ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.779.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 779/2012-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. srpna 2012 o dovolání, které podal obviněný ing. V. H. , CSc. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. 3 To 791/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 68/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného ing. V. H. , CSc. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 25. 8. 2011, sp. zn. 7 T 68/2009, byl obviněný ing. V. H. , CSc., odsouzen za přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (ve výroku o vině nesprávně uvedeno „porušování“) podle §221 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“) a podle téhož ustanovení mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §§81 odst. 1 a 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Tohoto přečinu se obviněný dopustil ve stručnosti tím, že jako likvidátor společnosti NEVA – NEKUT & MÜLLER, s. r. o., se sídlem Kardašova Řečice, Husova 537, uzavřel dne 3. 2. 2006 za tuto společnost nevýhodné dohody o provedení práce s V. K. na dvě období za celkovou odměnu 269.000,- Kč, dále s ing. V. M. za odměnu 350.000,- Kč a s P. N. za odměnu ve výši 350.000,- Kč, u všech na období do 30. 6. 2006, jejichž předmětem bylo „zajištění likvidace firmy“ resp. „zajištění řádného provedení likvidace firmy“, ačkoli výše uvedené činnosti byly provedeny zcela zbytečně bez opory v účetním předpise navíc bez nutnosti provádění kontroly prvotní evidence účetních dokladů ve společnosti a dalších účetních operací z důvodů provádění auditů v předcházejících letech, krátce po ukončení účetních prací v souvislosti s koncem kalendářního roku 2005, přičemž nárok z těchto dohod o provedení prací byl zaúčtován jako úhrada pohledávky vůči společnosti DELTA Kardašova Řečice, a. s., a způsobil tak společnosti NEVA – NEKUT & MÜLLER, s. r. o., škodu ve výši 957.000,- Kč.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný ing. V. H. , CSc., a to v celém odsuzujícím výroku, a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci v neprospěch obviněného v rozsahu výroku o trestu. Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl obě podaná odvolání jako nedůvodná podle §256 tr. ř. svým usnesením ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. 3 To 791/2011.
Proti tomuto usnesení podal obviněný ing. V. H. , CSc., prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel nejprve shrnul své dovolací námitky tak, že skutkem spáchaným dne 3. 2. 2006 obviněný nezpůsobil na cizím majetku škodu, neboť újma na majetku likvidované společnosti nebyla v řízení prokázána. I pokud by tomu tak bylo, chybí prokázání příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a vznikem takové újmy a při kladné odpovědi i na tuto otázku dovolatel tvrdí, že nebylo prokázáno zavinění k příčinné souvislosti. Sám obviněný označil své dovolací argumenty za polemiku s předcházejícím rozhodnutím Nejvyššího soudu, jehož právním názorem byly nižší soudy vázány, a v podstatě se dožadoval revize názorů, které ve svém usnesení dovolací soud vyslovil. Své přesvědčení o tom, že likvidované obchodní společnosti nevznikla žádná újma, obviněný opřel o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2011, sp. zn. 29 Cdo 595/2011, jímž bylo odmítnuto dovolání žalobce D. K. proti žalovaným ing. V. H. , CSc. a ing. V. M. o zaplacení částky 350.000,- Kč s přísl. Poukázal přitom na část odůvodnění citovaného usnesení, z níž je zřejmé, že škoda úpadkyni vznikla až k okamžiku úhrady závazku vzniklého v důsledku protiprávního jednání škůdce, nevznikla tudíž samotným uzavřením dohody o provedení práce. Na podporu svého názoru odkázal obviněný i na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž byla zamítnuta žaloba správce konkursní podstaty D. K. proti jmenovaným žalovaným a který byl potvrzen i v odvolacím řízení Vrchním soudem v Praze s tím, že žalobce neprokázal vznik škody. K námitce o absenci příčinné souvislosti mezi uzavřením smluv a započtením, kterým teprve mohlo dojít ke škodě, obviněný tvrdil, že k realizaci vlastního zápočtu nebylo třeba uzavření smluv o provedení prací, škodlivý „výsledek“ nastal jednáním třetí osoby, konkrétně svědka K. jednajícího zřejmě na popud obou společníků. Zavinění na straně obviněného nebylo možné dovodit proto, že vycházel z předpokladu, že smluvní plnění bude poskytnuto až podle výsledku likvidace, a on bude mít možnost mu event. zabránit. Pokud vůbec tedy ke škodě došlo, nebyl tento následek zahrnut zaviněním obviněného ani ve formě nedbalosti nevědomé, natož hrubé ve smyslu ustanovení §221 odst. 1 tr. zákoníku. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci a dále aby rozhodl podle §265l odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se ve smyslu tohoto důvodu dovolání rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Není možné se jej dovolávat výhradami proti aplikaci procesních ustanovení soudy, tj. především ustanovení trestního řádu včetně §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. Dovolací soud je tak v podstatě vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, k němuž dospěly soudy nižších stupňů a v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto může výlučně přezkoumávat postup ve věci rozhodujících soudů při aplikaci norem hmotného práva.
