ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.82.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 82/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. února 2003 o dovolání obviněného Ing. F. J., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 5 To 384/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 773/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 3 T 773/2001, byl obviněný Ing. F. J. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224
odst. 1, 2 tr. zák., který spáchal tím, že dne 3. 3. 2001 kolem 06.00 hodin v uzavřené obci H., okr. H., na ul. M., silnici II. třídy č. 432 v km 68,5 silnice na přímém úseku vozovky jako řidič a spoluvlastník vozidla zn. Renault Twingo, při jízdě ve směru od centra města na R. za snížené viditelnosti vlivem veřejného osvětlení a šera při probíhajícím svítání při jízdě se zapnutými tlumenými světly
v důsledku své nepozornosti nepřizpůsobil rychlost jízdy dopravní situaci vytvořené pohybem chodců v blízkosti autobusových zastávek na obou stranách silnice a přijíždějících a odjíždějících autobusů hromadné přepravy, kdy přehlédl ve svém jízdním pruhu na přechodu pro chodce z levé na pravou stranu přecházející chodkyni J. T., kterou následně levým předním rohem karoserie vozidla v oblasti přední části levého blatníku následně srazil a odhodil do levé poloviny vozovky, přičemž jí tak způsobil těžké zranění v podobě otřesu mozku I. až II. stupně, tříštivou zlomeninu pravého bérce, zlomeninu pravé klíční kosti, tržnou ránu na hlavě, s citelným omezením v obvyklém způsobu života od 3. 3. 2001 nejméně do 1. 8. 2001. Za tento trestný čin byl podle §224 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, přičemž podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené
J. T., bytem R., S. 7, částku 7.762,50 Kč na náhradu způsobené škody. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Okresní pobočka se sídlem v H., P. 1, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hodoníně odvolání v neprospěch obviněného jen proti výroku o trestu.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 23. 10. 2002,
sp. zn. 5 To 384/2002, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a za splnění podmínek uvedených v §259 odst. 3 věta prvá, odst. 4 tr. řádu uložil obviněnému podle §224 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, přičemž podle §58 odst. 1, §59 odst. 1
tr. zák. mu byl výkon uloženého trestu odložen na zkušební dobu 1 roku. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 1 rok.
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 5 To 384/2002, napadl obviněný Ing. F. J. dovoláním podaným obhájcem JUDr. J. J., a to z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný především vznesl výhrady k vystupování předsedkyně senátu odvolacího soudu v průběhu jednání před tímto soudem a poté provedl podrobný rozbor skutkových okolností, za nichž došlo podle jeho mínění
k dopravní nehodě. Dospěl přitom k závěru, že se trestné činnosti nedopustil, a to v žádném případě tak, že by porušil nějakou důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 5 To 384/2002, i rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 3 T 773/2001, a podle §265m odst. 1 tr. řádu rozhodl ve věci rozsudkem, kterým obviněného zprostí obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného poukázala na to, že obviněný nevyužil možnosti podání řádného opravného prostředku a k podání dovolání ho vedlo úspěšné odvolání státního zástupce podané v jeho neprospěch. K obsahu dovolání uvedla, že obviněný opakuje argumenty již uplatněné v jeho obhajobě a namítá nikoli vady spočívající v právní kvalifikaci skutku, nýbrž nesprávnost skutkových závěrů. Dovolatel napadá rozsudek soudu druhého stupně z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomu nejvyšší státní zástupkyně podotkla, že dovolatel přehlédl, že soud druhého stupně neprováděl v rámci odvolacího řízení nové právní hodnocení skutku ani jiné hmotně právní hodnocení, nýbrž nově rozhodoval pouze o trestu. Uplatněný dovolací důvod tudíž nemohl přicházet v úvahu, jakož ani další dovolací důvody specifikované v §265b odst. 1 tr. řádu, a lze konstatovat, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jsou vyjmenovány v §265b tr. řádu. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného Ing. F. J. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a učinil tak
v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení trestního řádu lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu
ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž
v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno. Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu a současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené
v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Předpokladem přípustnosti dovolání je tudíž ta skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně, a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 tr. řádu. Zákonná dikce tak
z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud odvolací soud sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí, předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně.
Dovolatel brojí proti rozhodnutí soudu druhého stupně a může se svým dovoláním uspět jen za předpokladu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo některou
z vad uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu. Existence podobné vady je ovšem podmíněna tím, že odvolací soud svým procesním postupem pochybil některým ze způsobů specifikovaných ustanovením §265b odst. l písm. a) až k) tr. řádu nebo rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1
tr. řádu.
Ze spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 3 T 773/2001 je zřejmé, že obviněný
Ing. F. J. nepodal odvolání proti rozsudku tohoto soudu ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 3 T 773/2001. Proti tomuto rozsudku podal odvolání pouze státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hodoníně, a to v neprospěch obviněného proti výroku
o trestu [§246 odst. l písm. a), §247 odst. l, §249 odst. l tr. řádu]. Podle
§254 odst. l tr. řádu odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. řádu, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je např. výrok o trestu. Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud nesmí zásadně přezkoumávat,
i kdyby šlo o výroky, proti nimž by odvolatel mohl podat odvolání, avšak odvolání nepodal.
Podle názoru Nejvyššího soudu z uvedeného vyplývá, že dovolatel, ať se již jedná
o státního zástupce nebo o obviněného, může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit rozhodnutí soudu prvního stupně.
Protože odvoláním státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněného jen proti výroku o trestu, byla omezena přezkumná povinnost a současně právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně na výrok o trestu, mohl obviněný uplatnit své dovolací námitky pouze proti tomuto výroku, případně proti průběhu řízení, které mu přecházelo. V podaném dovolání však obviněný neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. l písm h) tr. řádu ani jiný zákonný důvod, související s rozhodováním odvolacího soudu o uložení trestu. Obviněný dovolání opřel o důvod uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. řádu a jeho námitky směřovaly proti údajné nesprávnosti skutkových zjištění, k tomu, že neporušil zákon č. 361/2000 Sb. ani důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, a namítal, že soud měl zvážit použití §88 odst. l tr. zák. Navrhl, aby byl zproštěn obžaloby, neboť se necítí vinným trestným činem, za který byl odsouzen.
Pokud obviněný tedy uplatnil v dovolání výhrady proti rozhodnutí o vině a rozsudek soudu prvního stupně odvoláním proti výroku o vině nenapadl, shledal Nejvyšší soud jeho dovolání z důvodů shora uvedených nepřípustným. Nejvyšší soud se proto nemohl zabývat ani námitkou dovolatele týkající se vedení jednání předsedkyní senátu odvolacího soudu, přičemž navíc taková námitka nekoresponduje s uplatněným ani jiným dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Ing. F. J. podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 5 To 384/2002, odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, protože není přípustné. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o odvolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek