ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.873.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 873/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. listopadu 2002 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného J. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 2 To 279/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 18/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soudu odvolacího ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 2 To 279/2002, byl z podnětu odvolání obviněného J. Š. podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. 6 T 18/2001, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák. a trestným činem křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák., a za podmínek podle §259 odst. 3 tr. řádu následně Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, podle §226 písm. b) tr. řádu obviněného J. Š. zprostil obžaloby Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 2. 2. 2001, sp. zn. 4 Zt 1052/99, kterou bylo obviněnému kladeno za vinu, že dne 11. 11. 1998 v obci G., okres O., před volbami do obecního zastupitelstva rozšiřoval leták nazvaný „Informativní leták o ekologii a cestě do P. od J. Š.“ s článkem nazvaným „Moderní pohádka“, který vhazoval do schránek obyvatelů jmenované obce a v němž uvedl hanlivé a neověřené údaje o představitelích obce, tedy o starostovi obce O. H. st., a jeho zástupcích Ing. J. G., a JUDr. J. S., členech obecního zastupitelstva, které v tomto letáku označil za „partu křivopřísežníků a pobočku jeho excelence“, kterou se starosta obklopil, a jejich činnost označil jako „podezřelé výstřelky několika nevyzrálých jedinců, kteří hovoří za celou obec“, dále v něm O. H. st. označil jako „Adolfa Visalionoviče“, který se některým světoznámým osobnostem podobá nejen vzhledem, ale i charakterem, protože je mimořádně mstivé a zákeřné povahy, a hovořil o něm v článku jako o nezávislém patriotovi, který byl z funkce místostarosty vyhozen z obecního úřadu poté, co plynařům opravil fakturu v jejich prospěch na dvojnásobek, že nechal vyplatit z obecní pokladny manželce vysokou částku a „narafičil“ to na starosty, že v krátké chvíli prohospodařil peníze pracně „naškudlené“ jeho předchůdci, že většinou obecní zakázky bez výběrového řízení zadával členům své rodiny, že na úřadě zavedl odměňování „podle zásluh“ a důkladnější evidenci dat občanů a že mu údajně firmy platí provize 5 až 10 %, nebo že mu některé firmy na oplátku v jeho rodinném domku udělaly hned topení, střechu, dláždění atd., že O. H. st. opakovaně předkládal soudu a různým úřadům podvodné materiály, jako podvodnou kupní smlouvu, znalecký posudek a falešnou mapu, že všechny vysoké poplatky šly z daní občanů, že mu nepomohla různá křivá obvinění na Š., a tak je v ní O. H. st. důvodně podezřelý z řady trestných činů, které jsou prověřovány, a není vyloučeno jeho trestní stíhání z několika trestných činů, kteréžto nepravdivé informace šířené prostřednictvím předmětného letáku o shora jmenovaných osobách, které jím byly dotčeny, s přihlédnutím k jejich společenskému postavení v obci byly způsobilé ohrozit zásadním způsobem jejich pověst u spoluobčanů, zejména když k jejich rozšíření došlo před volbami do obecního zastupitelstva, ve kterých O. H. st., Ing. J. G. i JUDr. J. S. kandidovali, a z kterýchžto nepravdivých údajů vyplývalo, že O. H. st. jako starosta obce měl zejména zneužívat pravomoci veřejného činitele, přijímat úplatky a podplácet, porušovat povinnosti při správě cizího majetku, lživě obviňovat a křivě svědčit, za což by mu mohlo hrozit trestní stíhání.
