Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 09.08.2006, sp. zn. 5 Tdo 566/2006 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.566.2006.1

sp. zn. 5 Tdo 566/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2006 o dovolání obviněného Ing. M. D., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 6 To 122/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 15/2001, takto: Podle §265k odst. 1, 2 věta první tr. ř. se částečně ohledně obviněného Ing. M. D. zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 6 To 122/2004, ve výroku pod bodem II., kterým bylo podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodnuto tak, že obviněný Ing. M. D. byl uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 253/1997 Sb., a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárních orgánů obchodních společností a družstev na dobu sedmi let. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje , aby věc obviněného Ing. M. D. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2004, sp. zn. 40 T 15/2001, byl obviněný Ing. M. D. uznán vinným pod bodem I. výroku o vině trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., pod bodem II. výroku o vině trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., ve znění zákona č. 253/1997 Sb., pod bodem III. výroku o vině trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., pod bodem IV. výroku o vině trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., pod bodem V. výroku o vině trestným činem zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence podle §125 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 290/1993 Sb., kterých se dopustil tím, že I. jako předseda představenstva obchodní společnosti M. T., a. s., mj. s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, zprostředkovatelská činnost, jako jednatel obchodní společnosti M., s. r. o., mimo jiné s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu a služeb, jako jednatel obchodní společnosti P., s. r. o., mimo jiné s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, ve funkci do 21. 10. 1997, jako místopředseda představenstva obchodní společnosti Z. P., a. s., mimo jiné s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, ve funkci do 12. 12. 1997, jako předseda představenstva I. f. Z., a. s., v likvidaci, mj. s předmětem podnikání nákup akcií podniků a organizací zařazených do privatizačního procesu v I. privatizační vině a obchodování s uvedenými akciemi za účelem zvyšování výnosů akcionářů fondu, v úmyslu získat od obchodní společnosti P., s. r. o., pro společnost M. T., a. s., celkem 57.770 ks zaknihovaných cenných papírů — akcií emitovaných obchodní společností Z. P., a. s., znějící na doručitele, v celkové nominální hodnotě 57.770.000,- Kč, jednal tak, že dne 21. 7. 1997 jako předseda představenstva Investičního fondu Z., a. s., uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky, kterou postoupil tuto pohledávku, tj. částku 6.098.400,- Kč splatnou dne 15. 12. 1997 firmě M. T., a. s.; protože věděl, že: - dne 27. 1. 1994 uzavřel jako předseda představenstva Investičního fondu Z., a. s., jako prodávající, kupní smlouvu, kterou prodal obchodní společnosti P., s. r. o., 13.200 ks cenných papírů - akcií firmy Z. P., a. s., a kupující - obchodní společnost P., s. r. o., se zavázala za ně zaplatit celkem 6.098.400, Kč do 15. 12. 1997 prodávajícímu - Investičnímu fondu Z., a. s.; dále jednal tak, že: - dne 27. 8. 1996 jako jednatel firmy M. T., a. s., která byla věřitelem, uzavřel smlouvu o půjčce částky 3.518.000,- Kč s obchodní společností P., s. r. o., jako dlužníkem, který se zavázal zaplatit tuto částku do 10. 8. 2000; dne 8. 9. 1997 jako jednatel obchodní společnosti P., s. r. o., tedy jako zástupce dlužníka, uzavřel dodatek č. l k této smlouvě o půjčce částky 3.518.000,- Kč ze dne 27. 8. 1996, kterým došlo ke zkrácení lhůty splatnosti dlužné částky z původního dne 10. 8. 2000 na den 31. 12. 1997 a k zajištění této půjčky v sepsaném dodatku k zástavní smlouvě ze dne 21. 7. 1997; - věděl, že dne 28. 1. 1997 byla uzavřena smlouva o půjčce částky 3 mil. Kč mezi firmou M., s. r. o., jako věřitelem a obchodní společností P., s. r. o., jako dlužníkem, když uvedená částka byla splatná do 15. 7. 2000, a sám dne 4. 2. 1997 jednal tak, že uzavřel dodatek č. 1 k této smlouvě o půjčce ze dne 28. 1. 1997, když vystupoval jako jednatel obchodní společnosti P., s. r. o., tedy na straně dlužníka, přičemž takto došlo opět ke zkrácení lhůty splatnosti půjčky ve výši 3 mil. Kč z původního dne 15. 7. 2000 na 31. 12. 1997; - dne 21. 7. 1997 jako jednatel obchodní společnosti P., s. r. o., která byla zástavním dlužníkem, uzavřel s firmou M. T., a. s., která byla zástavním věřitelem, zástavní smlouvu, na základě které zastavil 57.770 ks akcií firmy Z. P., a. s., o nominální hodnotě 1.000,- Kč znějících na doručitele, a to za pohledávku ve výši 6.098.400,- Kč s tím, že zástavní právo trvá do konečného splacení pohledávky, která je splatná dne 15. 12. 1997; dne 9. 9. 1997 jako jednatel obchodní společnosti P., s. r. o., která byla zástavním dlužníkem, uzavřel s firmou M. T., a. s., která byla zástavním věřitelem, dodatek č. l k zástavní smlouvě ze dne 21. 7. 