Obviněný ing. V. H. , CSc., uplatnil ve svém dovolání námitky, které formálně mohou spadat pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na druhé straně však sám stručně vyjádřil své výhrady k naplnění objektivní i subjektivní stránky přečinu, jímž byl uznán vinným formulací o jejich „neprokázání“. V takovém případě již dovoláním vytýká způsob, jakým soudy ve věci rozhodující hodnotily výsledky provedeného dokazování, nikoli správnost užité právní kvalifikace. U každého ze znaků skutkové podstaty, jejichž absenci prosazoval, víceméně setrval na své obhajobě, jíž v průběhu trestního řízení uplatňoval. Pokud lze vůbec argumentům obviněného přiznat hmotně právní obsah, posoudil je Nejvyšší soud jako nedůvodné.
Jak vyplývá z interpretace podaného dovolání, jedná se již o druhé dovolací řízení, když první probíhalo na podkladě dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného ing. V. H. , CSc., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 3 To 15/2010, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. ze skutku v zásadě shodného s tím, pro který byl nyní napadeným rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným. Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 5 Tdo 622/2011, zrušil zprošťující rozsudek odvolacího soudu a zrušil také rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. a), b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“). Nejvyšší soud pak přikázal Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Soud prvního stupně pak v novém řízení respektoval právní názory vyslovené Nejvyšším soudem především ohledně posuzování zavinění obviněného včetně znaku „hrubé nedbalosti“ vyžadované novou právní úpravou trestního práva hmotného. V rámci hodnocení všech ve věci provedených důkazů a to jak výpovědí svědků, tak především listin, se okresní soud vypořádal se všemi významnými skutečnostmi z hlediska v úvahu přicházejícího právního posouzení žalovaného jednání v souladu s platnou judikaturou a především zjištěnými okolnostmi, za nichž došlo k uzavření uvedených dohod o provedení prací i následného plnění z nich. Odvolací soud pak doplnil dokazování v rámci veřejného zasedání, provedl důkaz znaleckým posudkem předloženým obhajobou zpracovaný znalcem z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, ing. L. M. a přečetl i příslušná rozhodnutí soudů vydaná v řízeních o žalobách správce konkursní podstaty společnosti NEVA – NEKUT & MÜLLER, s. r. o., o zaplacení finančních částek odpovídající výši dohodnutých odměn v citovaných smlouvách o provedení prací. Jen stručně lze připomenout, že znalec ing. L. M. potvrdil prakticky veškeré argumenty obhajoby, tj. že obviněný nemohl být z účetních podkladů informován o existenci vysokého finančního závazku likvidované společnosti v zahraničí, dále že škoda nemohla společnosti vzniknout podpisem smluv o provedení prací, neboť tímto aktem nedošlo k újmě na majetku, tj. k jeho zmenšení nebo nerozmnožení. Pokud jde o následné přiznání dohodnutých odměn, znalec souhlasil s obviněným, že z dokumentace není zřejmé, že by o něm obviněný rozhodl či alespoň jednal se „zaměstnanci“. Pokud jde o věc vedenou u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 874/2008, byla pravomocně skončena již 30. 11. 2010, zamítnutím žaloby proti všem svědkům, s nimiž obviněný uzavřel uvedené dohody o provedení práce. O dovolání pak rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 8. 12. 2011, sp. zn. 29 Cdo 595/2011, tak, že je odmítl pro nepřípustnost. V dalších sporech, které rovněž vyvolal správce konkursní podstaty D. K. , a v nichž jsou žalováni účastníci dohod o provedení prací souvisejících s likvidací o vrácení částky odpovídající výši odměn z jednotlivých smluv, došlo k odvolacímu přezkumu, přičemž v obou případech bylo rozhodnuto o vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání v zásadě za účelem doplnění dokazování především k otázce důvodu převzetí závazku likvidované společnosti společností DELTA Kardašova Řečice, a. s., a zda skutečně tato společnost vyplatila dohodnuté odměny. V rámci nového řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 888/2008 znalec ing. Zdeněk Čaňo vypracoval znalecký posudek, který v podstatě jen stvrdil dosavadní závěry ohledně okolností uzavření předmětných smluv o provedení prací a důsledků jejich existence na stav majetku likvidované společnosti, které pak mohly být podkladem pro odsuzující výrok o vině obviněného ing. V. H. , CSc.
Nejvyšší soud tak nemá ani po novém projednání věci soudy nižších stupňů a zejména díky doplněnému dokazování důvod k revizi svého původního právního názoru o tom, že jednání obviněného odpovídá znakům skutkové podstaty přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle §221 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný prakticky první den výkonu funkce likvidátora v obchodní společnosti uzavřel na popud jejích dvou společníků s těmito a s jedním zaměstnancem smlouvy o provedení prací na přípravě likvidace, resp. o zajištění provedení likvidace. Již vymezení předmětu takových smluv by při dodržení běžné míry opatrnosti muselo vyvolat u osoby jmenované týmiž společníky (valnou hromadou obchodní společnosti) právě za účelem provedení likvidace přinejmenším vážné pochybnosti o serióznosti nabízené funkce. Navíc obviněný podpisem smluv vyslovil souhlas s výší odměny, která nebyla nezanedbatelná a, jak již bylo zdůrazněno, mnohonásobně vyšší než jeho odměna, a to v situaci, kdy neměl vůbec žádný přehled o stavu majetku a celé hospodářské situaci tohoto podnikatelského subjektu. Rovněž nelze než znovu připomenout jasnou formulaci o podmínkách výplaty dohodnuté odměny v jednotlivých smlouvách, jež byly vázány výlučně na samotné provedení prací. Pokud obviněný nepodepsal výslovný pokyn k výplatě, je ohledně jeho vědomosti o realizaci všech smluv možné odkázat na jím sepsanou zprávu likvidátora o průběhu likvidace na č. l. 147 trestního spisu, v níž zcela zřetelně označil mj. za součást své činnosti, z níž uplatňoval nárok na svou odměnu, právě „proúčtování“ smluv o dílo jednatelům i ekonomovi. V rámci veřejného zasedání pak odvolací soud konstatoval do spisu založený posudek znalce ing. Zdeňka Čaňa, který vypracoval ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 888/2008. Nad rámec svých závěrů, které tentýž znalec učinil ve znaleckém posudku vypracovaném v této trestní věci, mohl jen doplnit, že obviněný věděl o ukončení prací jednotlivými účastníky smluv. Z „Protokolu o kontrole dokladů (faktury přijaté, vydané, JCD, ostatní závazky), která byla provedena v období únor – červen 2006“, s nímž byl znalec seznámen až po vypracování posudku pro orgány policie, totiž jasně vyplývá, že obviněný jako likvidátor převzal a potvrdil uvedený protokol podepsaný oběma jednateli i V. K. , a tím schválil celou účetní operaci týkající se odměn za dohody o provedení práce, přičemž na uvedený protokol právě navazuje obviněným vypracovaná zpráva o průběhu likvidace. Sám znalec se dokonce vyjádřil tak, že tímto úkonem obviněný jako likvidátor fakticky schválil vyplacení odměn.