Opis uvedeného rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 22. 7. 2002, jeho obhájci dne 17. 7. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 16. 7. 2002.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, podala dne 22. 8. 2002 nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného J. Š. Odkazuje v něm na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a uvádí, že z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí lze souhlasit s úvahami o nemožnosti jednočinného souběhu mezi trestnými činy pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák. a křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. Dále však má dovolatelka za to, že se argumentace odvolacího soudu pohybuje v rámci nekonkrétních proklamací a autoritativních prohlášení, jež nejsou podložena konkrétními důkazy a jejich seriózním rozborem. Dovolatelka je toho názoru, že soud prvního stupně provedl velmi důkladné a podrobné dokazování a provedené důkazy pečlivě vyhodnotil, přičemž skutek popsaný v rozsudku soudu prvního stupně zjevně zahrnuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák. Odvolací soud však podle dovolatelky přesto po zrušení tohoto rozsudku uzavřel, že popsaný skutek trestným činem není. Učinil tak bez toho, aby ve veřejném zasedání provedl jediný důkaz, byť to navrhoval i obviněný. Jak dále dovolatelka uvádí, Okresnímu soudu v Olomouci odvolací soud nevytkl žádné vady v logice hodnocení důkazů, pouze na dvou a půl stranách rozsudku prezentoval vlastní názor, který dokonce ani neopřel o konkrétní důkazy.
Na základě předloženého názoru se dovolatelka domnívá, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 2 To 279/2002, vychází z nesprávného právního posouzení skutku a navrhuje proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) tento rozsudek podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil a zrušil i další výroky na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřil obviněný J. Š., který uvedl, že výtky dovolatelky podle jeho názoru neobstojí, neboť ona sama je ve svém dovolání ještě méně konkrétní než odvolací soud, a ačkoli napadá nekonkrétnost a subjektivitu, spokojila se pouze s odkazem na závěry soudu prvního stupně, které dovolatelka považuje za zcela správné, a to i ohledně právní kvalifikace skutku. Obviněný má za to, že rozhodně není povinností odvolacího soudu provádět znovu důkazy již provedené (a podle jeho názoru provedené řádně) soudem prvního stupně k tomu, aby mohl zaujmout odlišný právní názor na právní kvalifikaci skutku. I jinak lze podle obviněného konstatovat, že odvolací soud neporušil žádný předpis trestního práva, a není proto dán podstatný důvod k podání dovolání a ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný proto navrhuje, aby bylo podané dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle §265i odst. 1 písm. b) a e) tr. řádu odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek soudu druhého stupně, kterým byl z podnětu podaného odvolání obviněný zproštěn obžaloby [§265a odst. 2 písm. b) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podala nejvyšší státní zástupkyně, bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Olomouci dne 22. 8. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Dovolatelka odkazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci konkretizace dovolacího důvodu potom dovolatelka uvedla, že skutek popsaný v rozsudku soudu prvního stupně vykazuje všechny znaky trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák., tudíž měl být v tomto smyslu právně posouzen a odvolací soud pochybil, když tak neučinil. Nejvyšší soud se proto zaměřil na zjištění, zda jsou ve shora citované skutkové větě, případně v dalších skutkových zjištěních popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, zahrnuty všechny znaky tohoto (nebo případně jiného) trestného činu či nikoli.
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Trestným činem v obecném smyslu je podle §3 odst. 1 tr. zák. pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Základními obligatorními znaky skutkové podstaty trestného činu jsou objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka.
Individuálním objektem trestného činu pomluvy je ochrana vážnosti, cti a dobré pověsti člověka, které mohou být pomluvou ohroženy. Konkrétním objektem v předmětné trestní věci je podle vysloveného skutkového závěru pověst O. H. st., Ing. J. G. a JUDr. J. S. u spoluobčanů, a to zejména před volbami do obecního zastupitelstva, do kterého jmenovaní kandidovali. Existenci objektu jako znaku skutkové podstaty lze v posuzované věci dovodit, jak správně uzavřely soudy obou stupňů v původním řízení.