1997, kterým bylo ujednáno, že zastavené akcie v počtu 57.770 ks firmy Z. P., a. s., se vztahují dále na pohledávku ve výši 3 mil. Kč a na pohledávku ve výši 3.518.000,- Kč, tedy že pohledávka v celkové výši 12.616.700,- Kč je zajištěna zástavním právem k celkem 57.770 ks akcií firmy Z. P., a. s., které představují 47,3 % základního jmění této společnosti Z. P., a. s., a jsou v uvedené době ve vlastnictví obchodní společnosti P., s. r. o.; - dne 22. 12. 1997 teprve nechal zaregistrovat u Střediska cenných papírů pobočka O. změny parametrů zástavní smlouvy; obchodní společnost P., s. r. o., ve lhůtě do 31. 12. 1997 celkovou dlužnou částku ve výši 12.616.400, Kč firmě M. T., a. s., neuhradila, a proto obviněný jako zástupce obchodní společnosti M. T., a. s., dal pokyn obchodníkovi s cennými papíry k prodeji těchto akcií; - dne 5. 1. 1998 byla uzavřena smlouva o prodeji 57.770 ks akcií společnosti Z. P., a. s., a to za dohodnutou cenu ve výši 2.888.500,- Kč, kdy novým majitelem těchto cenných papírů se měl stát Ing. I. G., avšak jednatelé obchodní společnosti P., s. r. o., učinili prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení kroky k blokaci definitivního převodu těchto akcií; obchodní společnosti P., s. r. o., prodejem akcií hrozila vzniknout škoda ve výši 22.157.985,- Kč II. jako předseda představenstva Investičního fondu Z., a. s., v likvidaci, v období od počátku roku 1995 do 26. 5. 1999, kdy tato společnost vstoupila do likvidace, nezajistil vedení účetních knih, zpracování účetních uzávěrek a výročních zpráv ani provedení inventarizací majetku a závazků, ač byl k tomu podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, povinen, dále nezajistil plnění informační povinnosti ve smyslu ustanovení §25 zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů, a to zpracování zpráv o hospodaření investičního fondu a jejich předání Středisku cenných papírů a Komisi pro cenné papíry, což vedlo k rozhodnutí Komise pro cenné papíry ze dne 31. 8. 1998, č. j. 111/2974/1998, k odnětí povolení ke vzniku Investičního fondu Z., a. s., které nabylo právní moci dne 5. 10. 1998; účetnictví za toto období nechal zpracovat až dodatečně, III. jako předseda představenstva Investičního fondu Z., a. s., v likvidaci, v přesně nezjištěné dny v období od 4. 8. 1994 do 29. 9. 1999 1. nezaúčtoval úhradu dividend za rok 1992 od obchodní společnosti K. B., a. s., a to ve výši 5.985,- Kč za 600 kusů akcií, přičemž úhrada byla provedena poštovní poukázkou typu „B” dne 4. 8. 1994, čímž Investičnímu fondu Z., a. s., v likvidaci, způsobil škodu ve výši 5.985,- Kč, 2. vyhotovil a zaúčtoval fiktivní výdajové pokladní doklady: ze dne 31. 3. 1995 na částku 238.000,- Kč, ze dne 10. 4. 1995 na částku 330.000,- Kč, ze dne 25. 6. 1995 na částku 40.000,- Kč, ze dne 20. 8. 1995 na částku 190.000,- Kč, ze dne 28. 9. 1995 na částku 220.000,- Kč, pro obchodní společnost A., spol. s r. o., za zprostředkování vedení účetnictví, portfolia a prodeje akcií, když ve skutečnosti obchodní společnost A., spol. s r. o., tyto služby pro investiční fond nezajistila a žádná z těchto částek jí vyplacena nebyla, a obžalovaný pak uvedené finanční prostředky odčerpal pro svoji potřebu, čímž Investičnímu fondu Z., a. s., v likvidaci, způsobil škodu ve výši 1.018.000,- Kč, tím způsobil celkovou škodu ve výši 1.023.985,- Kč, IV. dne 1. 9. 1995 v L. jako předseda představenstva Investičního fondu Z., a. s., v likvidaci, který měl být budoucím kupujícím, uzavřel s obchodní společností M., s. r. o., jako budoucím prodávajícím, smlouvu o budoucí kupní smlouvě, jejímž předmětem byl prodej administrativní budovy bývalého mechanizačního střediska Státního statku ve V. K.; 1. na základě této smlouvy o budoucí kupní smlouvě byla dne 5. 9. 1995 vyplacena ze strany Investičního fondu Z., a. s., v likvidaci, záloha na kupní cenu ve výši 1.100.000,- Kč obchodní společnosti M., s. r. o.; avšak obžalovaný Ing. M. D. jednal tak, že: - dne 25. 9. 1997 jako předseda představenstva Investičního fondu Z., a. s., v likvidaci, uzavřel dodatek č. 2 k uvedené smlouvě o budoucí kupní smlouvě ze dne 1. 9. 1995, na základě kterého obě smluvní strany od této smlouvy o budoucí kupní smlouvě odstoupily a firma M., s. r. o., se zavázala vrátit přijatou zálohu ve výši 1.100.000,- Kč na účet Investičního fondu Z., a. s., a to do 60 dnů, tedy do 25. 11. 1997, a - dne 30. 9. 1998 jako předseda představenstva Investičního fondu Z., a. s., tedy jako postupitel uzavřel dodatek č. l ke smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 21. 7. 1997, kterou byla postoupena pohledávka ve výši 6.098.400,- Kč na obchodní společnost M. T., a. s., a tímto dodatkem č. l se postupník, tedy firma M. T., a.s., se zavázala poskytnout postupiteli, t. j. Investičnímu fondu Z., a. s., vyrovnání v celkové výši 100% z postupovaných pohledávek a 100% z příslušenství přináležejícího k těmto pohledávkám, a to nikoliv v penězích, ale předáním 8.758.550 ks akcií akciové společnosti, kterou po sepsání tohoto dodatku č. l založí, a její vklad do nově vzniklé akciové společnosti bude v plné výši tvořit nemovitý majetek znalecky oceněný; k založení nové akciové společnosti nedošlo, nebot\' obviněný Ing. M. D. jako předseda představenstva obchodní společnosti M. T., a. s., k tomu neučinil žádné relevantní kroky, čímž Investičnímu fondu Z., a. s., v likvidaci, způsobil škodu ve výši 1,1 mil. Kč. 2. dne 30. 9. 1998 v L. uzavřel dále jako předseda představenstva Investičního fondu Z., a. s., v likvidaci, kupní smlouvu, na základě které převedl na kupujícího – obchodní společnost M. T., a. s., vlastnické právo k investičnímu majetku Investičního fondu Z., a. s., účetně evidovanému k 31. 12. 1997, jakož i k drobnému hmotnému investičnímu majetku tohoto fondu, a to k 5. 10. 1998, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Komise pro cenné papíry ze dne 31. 8. 1998, č. j. 11/2974/1998, jímž bylo odňato povolení ke vzniku Investičního fondu Z., a. s.; kupující – obchodní společnost M. T., a. s., se zavázala zaplatit kupní cenu ve výši 499.999,- Kč nikoliv v penězích, ale předáním cenných papírů akciové společnosti, kterou následně založí, a vklad v plné výši bude tvořit nemovitý majetek znalecky oceněný; k založení této akciové společnosti však nedošlo, neboť obviněný Ing. M. D. jako předseda představenstva obchodní společnosti M. T., a. s., k tomu neučinil žádné relevantní kroky, čímž Investičnímu fondu Z., a. s., v likvidaci, způsobil škodu ve výši 499.999,- Kč, tím způsobil škodu ve výši 1.599.000,- Kč (přesně celkem ve výši 1.599.999,- Kč), V. obvinění Ing. M. D. a Ing. M. H. společně v období od 8. 8. 1997 do 31. 12. 1997 nevložili do účetnictví obchodních společnosti P., s. r. o., v níž byl jednatelem obviněný Ing. M. D., a obchodní společnosti M. T., a. s., v níž byl místopředsedou představenstva Ing. M. H. a předsedou představenstva Ing. M. D., smlouvy ani jejich dodatky, které za tyto firmy uzavřeli: - dodatek č. 1 ze dne 8. 9. 1997 ke smlouvě o půjčce částky 3.518.000,- Kč uzavřené dne 27. 8. 1996 obchodní společnosti P., s. r.o., - dodatek č. 1 ze dne 9. 9. 1997 k zástavní smlouvě uzavřené dne 21. 7. 1997, - zástavní smlouvu z 8. 8. 1997, – dodatek č. 1 ze dne 9. 9. 1997 k zástavní smlouvě ze 8. 8. 1997, přičemž takto jednali, aby o uvedených úkonech nemuseli informovat další členy statutárních orgánů uvedených obchodních společností, neboť na základě předmětných smluv měla obchodní společnost M. T., a. s., získat celkem 57.770 ks akcií obchodní společnosti Z. P., a. s., jsoucích dosud ve vlastnictví obchodní společnosti P., s. r. o., a členové statutárních orgánů uvedených obchodních společností by jinak mohli zmařit jejich záměr převést předmětné akcie z firmy P., s. r. o., na firmu M. T., a. s. Za tyto trestné činy byl obviněný Ing. M. D. podle §128 odst. 4 tr. zák. za použití ustanovení §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl (6,5) roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárních orgánů obchodních společností a družstev na dobu sedmi (7) let. Podle §226 písm. a) tr. ř. byl obviněný Ing. M. D. pak zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že jako předseda představenstva Investičního fondu Z., a. s., v přesně nezjištěné době v období od 4. 8. 1994 do 29. 9. 1999 vyhotovil a zaúčtoval výdajový pokladní doklad z 31. 7. 1996 na částku 20 tis. Kč za provedení auditu účetní závěrky k 31. 12. 1993 přesto, že auditorovi Ing. M. T. tato částka vyplacena nebyla, čímž Investičnímu fondu Z., a. s., v likvidaci, způsobil škodu ve výši 20.000,- Kč, v němž byl spatřován jeden z dílčích útoků pokračujícího trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obviněný stíhán. Tento rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný Ing. M. D. odvoláním, o kterém Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 6 To 122/2004, tak, že k odvolání obviněného Ing. M. D. podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o vině v bodě II. a v celém výroku o trestu (bod I. výroku). Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 253/1997 Sb., kterého se dopustil tím, že jako předseda představenstva Investičního fondu Z., a. s., v likvidaci, v období od 1. 1. 1998 do 26. 5. 1999, kdy tato společnost vstoupila do likvidace, nezajistil vedení účetních knih, zpracování účetních závěrek a výročních zpráv ani provedení inventarizací majetku a závazků, ač k tomu byl podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, povinen, dále nezajistil plnění informační povinnosti ve smyslu ustanovení §25 zák. č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů, a to zpracování zpráv o hospodaření investičního fondu a jejich předání Středisku cenných papírů a Komisi pro cenné papíry, což vedlo k rozhodnutí Komise pro cenné papíry ze dne 31. 8. 1998, č. j. 11/2974/1998, k odnětí povolení ke vzniku Investičního fondu Z., a. s., které nabylo právní moci dne 5. 10. 1998; účetnictví za toto období nechal zpracovat dodatečně. Za to byl obviněný Ing. M. D. odsouzen podle §128 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl (6 a ½) roku, přičemž podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárních orgánů obchodních společností a družstev na dobu sedmi (7) let (bod II. výroku). V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek ohledně obviněného Ing. M. D. nezměněn (bod III. výroku). Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 6 To 122/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2004, sp. zn. 40 T 15/2001, podal obviněný Ing. M. D. prostřednictvím obhájce JUDr. J. K. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a to ve vztahu k výrokům uvedeným v bodech I., II. a III. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 6 To 122/2004, a k výrokům o vině uvedeným pod body I., II., IV. a V. v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2004, sp. zn. 40 T 15/2001, ve spojení s citovaným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci, a k celému výroku o trestu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel ke skutku pod bodem I. výroku o vině uvedl, že má za to, že jeho jednání není vůbec trestným činem a v tomto případě ani pokusem souzeného trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §8 odst. 1 k §128 odst. 2, 4 tr. zák., neboť uvedeným jednáním nejsou naplněny znaky této skutkové podstaty v úmyslu opatřit jinému prospěch na úkor jednoho účastníka smlouvy. Konkrétně dovolatel tvrdí, že předmětné smlouvy neuzavřel na úkor jedné ze smluvních stran, neboť cílem jeho jednání bylo jen a pouze přimět dlužníka plnit své závazky, tedy přimět společnost P., s. r. o., aby zaplatila dluh vůči společnosti M., s. r. o., a je zjevné, že dlužná částka je skutečná a údajně poškozený účastník předmětné smlouvy skutečně plnil. Tato transakce je navíc předmětem občanskoprávního řízení, které ještě není v současné době skončeno. Dále se obviněný domnívá, že v jeho případě bylo porušeno hmotné právo v ustanovení §89 odst. 11, 12 tr. zák., neboť oba soudy vycházely z výše škody asi 22.000.000,- Kč a posuzovaly ji jako škodu velkého rozsahu, přičemž ze znaleckého posudku pak plyne, že hodnota těchto akcií je asi 1.000.000,- Kč, což není škoda velkého rozsahu. Další výhrada dovolatele směřuje k tomu, že jeho jednání nemělo být právně posouzeno jako pokus daného trestného činu, ale maximálně jako příprava, a přesto, že by i příprava byla v tomto případě trestná, mělo by toto posouzení nepochybně vliv na otázku ukládaného trestu. K bodu II. výroku rozsudku odvolacího soudu dovolatel namítl, že zde uvedený fond již v předmětné době fakticky nevykonával žádnou činnost, od počátku roku 1998 pak nebyla činnost fondu žádná. Skutková podstata tohoto trestného činu platí od 1. 1. 1998, před touto dobou platilo znění odlišné, které se na jeho jednání nevztahovalo, jak konstatoval správně odvolací soud. Vzhledem k tomu, že po shora uvedeném datu nevyvíjel investiční fond již žádnou činnost a že po vstupu fondu do likvidace účetnictví zajistil, nelze jednání obviněného považovat za tak společensky nebezpečné, aby naplňovalo stupeň větší než nepatrný, a proto se nemůže jednat o trestný čin. K bodu IV. a V. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně dovolatel jen stručně uvedl, že k tomuto platí totéž, co namítl v bodě II. dovolání k bodu I. výroku o vině, tedy že v prvém z těchto skutků není naplněna okolnost opatřit jinému prospěch, a to v podstatě ze stejných důvodů, jako je tomu v případě pod bodem I. výroku o vině citovaného rozsudku. Podle názoru dovolatele nelze tyto dva případy od sebe oddělovat, neboť mají spolu úzkou souvislost. V bodě V. pak vůbec nedošlo k naplnění dané skutkové podstaty již proto, že toto jednání bylo v souladu s právem z důvodů podrobně rozebraných v tomto dovolání v bodě II. ohledně bodu I. výroku o vině. Dovolatel dále zdůraznil, že původní spoluobviněný Ing. M. H. byl později obžaloby zproštěn. V závěru dovolání obviněný Ing. M. D. navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 6 To 122/2004, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2004, sp. zn. 40 T 15/2001, a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal k opětovnému projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně. Zároveň obviněný projevil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného Ing. M. D. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., ve svém vyjádření ze dne 4. 10. 2005 uvedl, že obviněný svými námitkami naplnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky dovolatele proti bodu II. výroku o vině se sice opírají o obviněným tvrzený zákonný dovolací důvod, avšak pokud jde o výhrady vůči té části výroku o vině, jež zůstala nedotčena v rozsudku soudu prvního stupně, měl dovolatel uplatnit tvrzení o nesprávném hmotně právním posouzení cestou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., nicméně i kdyby tak učinil, nelze jeho výhradě přisvědčit. Jeho námitky jsou de facto opakováním argumentace, která již odezněla v předchozím opravném prostředku a se kterou se již v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně zabýval odvolací soud. V obdobných případech často opakovaná výhrada, že nemohlo jít o trestné jednání, pokud si obviněný počínal v souladu s normami občanského či obchodního práva, jež plyne i z vyjádření dovolatele, je irelevantní, protože i jednání z hlediska mimotrestních norem bezvadné může zakládat trestný čin, zvláště, pokud směřuje k faktickému obcházení zákona či procesních postupů, jde-li o jednání předstírané nebo jinak narušující společenský zájem na ochraně podnikatelských subjektů, vůči nimž takováto jednání směřují, anebo zájem na ochraně řádného chodu ekonomické sféry. Pokud jde o konkrétní námitky dovolatele, soud druhé instance vyložil, jaká zjištění vedla k