Vzhledem ke všem zjištěným okolnostem, za nichž došlo ke vzniku závazku k výplatě odměn za provedení prací, nemá Nejvyšší soud žádnou pochybnost o správnosti právního posouzení skutku, jak je popsán ve výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Důkazní situace nedoznala zásadní změny od původního dovolacího řízení, soudy obou stupňů zcela v souladu s právními názory vyslovenými Nejvyšším soudem posoudily všechny znaky skutkové podstaty přečinu, shledaly naplněným znak „hrubé nedbalosti“ vyžadovaný v ustanovení §221 odst. 1 tr. zákoníku, na druhé straně pak osoba obviněného, resp. jeho postavení v poškozené společnosti nesplňovaly znak kvalifikované skutkové podstaty, a to osoby, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného [§221 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku]. Soudy obou stupňů se v odůvodnění svých rozhodnutí zabývaly veškerými okolnostmi významnými pro rozhodnutí o vině, odvolací soud reagoval v podstatě na všechny obviněným uplatněné odvolací námitky, které následně zopakoval i v dovolání. Přesvědčivým a srozumitelným způsobem pak krajský soud vysvětlil změnu ve svých úvahách týkající se znaku „hrubé nedbalosti“ a to nejen v souvislosti s právním názorem vysloveným v usnesení o dovolání, ale sám konkrétními argumenty ještě podpořil odsuzující výrok o vině na podkladě výsledků jím provedeného doplnění dokazování. Odvolací soud se vypořádal se všemi odvolacími námitkami, tzn. jak s otázkou zavinění obviněného ke vzniku škodlivého následku, se vznikem škody jako takové i se vztahem příčinné souvislosti zachované mezi konkrétním činem obviněného spočívajícím v uzavření smluv o provedení práce a určením odměny a následným způsobem úhrady smluveného plnění oběma jednatelům a V. K.
Nejvyšší soud proto nemá důvod k jakýmkoli změnám napadených rozhodnutí, neboť nejsou zatíženy vadami vytýkanými obviněným v jeho dovolání. Je nutné zcela odmítnout tvrzení o přerušení příčinného vztahu mezi jednáním obviněného spočívajícím v uzavření označených smluv o provedení prací a škodou spočívající v odměně dohodnuté ve smlouvách za zcela „zbytečné“ práce, resp. fiktivně provedené, neboť jich jednak nebylo třeba a jednak by musely probíhat jiným, složitějším způsobem, mj. současně s prvotními doklady, k čemuž evidentně nedošlo. Jak již Nejvyšší soud naznačil v prvním dovolacím rozhodnutí, z důkazů jasně vyplynulo, že obviněný nepočítal s možností korigovat výši dohodnutých odměn za vykonané práce, jak se snaží prosadit v rámci své obhajoby, neboť by jeho následné jednání muselo probíhat odlišným způsobem. Naopak obviněný neprojevil pochybnost o nároku smluvních partnerů na vyplacení odměny, což je evidentní z již citované zprávy o průběhu likvidace založené na č. l. 147 trestního spisu, navíc po zjištění existence také již citovaného „protokolu o kontrole dokladů“, který je součástí civilního spisu sp. zn. 13 Cm 888/2008, a který z titulu své funkce likvidátora převzal, obviněný zcela jasně projevil vůli k uhrazení odměn za provedené práce. (Podle znalce ing. Zdeňka Čaňa tím v podstatě schválil celou účetní operaci o úhradě smluvených částek.) Je proto zcela evidentní, že jedině existence smluv o provedení prací a jejich provedení, resp. naplnění, které obviněný akceptoval, se staly podkladem pro uplatnění nároků z nich vyplývajících. Z provedených důkazů je zřejmé, že takový scénář byl připraven oběma společníky za součinnosti zaměstnance obchodní společnosti, a obviněný jim svým nedbalým přístupem k plnění své funkce likvidátora v podstatě pomohl realizovat záměr k vyvedení všech finančních prostředků a majetku do personálně propojených společností DELTA Kardašova Řečice, a. s., a NEVA-TRADE, s. r. o. Vytvořením tohoto závazku společnosti NEVA – NEKUT & MÜLLER, s. r. o., k úhradě odměn za provedené práce vůči oběma jednatelům a zaměstnanci V. K. totiž následně mohlo dojít k jeho započtení na skutečné pohledávky této společnosti vůči jmenovaným spřízněným obchodním společnostem, jimž předtím byly poskytnuty finanční půjčky z disponibilních prostředků společnosti NEVA – NEKUT & MÜLLER, s. r. o. (mimochodem již těmito transakcemi projevili naprosto zřetelně oba společníci svůj záměr vyvést aktiva ze společnosti NEVA – NEKUT & MÜLLER, s. r. o., a to ve prospěch jiných právnických osob, zejména DELTA Kardašova Řečice, a. s., v níž v podstatě pokračovali v podnikání včetně zaměstnance V. K. ).