Podobně to platí, pokud jde o objektivní stránku, jejíž podstatou je zde sdělení nepravdivých údajů způsobilých zasáhnout výše uvedený chráněný objekt trestného činu pomluvy. Jak jednoznačně vyplývá ze skutkových zjištění učiněných v této trestní věci, obviněný J. Š. rozšiřoval leták, který vhazoval do schránek obyvatelů obce a který obsahoval hanlivé a neověřené údaje o představitelích obce, přičemž tyto údaje či informace byly nepravdivé a způsobilé ohrozit pověst O. H. st., Ing. J. G. a JUDr. J. S. u spoluobčanů.
Pro naplnění skutkové podstaty je dán i další znak trestného činu pomluvy spočívající v trestně odpovědném subjektu, kterým je obviněný J. Š. jako možný pachatel předmětného skutku.
Posledním obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu je subjektivní stránka, tedy zavinění obviněného, vztahující se ke všem dalším znakům skutkové podstaty. V hodnocení, zda došlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu pomluvy v posuzovaném případě, se však Nejvyšší soud s názorem dovolatelky již neztotožňuje. Zavinění obviněného musí zahrnovat i skutečnost, že sdělený údaj je nepravdivý a současně způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost osoby dotčené pomluvou u spoluobčanů, přičemž vzhledem k ustanovení §3 odst. 3 tr. zák. musí být zavinění ve formě úmyslu. Ke spáchání trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák. postačuje i existence úmyslu eventuálního podle §4 písm. b) tr. zák., což zahrnuje stav, kdy obviněný věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a pro případ, že tak učiní, s tím byl srozuměn. Ze shora citované skutkové věty a ani z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud v podstatě ztotožnil, však nevyplývá konkrétní zjištění o vědomosti a srozumění obviněného jak s nepravdivostí údajů uvedených v letáku, tak s způsobilostí těchto údajů ohrozit v potřebné míře vážnost napadených osob. Na podkladě skutkových zjištění učiněných ve věci soudy obou stupňů v původním řízení lze sice jednoznačně dovodit, že se jednalo o údaje hanlivé, neověřené a nepravdivé a současně způsobilé přivodit ohrožení napadených osob, nicméně to je konstatováním objektivní skutečnosti, aniž by z něj vyplývalo, jaký je vnitřní, psychický vztah obviněného k této povaze jím šířených údajů.
V odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Olomouci je totiž pouze uvedeno (č. l. 438 trestního spisu), že z části letáku nazvané „Moderní pohádka“ jednoznačně vyplývá, koho měl obviněný na mysli a o kterou obec se jedná, což však má k požadovaným skutečnostem (nepravdivost šířených údajů, jejich způsobilost ohrozit vážnost napadených osob) spíše podpůrný charakter. Závěrem zmíněného odůvodnění (č. l. 445 trestního spisu) potom soud prvního stupně konstatuje naplnění subjektivní stránky tím způsobem, že obviněný uvedl v článku údaje ničím neověřené a hanlivé a podle názoru soudu minimálně v době rozšiřování letáku věděl, že tímto svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a pro případ, že takové porušení či ohrožení způsobí, byl s tímto srozuměn. Uvedené konstatování je ovšem pouhou citací zákona [§4 písm. b) tr. zák.] a nijak nevyjadřuje vztah obviněného k pravdivosti údajů v letáku (i údaje neověřené a hanlivé mohou být pravdivé), navíc se dotýká pouze vztahu obviněného k následkům, jež měl způsobit. Podstatné ovšem je, že soud prvního stupně uvedený závěr o úmyslném zavinění obviněného ve vztahu k nepravdivosti šířených údajů neopírá o skutková zjištění, která by měla být vyjádřena především ve skutkové větě. Odvolací soud se v této souvislosti k naznačenému názoru soudu prvního stupně zcela nepřiklonil a v odůvodnění svého rozsudku k otázce subjektivní stránky naopak uvedl, že je v daném případě problematicky prokazatelná a v pochybnostech nelze související skutečnosti vyhodnocovat v neprospěch obviněného (č. l. 506 trestního spisu). Lze proto uzavřít, že pro naplnění subjektivní stránky trestného činu pomluvy se ve skutkových zjištěních nenachází dostatečné podklady, zákonem požadované zavinění obviněného tedy není dáno a předmětný znak skutkové podstaty není naplněn.
Na základě uvedených skutečností Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění učiněná v trestní věci obviněného J. Š. soudy činnými dříve ve věci neposkytují dostatečný podklad pro vyslovení závěru, že obviněný svým jednáním popsaným ve skutkové větě obžaloby naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák. Absentují zde totiž skutečnosti, z nichž lze dovodit požadovanou subjektivní stránku tohoto trestného činu, přičemž současně obviněný nenaplnil ani všechny znaky skutkové podstaty trestného činu jiného.
Nejvyšší soud na doplnění dále poukazuje na závěry Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, který rozhodoval v předmětné trestní věci ve druhém stupni a obviněného J. Š. zprostil obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu především proto, neboť neshledal příslušný stupeň společenské nebezpečnosti. Jde sice o úvahy již bezpředmětné, jestliže – jak je výše konstatováno – nebyla naplněna subjektivní stránka stíhaného trestného činu, která je jeho obligatorním formálním znakem, a tudíž se nelze zabývat materiálním znakem, který je možno hodnotit jen při naplnění všech formálních znaků. Přesto závěry odvolacího soudu mají svůj význam též z hlediska všech souvislostí, jež ovlivňují nedostatek subjektivní stránky obviněného J. Š. V odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud uvedl, že ten, kdo najde odvahu zastávat funkce v systému místní samosprávy, musí také najít odvahu čelit kritice, někdy i málo věcné, nekonkrétní, přičemž je nutno najít správné postoje a nelze souhlasit s řešením podobných problémů prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení (č. l. 506 trestního spisu). K tomu Nejvyšší soud uvádí, že v obecném pohledu se lze ke zmíněnému názoru do jisté míry přiklonit. Obviněný oslovil ostatní občany obce prostřednictvím letáku před volbami do obecního zastupitelstva, tedy právě v době, kdy je vyjádření k práci zastupitelstva nejaktuálnější, a to v rámci předvolební kampaně. Charakteristickými znaky takové kampaně je pak často i ostrá kritika jednotlivých kandidátů a kritické posuzování s nimi souvisejících skutečností z různých subjektivních pohledů, což tvoří imanentní součást předvolebního boje, kterou nelze obecně kriminalizovat. Zmíněný názor však ale současně neznamená, že je kritika v rámci naznačených vztahů mezi občany a kandidáty do funkcí v rámci státní správy a samosprávy za všech okolností a ve všech formách zcela beztrestná a umožňující jakýkoli výpad kritika vůči kritizovanému. V obdobných případech je proto nutné zvlášť pečlivě posuzovat naplnění všech znaků skutkové podstaty, tzn. s ohledem na předmětnou trestní věc zejména hodnotit úmysl možného pachatele ve vztahu k nepravdivosti sdělených údajů a ve vztahu k jejich způsobilosti značnou měrou ohrozit vážnost osoby dotčené slovním útokem.
Dovolání napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 2 To 279/2002, kterým byl obviněný J. Š. zproštěn obžaloby podle §226 písm. c) tr. řádu, tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jak tvrdila v podaném dovolání nejvyšší státní zástupkyně, protože předmětný skutek skutečně není trestným činem pro absenci skutkových okolností, z nichž by bylo možno dovodit naplnění subjektivní stránky trestného činu pomluvy podle §206 tr. zák. Dovolání a jím uplatněný dovolací důvod tedy nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu ani v jiných skutečnostech obsažených v trestním spise v posuzované věci. Námitka uplatněná dovolatelkou by však za jiných okolností mohla být dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto podaný mimořádný opravný prostředek Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněný, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo správnost řízení mu předcházející. Jde totiž o závěr, který lze učinit pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž by bylo potřeba opatřovat další vyjádření dovolatelky či obviněného nebo dokonce doplňovat řízení prováděním důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud takto rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 7. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y