závěrům o subjektivní stránce trestného činu, a tedy o skutečných a nikoli obviněným tvrzených jeho úmyslech, totéž pak platí i o výhradách týkajících se způsobu stanovení výše hrozící škody. Pokud se jedná o námitku nikoli bezprostředního směřování obviněného k dokonání trestného činu, nelze ani tomuto tvrzení přisvědčit, neboť obviněný prakticky dosáhl takového právního stavu, který by zajistil naplnění jeho cílů, a pouze zákrok jednatelů poškozené společnosti zabránil převodu předmětných akcií. Konečně státní zástupce nesouhlasí ani s názorem dovolatele, že jednání popsané v bodě II. výroku o vině a v bodě V. není trestným činem pro nedostatek společenské nebezpečnosti. Popis skutku v těchto bodech zcela odpovídá znakům předmětných skutkových podstat, jak je definuje zákon; tuto zákonnou definici pak je třeba považovat za typický způsob páchání dotyčných deliktů, jemuž zákonodárce připisuje základní stupeň společenské nebezpečnosti ve smyslu §3 odst. 2, 4 tr. zák. Nelze tedy současně tvrdit, že takovéto jednání požadovaného stupně společenské nebezpečnosti nedosahuje, jak činí dovolatel. Státní zástupce se domnívá, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo zapotřebí odstranit cestou dovolání, a podle dostupného spisového materiálu nejsou skutkové závěry meritorního rozhodnutí v očividném nesouladu s opatřenými a provedenými důkazy. Z těchto důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud ČR dovolání obviněného odmítl ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně navrhl, aby tak Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.). Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné. Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být pouhé nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. K bodu I. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně směřovala první výtka obviněného, kterou napadl nesprávné právní posouzení skutku pod bodem I. soudem prvního a vzhledem k výroku pod bodem III. rozsudku odvolacího soudu i toto rozhodnutí soudu druhého stupně, a to z toho důvodu, že jeho jednání vůbec nemohlo naplnit znaky uvedeného trestného činu ani jeho pokusu, neboť nedošlo k uzavření smlouvy na úkor jedné ze smluvních stran a ani obviněný neměl v úmyslu svým jednáním opatřit jinému prospěch. Dovolatel pouze chtěl přinutit druhou smluvní stranu plnit své závazky, které tato skutečně měla, uznávala je a částečně je i plnila. Trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo jako pracovník, člen orgánu, společník, podnikatel nebo účastník na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací se stejným nebo podobným předmětem činnosti v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jedné nebo více z nich. Pokusem trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák. je jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Jak Nejvyšší soud zjistil, dovolatelem vznesenými námitkami se již velmi podrobně zabývaly soudy obou instancí, ve věci rozhodující. Tak zejména Krajský soud v Brně na straně 20 svého rozsudku spatřuje naplnění znaku „jednání na úkor jiného“ ve vztahu k souzenému trestnému činu v tom, že obviněný fakticky fungoval v pěti obchodních společnostech s velmi podobným předmětem podnikání a využil informací o jejich fungování, záměrech i prováděných transakcích k tomu, aby pro společnost M. T., a. s., získal od společnosti P., s. r. o., 57.770 ks akcií obchodní společnosti Z. P., a. s., znějících na doručitele. V tomto směru zejména využíval informací o uzavření obchodních smluv jinými statutárními zástupci těchto subjektů a v návaznosti na to překročil své pravomoci jednatele společnosti P., s. r. o., a uzavřel k předmětným ve výroku o vině specifikovaným smlouvám dodatky, kterými zásadně zkrátil dobu plnění jednotlivých smluv, a tím prakticky plnění z hlediska časového znemožnil. Cílem jeho jednání bylo podle nalézacího soudu to, aby M. T., a. s., získala oprávnění vymáhat své pohledávky za společností P., s. r. o., které byly zajištěny právě uvedenými akciemi. Obviněný se už i pokusil o prodej zastavených cenných papírů, avšak k tomuto nedošlo v důsledku zásahu orgánů činných v trestním řízení, když na popud jiných statutárních zástupců společnosti P., s. r. o., byla tato transakce zastavena. Jeho jednání tedy směřovalo k získání prospěchu pro společnost M. T., a. s., ve výši nejméně 22.157.985,- Kč, a zároveň toto jednání bylo provedeno na úkor společnosti P., s. r. o., neboť nebýt dovolatelem uzavřených dodatků smluv, jimiž byla podstatně zkrácena doba splatnosti předmětných závazků, byla by schopna společnost P., s. r. o., své závazky řádně splácet, jak také zpočátku činila. K dokonání trestného činu nedošlo, ač k jeho dokonání obviněný směřoval veškeré své počínání. Ke zvýhodnění jiného subjektu jednáním obviněného se dále nalézací soud vyjádřil též i na stranách 30 a 31 svého rozhodnutí ve vztahu k jednání, které s jednání pod bodem I. výroku o vině velmi úzce souviselo. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací se s těmito závěry soudu prvního stupně ztotožnil a na straně 18 svého rozhodnutí shrnul, že uvedený postup, který dovolatel realizoval, sám o sobě nemusí být v rozporu s právními normami, ale samotný způsob dosažení daného cíle, který zvolil v konkrétním případě, však je v rozporu s právními normami. Obviněný totiž využil a zneužil svého postavení ve statutárních orgánech předmětných společností v neprospěch společnosti P., s. r. o., a to s cílem obohatit portfolio společnosti M. T., a. s. Nejvyšší soud jako soud dovolací se ve vztahu k předmětné dovolatelově námitce ztotožnil s výše uvedenými právními závěry soudů obou stupňů a pouze považuje za nutné dodat, že jádro celé věci nespočívá v přinucení dlužníka plnit své závazky, ale v tom, že obviněný překročil své pravomoci a uzavřel jako jednatel společnosti P., s. r. o., za tuto společnost jako dlužníka dodatky smluv s velmi významným zkrácením lhůty k plnění, čímž prakticky znemožnil splnit závazky včas a mohl poté realizovat zástavní právo k předmětným akciím. Nezanedbatelnou součástí jeho jednání byla i okolnost, že o těchto svých krocích úmyslně včas neinformoval ostatní statutární zástupce uvedené společnosti jako dlužníka, a to se záměrem, aby byla dokončena shora popsaná transakce s akciemi Z. P., a. s., aniž by se o tom dozvěděl kdokoli další z vedení této společnosti, a z tohoto důvodu uvedené dodatky ke smlouvám vůbec nezakládal do evidence uvedených společností. Dostatečně se oba soudy taktéž vypořádaly s otázkou, zda jednání bylo na úkor jedné ze smluvních stran, když takto poškozenou byla skutečně společnost P., s. r. o., a to právě v té části, týkající se uzavření zástavní smlouvy na předmětné akcie ve spojení s významným zkrácením lhůty k plnění předmětných závazků. Majetkový prospěch by v případě dokonání trestného činu získala společnost M. T., a. s., a to z důvodů podrobně rozvedených již ve zmíněných rozhodnutích soudů obou stupňů. Jen pro úplnost dovolací soud konstatuje, že pokud v této souvislosti dovolatel ještě namítá nesprávné určení výše způsobené škody, když soudy měly vzít jako zjištěnou hodnotu akcií na veřejném trhu ve výši asi 1 milion Kč, nikoli ve výši asi 22 milionů Kč, pak se Nejvyšší soud rovněž ztotožnil se závěry nalézacího a poté i odvolacího soudu. Nalézací soud totiž na straně 15 svého rozsudku ohledně ocenění akcií společnosti Z. P., a. s., vycházel ze znaleckého posudku z oboru ekonomika zpracovatele Ing. K. V., přičemž tento uvedl při výslechu v hlavním líčení dne 30. 4. 2004 a 1. 6. 2004, že cena byla stanovena několika metodami. Jedna z metod vycházela z tržní ceny akcií na kapitálovém trhu v předchozím období, avšak vzhledem k tomu, že v uvedené době se obchodovalo velice malé množství akcií, uvedená cena nevystihovala cenu pro případ, při kterém se prodává kompletní kontrolní balík akcií. Proto tedy vedle výše uvedeného ocenil znalec akcie i nákladovým a výnosovým způsobem a rovněž zohlednil i cenu v případě, že by byl podnik prodáván v tísni. Váženým průměrem byl proveden výpočet mezi cenou prodeje v tísni a metodou výnosovou a vyšla tak průměrná cena akcií, která by byla dosažena při prodeji kontrolního balíku akcií, a to částkou 22.157.985,- Kč. V tomto směru tedy byla cena stanovena správně právě s ohledem na to, že prodejem většiny akcií jednomu akcionáři tento prakticky získá kontrolu nad celou společností a jejím majetkem. Dovolatel ve vztahu k této části výroku o vině také na závěr namítl, že jeho jednání mohlo být posuzováno maximálně jako příprava, neboť bylo příliš vzdálené od stadia dokonání. V tomto již dovolací soud musí odkázat na skutečnost výše rozvedenou, a sice, že ze skutkových zjištění jasně vyplynulo, že nebýt jednání ostatních statutárních zástupců poškozené společnosti a v souvislosti s tím i zásahu orgánů činných v trestním řízení, bylo by jednání obviněného dokonáno právě s ohledem na provedení všech potřebných kroků k převodu akcií na třetí osobu. Přípravou totiž je podle §7 odst. 1 tr. zák. pouze takové jednání, pro společnost nebezpečné, které záleží v organizování zvlášť závažného (§41 odst. 2 tr. zák.) trestného činu, v opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému trestnému činu anebo v jiném úmyslném vytváření podmínek pro jeho spáchání, jestliže nedošlo k pokusu ani dokonání trestného činu. Příprava se pak od pokusu liší především tím, že pokus podle §8 odst. 1 tr. zák. na rozdíl od přípravy již bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu. Zváží-li se pak shora popsané jednání obviněného Ing. M. D. je třeba zdůraznit, že jeho jednání již bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu podle §128 odst. 1, 4 tr. zák., neboť již dal pokyn obchodníkovi s cennými papíry k prodeji těchto akcií, přičemž novým majitelem těchto akcií se měl stát Ing. I. G., a proto bylo zcela správně oběma soudy posouzeno jako pokus trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §8 odst. 1 k §128 odst. 2, 4 tr. zák. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného shledal námitky obviněného ve vztahu ke skutku pod bodem I. výroku o vině, který byl kvalifikován jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zák., nedůvodnými. Ke skutku pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně dovolatel namítl, že nebyl dán zákonem požadovaný stupeň společenské nebezpečnosti, protože investiční fond jednak v rozhodné době již nevyvíjel žádnou faktickou činnost a po vstupu do likvidace obviněný účetnictví zajistil. Stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost podle §3 odst. 4 tr. zák. je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Dovolací soud v tomto bodě shledal dovolání důvodným a je toho názoru, že ani soud prvního stupně ani soud odvolací dostatečně v tomto směru nezhodnotili, zda jednání obviněného vůbec dosahuje stupně nebezpečnosti pro společnost menšího než nepatrného, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že se náležitě nezabývaly dovětkem ustanovení §125 odst. 1 tr. zák., a to, že pachatel musí nevedením účetních knih, zápisů nebo jiných dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku a k jejich kontrole ohrozit majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně, a dále že náležitě nezvážily ani skutečnost, že obviněný Ing. M. D. účetnictví nechal zpracovat alespoň dodatečně. Pokud jde o první uvedenou skutečnost, jde dokonce o formální znak trestného činu podle §125 odst. 1 tr. zák., který nebyl ve skutkové větě, ale ani v právní větě výroku o vině pod bodem II. napadeného rozsudku vůbec uveden, přičemž právě intenzita jeho naplnění má pak rozhodující význam i pro posouzení materiálního znaku tohoto trestného činu. Proto je nutno se s ním vždy v rozsudku náležitě vypořádat, a to jak po formální, tak i materiální stránce. Podstatný význam pro posouzení materiální stránky má pak i jinak v rozsudku uvedené zjištění, že obviněný nechal účetnictví za předmětné období, byť dodatečně, zpracovat. Ani tuto skutečnost však oba soudy náležitě nezhodnotily z hlediska materiálního znaku vymezeného v §3 odst. 1, 2 a 4 tr. zák. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud po přezkoumání věci zjistil, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je v této části uplatněných důvodů dovolání naplněn, neboť došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku pod bodem II. výroku o vině, který je předmětem trestního stíhání obviněného Ing. M. D., když dovětek „ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně“ u trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. se vztahuje nejen k alinea třetí, ale i k alinea první a druhá tohoto ustanovení, a proto je třeba dovodit z provedeného dokazování i tento znak a jeho naplnění vyjádřit ve skutkové i právní větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Navíc nebyly ve smyslu §3 odst. 4 tr. zák. dostatečně zváženy všechny rozhodné skutečnosti z hlediska materiální stránky trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. Ke skutkům pod bodem IV. a V. výroku o vině dovolatel namítl, že platí v zásadě totéž, co namítl v bodě II. dovolání ohledně bodu I. výroku o vině. Navíc ve skutku pod bodem IV. není naplněn znak opatřit jinému prospěch, a to ze stejných důvodů, jako u jednání pod bodem I. V bodě V. pak vůbec nedošlo k naplnění dané skutkové podstaty již proto, že toto jednání bylo v souladu s právem z důvodů podrobně rozebraných v tomto dovolání v bodě II. ohledně bodu I. výroku o vině. K tomuto Nejvyšší soud pouze ve stručnosti odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí vztahujícímu se k výroku o vině pod bodem I. Pokud dále obviněný vytýká napadenému rozhodnutí, že ohledně jednání pod bodem IV. výroku o vině v tomto nelze spatřovat též znak „opatřit jinému prospěch“, pak dovolací soud mimo toho, co již uvedl k námitkám k bodu I. výroku o vině, považuje za nutné zdůraznit, že princip jednání obviněného je v podstatě stejný jako v případě jednání pod bodem I. výroku o vině. Obviněný uzavíral jako předseda představenstva jménem Investičního fondu Z., pro tento subjekt krajně nevýhodné smlouvy a v prvním případě i dodatky k původní smlouvě, které byly v tomto bodě blíže specifikovány, přičemž jeho jednání směřovalo k tomu, aby v konečném výsledku pro společnost M. T., a. s., získal majetkový prospěch ve výši 1, 1 milionu Kč (ad 1. výroku) a ve výši 499.999,- Kč (ad. 2. výroku) na úkor Investičního fondu Z., a. s. Toto jednání činil pod záminkou, že jako vyrovnání poskytne společnost M. T., a. s., v obou případech Investičnímu fondu Z., a. s., akcie společnosti, kterou v budoucnu založí. Obviněný jako předseda představenstva společnosti M. T., a. s., však nikdy neučinil žádné kroky k tomu, aby takovou akciovou společnost založil, čímž způsobil, že tento závazek nemohl být splněn. Jeho výtky směřující k bodu IV. jsou tedy z uvedených důvodů opět nedůvodné, neboť skutková zjištění odpovídají právnímu závěru soudů obou stupňů o subjektech, v jejichž prospěch či na jejichž úkor (k jejichž škodě) směřovalo dovolatelovo jednání. Dovolatel dále namítl k bodu V. výroku o vině navíc i to, že jeho jednání bylo v souladu s právem, a to z důvodů, které jsou podrobně rozebrány pod bodem II. dovolání týkajícího se bodu I. výroku o vině. K tomu dovolací soud opět zdůrazňuje, že byť by byly jeho jednotlivé úkony všechny v souladu s právem, ač tomu tak ve skutečnosti v tomto případě nebylo, pak nelze z trestně právního hlediska opomenout, že zejména listiny prokazující uzavření předmětných dodatků či původních smluv obviněný nevložil do účetnictví zainteresovaných společností, a to z jednoho jediného důvodu, kterým bylo to, aby se o těchto úkonech obviněného nedozvěděli ostatní členové statutárních orgánů