Nejvyšší soud v této souvislosti ještě připomíná, že existence škody jako znaku skutkové podstaty přečinu podle §221 tr. zákoníku, je podmínkou pro vyslovení viny, proto nejsou soudy v trestním řízení vázány případným pravomocným rozhodnutím vydaným v jiném soudním řízení (srov. §9 odst. 1 tr. ř.) a samostatně jako předběžnou otázku si mohou resp. musí ujasnit, zda k jejímu způsobení došlo jednáním, pro které byla na konkrétního obviněného podána obžaloba. Z hlediska trestní odpovědnosti obviněného je totiž významné, že skutková zjištění soudů nižších stupňů poskytují dostatečný a jasný podklad pro právní závěr, že se stal skutek, jak je popsán ve výroku odsuzujícího rozsudku, že tento skutek naplňuje všechny znaky skutkové podstaty přečinu porušení práv při správě cizího majetku z nedbalosti a že jej spáchal obviněný. Navíc je třeba upozornit, že ve sporu o vrácení smluvních odměn, který vedl správce konkursní podstaty úpadce společnosti NEVA – NEKUT & MÜLLER, s. r. o., ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 874/2008, kterého se obviněný dovolával, soud rozhodl o zamítnutí žaloby proto, že žalobce neprokázal vznik škody, když odměna nebyla žalovaným proplacena, aniž by se ale již dále zabýval otázkou existence pohledávek, o něž byl úpadce zkrácen právě z důvodu následného započtení. Pokud jde o vyjádření Nejvyššího soudu v rámci rozhodnutí o dovolání v této věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 595/2011, týká se části odůvodnění vysvětlující nepřípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku. Judikát, na něž je odkazováno (č. 14/2005 Sb. rozh. civ.) se týká okamžiku vzniku škody v případech odpovědnosti třetí osoby za škodu, jež dlužníkovi vzniká až okamžikem zaplacení dlužné částky jeho věřiteli.
Ačkoliv se v účetnictví likvidované společnosti (ani v účetnictví společnosti DELTA Kardašova Řečice, a. s.) nenachází listiny dokumentující rozhodnutí o zápočtech, resp. dohody o započtení, je možné z účetních podkladů zjistit, že úhrada sjednaných odměn ze smluv byla provedena formou zápočtů proti pohledávkám dlužníka (společnosti NEVA –NEKUT & MÜLLER, s. r. o.), které mu vznikly z titulu finančních půjček jmenovaným spřízněným společnostem, v nichž působily stejné osoby, resp. zaměstnancům, kteří uzavřeli dohody o provedení prací. Není proto jakýchkoli pochyb o tom, že majetek likvidované společnosti byl snížen právě o hodnotu smluvních odměn, jež vytvořily „fiktivní“ závazek, započtený proti nezpochybnitelným pohledávkám poškozené společnosti vůči společnostem DELTA Kardašova Řečice, a. s., a NEVA – TRADE, s. r. o. za poskytnuté finanční půjčky. Pokud v rámci civilního řízení vznikly nějaké pochybnosti o povinnosti vrátit plnění ze smluv, může se tak stát již z důvodu rozdílných procesních přístupů v rámci zákonné úpravy jednotlivých druhů právních odvětví. V trestním řízení navíc soudy nevyslovily povinnost obviněného nahradit způsobenou škodu a zabývaly se výhradně vznikem škody z pohledu hmotně právního, významného pro rozhodnutí o trestní odpovědnosti obviněného.
