškozené E. V. a k jeho obhajobě nepřihlížely, ačkoli šlo o tvrzení proti tvrzení a žádné další důkazy, které by některou z verzí podpořily, nejsou k dispozici. U třetího skutku soudům vytkl, že neakceptovaly jím vznesený návrh na provedení výslechu svědků, kteří mohou potvrdit, že poškozeného P. S. fyzicky nenapadl.
Závěrem svého dovolání obviněný M. V. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc příslušnému soudu, který nespecifikoval, k novému projednání.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného M. V. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru dovolání obviněného M. V. není přípustné, protože i přes správné poučení, které bylo obsaženo v usnesení odvolacího soudu, směřuje výlučně proti rozsudku soudu prvního stupně. Navrhl proto, aby bylo Nejvyšším soudem odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle §265c tr. řádu nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal, že dovolání směřuje proti rozhodnutí ve věci samé, jímž byl obviněný M. V. uznán vinným a byl mu uložen trest, a které nabylo právní moci až v řízení před soudem druhého stupně. Lze sice přisvědčit státnímu zástupci v tom, že dovolatel chybně v odůvodnění svého podání vznášel námitky výlučně proti rozsudku soudu prvního stupně, avšak nelze odhlédnout od toho, že úvodem dovolání, kde uvádí rozhodnutí, která napadá, usnesení odvolacího soudu cituje. Dovolání lze tudíž s ohledem na §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu označit za přípustné. Obdobně Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání v souladu s ustanovením §265e odst. 1, 2 tr. řádu učinit, a splňuje obligatorní náležitosti obsahu podání dané §265f odst. 1 tr. řádu.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným M. V. uplatněný dovolací důvod lze nejen podle označení ale i podle obsahu uplatněných námitek a vytýkaných vad považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Obviněný M. V. uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který záleží v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích uvedeného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu, neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Z pohledu uvedených východisek faktického naplnění zákonem vymezeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze žádnou z námitek obviněného M. V. pod tento dovolací důvod podřadit, neboť ani v jednom případě nejde o námitky týkající se hmotně právního posouzení skutků, kterými byl obviněný uznán vinným. Jedná se výhradně o námitky skutkové, které nejsou předmětem přezkumu v rámci dovolacího řízení.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, jak tomu bylo i v tomto případě. Dovolací soud nemůže samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu].
Nejvyšší soud v této souvislosti dále připomíná, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů lze v rámci dovolacího řízení výjimečně připustit při širším výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jen v tom případě, kdy mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad. V daném případě ovšem Nejvyšší soud extrémní nesoulad nezjistil a současně konstatoval, že naprosto totožné skutkové námitky obviněný M. V., který se od počátku hájí tak, že se žádné trestné činnosti nedopustil a celé trestní stíhání je výsledkem manipulace jeho bývalé manželky a jejího druha poškozeného P. S., uplatnil v podaném odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem se odvolacími námitkami, včetně té, která se týkala věrohodnosti poškozených E. V. a P. S., zabýval a vysvětlil, proč je shledal nedůvodnými. Přiléhavě poukázal na to, že tvrzení poškozených nestojí osamocena, nýbrž jsou podporována dalšími důkazy, zejména svědeckými výpověďmi. U prvních dvou skutků to jsou výpovědi příbuzných poškozené E. V., kteří s ní byli v pravidelném kontaktu, vnímali její strach z obviněného M. V. a viděli výhrůžné SMS zprávy, které jí posílal. Věrohodnost těchto svědků nemůže zpochybnit ani jejich kladný vztah k poškozené, jelikož vypovídali pod sankcí křivé svědecké výpovědi, bez vzájemných rozporů a nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by svědčily o jejich snaze obviněného záměrně poškodit. U třetího skutku, u něhož se obviněný M. V. domáhá doplnění dokazování výslechem dalších osob, které však neměly být přítomny na místě činu, je důkazní situace ještě průkaznější, neboť vedle poškozeného o vině obviněného M. V. vypovídají i svědci zcela nestranní, konkrétně svědek J. H., který incident přímo viděl, a svědek T. H., kterému se obviněný M. V. svěřil s tím, že zbil přítele své manželky a chtěl po něm alibi na rozhodnou dobu.
Lze tedy shrnout, že námitky, jež obviněný M. V. podřadil dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, uplatněný dovolací důvod nenaplňují, jelikož je založil primárně na tom, že soudy pochybily, jestliže dospěly k závěru, že jednal způsobem popsaným ve výroku odsuzujícího rozsudku, přičemž právnímu posouzení zjištěných skutkových okolností žádnou specifickou vadu nevytknul. A toliko na základě této argumentace, opřené výlučně o skutkové námitky ryze procesní povahy, které nemohou být předmětem přezkumu v rámci dovolacího řízení, označil rozhodnutí soudu prvního stupně a na něj navazující odvolací rozhodnutí za nezákonná. Ve své podstatě pouze opakoval námitky, které již dříve uplatnil v podaném odvolání a s nimiž se odvolací soud ve svém rozhodnutí dostatečným způsobem vypořádal.
Po zjištění, že dovolání obviněného M. V. se opírá o důvody, které nepatří do okruhu důvodů vymezených ustanovením §265b tr. řádu, Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 23. května 2007
Předsedkyně senátu: JUDr. Blanka Roušalová
Vypracovala:
JUDr. Pavla Augustinová