obou společností, zejména pak společnosti P., s. r. o., z jejíhož vlastnictví mělo být převedeno 57.770 ks akcií obchodní společností Z., a. s., do vlastnictví společnosti M. T., a. s. Dovolací soud tedy nepovažoval za důvodnou ani tuto výtku dovolatele. Pokud pak obviněný namítl, že spoluobviněný Ing. M. H. byl obžaloby posléze zproštěn, je třeba k tomu uvést, že toto nemá pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného Ing. M. D. žádný význam, nehledě k tomu, že tento původně spoluobviněný byl zproštěn z důvodu podle §226 písm. c) tr. ř., tedy, že nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný Ing. M. H., což se z logiky věci týká vždy osobně jen toho obviněného, u něhož byl tento zprošťující důvod uplatněn, jak tomu bylo i v případě obviněného Ing. M. H. (srov. č. l. 2287 až 2291 spisu). Nejvyšší soud tedy s ohledem na všechny skutečnosti uvedené výše dospěl k závěru, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 6 To 122/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2004, sp. zn. 40 T 15/2001, pokud jde o napadené výroky o vině v části pod body I., IV. a V., nevykazují takové vady, pro které by bylo nutno z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tyto výroky o vině zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny otázky a skutečnosti rozhodné z hlediska skutkových zjištění týkajících se těchto shora vymezených skutků a s jeho skutkovými závěry se pak ve značné míře ztotožnil i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání rozhodnutí nalézacího soudu k odvolání obviněného napadený rozsudek pouze částečně zrušil ve výroku o vině pod bodem II. a v celém výroku o trestu a znovu rozhodl tak, že obviněnému za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. ve znění zákona č. 253/1997 Sb. pod bodem 2) výroku o vině a další trestné činy uložil podle §128 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání šest a půl roku, přičemž podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárních orgánů obchodních společností a družstev na dobu 7 let, přičemž ostatní výroky o vině ponechal správně beze změny. Proto nebylo ani nutné zrušit výrok pod bodem III. napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 6 To 122/2004, neboť ho Nejvyšší soud shledal zcela správným. Z těchto důvodů Nejvyšší soud po přezkoumání věci zjistil, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn pouze pokud jde o právní posouzení skutku pod bodem II. výroku o vině, kterým byl obviněný Ing. M. D. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., ve znění zákona č. 253/1997 Sb., a proto k částečně důvodně podanému dovolání podle §265k odst. 1, 2 věta první tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 6 To 122/2004, ve výroku pod bodem II., kterým bylo podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodnuto tak, že obviněný Ing. M. D. byl uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., ve znění zákona č. 253/1997 Sb., a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárních orgánů obchodních společností a družstev na dobu sedmi let. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k charakteru vytknutých vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání. V ostatních bodech (I., III. a IV.) zůstalo napadené rozhodnutí soudu druhého stupně nezměněno. V novém řízení Vrchní soud v Olomouci ve vztahu ke zrušeného části svého rozhodnutí zejména zváží, zda je prokázáno, že jednáním obviněného Ing. M. D. pod bodem II. výroku o vině vymezeném v rozsudku soudu prvního stupně, došlo k naplnění některé z alternativ dovětku „ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně“. Pokud pak dospěje k závěru, že tomu tak bylo, musí zvážit i možnost doplnění skutkové věty a právní věty o toto zjištění z hlediska zásady zákazu reformationis in peius vyplývající z ustanovení §259 odst. 4 tr. ř. Pokud shledá naplněny formální znaky trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 253/1997 Sb., bude třeba, aby se zabýval i náležitým posouzením materiální stránky v jednání obviněného pod bodem II. výroku o vině a z tohoto hlediska se podrobně vypořádal se stupněm společenské nebezpečnosti, který jednání vykazuje, z hlediska všech kritérií vymezených v §3 odst. 4 tr. zák. V návaznosti na tato zjištění a právní závěry pak obviněnému uloží odpovídající trest nejen případně za tento trestný čin, ale zejména i za všechny trestné činy, ohledně nichž zůstal rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2004, sp. zn. 40 T 15/2001, beze změny (viz výrok pod bodem III. napadeného rozsudku odvolacího soudu), což je třeba vyjádřit i jasným poukazem na trestné činy, za které je trest ukládán, což v původním rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 6 To 122/2004, nebylo náležitě uvedeno (srov. znění výroku o trestu po slovech „a odsuzuje se“ ve výroku pod bodem II. tohoto rozsudku). Vzhledem k tomu, co již bylo uvedeno shora, je nutno také zdůraznit, že při odůvodňování rozsudku je třeba postupovat důsledně v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., které stanoví, že v odůvodnění rozsudku soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 9. srpna 2006 Předseda senátu: Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.