Výsledky provedeného dokazování v dané trestní věci proto vyvracejí obhajobu obviněného, neboť uzavření ve výroku o vině označených smluv o provedení prací bylo nejvýznamnější příčinou vzniku škodlivého následku, který spočíval v zániku pohledávek vůči věřitelům likvidované společnosti, jimž půjčila prakticky veškeré své disponibilní finanční prostředky. Obsah účetních dokladů pak jasně svědčí o tom, že obviněný fakticky souhlasil s výplatou odměn minimálně tím, že přijal protokol o kontrole dokladů, akceptoval tak splnění předmětu uzavřených smluv a rovněž v rámci své průběžné zprávy o stavu likvidace dal najevo svůj souhlas s naplněním smluvního závazku uhradit odměnu. V žádném ohledu tedy není možné připustit možnost, že by došlo k přerušení (přetržení) příčinné souvislosti mezi jednáním spočívajícím v uzavření konkrétních smluv a majetkovou újmou spočívající v započtení tohoto fiktivně a zcela účelově vytvořeného závazku proti prokazatelným pohledávkám z titulu půjček. Do příčinného průběhu totiž nevstoupila další, navíc výlučná a samostatná příčina, která způsobila účinek bez ohledu na jednání obviněného a ten by takový průběh nepředvídal jako možný (srov. Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha. Leges, 2009, 177 s.) Povahu takové výlučné příčiny totiž nemá listina prokazující provedení smluvených prací jako jediné podmínky výplaty odměn, tzv. „Sdělení: provedení prací dle uzavřené smlouvy o dílo“, na níž není uveden podpis obviněného, avšak jak již bylo uvedeno, projevil dokonce opakovaně své srozumění s naplněním smluv, tedy s vyplacením příslušných a jak již bylo opakovaně zdůrazněno, nemalých finančních částek. Pochybnosti proto nelze mít ani ohledně zavinění obviněného ke všem skutečnostem, které jsou znakem tohoto přečinu, jež samozřejmě zahrnulo i příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem. Obviněný nedodržel míru opatrnosti, k níž byl jednak povinen v rámci výkonu funkce likvidátora vůči majetku likvidované společnosti, a kterou byl současně schopen podle svých subjektivních možností dodržovat.
O vyšším stupni intenzity nedbalosti (vědomé), jež odpovídá znaku hrubé nedbalosti ve smyslu §16 odst. 2 tr. zákoníku pak svědčí mj. okamžik uzavření smluv, k němuž došlo bezprostředně po nástupu do funkce likvidátora a bez potřebných informací o ekonomickém stavu likvidované obchodní společnosti. Ještě významnější okolností, která dokumentuje zjevnou bezohlednost k zájmům chráněných trestním zákonem, a kterou mohl obviněný ihned rozpoznat, aniž by zásadní informace potřeboval, byl předmět jednotlivých smluv. Přestože byl on jmenován valnou hromadou společnosti jejím likvidátorem s odměnou 40.000,- Kč, uzavřel hned na začátku výkonu této své funkce celkem tři smlouvy s jednateli a zaměstnancem k provedení práce, kterou měl fakticky vykonávat on sám, přistoupil dokonce na dohodu o mnohonásobně vyšší odměně, než jaká byla sjednána s ním. Tedy nejen díky svým dosavadním zkušenostem při řešení úpadků mohl obviněný minimálně pojmout pochybnosti o možném zastření skutečného smyslu smluvních ujednání, která byla připravena oběma společníky likvidované společnosti ihned po jeho jmenování. Není tak vůbec podstatné, zda obviněný věděl o vysokém finančním závazku společnosti vůči rakouské obchodní společnosti. On se totiž rozhodl akceptovat návrhy společníků, od nichž mohl a také měl informace o stavu společnosti, aniž by sám projevil nejmenší snahu prověřit je, a souhlasil s tím, že v podstatě jeho pracovní náplň vykonají společníci a zaměstnanec likvidované společnosti za vysokou odměnu.
Proto pokud soud prvního stupně za daných skutkových okolností vyslovil vinu obviněného přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §221 odst. 1 tr. zákoníku, nelze takovému právnímu posouzení ničeho vytknout. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu, který se ztotožnil s rozsudkem soudu prvního stupně, nebylo zatíženo vytýkanými vadami ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného ing. V. H. , CSc., podle §265i odst. 1 písm. e) tř. ř. jako zjevně neopodstatněné, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. srpna 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová